Main Menu
User Menu

Aiči H9A1

Aichi H9A1 / 愛知 H9A1・二式練習飛行艇,

     
Název:
Name:
Aiči H9A1 11
Originální název:
Original Name:
二式練習飛行艇,
Kategorie:
Category:
cvičný letoun
Výrobce:
Producer:
DD.MM.1942-DD.MM.1943 Aichi Watch and Electric Machinery, Ltd., Nagoya /
DD.MM.1944-DD.MM.1944 Japonská letecká společnost s.r.o., Yokohama /
Období výroby:
Production Period:
DD.MM.1942-DD.MM.1944
Vyrobeno kusů:
Number of Produced:
28
První vzlet:
Maiden Flight:
DD.09.1940
Osádka:
Crew:
5 - 8
Základní charakteristika:
Basic Characteristics:
 
Vzlet a přistání:
Take-off and Landing:
CTOL - konvenční vzlet a přistání
Uspořádání křídla:
Arrangement of Wing:
jednoplošník
Uspořádání letounu:
Aircraft Concept:
klasické
Podvozek:
Undercarriage:
pevný
Přistávací zařízení:
Landing Gear:
člunový trup
Technické údaje:
Technical Data:
 
Hmotnost prázdného letounu:
Empty Weight:
4900 kg
Vzletová hmotnost:
Take-off Weight:
7000 kg
Maximální vzletová hmotnost:
Maximum Take-off Weight:
7500 kg
Rozpětí:
Wingspan:
24,000 m
Délka:
Length:
16,950 m
Výška:
Height:
5,250 m
Plocha křídla:
Wing Area:
63,30 m2
Plošné zatížení:
Wing Loading:
107,20 kg/m2
Pohon:
Propulsion:
 
Kategorie:
Category:
pístový
Počet motorů:
Number of Engines:
2
Typ:
Type:
Nakadžima Kotobuki 42 nebo 43, vzduchem chlazený hvězdicový devítiválec o vzletovém výkonu 529,5 kW a 455 kW v h= 3 000 m.
Vrtule trojlisté, kovové s nastavitelným úhlem náběhu o průměru 2 950 mm.
Objem palivových nádrží:
Fuel Tank Capacity:
2 680 l
Výkony:
Performance:
 
Maximální rychlost:
Maximum Speed:
317 km/h v 3000 m
Cestovní rychlost:
Cruise Speed:
222 km/h v 1000 m
Rychlost stoupání:
Climb Rate:
4,5 m/s
Čas výstupu na výšku:
Time to Climb to:
11,25 min do 3000 m
Operační dostup:
Service Ceiling:
6780 m
Dolet:
Range:
1210 km
Maximální dolet:
Maximum Range:
2800 km
Výzbroj:
Armament:
2x pohyblivý kulomet Type 92 ráže 7,7 mm
(1x v předním střelišti a 1x v horním střelišti)

Pumová zátěž: 2x 250 kg pum nebo hlubinné nálože.
Uživatelské státy:
User States:
Poznámka:
Note:
二式练习飞行艇 - Nišiki renšú hikótei - Cvičný létající člun Typ 2


Letová vytrvalost: 9 h


Někteří autoři zmiňují ještě možnost instalace dalších dvou kulometů Type 92 do bočních oken.
Zdroje:
Sources:
René J. Francillon Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, Naval Institute Press, 1987, Reprinted 1990, ISBN 0-87021-313-X
Robert C. Mikesh a Shorzoe Abe, Japanese Aircraft 1910-1941, Putnam Aeronautical Books, rok 1990, ISBN 1557505632
Tadeusz Januszewski a Kryzysztof Zalewski: Japońskie samoloty marynarski 1912-1945, tiel 2., Lampart, rok 2000, ISBN 83-86776-00-05
L+K 07/1984, Letadla 1939-45, Aichi H9A
https://www.samoloty.ow.pl/str235.htm
https://www.combinedfleet.com/ijna/h9a.htm
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Aici-H9A1-t28762#101312Verze : 0
MOD

Aichi H9A1 Model 11


二式練習飛行艇, Nishiki renshú hikótei, Cvičný létající člun Typ 2


Allied reporting name: not allocated


Historie:
海軍航空本部 Kaigun Kōkū Hombu - velitelství císařského námořního letectva, zadalo počátkem roku 1938 specifikacemi 13-Shi vývoj cvičného létajícího člunu. Na tomto letounu měl probíhat výcvik budoucích osádek létajících člunů H6K Mavis a H8K Emily, zároveň měly být, v rámci výcviku, prováděny protilodní a protiponorkové hlídkové lety.

Vývoj tohoto cvičného letounu započal v květnu téhož roku ve společnosti 愛知航空機株式会社 - Aichi Kōkūki Kabushiki Kaisha (dále jen Aichi), projektové práce řídil inženýr Morisage Mori. Vývoj pokračoval pozvolným tempem, celý program byl bez velkých priorit, a tak k vlastní stavbě prototypů došlo až v lednu 1940, tehdy zastupci Kaigun Kōkū Hombu schválili projekt. Po devíti měsících vzlétl první prototyp továrně označený AM-21, jednalo se o vzpěrový hornoplošník, který byl poháněn se dvojicí motorů Nakajima Kotobuki 41 Kai-2 s dvoulistými dřevěnými vrtulemi, oba motory byly uloženy co možno nejblíže k sobě.


Letové a plavební zkoušky nedopadly pro první prototyp H9A1 13-Shi vůbec dobře, ba, dalo by se říci, že letové i nautické vlastnosti byly vysloveně špatné, tak například, při přistání se příď ponořila pod hladinu tolik, že letoun nebylo možné ovládat, za letu byl letoun nestabilní a motor vykazoval poruchy. Není tak divu, že všechny tři prototypy prošly dosti zásadními úpravami. Nejzásadnější úpravou prošla křídla, jejich rozpětí se zvýšilo na dvacet čtyři metry, tedy zvětšilo se o rovné tři metry, tímto prodloužením křídel recipročně vzrostla také nosná plocha a to z původních 58,62 m2 na 63,30 m2. Dále úpravami prošel systém vztlakových klapek a motory byly uloženy poměrně daleko od sebe. Motory samotné byly vyměněny sice za stejně výkonné, ale spolehlivější typy Nakajima Kotobuki 42/43 s třílistými vrtulemi, listy měly plynule nastavitelný úhel náběhu.

Námořní letectvo přijalo tyto stroje do výzbroje v roce 1942 pod označením "Cvičný létající člun Type 2 Model 11". Společnost Aichi vyrobila do roku 1943 čtyřiadvacet hydroplánů a předala výrobu, z důvodu vytíženosti, malé společnosti 日本航空工業株式会社 - Nippon Hikōki Kabushiki Kaisha, (možno i Nihon) její podíl na výrobě byl však velmi malý (pouhé čtyři stroje). Zmíním ještě jednu konstrukční zajímavost, sériové hydroplány měly zatažitelný kolový podvozek, ten ovšem nesloužil ke vzletu či k přistání na pevném povrchu, ale pouze pro vyjetí letounu z vody. Nejednalo se tedy v žádném případě o obojživelný letoun.


Operační nasazení:
Zpočátku sloužily tyto stroje jako cvičné pro výcvik pilotů, navigátorů, radistů, bombometčíků a střelců. Výcvik probíhal u jednotky Takuma Kōkūtai, tato jednotka dosud používala pro výcvik především ne zcela vyhovující dvouplošníky Kawanishi E7K2. Příchod dvoumotorových hydroplánů znamenal kvalitativní posun výcviku. Osádku nových hydroplánů při cvičných letech tvořilo až osm mužů, přičemž žáci během letu docházeli na určená cvičná stanoviště. Letouny této jednotky nesly na ocasních plochách znaky タ ク.
Výcvik zde probíhal až do září 1944, tehdy se tato jednotka sloučila se zbytky téměř zničené jednotky Yokohama Kōkūtai. Takuma Kōkūtai do svého stavu převzala zbylé hydroplány Kawanishi H8K Emily a plovákové průzkumné Aichi E13A Jake, vznikla tak bojová jednotka, která vzlétala především k protiponorkovým hlídkovým letům a k ochraně vlastní lodní dopravy. Bezpečné lodní trasy byly pro Japonsko velmi důležité, ale jejich důsledná ochrana byla dlouho podceněná. Hydroplán H9A1 při hlídkovém letu nesl dvě hlubinné nálože o celkové hmotnosti 500 kg, osádka byla při bojovém letu pouze pětičlenná.
Od února 1945 byla většina hydroplánů H9A1 převedena k sebevražedné jednotce Kotohira Suishin, která se zapojila do útoků proti americkému loďstvu u ostrova Okinawa. Během čtyř sebevražedných náletů byla jednotka zcela vyčerpána – zničena, při těchto náletech bylo zničeno přibližně dvacet hydroplánů H9A1. Dnes již nelze zjistit, jak úspěšné nebo neúspěšné byly popisované hydroplány, Američané sestřelovali pomalé letouny dosti daleko od vlastního loďstva a je velmi málo pravděpodobné, že by se nějaký H9A1 dokázal dostat přes stíhací obranu a bariéru protiletadlového dělostřelectva.
Zbytek letuschopných strojů od zaniklé jednotky Takuma Kōkūtai byl převzat několika jinými jednotkami. Japonské kapitulace se v přijatelném technickém stavu dočkaly asi jen dva letouny, které byly označeny pořadovými čísly T-25 a T-53. Americká zpravodajská komise je na zemi zevrubně prohlédla, jejich konstrukce byla shledána jako nezajímavá a oba letouny byly následně sešrotovány.
Jistou zajímavostí je, že tomuto typu letounu nebylo přiděleno spojenecké kódové jméno, protože byl zpravodajskou službou zjištěn až po kapitulaci Japonska, jedná se tak patrně o jediný sériově vyráběný letoun, který nedostal kódové označení.




Použité prameny:
William Green, Warplanes of the Second World War, Volume Five: Flying Boats, London, Macdonald & Co., Ltd., 1962, (5th impression 1972) ISBN 0-356-01449-5.
René J. Francillon Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, Naval Institute Press, 1987, Reprinted 1990, ISBN 0-87021-313-X
Tadeusz Januszewski a Kryzysztof Zalewski: Japońskie samoloty marynarski 1912-1945, tiel 2., Lampart, rok 2000, ISBN 83-86776-00-05
L+K 07/1984, Letadla 1939-45, Aichi H9A
https://www.samoloty.ow.pl/str235.htm
https://www.airwar.ru/enc/sww2/h9a.html
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Aici-H9A1-t28762#101313Verze : 4
MOD
Cvičný Aichi H9A1 po vyjetí na břeh (kamufláž - žlutá na všech plochách)
Aiči H9A1 -


URL : https://www.valka.cz/Aici-H9A1-t28762#119702Verze : 1
MOD
Na této fotografii je vidět kolový podvozek, ale nedalo se na něj přistát, sloužil výhradně ke snadnější manipulaci s letounem, zatahoval se do plováku.
Aiči H9A1 -


URL : https://www.valka.cz/Aici-H9A1-t28762#101315Verze : 0
MOD
Fotografie Aichi H9A1
Aiči H9A1 -


URL : https://www.valka.cz/Aici-H9A1-t28762#101316Verze : 0
MOD
Kamufláž, jaká byla používána u bojových útvarů
Aiči H9A1 -


URL : https://www.valka.cz/Aici-H9A1-t28762#107438Verze : 0
MOD
Trojpohledový náčrtek Aichi H9A1
Aiči H9A1 -


URL : https://www.valka.cz/Aici-H9A1-t28762#101314Verze : 0
MOD