Main Menu
User Menu

Palacký, František

František Palacký – český politik a historik


(1798 – 1876)



Narodil se 14. června 1798 v Hodslavicích na Moravě v rodině luteránského učitele. Byl od dětství veden v duchu českobratrských tradic a po studiích na trenčínském gymnáziu a bratislavském lyceu nastoupil do tříletého teologicko-filosofického kurzu. Po jeho ukončení v roce 1819 působil jako vychovatel v urozených maďarských rodinách. Do Prahy přišel v roce 1823 a byl přijat jako archivář hraběte Šternberka. Přístup k archívům mu umožnil podrobněji proniknout do historie českých šlechtických rodů a začít postupně pracovat na svém životním díle – sepsání českých dějin.


V roce 1827 se oženil s dcerou bohatého advokáta a statkáře Terezií Měchurovou, což ho přivedlo do centra společenského života a umožnilo mu pracovat jako nezávislý soukromý vědec. V roce 1831 stál u zrodu Matice české a byl pověřen úkolem sepsat dějiny Království českého jako zemský historiograf. Své dílo začal sepisovat od roku 1832 německy pod názvem Geschichte von Böhmen a teprve později, od roku 1848 je začal psát česky jako Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě. V této monumentální práci Palacký nastínil české dějiny od jejich počátků až do nástupu Habsburků v roce 1526.


V revolučních letech 1848 - 49 se stal vůdčím politikem českých liberálů, které zastupoval v Národním výboru. Jeho jménem pak odmítl pozvání na celoněmecký sněm do Frankfurtu a tím odmítl velkoněmeckou koncepci uspořádání střední Evropy. Byl tvůrcem koncepce tzv. austroslavismu, myšlenky nutnosti koexistence českého národa v rámci habsburského soustátí. Stal se předsedou Slovanského sjezdu v Praze a jako člen ústavního výboru se svými návrhy podílel na tvorbě nové rakouské ústavy. Po porážce revoluce a obnovení absolutismu se stáhl do ústraní a do společenského života se vrátil až po vydání tzv. Říjnového diplomu císařem Františkem Josefem I. v roce 1861, kdy se stal vůdcem Národní strany (Staročechů). Téhož roku byl jmenován doživotním poslancem panské sněmovny říšské rady, jejíhož zasedání se však brzy přestal účastnit. Neúspěchy při prosazování svého českého státoprávního projektu ho přivedlo k závěru, že soužití Čechů v rakouské monarchii nebude do budoucna možné. Vyjádřil to slovy: „Byli jsme i před Rakouskem, budeme i po něm.“ V roce 1867 se na protest proti politice rakousko-uherského dualismu vydal na manifestační cestu do Petrohradu a Moskvy. Poté odešel z politického života a vedení staročeské strany předal svému zeti F. L. Riegrovi.


Palacký již za svého života získal přízvisko „otec národa“, protože svým dílem vytvořil nezbytný základ historického vědomí českého národa. Jeho koncepce národních dějin se opírá o neustálý zápas slovanství Čechů s němectvím a svobodomyslnosti reprezentované husitstvím s autokratickou mocí katolické církve.

František Palacký zemřel 26. května 1876 v Praze.
URL : https://www.valka.cz/Palacky-Frantisek-t33798#123220Verze : 0
František Palacký





Zdroj: www.cojeco.cz
URL : https://www.valka.cz/Palacky-Frantisek-t33798#349123Verze : 0