Internationale Automobil- und Motorrad-Ausstellung, Berlin 17.02.1939-05.03.1939 Ivo Pejčoch: Těžký tank Neubaufahrzeug, Historie a plastikové modelářství 1995/06/21-23. Neubaufahrzeug, Tankomastjer 1992/02/11,12. Supjertank bjez supjereffjekta, Tankomastjer TM 1997/01/11-13. Ian V. Hogg and John Weeks: The Illustrated Encyclopedia of Military Vehicles, London 1980, ISBN: 0-90628-675-1
Vývoj nového středního tanku začal v říjnu 1932 a pokračoval v roce 1933. Vrchní velitelství Reichswehru uzavřelo smlouvu na vývoj “těžkého traktoru″ s firmami Rheinmetall-Borsig a Krupp. V říjnu 1933 vyvíjená vozidla obdržela označení Neubaufahrzeug. Verzi Rheinmetall vyrobené ve dvou kusech v roce 1934, bylo přiřazeno označení "Ausf. A" a třem vozidlům firmy Krupp, vyrobeným v roce 1935, bylo přiděleno označení "Ausf. B". Prototypy tanků si byly podobny nejen vzhledem, rozměry, ale i výzbrojí.
Rozlišení podvozků obou mutací je velmi obtížné. Nejsnáze lze vozidla rozeznat podle rozdílnému vzhledu bojových věží, které se lišily svým tvarem a uspořádáním zbraní. Věž firmy Rheinmetall byla vybavena nad sebou uloženými děly, nahoře 3,7 cm KwK L/45 a dole 7,5 cm KwK L/24. Napravo od podélné osy věže byla v samostatná kulová lafeta osazena kulometem 7,9 mm MG13 (později MG34). Věž firmy Krupp měla dělové zbraně uloženy vedle sebe, nalevo od podélné osy věže byl 3,7 cm KwK L/45, mírně napravo od podélné osy věže byl uložen 7,5 cm KwK L/24. Věžový kulomet 7,9 mm MG13 (později MG34) byl samostatně uložen v kulové lafetě napravo od větší zbraně.
V západní literatuře a na internetových stránkách, jsou tyto tanky známy pod smyšleným označením pro vozy firmy Rheinmetall: Neubaufahrzeug Pz.Kpfw.V a pro vozy firmy Krupp: Neubaufahrzeug Pz.Kpfw.VI. JEDNÁ SE O MYLNÝ ÚDAJ !!! Tento blud vznikl díky německým novinovým zprávám o válce v Norsku.
Podle pana Thomase L. Jentze, bylo všech pět podvozků konstruováno firmou Rheinmetall, pouze vývoj věží probíhal odděleně. Rozdíly v udávaných obrysových rozměrech dvou prototypů a tří zkušebních bojových vozů, lze připsat individualitám zjištěným během technické kontroly při přejímce jednotlivých vozidel.
V rámci nacistické propagandy se dostal jeden kus s věží Krupp na berlínskou výstavu Internationale Automobil- und Motorrad-Ausstellung, kde byl exponátem od 17. února do 5. března 1939.
Nasazení prototypů tanků do bojů v Norsku Panzer Abteilung zur besonderer Vervendung 40 (dále Pz.Abt.z.b.V.40) byl nasazen do bojů 9. dubna 1940. Jeho prapory č. 1 a 2 vyrazily do Dánska, zatímco 3. prapor plul k břehům Norska na dopravních lodích Urundi a Antaris H. K cíli dorazila pouze Urundi a v Oslu 17. dubna vylodila po jednom Pz.Kpfw.I a Pz.Kpfw.II. Zbytek výzbroje vezený lodí Antaris H - kl.Bef.Pz.I, 12 Pz.Kpfw.I, 6 Pz.Kpfw.II a další materiál - šel ke dnu v Severním moři, po zásahu torpédem vypáleným z britské ponorky.
Německé velení v snaze nahradit ztráty vyslalo do Norska vojenskou jednotku ve velikosti čety, vyzbrojenou tanky Nbfz. - čísla strojů 3 až 5. Jednalo se o jediné tři vozy vyrobené z pancéřového plechu a vybavené modernější věží firmy Krupp. Jednotce velel nadporučík Hans Horstmann. Tato jednotka byla také známá pod pojmy: Panzerzug-Horstmann, nebo Zug-Putloss. Posilový útvar dorazil do Osla 19. dubna a v první fázi bojů byl použit pouze k propagandě. Tvrdí se, že po této německé akci začaly spojenecké zpravodajské ústředny používat pro tyto tanky název: Neubaufahrzeug Panzerkampfwagen V (Rheinmetall turret) a Vi (Krupp turret). Od 20. dubna jednotka se zapojila do bojů u norského města Hamar v rámci Pz.Abt.z.b.V.40, který podléhal velení 196. Infanterie-Division.
Dva z tanků zůstaly s Pz.Abt.z.b.V.40, zatímco třetí kus byl přidělen Gruppe-Pellangahr. V 25. dubna tank přidělený skupině Pellangahr byl poškozen poblíž osady Kvam za bojů s britsko-francouzskými intervenčními jednotkami, jmenovitě s 1st Battalion of Kings Own Yorkshire Light Infantry. Protože britská jednotka neměla vlastní protitankové zbraně, bylo jí přiděleno pět 25 mm protitankovým kanonů soustavy Hotchkiss. Yorskhirská lehká pěchota udržela svá postavení až do večera 26. dubna. Autor této informace, pan Simon Orchard tvrdí, že uvedený kanon a zbytky německého tanku byly k vidění, ještě v osmdesátých letech minulého století, v muzeu této obce i v terénu poblíž vesnice Kvam.
Tanky které zůstaly u Pz.Abt.z.b.V.40 bojovaly v oblasti Åndalsnes. Zde jeden ze strojů sjel ze silnice a zabořil se do bažinaté půdy. Protože se jej nepodařilo vyprostit, byl německými ženisty vyhozen do povětří. Pz.Abt.z.b.V.40 obdržel 16. května 1940 náhradu za zničené vozidlo - jeden z prototypů firmy Rheinmetall vyrobených z měkké ocele.
Po kapitulaci norské armády byl Pz.Abt.z.b.V.40 posádkou v Oslo v pevnosti Akershus a až v zimě na přelomu roků 1941-1942 byl převelen do Finska a v roce 1943 podřízen 25. Panzer-Division.
Další osudy Neubaufahrzeugů Německé zdroje zveřejněné na internetových adresách jsou dosti rozporuplné. Jeden ze zdrojů říká, že tanky Nbfz. byly podřízeny velení von Kleista a včleněny do 1. Panzer-Gruppe. Kdy na začátku války se Sovětským svazem byl jeden z nich zničen blízko Dubna asi 28. nebo 29. června 1941. Další zdroj tvrdí, že dva tanky tohoto typu byly zničeny u rumunsko-sovětské hranice v červnu 1941. Údajně též existuje informace, že dva stroje se vrátily do Německa v listopadu 1941. Možná jediným hmatatelným důkazem jsou fotografie z továrny Krupp - údajně z roku 1942 - kde jeden z Neubaufahrzeugů (pravděpodobně Nr.1) je opravován společně s Pz.Kpfw. III a několika StuG. III.
Neubaufahrzeugy byly vyhodnoceny jako vozidla nevhodná k boji i když v mnoha případech pěchotě zajistily účinnou palebnou podporu.
Neubaufahrzeug (Turm Krupp) Pravděpodobné označení Wh: Neubaufahrzeug Ausf. B Označení zahraničních zpravodajských služeb: Neubaufahrzeug Pz.Kpfw.Vi, nebo VII Rok výroby: 1935 Provedení vozu: vojenská zakázka - vyrobeny: 3 kusy prototypů - Nr.3, Nr.4 a Nr.5 Osádka: 6-7 osob - velitel, střelec, nabíječ, 2 kulometčíci, radista a řidič Druh motoru: Maybach HL 108 TR, zážehový - počet válců: 12 do V - vrtání: ? mm - zdvih: ? mm - zdvihový objem: 10830 cm3 - chlazení: vodou - otáčky: 1400 obr/min. - výkon: 169,2 kW (230 k) Převodovka: - převodových stupňů: 6 vpřed + 1 vzad Rozměry: - délka: 6650 mm - šířka: 2900 mm - výška trupu: 2900 mm - světlá výška: 450 mm Podvozek: - výrobce: Rheinmetall-Borsig - hmotnost podvozku, odhad: 23500 kg - poháněné nápravy: 1, zadní - délka styku pásu s vozovkou: ? mm - rozchod os pásů: ? mm - šíře pásů: 380 mm - měrný tlak: 67,7 kPa (0,69 kg/cm2) Výkony: - maximální dojezd: 120 km - maximální rychlost: 30 km/h Překážky: - stupeň: ? m - příkop: 2,2 m - brod: ? m - svah: 30° Pancéřování: 13 až 20 mm Výzbroj ve velké věži: - 1x 7,5 cm KwK ?, d/24 - 1x 3,7 cm KwK ?, d/45 - 1x 7,9 mm MG 34 Výzbroj 2 menších věží: - 1x 7,9 mm MG 34 Vezené střelivo: - pro 75 mm dělo: 80 kusů - pro 37 mm dělo: 50 kusů - pro kulomety: 6000 kusů
Některé z použitých fotografií jsou z níže uvedených internetových stránek.
Zdroje: Internationale Automobil- und Motorrad-Ausstellung, Berlin 17.02.1939-05.03.1939 Ivo Pejčoch: Těžký tank Neubaufahrzeug, Historie a plastikové modelářství 1995/06/21-23. Neubaufahrzeug, Tankomastjer 1992/02/11,12. Supjertank bjez supjereffjekta, Tankomastjer TM 1997/01/11-13. Ian V. Hogg and John Weeks: The Illustrated Encyclopedia of Military Vehicles, London 1980, ISBN: 0-90628-675-1
