Main Menu
User Menu
Král František I.


(1494 - 1547)
URL CZ: https://www.valka.cz/Frantisek-I-t21278#81212Verze : 0
URL EN: https://www.armedconflicts.com/Frantisek-I-t21278#81212Version : 0
MOD
František I. z rodu Valois nastoupil na trůn po svém otci Ludvíkovi XII. v roce 1515. Hned na počátku svého panování zakončil vítězně válku s milánskými vévody z rodu Sforza o vládu nad severní Itálií. V bitvě u Marenga jeho vojsko, naverbované mezi německými landsknechty, porazilo na hlavu švýcarské žoldnéře, čímž zasadilo jejich pověsti neporazitelných válečníků drtivou ránu. Jeho cílem bylo ovládnout celou Itálii a stát se římským císařem, v tom však stáli v cestě Habsburkové, kteří ovládali zbytek Itálie, Španělsko a Nizozemí.


Král měl i zámořské ambice a již po svém nástupu napsal španělskému králi dopis, ve kterém zpochybnil tzv. tordesillaskou smlouvu, která veškeré nově objevené země přisuzovala Španělsku a Portugalsku. V roce 1521 vyslal italského mořeplavce Verrazana do sev. Ameriky a po něm v roce 1533 jistého Cartiera, aby tam našel tzv. Severozápadní průjezd do Asie. Cartier proplul řekou Sv. Vavřince a založil na jejím břehu první francouzskou osadu, kterou na královu počest pojmenoval Mont Réal. Potom však evropské války donutily Františka, aby své zámořské ambice značně omezil.


Ve snaze rozbít tzv. habsburské obklíčení vyjednával v červnu 1520 o spojenectví s anglickým králem Jindřichem VIII., se kterým se osobně setkal nedaleko Calaise. K uzavření vojenského spojenectví však nakonec nedošlo. Sám proto zahájil v roce 1521 válku proti Karlovi V., který byl římským císařem i španělským králem v jedné osobě. Byl však poražen a zajat v bitvě u Pavie v roce 1525. Poté co se vzdal nároků na Itálii byl propuštěn, válečný stav však trval dál. Vojska Karla V. dokonce zahájila tažení na Paříž, ale francouzští sedláci vytvořili oddíly domobrany a zahájili proti cizákům partyzánskou válku! Podařilo se jim císařská vojska zastavit. František I. poté ještě vedl s Karlem V. tři války, než byl konečně 19.9. 1544 uzavřen mír v Crépy. František se zřekl nároků na císařský trůn a zavázal se Karlovi V. pomoci ve válce s protestantskými říšskými stavy, v tzv. šmalkaldské válce.


Ve vnitřní politice posiloval absolutistické prvky a připoutal šlechtu ke svému dvoru v Louvre. František byl první ryze renesanční král. Podporoval vědy a umění. Ke dvoru zval významné učence a umělce, včetně proslulého Leonarda da Vinciho, který údajně zemřel v jeho náruči. Zejména proslul stavbou tzv. zámků na Loiře, jako Blois, Fontainebleau či Chambord. Na jednom z nich - Rambouilletu 31.3. 1547 zemřel.


Války o Itálii a ambiciozní stavby zatížily obyvatele vysokými daněmi a po třiceti letech své vlády zanechal po sobě velmi zadluženou zemi.
František I. - František I. - portrét od Tiziana

František I. - portrét od Tiziana
URL CZ: https://www.valka.cz/Frantisek-I-t21278#82531Verze : 0
URL EN: https://www.armedconflicts.com/Frantisek-I-t21278#82531Version : 0
František I. se narodil 12. září 1494. Prakticky celý svůj život válčil s Karlem V., císařem Svaté říše římské o severoitalská území. Byl jedním z posledních panovníků, kteří bojovali vždy v čele svého vojska. Už ve své první bitvě, proslul svojí statečností. Bylo to 13.-14. září 1515 u Marignanu (Melengano, 30 kilometrů od Milána ). Před bitvou si král František přes drátěnou košili navlékl tuniku s květy liií a na přílbu si posadi královskou korunu, aby všichni viděli, že proti nim bojuje sám král. Ve vítězné bitvě ztratili Francouzi asi 2 500 mužů, oproti tomu protivník ztratil na 14 000 bojovníků. Hned na bojišti byl král František I. pasován rytířem Boyardem na krále Rytíře a František složil svému rytíři kompliment, když pravil, že rád přijme rytířský titul z jeho rukou, neboť rytíř, který pěšky i na koni bojoval, ve více bitvách než ostatní, je tím nejskvělejším a nejúctyhodnějším rytířem.


Při obležení Pavie, 24. února 1525, se Francouzi dostali do obklíčení. Do zad jim vpadlo vojsko, které mělo Pavii vyprostit z Fantiškova obklíčení. Král Rytíř opět dokazoval v beznadějné bitvě doslova divy statečnosti, kolem něho padli čelní šlechtici a rytíři, výkvět Francie. Opěšalého Františka nakonec zachránil před smrtí velitel vítězného vojska maršál de Lannay. František byl zajat a propušten byl až poté, co dal svému protivníkovi jako rukojmí své dva syny. V roce 1536 dobyli Francouzi Savojsko a Piemont. A o rok později se František I. dočkal satisfakce za porážku u Pavie, jednu z nejtěžších ve francouzské historii. Karal V. vpadl do jižní Francie a hodlal postupovat až na Paříž. Po obležení Marseille však musel na své plány rezignovat. Velitel Františkovy armády Montmorency, uplatnil proti španělskému vpádu taktiku spálené země. Městečka i vesnice byly vypáleny, úroda na polích spálena, studny otráveny. Hladovějící Španělé, sužovaní nemocemi se, dali na ústup, který se změnil na panický útěk a skončil úplným rozpadem vojsk agresora. Karel V. přišel o 20 000 vojáků.


Životopis by nebyl úplný, kdybychom se nezmínili o Františkově náklonnosti k něžnému pohlaví. Už od mládí trpěl syfilidou a podle pikantní historky, která o jeho nakažení kolovala, se v té době František stýkal s jistou madam le Ferronovou. Na rozdíl od jiných manželů, paroháčů, kteří ochotně posílali své manželky do královy náruče, v očekávání jistých výhod z tété povolnosti, Jean le Ferron se rozhodl k ďábelské pomstě. Vyhledal si prostitutku, o které věděl, že je nakažená syfilidou, a nechal se od ní nakazit. Nemoc pak při "plnění manželských povinností ", přenesl na svoji ženu, a pak už jen čekal až chorobu pošle tam, kam le Ferron očekával, ke svému královskému milenci. A toto se, snad, mělo stát a pomsta byla vykonána. František I. stál také u počátků velkých královských dvorů. Po svém nástupu na trůn, prohlásil ženy za nejkrásnější ozdobu královského dvora a vyjádřil přání, aby byly ženy na francouzském dvoře hojněji zastoupeny. Pochopitelně, podle Františka, to měly být ženy " roztomilé ". Pod tímto názvem si František ovšem představoval ženy, které byly ochotné nebrat příliš vážně jedno z desatera božích přikázání, a to nesesmilníš. Neblahý osud pro Francii však měly královské milenky, favoritky, Anna de Étampes, milenka Františka I., a Diana de Poitiers, milenka Františkova syna a nástupce, budoucího Krále Jindřicha II. Tyto ženy, mezi sebou soupeřily takřka ve všem. Tragické pak bylo, že Anna de Ětampes byla nábožensku tolerantní, naproti tomu Diana de Poitiers, byla fanatickou katoličkou, která pak svým vlivem na Jindřicha II. neblaze vyhrotila náboženskou nesnášenlivost ve Francii , která v budoucnu měla vyústit v náboženskou válku mezi katolíky a protestanty.


O Františkově mentalitě romantického bojovníka svědčí i událost, která se stala v červnu 1520. Tehdy se setkali František I. a anglický král Jindřich VIII.. Jindřich, silný a svalnatý muž, jistý si svým vítězsví, vyzval Františka na zápasnický duel. František svého protivníka však bez potíží položil na lopatky, což bylo ponížení, které Jindřich, obvzláště proto, že zápasu přihlíželo mnoho žen z obou dvorů, nikdy Františkovi nezapoměl. Jejich, do té doby bezproblémový vztah, dostal trhliny. Kdyby byl František trochu více diplomatem než romantickým zápasníkem, mohl souboj skončit nerozhodně a vztahy mezi oběma panovníky by nebyly trvale poškozeny.
František I. - Králova metresa Diana z Poitiers byla pro svou krásu častou inspirací umělců.

Králova metresa Diana z Poitiers byla pro svou krásu častou inspirací umělců.
František I. - Portrét mladého krále Františka I.

Portrét mladého krále Františka I.
URL CZ: https://www.valka.cz/Frantisek-I-t21278#84113Verze : 0
URL EN: https://www.armedconflicts.com/Frantisek-I-t21278#84113Version : 0