Simon Vasiljevič Petljura - ukrajinský nacionalistický politik a státník
(1879 - 1926)
- narodil se 10. května 1879 v Poltavě v početné rodině chudého a negramotného povozníka
- 1895 - vstoupil do Poltavského teologického semináře
- 1898 – stal se členem tajného nacionalistického spolku Ukrajinská hromada
- 1900 – zúčastnil se založení ilegální buňky Revoluční ukrajinské strany (RUP) v Poltavě
- 1901 – vyloučen ze semináře pro účast na činnosti ilegálních organizací
- 1902 – odešel do Katerinodaru, kde pracoval v Archívu kubáňského kozáctva a vstoupil do místní organizaci Revoluční ukrajinské strany, pro kterou vydával ilegální tiskovinu Dobra novyna
- 1903 – prosinec – zatčen carskou policií a uvězněn
- 1904 – březen – propuštěn z vězení, poté odešel do rakouského záboru ve Lvově, kde se stal posluchačem univerzity a řídil místní organizaci strany
- 1905 – po generální amnestii se vrátil do Kijeva
- 1906 – 1909 – tajemníkem tiskového orgánu Ukrajinské sociálně demokratické dělnické strany (USDRP) Rada (později Slovo) a měsíčníku Ukrajina
- 1909 – 1914 - odchází do Petrohradu a poté do Moskvy, kde pracuje jako účetní a později editor ve vydavatelství kulturního měsíčníku Ukrajinskaja žizň
- 1914 - v letech první světové války členem Všeruského svazu zemstev a měst, založeném vládou na pomoc organizování mobilizace ruské armády
- 1916 - prosinec - zplnomocněným zástupcem na Všeruském svazu zemstva a měst při Západním frontu
- 1917 – únor – zvolen do čela Ukrajinského vojenského výboru při Západním frontu – květen – delegátem Prvního všeukrajinského vojenského kongresu v Kijevě – zvolen předsedou Ukrajinské ústřední vojenské komise – červen – jmenován ministrem pro vojenské záležitosti v autonomní ukrajinské vládě – tzv. Centrální radě
- 1918 – duben - v čele Kijevského guberniálního zemstva organizuje opozici proti hetmanu P. P. Skoropadskému – 27. července - uvězněn za protivládní činnost – 13. listopadu - po propuštění odešel do Bílé Cerkve, kde ustanovil tzv. direktorium a zorganizoval nacionalistické povstání
- 1919 – únor – po pádu hetmana Skoropadského v čele vlády tzv. Ukrajinské lidové republiky – březen – spojil se proti bolševikům s "bílým" generálem A. I. Děnikinem - vyhlásil vládu direktoria a stanul v jejím čele jako prezident a vrchní velitel armády sjedocené Ukrajinské lidové republiky a Západoukrajinské LR – září - po rozchodu s Děnikinem vedl válku proti Dobrovolnické armádě a uzavřel spojenectví s bolševiky – prosinec – poražen a donucen uprchnout na území ovládaném Polskem
- 1920 – 21. duben – uzavírá dohodu s J. Pilsudským o uznání nezávislé Ukrajiny výměnou za území v Haliči - 25. duben - společně s polskými vojsky zahájil ofenzívu proti Rudé armádě – 6. květen - obnovil vládu direktoria v Kijevě - organizoval protižidovské pogromy na Ukrajině – červen - listopad - po zastavení polské ofenzívy a porážce generála P. N. Wrangela Rudou armádou ustoupil do Tarnova, kde rozpustil direktorium
- 1921 – 1923 – skrýval se ve Varšavě pod pseudonymem a organizoval nacionalistické partyzánské hnutí proti sovětské vládě na pravobřežní Ukrajině
- 1923 – přes Budapešť, Vídeň a Ženevu odcestoval do Paříže, kde se pokoušel ustanovit exilovou vládu
- zavražděn v Paříži 26. května 1926 židovským aktivistou
