Když se řekne Douglas MacArthur, je jen málo těch, kteří by si toto jméno nedokázali alespoň rámcově zařadit. Jeden z mála pětihvězdičkových generálů USA, velitel amerických jednotek v druhé světové válce i v korejské válce, muž v černých brýlích a s dýmkou, podle mnohých i velký egoista, to vše byl Douglas MacArthur.
Douglas MacArthur se narodil v Little Rock v Arkansasu 26. ledna 1880 jako nejmladší z trojice bratrů. Vojenská tradice byla v rodině po otci, kapitánu (později generálporučíkovi) Arthuru MacArthurovi Jr. Arthur MacArthur bojoval v mnoha střetnutích tehdejší doby, od občanské války (Severu proti Jihu) přes boje na Filipínách během americko-španělského konfliktu až po boje s indiány. V roce 1890 obdržel za své výpady proti Missionary Ridge v bitvě o Chattanoogu z roku 1863 kongresovou Medaili cti, v roce 1900 byl Artur jmenován guvernérem Filipín.
Mladý Douglas profesně následoval svého otce. Během pobytu v texaském San Antoniu (od roku 1893) absolvoval školu West Texas Military Academy, a po dvou neúspěšných pokusech se v roce 1899 dostal na West Point. Na tuto prestižní vojenskou akademii jej doprovodila jeho matka, která se ubytovala v hotelu s výhledem právě na tuto akademii. Vztah Douglase MacArthura k jeho matce zůstal silný po celý jeho život.
Když v roce 1903 školu ukončil jako nejlepší z celé třídy 93 kadetů, byl povýšen do hodnosti second lieutenant a nastoupil k ženistům. Rok 1903 ho zavedl na Filipíny, kde od dva roky dříve sloužil jeho otec. V roce 1904 povýšil do hodnosti first lieutenant a přesunul se do Japonska, kde pracoval jako adjutant svého otce - toho času velitele Pacific Division. Zažil Japonsko během Rusko-japonské války a v roce 1906 se stal adjutantem prezidenta Theodora Roosevelta, v této roli setrval do roku 1908. V únoru 1911 byl povýšen na kapitána. V roce 1913 se stal členem generálního štábu a v roce 1914 se zúčastnil expedice do mexického Vera Cruz. V prosinci 1915 byl povýšen na majora, a v roce 1917, kdy USA vstoupily do první světové války v Evropě, byl již Douglas MacArthur plukovníkem.
Jako náčelník štábu 42. pěší divize prošel prvoválečnou Francií, v červnu 1918 byl povýšen do hodnosti brigádního generála, zúčastnil se bojů na Marně a velel 84. pěší brigádě během ofenzívy u St. Mihiel a Meuse-Argonne. Krátce před koncem války převzal velení 42. pěší divize a prošel s ní ofenzívou u Sedanu. Za své působení v první světové válce si na evropském kontinentu vysloužil řadu vyznamenání - 2x Distinguished Service Cross, 7x Silver Star, Distinguished Service Medal a dvě Purple Heart. Jeho snaha řídit své muže přímo z fronty a nenošení plynové masky mu zanechaly trvalé dýchací problémy.
12. června 1919 byl jmenován na post superintendanta ve West Pointu jako nejmladší muž v historii. Akademie potřebovala modernizovat, a tak Douglas MacArthur přistoupil k velkým změnám ve výuce i výcviku. V roce 1920 mu byl potvrzena hodnost brigádního generála, do které byl povýšen během první světové války a 14. února 1922 se oženil - vzal si Louise Cromwell Brooksovou (manželství ale nevydrželo a v roce 1929 se rozvedli). V říjnu 1922 opustil West Point a zamířil opět na Filipíny. V lednu 1925 po skončení první rotace na Filipínách byl povýšen na generálmajora, opět jako nejmladší osoba v této hodnosti.
Když se v roce 1925 zřítila vzducholoď Shenandoah, Billy Mitchell, prvoválečný hrdina, brigádní generál (toho času degradovaný na plukovníka) a velký zastánce leteckých sil, obvinil velení US Army a námořnictva z nekompetentnosti a témeř zrádného vedení národní obrany. Za tento výrok byl na přímý příkaz prezidenta Calvina Collidge postaven před vojenský soud, kterého se účastnil i Douglas MacArthur. Soud Billyho Mitchella uznal viným z insubordinace a zprostil ho služby na pět let bez nároku na plat. Billy Mitchel místo toho armádu zcela opustil a v roce 1936 zemřel. Jeho odkaz a jeho myšlenky byly pochopeny a oceněny až s příchodem Druhé světové války - jeho jméno nesl třeba bombardér B-25 Mitchell.
Douglas MacArthur předsedal i americkému olympijskému výboru v roce 1928, kdy se letní olympiáda konala v nizozemském Amsterodamu.
V roce 1930 se Douglas MacArthur vrátil z Filipín zpět do USA, kde mu v listopadu 1930 byla propůjčena hodnost generála a od 21. listopadu 1930 do 1. října 1935 působil na pozici náčelníka generálního štábu armády USA, jmenován prezidentem Herbertem Hooverem. Na příkaz prezidenta Hoovera také použil síly při potlačování protestů tzv. Bonus army, skupiny 15000 veteránů, kteří v roce 1932 protestovali ve Washingtonu za výplatu svých dávek. MacArthur byl za toto použití síly kritizován, hájil se tím, že tyto demonstrace převzali pod kontrolu komunisté a pacifisté - o tomto se dodnes vedou spory.
V roce 1936 byl MacArthur jmenován hlavním vojenským poradcem na Filipínách, kde zajišťoval výcvik filipínských vojáků PCA (Philippine Commonwealth Army). Na postu vojenského pobočníka u něj v této době působil Dwight D. Eisenhower, budoucí velitel spojeneckých sil v Evropě a prezident USA.
V dubnu 1937 se MacArthur podruhé oženil, vzal si Jean Marie Fairclothovou a v 21. února 1938 se jim narodil jediný syn Arthur (v rodině se toto jméno dědilo po generace, a protože Douglasův nejstarší bratr Arthur dal svému jedinému synovi jméno Douglas, pojmenoval naopak "náš" Douglas svého syna Arthur, tedy Arthur MacArthur IV.).
V prosinci 1937 ukončil Douglas MacArthur svou službu v armádě, v hodnosti brigádního generála, ke které se vrátil po odchodu z generálního štábu. Zůstal ale na Filipínách, kde pracoval v roli poradce filipínské vlády. Po své rezignaci z americké armády byl v roce 1937 filipínským prezidentem J.M. Quezonem jmenován polním maršálem filipínské armády (jako jediný americký důstojník, který kdy byl do této hodnosti jmenován). Ze své pozice trénoval filipinské vojáky ke klasickému boji, což, jak blízká budoucnost ukázala, bylo nerealistické - japonský útok zastihl Filipínce nepřipravené a jedinou cestou, jak s japonskými okupanty bojovat, se stala partyzánská válka. Na druhou stranu nelze filipínským vojákům upírat loajalitu a statečnost, se kterou se Japoncům postavili, mnohdy v ostrém kontrastu s ostatními "koloniálními" armádami v oblasti.
V souvislosti s blížící se válkou byl 26. července 1941 Douglas MacArthur povolán zpět do služby prezidentem F.D.Rooseveltem a jmenován velitelem ozbrojených sil USA na Dálném východě. Druhý den byl opět povýšen do hodnosti generálporučíka.
Japonský úder na Filipíny, jejichž armáda (PCA) spadala pod United States Army Forces Far East (USAFFE) a které velel Douglas MacArthur v okamžiku japonského útoku na Pearl Harbor 7.12.1941 (resp. 8.12.1941 dle místního času v Manile), přišel krátce na to, pouhých 8 hodin od zrádného přepadení havajské námořní základny. Douglas MacArthur, ačkoliv varován, nepodnikl dostatečná opatření (na Filipínách ani neproběhla plná a dokončená mobilizace) a tak jej japonský útok zcela připravil o nadvládu ve vzduchu, což spolu s kvalitativní nadvládou japonských vojáků brzy rozhodlo. MacArthurovy plány na obranu proti japonské invazi na všech místech byly obdobně kritizovány a filipínské jednotky jen těsně unikly zničení, když se přesunuly na poloostrov Bataan a poté na ostrov Corregidor, kde MacArthur pokračoval v zuřivé obraně v naději, že z USA přijdou další posily. Při chvatném ústupu a díky dalším chybám ve velení přišly jednotky o cenné potraviny, které padly do rukou Japoncům. Obrana Bataanu byla bezvýchodná, a tak v dubnu 1942 obránci kapitulovali (posléze také na ostrově Corregidor). Již v březnu 1942 se MacArthur (spolu se svou ženou a čtyřletým synem) na rozkaz prezidenta přesunul z Filipín na palubě torpédového člunu PT-41. Filipíny se ještě měsíc bránily pod velením generála Jonathan M. Wainwrighta, než vojáci kapitulovali.
Douglas MacArthur se po dobrodružné cestě lodí, letadlem i vlakem přesunul do australského Melbourne. Na své cestě 20. března 1942 pronesl v Adelaide projev, kde mimo jiné prohlásil
"The president of the United States ordered me to break through the Japanese lines for the purpose, as I understand it, of organising the American offensive against Japan, a primary object of which is relief of the Philippines. I came through and I shall return."
V překladu to znamená zhruba toto :
"Prezident USA mi nařídil, abych se proklestil japonskými liniemi za účelem, tak jak tomu rozumím, organizování amerického protiútoku proti Japonsku, jehož hlavním cílem je ulehčit Filipínám. Prorazil jsem a měl bych se také vrátit."
Tato řeč, navržená jeho štábem, a několikrát upravená, nakonec vstoupila do dějin, když několikerým přepisem a zkracováním z ní zůstalo jen ono slavné
"I shall return !" - "Já se vrátím !"
Douglas MacArthur byl za obranu Filipín navržen (ve svém životě již potřetí) na kongresovou Medaili cti, kterou obdržel 1. dubna 1942 s následující citací :
For conspicuous leadership in preparing the Philippine Islands to resist conquest, for gallantry and intrepidity above and beyond the call of duty in action against invading Japanese forces, and for the heroic conduct of defensive and offensive operations on the Bataan Peninsula. He mobilized, trained, and led an army which has received world acclaim for its gallant defense against a tremendous superiority of enemy forces in men and arms. His utter disregard of personal danger under heavy fire and aerial bombardment, his calm judgment in each crisis, inspired his troops, galvanized the spirit of resistance of the Filipino people, and confirmed the faith of the American people in their Armed Forces.
Na dlouhou dobu tak otec a syn - Arthur MacArthur a Douglas MacArthur - byli jedinou takovou dvojicí, která obdržela toto nejvyšší americké vyznamenání. V roce 2001 obdržel posmrtně toto vyznamenání americký prezident Theodore Roosevelt za svou účast v španělsko-americké válce, jeho syn Theodore Roosevelt Jr. obdržel svou Medaili cti za akce 6. června 1944 při vylodění v Normandii - proslavil se svým výrokem na pláži Utah, když zjistiv posun vylodění oproti původně plánovaným pozicím prohlásil "We’ll start the war from right here!" - "Válku začneme právě zde !" (krátce na to umřel na infarkt a byl pohřben na americkém hřbitově v Colleville-sur-Mer).
Ale zpět do roku 1942, kdy byla myšlenka na návrat pouhým snem, spojenci ustupovali drceni tlakem Japonců v celé pacifické oblasti.
Douglas MacArthur byl jmenován vrchním velitelem spojeneckých jednotek v jihozápadním Pacifiku (Southwest Pacific Area - SWPA). Převzal i velení nad australskými vojáky, kteří ale tou dobou povětšinou bojovali v Severní Africe proti Rommelovi.
Prvním velkým úkolem MacArthura bylo ujistit Austrálii, že nebude Japonci ohrožena. Boje se odehrávaly hlavně v oblasti Nové Guinei a Nizozemské Východní Indie, Australané zde - proti Japoncům a jejich dobrovolnickým jednotkám, např.Takasago - ubránili přístav Port Moresby a zasadili tak "neporazitelným" Japoncům první porážku. S příchodem generála George C. Kenneyho na post velitele leteckých sil se spojenecké letectvo proměnilo z pronásledované a roztroušené hrstky v smrtonosnou zbraň, která se dokázala opakovaně postavit japonským snahám o invazi na Novou Guineu a další ostrovy. Za pomoci admirálů Williama Halseyho a Chestera Nimitze se spojenecké jednotky, australské, novozélandské, nizozemské a rostoucí mírou americké, postupně prokousávaly Pacifikem metodou "žabích skoků" z ostrova na ostrov. Nová Guinea, Šalamounovy a Admiralitní ostrovy postupně v letech 1943 a 1944 přešly do rukou spojenců.
20. října 1944 se spojenecké síly vylodily na Filipínách - na ostrově Leyte. V prosinci 1942 byl MacArthur povýšen na pětihvězdičkového generála (tato hodnost mu byla trvale udělena v dubnu 1946). 9. ledna 1945 se spojenci vylodili na Luzonu, během února a března postupně obsadili zničenou Manilu (Japonci bez možnosti úniku zde bojovali do posledního muže, což kromě naprostého zničení historického města spojeneckým bombardováním přineslo i značné oběti na životech) a následně dokončili osvobození celých Filipín (5. července 1945). K jeho plánu - útoku na japonské ostrovy, již nedošlo - jaderná bomba svržená nejprve na Hirošimu, o tři dny později na Nagasaki ukázala Japonsku, že další boje by přinesly jen zbytečné ztráty na životech.
General of the Army Douglas MacArthur 2. srpna 1945, pravděpodobně v Manile na Filipínách Photograph from the Army Signal Corps Collection in the U.S. National Archives
Douglas MacArthur, jmenovaný vrchním velitelem spojeneckých jednotek, přijal na palubě lodi USS Missouri dne 2. září 1945 japonskou kapitulaci. Druhá světová válka skončila.
Douglas MacArthur měl před sebou novou etapu. Již ne jako voják-ničitel, ale naopak jako velitel okupačních jednotek v Japonsku v roli budovatele, spolutvůrce nové japonské ústavy, pomáhal s obnovou válkou zničené japonské ekonomiky a obrodou japonské společnosti na cestě k demokracii. MacArthur pochopil, že nemůže jít cestou převzetí celé správy Japonska do rukou Američanů, s ohledem na výrazné jazykové i sociální odlišnosti, a proto v úřadech ponechal japonské úředníky - tento krok napomohl k rychlé obnově Japonska. V roce 1949 MacArthur předal kontrolu nad Japonskem nově vytvořené japonské vládě.
V červenci 1950 se objevil na obálce magazínu Time.
V Japonsku zůstal až do 11. dubna 1951, kdy byl uvolněn prezidentem H.Trumanem.
To již ale nedaleko Japonska, na korejském poloostrově, od roku 1950 zuřila nová válka - korejská. Na výzvu OSN se na stranu Jižní Koreje přidaly další státy pod vedením USA, a tak jednotky OSN vedené právě Douglasem MacArthurem (velitelem jednotek OSN na Dálném východě byl jmenován v červenci 1950) vstoupily do bojů. Severokorejští vojáci byli rychle zatlačení až k čínským hranicím, na což Čína reagovala vstupem do války. Karta se obrátila. MacArthurovy požadavky na útok na základny v Mandžusku, použití špinavé" jaderné bomby a min k zamoření hraničního pásma mezi Čínou a Severní Koreou a další požadavky v rozporu s plány prezidenta Trumana vedly k vyhrocení situace, následkem čehož byl MacArthur ze své pozice odvolán. V čele jednotek OSN jej nahradil generál Matthew Ridgway a později Mark Wayne Clark, který v roce 1953 podepsal příměří.
MacArthur se po 11 letech vrátil zpět do USA, jako hrdina. Během svého rozlučkového projevu v Kongresu byl přerušen 30 ovacemi. Mimo jiné pravil, že
"Old soldiers never die; they just fade away... And like the old soldier of that ballad, I now close my military career and just fade away — an old soldier who tried to do his duty as God gave him the light to see that duty. Good-bye."
"Staří vojáci neumírají, prostě se vytratí. A jako starý voják z této balady, já nyní končím svou vojenskou kariéru a vytrácím se - starý voják, který se snažil dělat svou službu tak, jak mu Bůh ukázal. Sbohem"
Populární MacArthur byl po určitou dobu považován za přijatelného kandidáta republikánů na prezidentský úřad. Vyšetřování kolem jeho odvolání z Koreje, které dalo za pravdu prezidentu Trumanovi, ale postupně ochladilo sympatie národa a MacArthur nakonec na prezidenta nekandidoval - volby vyhrál jeho dřívější kolega Dwight D. Eisenhower.
Horšící se zdraví od počátku 60. let postupně ubíralo MacArthurovi sil, to mu ale nebránilo v kritice nové vlády J.F.Kennedyho v roce 1961 ohledně invaze v Zátoce sviní na Kubě, podobně ohledně posilování americké přítomnosti ve Vietnamu. Podobně reagoval i na adresu Kennedyho nástupce Lyndona Johnsona. Poslední roky svého života věnoval sepsání svých pamětí.
Pětihvězdičkový generál Douglas MacArthur zemřel 5. dubna 1964.
Douglas MacArthur byl v mnoha ohledech brilantním vojákem a velitelem, stejně tak se jako mnoho dalších dopustil chyb. Kolem jeho života a jeho vojenského působení vyvstávají i nyní diskuse a kontroverze, zejména kolem jeho návratu na Filipíny, který někteří považují za ne nezbytně nutný, a který stál život tisíce vojáků. Podobně jeho působení na počátku války vyvolává mnoho otázek. Přesto všechno si ale dovolím tvrdit, že generál MacArthur byl jedním z nejvýznamnějších velitelů 20. století.
Prikladam slibene fotky z Filipin, ostrov Corregidor.
Kancelar "Dugout Douga"
MacArthurovo velitelstvi
150 mm lodni delo vyrobene zhruba roku 1908
Ubikace Filipinskych vojaku
Vchod do podzemniho tunelu - zde se ukryvali zbytky armady Filipin pred nalety a utokem Japoncu. Tunel take fungoval jako polni nemocnice a ukryt pro ty privilegovane (MacArthur, J.M. Quezon).
Douglas MacArthur v Československu V roku 1932 navštívil vtedajší náčelník generálneho štábu americkej armády gen. Douglas MacArthur Československo. Na fotografii v doprovode podnáčelníka hlavného štábu generál Lev Prchala (siedmy zľava).
Citace :
Generál Douglas MacArthur navštívil Československo během cesty po střední Evropě v září 1932. Do Prahy přijel 12.9., kdy vykonal oficiální návštěvy a položil věnec na hrob Neznámého vojína. Další den navštívil některé vojenské útvary, 14.9. si prohlédl letiště ve Kbelích a poté odcestoval.
Vo facebookovej skupine "Vojenské Košice" spomína jeden diskutér fotografiu Douglasa MacArthura, ktorý sa mal v roku 1936 zúčastniť cvičenia v Košiciach (?). MacArthur mal byť odfotografovaný spolu s armádnou suitou na dnešnej ulici Československej armády v Košiciach. Vzhľadom na to, že návšteva MacArthura je doložená v roku 1932, predpokladám, že datácia z roku 1936 je mylná. Hoci je uvedené, že navštívil niektoré útvary, nezdá sa mi, že by za dva dni stihol i návštevu Košíc. Avšak nevylučujem to. Uvidíme, či sa dopátrame k ďalším informáciám a zmienej fotografii.
Ďalšia spoločná fotka MacArthur a Prchala. Prchala sa presunul bližšie k MacArthurovi. Expozícia VHÚ-VHM MO Svidník ("Dukelské muzeum"), kde je taktiež uvedený rok 1936 (nepotvrdené ?)
