Ferdinand I. (V.)

Narodil se 17. dubna 1793 ve Vídni jako syn císaře Františka I. Od dětství trpěl epilepsií a nebylo jisté, zda se bude kvůli zhoršující se nemoci vůbec schopen ujmout se po svém otci otěží vlády. Nicméně podle zákonů legitimity byl již roku 1830 korunován v Uhrách a po otcově smrti 2. března 1835 nastoupil též na rakouský trůn. V září roku 1836 pak byl korunován jako poslední český král svatováclavskou korunou.


Protože panovník nebyl způsobilý k vládě, veškerou moc za něho převzala tzv. státní konference v čele s knížetem Metternichem. Za revoluce v roce 1848 vyšel vstříc požadavkům liberálů, propustil knížete Metternicha a schválil důležité reformy. Po nástupu reakčních sil abdikoval 2. prosince 1848 ve prospěch svého synovce Františka Josefa I.


Po abdikaci žil Ferdinand se svojí chotí střídavě na Pražském hradě, v Ploskovicích a Zákupech. Věnoval se různým vědám a hudbě. U pražské věřejnosti byl oblíbený, hovořil částečně česky a často jezdil na projížďky kočárem po Praze.


Ferdinand V. přezdívaný českým národem „Dobrotivý“ zemřel 29. června 1875 v Praze.

Ferdinand V.


Po smrti cisára Františka a nástupe Ferdinanda na trón, vznikla v súlade s Františkovým politickým závetom, tzv. Tajná štátna konferencia. Tvorili ju Metternich, Kolovrat, arcivojvodkyňa Žofia, jej manžel František Karol, arcivojvodovia Ján a Karol. Konferencii predsedal brat zosnulého cisára Ľudovít. Konferencia mala pomôcť Ferdinandovi vládnuť. No skutočnú moc v rukách mala trojica Metternich, gróf Kolovrat a policajný prezident gróf Sedlnický. Metternich a Kolovrat boli politickými súpermi. Často dochádzalo k nezhodám medzi nimi, no v zásadných sa vždy zhodli. Obaja verili, že systém je nemenný a potrebuje len kozmetické úpravy. Podarilo sa im vybudovať vzorový policajný štát s armádou samostatne nemysliacich a zbytočných úradníkov.


Čoraz zreteľnejšie sa prejavovalo hospodárske zaostávanie krajiny, s tým bol spojený aj úpadok armády. Metternich si bol vedomí nevyhnutnosti modernizácie hospodárstva. Domnieval sa, že táto podpora hospodárstva utlmí nespokojnosť obyvateľstva a zastaví prílev, pre vládnu moc, nebezpečných ideí. V konečnom dôsledku mala táto modernizácia priniesť štátu nové dane.


Okrem hospodárskych problémov sa krajina zmietala v národnostných problémoch. V Uhorsku sa začalo s pomaďarčovaním slovanských národov. Týkalo sa to hlavne slovenských evanjelikov. Viedeň k otázke maďarizácie zaujala rozporuplný postoj. Neželala si posilnenie pozície Slovanov v ríši, no zároveň prikázala uhorskému palatínovi Jozefovi Habsburskému, aby zamedzil najhrubším prejavom maďarizácie.


Neutešená ekonomická a politická situácie v monarchii sa naplno prejavila v marci roku 1848. Vo Viedni vypuklo povstanie, ktoré donútilo Metternicha abdikovať. Stalo sa tak v noci z 13. na 14. marca. Metternich bol nútený opustiť krajinu. Ferdinand trval na tom, aby sa proti ľuďom nepoužilo násilie a aby dvor splnil požiadavky ľudu. To umožnilo utvorenie konštitučného režimu. Nové násilnosti prepukli v máji. Cisársky dvor opustil Viedeň. No petícia Viedenčanov uprosila cisára, aby sa vrátil do Viedne. Až v októbri 1848 sa podarilo poraziť povstanie. Na cisárskom dvore sa k moci dostala arcivovodkyňa Žofia, opierajúc sa o armádu a generála Alfréda Windischgätsa a novú vládu Felixa Schwarzenberga. Žofia prehovorila svojho manžela Františka Karola, aby sa vzdal nástupníckych práv v prospech ich syna Františka Jozefa. Ferdinand sa netajil úmyslom abdikovať. A tento fakt sa Žofia snažila využiť v prospech svojho syna. 2. Decembra 1848 sa v Olomouci tak aj stalo. Rakúska monarchia dostala nového cisára Františka Jozefa.



Kolektív autorov -Kniha Kráľov
- Slovenské pedagogické nakladateľstvo- Mladé letá -Bratislava 2003, ISBN 80-10-00324-7