Finsko (FIN)

V samém závěru bojů zimní války (zuřila od 30. listopadu 1939 do 13. března 1940) se množila hlášení sovětských pilotů o střetech se „Spitfiry“. Relativně často se s takto označovanými letouny utkávali piloti sedlající Polikarpovy I-153. Šlo jak o piloty letectva Baltského loďstva (VVS KBF), tak o příslušníky vojenského letectva (VVS RKKA), zejména příslušníky dvou stíhacích pluků zvláštní letecké skupiny (OAGp) působící z estonských základen. Sovětský průzkum a výzvědná služba se ovšem dopustily závažného omylu v určení protivníků, neboť Sověti identifikovali stroje jako „Spitfiry“.

Tato bakalářská práce, Okolnosti rozchodu severských zemí v oblasti bezpečnostní politiky po druhé světové válce, si klade za cíl poukázat na hlavní historické determinanty a faktory vedoucí k definitivnímu rozchodu bezpečnostních politik severských států a rovněž také zasadit základní koncept rozchodu do širších souvislostí a rozebrat okolnosti, které ho předcházely, i nastínit důsledky, jež tento rozchod bezprostředně měl. Čím byly dané rozdílné bezpečnostní zájmy severských zemí? Jak se měnil pohled jednotlivých států na otázku zajištění vlastní bezpečnosti před, v průběhu a po konci druhé světové války? A jaká očekávání od nového uspořádání angažované státy měly?

Kořeny spřízněnosti severských států je třeba hledat v dlouhé společné historii a řadě obdobných prvků, které hrály roli v rozvoji jednotlivých států. Od pravěku byly obývány germánskými kmeny (kromě Islandu, který byl osídlen až v 9. století Kelty a Vikingy) a ty se dorozumívaly stejnou řečí, z níž později vzešly velice si blízké severské jazyky. Výjimku tvoří pouze finština, k ugrofinské skupině sídlící na území Finska se později přidružili Švédové a Finsko se dostalo pod švédskou správu a kulturní vliv.

Ve srovnání s ostatními evropskými oblastmi utrpěl severský region ve válce poměrně málo. Války bylo zcela ušetřeno Švédsko, které mohlo v době okupace, ale zvláště pak po osvobození, poskytovat sousedním skandinávským státům, především Norsku, rozsáhlou hospodářskou pomoc. V prvních poválečných měsících se Dánsko a Norsko a v menší míře i samotné Švédsko potýkaly s hospodářskými potížemi projevující se inflací, velkou vnitřní státní zadlužeností, nedostatkem zboží a především nedostatkem minerálních paliv, která nemohli tradiční dodavatelé Británie ani Německo poskytnout, dále nezaměstnaností a poklesem výroby. Všechny severské státy utrpěly oslabením nebo ztrátou svých tradičních obchodních partnerů, ocitly se v obchodní a finanční závislosti na Spojených státech a není proto divu, že všechny tři skandinávské vlády přijaly v červnu 1947 Marshallův plán.

Přehled základních dat severských zemí

Seznam zkratek. Seznam literatury a ostatních pramenů.

Severské státy jsou specifické svou soudržností a dlouhými historickými vazbami, přesto zejména po druhé světové válce můžeme pozorovat určité divergentní tendence v oblasti bezpečnostní politiky související s podpisem Washingtonské smlouvy a rozštěpením severského regionu na signatářské státy Organizace Severoatlantické smlouvy Dánsko, Norsko a Island a na nesignatářské neutrální Švédsko a Finsko, přičemž situace Finska je komplikovaná speciálním vztahem k Sovětskému svazu daným smlouvou z roku 1948.

Ačkoli došlo k rozdělení cest severských zemí v oblasti bezpečnostní politiky, neměly okolnosti tohoto rozchodu destabilizační charakter ani pro vztahy mezi severskými státy, ani pro napjaté poměry studené války.