Maximální vzletová hmotnost: Maximum Take-off Weight:
? kg
? lb
Rozpětí: Wingspan:
10.06 m
33ft
Délka: Length:
7.57 m
24ft 10in
Výška: Height:
2.79 m
9ft 2in
Plocha křídla: Wing Area:
25.55 m2
275 ft2
Plošné zatížení: Wing Loading:
? kg/m2
? lb/ft2
Pohon: Propulsion:
Kategorie: Category:
pístový
piston
Počet motorů: Number of Engines:
1
Typ: Type:
Pratt & Whitney R-1340-80 o výkonu 317 kW dvoulistá kovová vrtule
Pratt & Whitney R-1340-80, power 425 hp two-blade metal propeller
Objem palivových nádrží: Fuel Tank Capacity:
227 l
60 US gal
Výkony: Performance:
Maximální rychlost: Maximum Speed:
252.7 km/h v 0 m
157 mph in 0 ft
Cestovní rychlost: Cruise Speed:
210.8 km/h v ? m
131 mph in ? ft
Rychlost stoupání: Climb Rate:
10.3 m/s
2020 ft/min
Čas výstupu na výšku: Time to Climb to:
? min do ? m
? min to ? ft
Operační dostup: Service Ceiling:
6553 m
21500 ft
Dolet: Range:
547.2 km
340 mi
Maximální dolet: Maximum Range:
? km
? mi
Výzbroj: Armament:
2x pevný 7,62mm kulomet Browning nebo 1x 7,62mm a 1x 12,7mm kulomet Browning
5x 11kg bomba
2x fixed .30 Browning machine gun or 1x .30 and 1x .50 Browning machine gun
5x 25 lb bomb
Uživatelské státy: User States:
Poznámka: Note:
-
-
Zdroje: Sources:
Bowers, Peter M. The Boeing F4B-4, Profile No.27, Profile Publications, Leatherhead. Davis, Larry. P-12/F4B in Action, In Action No.141. Squadron/Signal Publications, Carrollton 1994. ISBN 0-89747-309-4. Bowers, Peter M. Boeing Aircraft since 1916. London, Putnam 1989. ISBN 0-85177-804-6. Swanborough, F. G.; Bowers, P. M. US Navy Aircraft Since 1912, Putnam Aeronautical Books, London 1990. ISBN 0-85177-838-0. Matt, Paul R. United States Navy and Marine Corps Fighters 1918-1962. Harleyford Publications, Los Angeles 1962. http://www.airwar.ru/enc/fww1/f3b.html
Po počátečním neúspěchu byl přestavěný XF3B-1 jako Model 77 znovu zalétán 3. února 1928 a v této podobě v testech námořnictva uspěl - dokonce natolik, že následovala objednávka na dosud největší počet námořnictvem objenávaný, 73 strojů. První stroj byl předán 15. srpna, poslední 25. listopadu 1928, od přestavěného prototypu se lišily směrovkou nového tvaru a kvůli novým letadlovým lodím nastupujícím do služby bylo rozhodnuto vypustit možnost používání plováků. První stroje šly ke stíhací peruti VF-2B na USS Langley, později také k VF-3B na Lexingtonu a k bombardovací peruti VB-2B na Saratoze a VB-1B na Lexingtonu. Jeden stroj se dostal i k námořní pěchotě. V průběhu služby námořnictvo zavedlo některé úpravy, motor dostal prstenec Townend, část strojů měla kapotovaný podvozek, měnily se výfuky. Jako palubní stíhače (a střemhlavé bombardéry, byť mohly nést jen několik 25lb bomb) sloužily F3B-1 do roku 1932, poté byla většina přesunuta k druholiniové službě, jako štábní a velitelské letouny, u víceúčelových perutí (např. VJ-5) atd. Na Saratoze sloužily F3B-1 společně se svým předchůdcem F2B-1, který měl paradoxně malou výhodu v rychlosti, F3B ale byly mezi piloty oblíbenější kvůli lepší manévrovatelnosti a robustnosti konstrukce. Nástupcem se jim staly Boeingy řady F4B.
Zdroj: Bowers, Peter M. The Boeing F4B-4, Profile No.27, Profile Publications, Leatherhead. Davis, Larry. P-12/F4B in Action, In Action No.141. Squadron/Signal Publications, Carrollton 1994. ISBN 0-89747-309-4. Bowers, Peter M. Boeing Aircraft since 1916. London, Putnam 1989. ISBN 0-85177-804-6. Swanborough, F. G.; Bowers, P. M. US Navy Aircraft Since 1912, Putnam Aeronautical Books, London 1990. ISBN 0-85177-838-0. Matt, Paul R. United States Navy and Marine Corps Fighters 1918-1962. Harleyford Publications, Los Angeles 1962. Jones, LLoyd S. U.S. Naval Fighters 1922 to 1980s. Aero Publishers, Fallbrook 1977. ISBN 0816892547. https://www.airwar.ru/enc/fww1/f3b.html
