Main Menu
User Menu

Powers, Darrell Cecil

     
Příjmení:
Surname:
Powers
Jméno:
Given Name:
Darrell Cecil
Jméno v originále:
Original Name:
Darrell Cecil "Shifty" Powers
Fotografie či obrázek:
Photograph or Picture:
Hodnost:
Rank:
štábní seržant
Akademický či vědecký titul:
Academic or Scientific Title:
-
Šlechtický titul:
Hereditary Title:
-
Datum, místo narození:
Date and Place of Birth:
13.03.1923 Clinchco, Virginie /
Datum, místo úmrtí:
Date and Place of Decease:
17.06.2009 Clinchco, Virginie /
Nejvýznamnější funkce:
(maximálně tři)
Most Important Appointments:
(up to three)
-
Jiné významné skutečnosti:
(maximálně tři)
Other Notable Facts:
(up to three)
- mezi členy roty E platil za jednoho z nejlepších střelců (byl 1 ze 2, kteří z původních 140 mužů obdrželi armádní odznak za expertní střelecké umění)
- jeden z mála původních příslušníků roty E, který nebyl nikdy zraněn v boji, naneštěstí při předčasném návratu domů (kdy formou loterie k výročí dne D byl z každé roty vybrán jeden, který předčasně pojede domů) se stal při cestě na letiště obětí dopravní nehody a skončil v nemocnici, domu se tak ironicky vrátil až dlouho poté, co ostatní jeho spolubojovníci
- zemřel na rakovinu plic
Související články:
Related Articles:

Zdroje:
Sources:
https://en.wikipedia.org/wiki/Darrell_Powers
www.frankdeangelis.com
www.findagrave.com
URL : https://www.valka.cz/Powers-Darrell-Cecil-t242456#670267Verze : 1
MOD
     
Příjmení:
Surname:
Powers
Jméno:
Given Name:
Darrell Cecil
Jméno v originále:
Original Name:
Darrell Cecil "Shifty" Powers
Všeobecné vzdělání:
General Education:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Vojenské vzdělání:
Military Education:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Důstojnické hodnosti:
Officer Ranks:
DD.MM.1942 vojín
DD.MM.RRRR svobodník
DD.MM.RRRR desátník
DD.MM.RRRR seržant
DD.MM.RRRR štábní seržant
Průběh vojenské služby:
Military Career:

DD.MM.1942-DD.06.1945 rota E, 2. prapor, 506. paradesantní pěší pluk
Vyznamenání:
Awards:

DD.MM.1944

Odznak bojového pěšáka
Combat Infantryman Badge
-

DD.MM.RRRR

Medaile osvobozenné Francie
Medal of a liberated France
Médaille de la France libérée
-

DD.MM.RRRR

Pamětní medaile na válku 1940-1945
Commemorative Medal on War 1940-1945
Medaille Commemorative de la Guerre 1940-1945
-

DD.MM.RRRR

Válečný kříž 1939-1945
Cross of War
Croix de Guerre
s bronzovou palmou

DD.MM.RRRR

Válečný pamětní kříž
War Memorial Cross
Oorlogsherinneringskruis
-

DD.MM.RRRR

Medaile vítězství (2. světová válka)
World War II Victory Medal
-

DD.MM.RRRR

Armádní medaile za vzornou službu
Army Good Conduct Medal
-

DD.MM.RRRR

Medaile za americké tažení
American Campaign Medal
-

DD.MM.RRRR

Medaile okupační armády
Army of Occupation Medal
-

DD.MM.RRRR

Bronzová hvězda
Bronze Star
s bronzovým dubovým listem (2x)

DD.MM.RRRR

Prezidentská citace (letectvo & armáda) (1942-1947)
Presidential Unit Citation (Air Force & Army) (1942-1947)
s bronzovým dubovým listem (2x)

DD.MM.RRRR

Základní parašutistický odznak
Basic Parachutist Badge
se 2 bronzovými hvězdami (2 bojové seskoky)

DD.MM.RRRR

Medaile za evropsko/africko/blízko východní tažení
European-African-Middle Eastern Campaign Medal
se 4 bronzovými kampaňovými hvězdami (4x) a hrotem

Poznámka:
Note:
- pamětní medaile pro postižené veterány 2. sv. v.
- pamětní medaile na službu v boji
- pamětní medaile na službu v zámoří
- pamětní medaile na Den D 2. sv. v.
- pamětní medaile na bitvu v Ardenách
- pamětní medaile Francie na Normandii
- pamětní medaile 50. let výročí osvobození Rakouska
- pamětní medaile 50. výročí vítězství v Evropě
Zdroje:
Sources:
https://en.wikipedia.org/wiki/Darrell_Powers
www.frankdeangelis.com
https://www.valka.cz/Powers-Darrell-C-t242456
URL : https://www.valka.cz/Powers-Darrell-Cecil-t242456#670424Verze : 1
MOD

Úvod


Darrell “Shifty″ Powers byl málovmluvný strojník, který nikdy netíhnul k velikosti. Narodil se, vyrostl, oženil se, vychoval rodinu, pracoval, odešel do důchodu a zemřel v Clinchco, známém důlním městečku v jihozápadní Virginii. Mimo několik let práce v Kalifornii a službě ve válce, tak zřídkakdy vycestoval ze svého rodného maloměsta. Shifty byl dle svého názoru horal. Rád rybařil, chodil na lov, pracoval na své zahrádce a střílel na terče ze své přední verandy. Válku začal jako prostý vojín a ukončil ji jako velitel družstva, nikdy nevedl větší než 12 člennou skupinu. Po válce nikdy ničemu nešéfoval. Nikdy nezastával žádnou veřejnou funkci. Nikdy nevydělal hromadu peněz. Nikdy se nehnal za tím, co dnes definujeme jako úspěch - sláva, moc nebo postavení. Navzdory svému skromnému životu, ho dnes zná celý svět.

Proč?

Velkou zásluhu na tom má jeho spojení s Bratrstvem neohrožených. Shifty Powers byl vojákem dnes již legendární roty E, 506. paradesantního pěšího pluku, 101. výsadkové divize.

Bratrstvo neohrožených vzniklo a cvičilo v táboře Toccoa, v Georgii, pod vedením tvrdého a kontroverzního kapitána Herberta Sobela. Po výcviku ve státech, vyrazili na přepravní lodi Samaria do Aldbourne v Anglii, kde probíhali další bojové přípravy. Vyskočili v Normandii na Den D a operaci Market Garden.

Probojovali se Belgií, Francií a Německem, čelili přesile, osvobodili koncentrační tábory a připili si na vítězství v květnu 1945 v Hitlerově alspkém sídle v Berchtesgadenu. Po cestě zažili hrůzy i vítězství, která je stmelila a pomohla jim obrátit průběh 2. sv. v. a tím i běh historie.

Poprvé o rotě E napsal v roce 1992 historik Stephen Ambrose ve své knize Bratrstvo neohrožených. v roce 2001 Tom Hanks a Steven Spielberg použili tuto knihu jako základ 10 dílné minisérie HBO stejného jména. Série vyhrála šest cen Emmy a mnoho dalších ocenění a stále je reprízována na různých stanicích po celém světě.

Shifty Powers skvěle zapadal do této skupinky elitních vojáků. Jeho jednotka neměla určeného odstřelovače, ale pokud byl muž s puškou zručný, mohl se kvalifikovat jako "Exprertní ostrostřelec". Shifty byl 1 ze 2 původních 140 mužů roty E, který získal US Army Expert Marksmanship Qualification Badge (požadavky v článku níže). Když přišlo na střílení z pušky a zasahování určitých cílů - byl nejlepším z nejlepších.

Spolubojovník Earl "One Lung" McClung popsal Shiftyho takto: "byl skvělý střelec, stejně jako skvělý přítel. Když jsme byli na hlídce, tak přesně věděl co dělá, proto byl jedním z hrstky původních členů, který nebyl v boji nikdy raněn. Měl nejlepší sluch v rotě. Slyšel všechno, včetně nepřátelských hlídek, měl lepší sluch než většina mužů, takže často vedl naše hlídky. Shifty byl skvělý muž, jeden z nejlaskavějších, jakoho sem kdy poznal. Nikdy sem ho neslyšel mluvit o druhých ve zlém."

Navzdory jeho dnešní slávě. Neměl Shifty moc prostoru jak v knížce, tak v seriálu. Nebyl hlavní postavou, jako Dick Winters. Shifty neměl jedinou samostatnou epizodu v minisérii, která by se soustředila jen na něj, jako například Doc Roe. Nikdy neproběhly Shiftyho vnitřní monology, jako u Carwooda Liptona. Navzdory tomu, je dnes Shiftyho slavný z nejméně 3 důvodů.

Zaprvé, ztvárněn hercem Peterem Youngbloodem Hillsem, Shifty byl jedním z hrsty mužů, kteří se objevili ve všech 10 epizodách. Málokdy byl viděn v hlavní roli, ale byl pevně (a možná záměrně) umístěn do pozadí mnoha scén. Byl ostrostřelcem v Carentanu, mužem, kterého zavolali, aby zasáhl obtížný cíl. Byl střelcem v Bastogne, kterého se muži ptali, co střílí. Dokázal to poznat jen po sluchu. Shifty byl typ tichého muže, který byl vždy připravený a mohli jste se na něj spolehnout. To je obdivuhodné.

Zadruhé, Shifty (ve skutečné životě) byl gentleman. S každým se zpřátelil. Například, když vojín Walter Gordon dostal rozkaz od kapitána Sobela vyběhnout sám za trest kvůli drobnému přestupku na kopec Currahee, Shifty byl jedním ze tří mužů, kteří se dobrovolně k němu přidali. Přátelé, kteří ho znali říkali, že přesně takový byl i ve skutečnosti, s altruistickou a laskavou povahou.

Jeho prasnacha, Dawnyale Johnsonová, ho popsala takto: "Prostě jste si ho zamilovali. Měl v sobě tu vřelost. Nestaral se o to jak vypadáte nebo jestli máte doktorát. Byl velmi upřímný. Choval by se stejně k Tomu Hanksovi stejně jako k pracujícímu ve Food City."

A za třetí, Shifty je dnes známy především svou smrtí 17. června 2009, která přišla v době na hrdiny velmi chudá. Shifty je všeobecně obdivován za to, že nám pomohl pochopit, co přesně v životě má cenu. Byl obyčejným mužem, který se stal nejlepším a provedl mimořádné skutky. Dělal těžkou práci a nedožadoval se pozornosti. Přišel domu z války a se svým nepřerušeným bytím se rozhodl věnovat své rodině a komunitě. Shiftyho život je inspirativní proto, že zní tak jednoduše. Je inspirativní, protože je tak vzácný.

Shifty po vyhlášení příměří



Následující text je první kapitolou z knihy Shifty’s War: The Authorized Biography of Sergeant Darrell “Shifty″ Powers, the legendary sharpshooter featured in Band of Brothers. Je to práce, která vznikla po smrti Shiftyho a shrnuje jeho zkušenosti. Autor Marcus Brotherton se je pokusil interpretovat z jeho (Shiftyho) pohledu.

Loterie generála Taylora, Rakousko, 1945.


Ve svých 22, jsem už zabil osm mužů. Osm, kterými si jsem jistý, osm, které můžu s jistotou napočítat. Tohle ve mě zůstalo a pokaždé, když se mě někdo zeptal, jestli sem válce někoho zabil, popřípadě když se někdy zeptalo dítě, zakroutil sem hlavou, nikdy sem to neřekl.

Míň jak měsíc po mých narozeninách, byl vyhlášen konec války. Všichni pili hromadu šampaňského, a poté se dostavila únava. Všichni chtěli už jen domů. Myslím, že to byla únava, každopádně. Bylo těžké správně zformulovat naše pocity do slov. Frustrace možná. Jako všichni ostatní, jsem toužil po domově, ale ještě jsem nemířil do států. Každý potřeboval 85 bodů k tomu, aby mohl být propuštěn z armády a navzdory tomu, že cvičil v Toccoa, byl jsem jedním z původních členů roty a sloužil sem jako střelec, zvěd a ostřostřelec v každé kampani od Normandie, neměl sem dostatek bodů. Chyběl mi jediný kousek bojové zkušenosti, když to přišlo. Možná jsem měl zvláštního anděla strážného, který mi koukal přes rameno, to vůbec nevím, ale vyhnul jsem se všem kulkám, které letěly mým směrem. Narozdil od většiny mužů z roty E, jsem neměl purpurové srdce. V rotě, která utrpěla 150% ztráty (myšleno v počtu zranění, kdy většina mužů měla buď 1 nebo 2 purpurová srdce, někteří i 3 a 4, pozn. překladatele), jsem byl statistickou raritou. Vidíte, nebyl jsem nikdy raněn.

Nestěžoval sem si, s nikým jsem nemluvil o svých problémech. S koncem války jsme prováděli okupační službu v Zell am See, středně velkém městě v Rakousku poblíž úpatí Alp. Skvělá země pro službu. Nikdo už moc nepracoval, nějaké běhání možná, nějaké drilování, abysme zůstali ve střehu. Bylo to nádherné místo, opravdu, s křišťálovým jezerem v centru města. Proč, v rychlém srovnání s mrzutostmi, kterými jsme se probojovali, misto na kterém jsme byli donutilo člověka pocítit skoro bezstarostnost navzdory jeho únavě, jako když by odpočíval na své verandě po těžkém pracovním dni.

Ani skopčáci nechtěli situaci moc zhoršovat. Většinou jsem viděli nepřátelské vojáky jak zdolávají alpy a vzdávají se spojeneckým vojákům. Přicházeli po stovkách, vyhladovělí a zbídačení, tak vzdálený pohled od zabíjení a rozruchu, kterými jsme právě prošli. Mnoho z těch vojáků, no, často sem o tom přemýšlel, s kterýmkoli z nich jsem se mohl zpřátelit. Mohli jsme mít mnoho společného. Mohl rád rybařit, chodit na lov. Samozřejmě dělal to, co musel a já se snažil dělat to, co sem musel já. Ale za jiných okolností, jsme mohli být dobrými přáteli. Když se vzdali, postavili jsme k nim pár strážných, nakrmili je a takhle to vypadalo na konci války.

Je legrační, jak prožití bojového vypěti vytvoří ve váší jednotce bratrská pouta. Myslím, že několik chlapu v rotě mezi sebou o mě reptali. Chlapi, kteří měli hodně bodů měli před sebou tak tři týdny, než pojedou domů, ale já, já mohl mít tak ještě šest měsíců nebo i víc. Začali se šířit zvěsti, že nás možná nasadí v Pacifiku a já se nikdy službě nevyhýbal, když na to přišlo. Ale ikdyby to bylo stejné nebo ne a ikdyby válka s Japonskem skončila dřív, radši bych šel domů teď než později. Viděl sem toho dost, co ve mě zůstalo navždy.

Ti samý chlápci se museli hlasitě rozčilovat, když jednoho jasného odpoledne, kapitán Speirs nás nechal nastoupit na náměstí a já si všiml jednoho nebo dvou veteránů s nezaměnitelným zábleskem v očích. Nebylo pochyb, že se něco bude dít, ale nedokázal sem přesně říct co. Tak skvělý den, bylo i to samé odpoledne, na začátku června 1945, kdy všech 140 mužů roty E se postavilo na náměstí. Většinu z nich jsem ani neznal. Nováčci, ti přišli, když někdo z nás byl raněn nebo zabit. Snažil jste se si spojit náhradníka s někým z původních členů, chlápka, který už viděl boj a dostal se na druhou stranu. No pokud se vám to povedlo, mohli jste náhradníka připravit na to, co ho čekalo, mohl se začlenit a mohl to i zvládnout. Bylo lehčí to říct, než udělat. Vím, že několik veteránů se ani neobtěžovalo si zapamovat jména nováčků. Když už se tak stalo, otočil ses a uviděl klukova krvácející střeva a slyšel jak volá mámu, poté co se ti to přihodilo víc než jednou, sis začal budovat určitou ostražitost v tom, s kým se spřátelíš.

Tři čety utvořili půlkruh okolo kapitána Speirse. Zaštěkal obvyklé "Roto, čety, poozor!" a dupot našich bot a cvakot našich pušek se odrážel od dlažebních kostek. Náměstí obklopovala vila a věžatý kostel a kapitán Speirs zavrčlel: "Pohov!", ozvěna už nebyla tak znatelná, rozkročili jsme se a roztřepali si trochu ramena.

"Generál Taylor si je vědom," zvolal kapitán Speirs, "že mnozí veterání, včetně veteránů z Normandie stále nemá 85 bodů, potřebných k propuštění. Dnes, na výročí dne D, vyhlašuje generál loterii, kdy z každé roty bude odeslán jeden voják domů. S okamžitou platností."

Několik mužů hluboce zapískalo nad dobrou zprávou. Kluk po mé straně hlasitě polkl, jeho hrdlo byl z vyschlé. Poručík Harry Welsh, odvážný bojovník a náš štábní důstojník, ponořil prsty do helmy, ve které byly lístečky se jmény. Poručík Welsh se zastavil, srovnal obočí na moment na helmu, usmál se, myslím a poté předal zvolený lísteček našemu veliteli.

Kapitán Speirs ho rozbalil a jméno si nejdřív přečetl sám pro sebe, poté srovnal ramena, jeho výraz se nezměnil. Všichni jsme se naklonili a poslouchali jméno toho šťastlivce. Všiml jsem si lehkého vánku na časných letních listech stromku po pravici. Někde na zalesněném úbočí za villou byl slyšel vysoké husí štěbetání. "notak, notak, notak, notak," si mumlal chlap za mnou.

"Za rotu E...," Kapitán Speirs zdůraznil svá slova, "je vítězem ... sériové číslo jedna, tři, nula, šest, šest, dva, šest, šest ... seržant Darrell C. Powers." zvýšil hlas jako radiový hlasatel, když vyslovil konec mého jména. Kapitán, známý především pro svou nebojácnost a zabíjení, musel mít pro něco slabost po tom všem.

Nadšení propuklo mezi muži. Úsměv poručíka Welshe se proměnil nepochybný smích. "Tak se to dělá, Shifty!" jeko zahulákal. Myslím, že to byl George Luz, chlápek, se kterým se kterým všichni vycházeli a který dokázal napodobit úplně každýho. Bejk Randleman, kus chlapa a skvělý voják, se usmíval z usmíval z několikáté řady a vypadal, jako by mě chtěl poplácat po zádech. "Gratuluju Shifty!" řekl Randleman. "Nemohlo se to přihodit nikomu lepšímu!"

Zatřál sem hlavou a nemohl tomu uvěřit. Vyhrál sem loterii generála Taylora. Domov-potřeboval sem minutku, abych to vstřebal. Na tváři se mi roztáhl malý úsměv. Já. Shifty Powers, konečně pojedu domů.

Jakmile jsme byli rozpuštěni, dva nováčkové ke mně přiběhli a chytili mě za ruku. "Dám ti tisícovku, když mi necháš svoje místo.", ani nedýchal. Druhej vypadal, jakoby chtěl říct to samé. Nepochyboval sem, že to myslí vážně. Pár chlapů tolik vyhrálo v pokeru a, no, pravdou bylo: tisíc dolarů pro chlápka jako jsem já znamenalo hromadu peněz. Ale nerozmyslel sem si to ani na chvilku, zakroutil sem hlavou a řekl: "Ne, myslím, že prostě pojedu domů." Tak to bylo.

Jeden z veteránů, seržant Paul Rogers, přišel ve chvíli, kdy nováčci odešli. Všichni mu říkali Hayseed. Měl úsměv dokořán a potřásl mi rukou. Byl jedním z mých nejlepších přátel, jaké jsem v rotě měl, který byl stále naživu a byl jsem hodně rád, že to zvládnul do konce války. Nevěděl jsem co mu říct než: "Páni, Paule, nikdy jsem v životě nic nevyhrál."

Hayseedův úsměv se roztáhl ještě víca je ruka se zpevnila. "Všichni jsme chtěli, abys to vyhrál Shifty." Jeho oči měli ten samý záblesk, který jsem viděl předtím u ostatních mužů. Podal mi prázdný pytel, jako by na to byl připravený a dodal: "Tak pojď, něco ti chci ukázat."

Hayseed byl náš seržant čety, muž pověřený starostí o vojáky, kteří mu byli nejblíž. Neměl sem toho moc, co si zbalit, moc suvenýrů z boje. Když jsme přišli do Berschtesgadenu, strhl jsem jeden z těch velkých Hitlerových praporů s černou svastikou. Nevěděl sem co dělat s tím velkým hnusnym praporem, ale došlo mi, že ne každý tam u nás ubde mít něco takového. To bylo asi vše, co sem měl.

Vyrazili jsme. Myslel sem, že Hayseed bere zpátky do kasáren, abych si zbalil věci, ale brzy jsme zatočili směrem k zásobovací budově vzdálené několik ulic, odkud jsem spatřil několik kolemjdoucích. Jeden strážný nám zasalutoval, když jsme došli ke dveřím. Zarachotil zámkem a pustil nás dovnitř. Dům byl bez oken, uvnitř černočerný. Hayseed zapnul světlo a já popadal dech.

"Tak Shifty," řekl, "běž a vyber si co chceš".

Zatraceně, kdyby jich nebyla plná celá místnost. Zkonfiskované od skopčáků. Uložené v bednách a ležící na policích a na podlaze. Hromada zbraní, moře zbraní. Pušky, pistole, karabiny, brokovnice a samopaly. Na tváři se mi roztáhl obrovský úsměv.

"Došlo mi, že by to byl skvělý dárek pro nejlepšího střelce roty E" řekl Hayseed a podal mi pytel.

"Ale nee" řekl jsem a vykročil. "Zapomínáš na Bucka Taylora. Je mnohem lepší střelec než sem já kdy byl. A Earl McClung, to je jasný, zdaleka nejlepší střelec v rotě. No, tam u nás ve Virginii, můj táta ... no, tam byl chlap který uměl střílet. Táta byl excelentní střelec, ano to byl. Ale, ten chlap dokázal i mouše ustřelit křídla."

"Jen si naplň pytel, Shifty." řekl Hayseed. Ale nestěžoval si, opravdu ne.

Vzal sem si pistole, nejjednoduší, co se dalo odnést. Už sem si domů bral svoji M1 Garand a nepotřeboval sem další 9 librovou (4 kg) pušku, tak sem si vzal pistole. Deset, možná dvanáct sem jich nacpal do pytle, skvělé pistole. Nejlepší co sem dokázal najít byly dva automaty ráže .25 (6,35 mm), sjednocený pár, perleťové rukojetě, opravdu skvělé pistole. Vedle nich ležely dvě ramení pouzdra na pistole. jedno na levé a jedno na pravé rameno. strčil sem do nich ty pistole s perleťovými rukojeťmi, dal si je pod uniformu a zářil sem jako kdybych se připravoval si dát mámin domácí čokoládový koláč, můj oblíbený.

"Náklaďák brzy odjíždí," řekl Hayseed. "Radši bys měl pohnout." Zatřásl znova pro jistotu rukou. Přikývl sem. Nebyl čas na pořádné rozloučení. Myslím, že jsme oba věděli co by druhý chtěl říct, tak mě položil ruku na rameno, znova se široce usmál a já přikývl. Takhle jsme se rozloučili.

Hayseed odešel zpátky na rotu. Musel sem udělat ještě jednu věc před odchodem, potřeboval sem zodpovědět jednu otázku. Věděl sem co to je, ale nevěděl sem jak tu zatracenou otázku položit, když sem se chtěl zeptat. Bylo to z určitého pocitu, který ve mně byl od doby, co vypukla válka. Pravda, možná jsem na to myslel už před ní, ale válka mě donutkla si uvědomit, že někdy budu muset říct, dříve či později. Trnulo to ve mě jako zaseknutý kus kukuřičného chleba. A tam sem to držel. Tak sem si řekl, jestliže na to někdo bude znát odpověď, tak major Dick Winters.

Major byl ubytovanej o několik ulic dál v domově pro důstojníky. Po schodech a přes kreslírnu, strážný mě ohlásil, když jsem zaklepal na dveře a dřevěná podlaha skříkapala jak jsem šel nahoru. Major seděl venku na balkóně kreslírny. Byl zalitý slunečním světlem, v kontrastu proti temnotě kreslírny, čímž sem si ho hned všiml. Jak jsem šel směrem k němu, všiml jsem si, že pracuje na malém stolku, který si tam přinesl na papírování. Na stolku stála sklenice vody. Daleko za ním ležela mlhavá a teplá odpolední mlha na kopcích s výhledem na jezero.

Major Dick Winters byl s námi od samého počátku. Kdysi v táboře Toccoa, když jsme začali s výcvikem tři roky zpátky, byl obyčejný důstojník, poručík a velitel čety roty E, 40-50 mužů pod svým velením. Bojoval s námi bok po boku a provedl nás přes Normandii, kde se stal velitelem roty. Byl s náma v dešti a větru Nizozemí, sněhu a krvi Bastogne, ostřelování a blátě Haguenau. Vyšší šarže viděli jak skvělým vůdcem byl a stoupal šaržemi rychle jako jestřáb klesající ze svého bidla. V Rakousku vystřídal plukovníka Strayera jako velitele našeho praporu. Major Winters nyní velel okolo sedmiset mužů.

"Nechci vás rušit, pane. Jen jsem se chtěl rozloučit."

Major se soustředil na spis před sebou. Dočetl ho, vstal a pokynul mi.

"Víte, pane ... byl jste ..." Hledal sem ty správná slova, zkusim sem znova. "Byl jste ..." Zastavil jsem se, poslouchal. Někde po mé levé straně voda bublala z potoka. Zkusil sem to znovu. "No ... bylo to dlouhý..." To nebylo přesně to, co sem chtěl.

Major položil pero na stůl. "Máte vše, co potřebujete, seržante Powersi?" Jeho hlas byl mírný, pevný jako vždy.

"Ano pane. Vzal sem si něco na památku. Hlavně pistole. Papírování bude brzy hotové. Vyplatí mi i zpětně žold, až se dostanu na velitelství."

Majorova hlava se mírně naklonila na stranu, čímž mě pobízel říct to, co mám na srdci. Přehodil sem si čapku z pravé do levé ruky.

"No, kdysi ve Virginii..." Začal jsem a začali se mi třást kolena. Nechal sem si to projít hlavou. Rozložilo se to najednou, znovu a bylo to rychlejší než stisknutí spouště, ale pokusím se vám to zde všechno vyložit, abyste viděli, jak to moje mysl chrlila.

Byl to obraz skleničky s vodou spočívajícího na stole majora, který všechno zamíchal. Voda tak čistá, jen tak ležící tam, kdykoliv, aby se z ní mohl někdo napít. Vyvolalo to ve mně vzpomínku na dobu, kdy Easy Company držela linii v Bastogne. Byly jsme úplně oblíčení skopčákama, mrzli jsme ve sněhu. Hladový, zmrzlý, špinavý, smradlavý, vystrašený. Poblíž naší díry byl zmrzlý potůček, který jsme prosekávali a brali z něj vodu. Zřídkakdy jsme měli možnost si zapálit oheň, aby led rozmrzl, nejistí, kdy nás skopčáci uvidí. Takže jsme měli po celou dobu u Bastogne vyschlá hrdla.

Toho dne naši rotu žízen pořádně dostala, víte, a starej Divokej Bill Guarnere a Prcek Heffron mluvili. Byli to dva nejdrsnější muži v rotě E a Bill říká: "Prcku, vem kanystry a přines je sem. Potřebujeme nějakou vodu pro chlapy." Jeden z chlapu z jiné roty byl u potůčku den předtím s bajonetem, prořezávajíc se ledem. Jeho helma tam ležela s dírou ráže .50 přímo uprostřed. Ostatní viděli co se stalo. "Tak tak", řekl jinej kluk. "P-47 slétla, ostřelovala ho a zabila ho-byl to kluk z roty E-byl okamžitě mrtvej." povídá Prcek "Ježiši, jedno z našich letadel pálilo do vlastních."

Navzdory nebezpečí, jsme potřebovali vodu, víte, tak se Prcek rozhodl, že půjde. Potůček byl vzdálený asi 200 yardů. Po celou dobu, co byl na prostranství, pozoroval les a poslouchal nebe, nervózní z toho, o čem jsme všichni věděli, že tam je, ale není to vidět. Byl poblíž místa, kde byla ta prostřelená helma, bylo to jediné místo a rychle se prohrabal sněhem, který nás odděloval. Bill křiknul: "Tak pojďte chlapy, hezky jeden po druhém, naplňte si čutory." To je strategie. Nemohli jste se tam napáskovat. Kdyby přiletěla střela, zabila by na místě celou skupinu.

Tak kluci chodili jeden po druhém a já byl skoro na konci a držel svou čutoru. Obrátili kanystr do čutory a Prcek řekl: "Ježiši Bille, podívej." a Bill řekl: "Ah, Ježiši." a podíval se na poslední zbytky vody v kanystru. Až teď mohli vidět, kvůli čemu byl ten povyk, teď když byl kanystr skoro prázdný. Ve vodě tam plavaly kousky mozku toho kluka, který to dostal od P-47. Prcek řekl Billovi: "Co chceš, abych udělal?" Všechny naše čutory byly toho plné, a Bill se tvářil jako "Ty to budeš pít?" a Prcek k chlapům a zasyčel: "Hodte si do těch zatracených čutor s vodou očistné pilulky." Tohle jsme pili.

"Víte pane..." byl jsem zpátky na sluncem zalitém balkóně a snažil se znovu zformulovat otázku před majorem Wintersem, ačkoliv můj teď lehce nakřáplý. "Já ... Já jen pořádně nevím, jak tohle všechno vysvětlím doma ... to, co jsem tady dělal. to, co jsem viděl." Těžce jsem polkl.

Majorovy oči zírali na stůl, poté se opět zasoustředily na mně. "Jste sakra dobrý voják Shifty. Nemusíte nikomu nic vysvětlovat."

Chvíli jsem nad jeho slovy přemýšlel a moje čelist se víc zpevnila. Už byl opravdu čas jít. "Děkuji pane" Řekl jsem a zasalutoval.

Major mi to vrátil a poté, k mému překvapení, mi podal ruku a stiskl mi ji jako přítel. Potřásli jsme si. Jak jsem se otáčel, všiml jsem si sklenice vody, jenž stále byla na stole. Voda vypadala tak chladně a čistě, i přes lehkou vrstvu kondenzátu, který z něj spadl a stůl pod ní byl o něco mokřejší. Stejně jako majorovy oči. Možná ne.

Motor náklaďáku vrčel. Řidič praštil rukou o dveře. "Ty seš ten chlap z roty E? Nastup. Musíme jet." Další tři chlapi seděli na korbě náklaďáku, další šťastní výherci loterie, z roty D, F a velitelských rot. Dál sem je nepoznal.

Kluk z roty F mi podal ruku k výlezu a náklaďák se rozjel. Zell am See, rota E, potravinové dávky, spaní na zemi, válka - to všechno sem nechal za sebou. Litoval sem toho, že sem ne nestihl rozloučit s mým kamarádem Earlem McClungem. Myslel si, že umřel a odešel do nebe v Rakousku a zevloval kolem. Jeho prací bylo lovit jeleny a kamzíky, ty malé kozy se zahnutýma rohama, takže jsme měli jídla dost pro sebe a pro vězně. Většinou zůstával v horách tam stanoval. McClunga jsme viděli tak jednou nebo dvakrát do týdne. Napíšu mu dlouhý dopis, až budu ve státech.

"Kam jedeš Jacku?" zeptal se mě kluk z roty D. Měl plavé vlasy a dlouhé nohy, které měl vystrčené před sebou. Přemýšlel jsem jestli hrál před válkou basket, jako já.

"Clinchco, Virginie. Malé hornické město jihozápadním cípu státu. Ty?"

"Na druhej konec státu. Mám tam holku. Brzy se vezmeme. To všechno čeká doma."

Usmáli jsme se. Náklaďák nabral rychlost a vítr nám svištěl v uších. Náklaďák nás vzal na velitelství, kde jsme mohli vyplnit papíry. Odtud to bylo přímo na pobřeží a lodí domů. Americkej Jeep se na nás tlačil a vypadalo to, že nás možná na klikaté cestě předjede. Troubil a to se neslo horami. Prokřupnul sem si krk. Přes střechu náklaďáku sem uviděl další náklaďák, který jel proti nám v zatáčce. Řidič asi něco hledal, proto zajížděl ke středové čáře. Možná byl opilý.

"Máš nějaké dobré suvenýry?" zeptal sem se kluka z Déčka. "Já, mám nějaké..."

Nepamatuju si žádný povyk. Nepamatují si žádný zvuky skřípajícího kovu. Jen si pamatuju, že letím jako hadrová panenka přes střechu náklaďáku s troubením auta za náma. Ozvěny. Ozvěny. Odrážejíc se od skalních stěn. Moje zápěstí zasáhlo střed vozovky jako první a zlomilo se jako když někdo zlomí větev při procházce po lese. Moje pánek zasáhla vozovku hned potom a něco v ní zaskřípadlo a prasklo, jako když kámen zasáhne okenici. Moje hlava dopadla jako poslední a sklouzla se, stále při vědomi a doufajíc, že mě auto za náma nepřejede. Všechno bylo černomodré na chvíli a pak sem přišel k sobě. Vrátilo se mi vědomí a gumová pneumatika ječela a odletoval od ní štěrk, zasáhla moji ruku a hrudník jako by byl v plamenech. Periférně sem viděl zmuchlanou kabinu našeho náklaďáku. Druhej náklaďák do nás naboural čelně. Pára a kouř se linuli a motory se natlačili do obou kabin. Podepřel jsem se, pokoušejíc se odtáhnout pryč, ale moje ruka se podlomila a moje vnitřnosti zamumlaly a já přivřel oči a se snažil neřvat bolestí.

Žena se sklonila nade mnou. Měla na sobě dlouhé šedé šaty a její klobouk měl na sobě malý karmínový kříž. Nevím kolik času uběhlo. Kraj silnice teď vypadal blíž a ona sundala sundala víčko z morfinové injekce a připravovala se mi ji píchnout do nohy. Kluk z roty D ležel pár stop ode mně, ten kluk, který jel za svoji holkou. Jeho plavé vlasy byly teď rudé krví, jeho nohy nehybné, byl naprosto bledý, když mu zdravotník přetáhl přikrývku přes hlavu.

Pak začal působit morfin a všechno se rozvířilo a já si myslel, že jdu k mámě na domácí čokoládový koláč. Tak krémový a dobrý a já zase seděl v naší kuchyni. Máma měla na sobě své nedělní šaty se svou nejlepší zástěrou zavázanou za zády a říkala mi, abych zůstal u stolu a počkal na dezert. Neboj se o mě mami, řekl jsem. Moje jméno je seržant Darrell C. Powers a vyhrál sem loterii generála Taylora. Už jdu domů mami, už opravdu jdu domů.

Epilog



Shifty skoro rok putoval po armádních nemocnicích, než byl propuštěn. Po válce se vrátil do dolů v Clinchcu a pracoval jako strojník pro těžební společnost. On a jeho žena měli dvě děti, Wayna a Margo. Wayne byl pojmenován na počest jeho kamaráda z roty E, Wayna "Skinny" Siska.

warfarehistorynetwork.com
URL : https://www.valka.cz/Powers-Darrell-Cecil-t242456#670599Verze : 11
MOD

Požadavky při kvalifikaci na střelecký odznak


Pomalá střelba na 200 yardů (ve stoje), 200 yardů (v kleče) a 500 yardů (v leže). ve stoje a v kleče na 4 náboje, v leže na 8.
Rychlá střelba na 300 yardů (zestoje do sedu), 16 výstřelů během 60 vteřin.
Rychlá střelba na 200 yardů (zestoje do kleku), 16 výstřelů během 60 vteřin.
Rychlá střelba na 300 yardů (zestoje do lehu), 16 výstřelů během 65 vteřin.
V tomto kurzu jsou všechny pomalé střelby na cíl A a vyjma lehu na cíl B. Všechny rychlé výstřely jsou na cíl D.
Válečné požadavky Námořní pěchoty byly podobné, ale potřebné skóre bylo vyšší. Možné maximum bylo 340 bodů. k získání nejnižšího stupně "Marksman" bylo zapotřebí nejméně 268 bodů. Ke stupni "Sharpshooter", bylo zapotřebí nejméně 292 a k "Expert" více jak 306. Ti, co získali "Sharpshooter" anebo "Expert" dostávali příplatky k žoldu.

Všeobecně byly požadavky armády nižší. Přesné rámce se během války měnili, ale bylo to za "Expert" 180 bodů, za "Sharpshooter" 160 a 130 za "Marksman" z 200 možných.

www.reveresriders.org
en.wikipedia.org

Powers, Darrell Cecil - rozměry cílů:
A: 25,4 cm, 66 cm, 116,84 cm
B: 50.8 cm, 93,98 cm, 134,62 cm

rozměry cílů:
A: 25,4 cm, 66 cm, 116,84 cm
B: 50.8 cm, 93,98 cm, 134,62 cm

Powers, Darrell Cecil - Odznak nebyl stálým vyznamenáním, voják ho musel pravidelně obnovovat a pokud nedosáhl požadovaného skóre, tak byl nahrazen novou úrovní anebo odejmut.

Odznak nebyl stálým vyznamenáním, voják ho musel pravidelně obnovovat a pokud nedosáhl požadovaného skóre, tak byl nahrazen novou úrovní anebo odejmut.
URL : https://www.valka.cz/Powers-Darrell-Cecil-t242456#670861Verze : 3
MOD