Narodil se roku 1232 jako syn Václava I. a Kunhuty Štaufské. Původně byl vychováván pro církevní dráhu, ale po smrti jeho bratra Vladislava na něj přešlo dědické právo. Od roku 1247 byl markrabětem moravským a od roku 1248 spoluvladařem (v letech 1248-49 vedl nezdařené povstání proti svému otci).
Po smrti svého otce Václava I. se stává roku 1253 králem českým. Již roku 1251 byl zvolen vévodou rakouským a v roce 1252 pojal za manželku o téměř třicet let starší Markétu Babenberskou, o jejíž věno - tzv. babenberské dědictví musel bojovat s Bélou IV., nad kterým zvítězil v roce 1260 v bitvě u Kressenbrunu. Ve stejném roce připojuje i další alpské země jako Korutany, a později i Štýrsko Kraňsko a další včetně přístavu Pordenone (původní název byl Portus Naonis) a rozšiřuje tak přemyslovskou říši až k Jaderskému moři. Mezitím se v roce 1254/55 zúčastní křížové výpravy do Pruska.
V roce 1260 se také rozvádí s Markétou a o rok později (1261) si bere vnučku Bély IV. Kunhutu Uherskou. V roce 1265 zakládá město Č. Budějovice jako protiváhu moci Vítkovců, roku 1266 pak připojuje k Čechám Chebsko. Král také ustanovuje v Praze Zemský soud s registrem pozemkové držby, tzv. zemské desky. Rovněž podporuje osidlování pohraničí německými kolonisty. Roku 1267 se opětovně vydává na křížovou výpravu proti Prusům, kde u Baltu zakládá pevnost a město Královec (Königsberg).
V těchto letech je na vrcholu moci a z té doby je také jeho přezdívka král železný a zlatý (železný ve smyslu bojovný, zlatý ve smyslu bohatý). Jeho ambicí je dosáhnout říšské císařské koruny, ale dostává se do politické izolace a po tom co v roce 1273 neuzná volbu Rudolfa I. Habsburského za římského krále, zvedá se proti němu v Alpských zemích i doma odpor šlechty, zejména Vítkovců vedených Závišem z Falkenštejna. Poté, co je na něj uvržena v roce 1276 říšská klatba, je nucen uznat bez boje převahu Rudolfa I., vzdát se alpských zemí a Chebska a přijmout Čechy a Moravu jako říšské léno. O necelý rok později umírá v bitvě na Moravském poli (26.8.1278). Jeho porážku do značné míry zapříčinila zrada vlastní šlechty, která v silném králi viděla nebezpečí pro svou moc.
