Main Menu
User Menu

Kramář, Karel

Karel Kramář (1860 - 1937)


- 1. československý premiér (14.11. 1918 - 8.7. 1919)
URL : https://www.valka.cz/Kramar-Karel-t24941#91992Verze : 0
Kramář Karel
(27.12. 1860 – 26.5. 1937)


– právník a politik, vystudoval práva na pražské univerzitě, krátce studoval i hospodářství v Berlíně a ve Francie navštěvoval jako první Čech v historii proslulou Ecole libre des sciences politiques. Politicky se angažoval v mladočeské straně, za kterou byl v roce 1891 zvolen poslancem říšské rady, kde plně rozvinul svůj slovanský program. Počátkem roku 1897 se stal druhým místopředsedou a od listopadu 1897 do března 1898 dokonce prvním místopředsedou sněmovny. Krátce nato se stal předsedou mladočeské strany. Prosazoval zrušení volebních kurií a zavedení všeobecného a přímého volebního práva. Postupně se stal hlavním nositelem myšlenky sjednocení všech Slovanů na základě zásady „slovanské vzájemnosti“.


V roce 1908 předsedal v Praze přípravnému Slovanskému sjezdu, který přijal jeho principy novoslovanství. Nový útisk Poláků Ruskem a anexe Bosny a Hercegoviny Rakouskem však další plány pohřbily. V roce 1910 předsedal dalšímu slovanskému sjezdu v Sofii a veškeré své úsilí nasměroval na demokratizaci Ruska. Krátce před vypuknutím války vypracoval návrh „Konstituce Slovanské říše“ v čele s ruským carem, která měla mít společnou zahraniční politiku, armádu a celní režim, ale jinak měla být založena na zásadě plné rovnocennosti velkých i malých národů a respektování národní individuality a svobody.


Kramářův postoj stvrzoval i jeho osobní život - v roce 1897 si vzal bohatou ruskou kněžnu Naděždu Nikolajevnu Chludovou. Sám Kramář byl také finančně dobře zajištěný - vlastnil tkalcovnu v Libštátu a zámek ve Vysoké. V Praze si postavil vilu nad Vltavou. Měl majetek i v Rusku - spolu s manželkou tam obývali vilu Barbo na Krymu. Slušné finanční zázemí tak Kramářovi zajistilo politickou nezávislost.


Po vypuknutí války odmítl emigrovat a zůstal v Praze. 21. května 1915 byl zatčen, obviněn z velezrady a 3.6. 1916 odsouzen k trestu smrti. Byl uvězněn ve vídeňském vězení v tzv. věži smrti a později v Möllersdorfu. Pobyt ve vězení snášel bídně, špatně spal, byla mu zima a trpěl depresemi. 5.1. 1917 byl trest změněn na 20 let vězení. Když jej 11. července 1917 amnestovali, byl sice celý odulý a nervózní, ale všechno mu vynahradil slavný příjezd do Prahy v říjnu 1917.


Počátkem roku 1918 založil Státoprávně demokratickou stranu, stal se předsedou Národního výboru a nakonec prvním ministerským předsedou nově vzniklé Československé republiky. To byl jeho politický vrchol. Kramář nemohl tušit, že se blíží doba, kdy bude politicky druhořadý. Bylo chybou, že větší část svého premiérství strávil na mírové konferenci v Paříži a ne na domácí půdě. Celkem zůstal v Paříži tři čtvrtě roku. Kramářovým heslem se opět stalo tvrzení, že bez obnovy silného nebolševického Ruska je osud Československa tragický. Hodlal za každou cenu svrhnout sovětský režim, což nebylo nereálné. Rozezlený Beneš dokonce žádal Masaryka, aby Kramáře zbavil premiérství, na něž se nehodí „ani temperamentem, ani názory, ani způsobem práce.“ A to byl Kramář oficiálním vedoucím delegace!


Kramář nakonec skutečně o své premiérství přišel - v obecních volbách v červnu 1919 vyhrála sociální demokracie a v čele nové, tzv. rudozelené koalice, stanul sociální demokrat Vlastimil Tusar. Česká politika se mu začala příčit a uvažoval o tom, že se bude věnovat pouze Rusku. Nahrálo mu k tomu přátelství s A. V. Maklakovem, pařížským vyslancem Prozatímní vlády z roku 1917, který byl i v roce 1919 ještě pokládán za setrvávajícího legálně ve funkci. Maklakov Kramáře požádal, aby jel do jižního Ruska za generálem Děnikinem. Měl ho přesvědčit, aby změnil svůj urputný centralistický postoj a sblížil se s Ukrajinci, známými svým separatismem. Kramář dokonce propracoval návrh ruské ústavy a nakonec se skutečně vypravil v říjnu 1919 přes Paříž a Marseilles do Ruska. V Taganrogu jej ale nikdo nečekal, ani mu nezajistili ubytování, takže musel spát na lodi. Děnikinovi lidé totiž chtěli jednat jen s Maklakovem. To Kramářovi na náladě nepřidalo, včetně atmosféry v Rusku, která byla tristní. Vyděsilo ho, jak dopadla jeho sociální vrstva. Nakonec se Kramářovi podařilo mluvit s Děnikinem dvě a půl hodiny. Kramář ničeho nedosáhl. V té době se totiž Děnikinova ofenzíva začala hroutit, což si Kramář neuvědomoval.


Od roku 1919 po celých dalších sedmnáct let svého života byl Kramář politicky činný už jen jako vůdce a poslanec národní demokracie a poté Národního sjednocení. Ale zůstával dále v důsledné opozici vůči Hradu, stejně jako jeho Národní listy. Faktem ovšem je, že patřil vedle Masaryka, Beneše, Švehly a později tragicky zemřelého Rašína k nejvýznamnějším osobnostem první republiky. A to přesto, že se s ním Masaryk nerad osobně setkával. Vztahy zchladly na bod mrazu v průběhu tzv. Gajdovy aféry, kterou zinscenoval Hrad.
URL : https://www.valka.cz/Kramar-Karel-t24941#92045Verze : 0
foto
URL : https://www.valka.cz/Kramar-Karel-t24941#98428Verze : 0
Pouze doplním, že se narodil ve Vysokém nad Jizerou a zemřel v Praze.
V roce 1934 se pokusil spojit pravicové síly právě v Národním sjednocení, které však následující rok získalo v parlamentních volbách pouze 17 mandátů ze 300 do poslanecké sněmovny a 9 do senátu.
URL : https://www.valka.cz/Kramar-Karel-t24941#100789Verze : 0