Guadacanal, který je domorodci nazýván Isatabu nacházející se v Tichém oceánu na pozici S 09°38’43.28" E 160°17’33.33" náleží k Šalamounově souostroví a zároveň jednou z částí státu Šalamounovy ostrovy. Rozloha ostrova činí 5 336m2 (údaje se někdy rozcházejí) a má přes přes 109 tisíc stálých obyvatel.
Ostrov byl objeven v roce 1568 expedicí Álvara Mendañala. Jméno obdržel po městu ve španělské Andalusii ve kterém se narodil účastník expedice Pedro de Ortega. Přes různé podoby jako Guadarcana, Guarcana, Guadalcana a Guadalcanar bylo nakonec toto jméno Brity v roce 1932 změno na Guadalcanal.
V polovině 19. století se o oblast Šalamounových ostrovů začalo zajímat Německé císařství, které převzalo protektorát nad severními Šalamounovými ostrovy. Na základě britsko-německé smlouvy uzavřené roku 1886 pak následně vyhlásila Británie protektorát nad jižními Šalamounovými ostrovy (r. 1893). Součástí britského protektorátu byl i ostrov Guadacanal.
Roku 1899 Německo předalo svoje ostrovy Británii. Stalo se tak na základě britsko-německo-americké smlouvy o Samoe. Britská zpráva byla přerušena v lednu roku 1942 Japonskou invazí. V srpnu stejného roku na ostrov zaútočila Spojenecké vojska a v únoru 1943 nad ním získala Británie opět kontrolu.
V sedmdesátých letech docházelo k uvolňování Britského protektorátu nad Šalamounovými ostrovy a dne 07.07.1978 získalo celé souostroví úplnou nezávislost.
Začátkem roku 1999 se pozvolna stupňovalo napětí mezi místním obyvatelstvem (Gwale) a migranty ze sousedního ostrova Malaita. Které přerostlo v občanskou válku. Tuto válku ukončila v roce 2003 mise OSN RAMSI, známá i jako operace Helpem Fren.
Na severním pobřeží leží hlavní město státu Honiara. V tomto městě je i přístav Point Cruz a jediné mezinárodní letiště na souostroví je od města vzdáleno 8km. Jedná se bývalé Hendersonovo letiště, které bylo v listopadu 2003 přejmenováno na Mezinárodní letiště Honiara (Honiara International Airport ICAO: AGGH).
Pobřeží u města Honiara omývají vody úžiny v minulosti známé jako Sealarkova úžina (Sealark Sound), kterou v období 2. světové války vojáci USA přejmenovali na Průliv se železným dnem (Ironbottom Sound). Toto pojmenování má původ v množství lodí a letadel, které spočinuli na dně průlivu během šesti měsíčních bojů o ostrov.
Na západě na průliv navazuje Štěrbina (Slot), kterou Japonské námořnictvo využívalo jako hlavní přístupovou trasu z přístavu na Rabaulu.
Na dně průlivu leží vraky těchto lodí. Japonské lodě
USS Aaron Ward (DD-483, tř. Gleaves), USS Barton (DD-599, tř. Benson), USS Blue (DD-387, tř. Bagley), USS Colhoun (DD-85, tř. Wickes), USS Cushing (DD-376, tř. Mahan), USS De Haven (DD-469, tř. Fletcher), USS Duncan (DD-485, tř. Gleaves), USS Gregory (DD-82, tř. Wickes), USS Jarvis (DD-393, tř. Gridley), USS Laffey (DD-459, tř. Benson), USS Little (DD-79, tř. Wickes), USS Monssen (DD-436, tř. Gleaves), USS Preston (DD-379, tř. Mahan), USS Walke (DD-416, tř. Sims)
