T30

T30

Ordnance Committee Minutes 25117 z 14. září 1944 zadaly vývoj čtyř prototypů těžkých tanků po dvou kusech ve dvou seriích. Dva měly být vyzbrojené kanónem ráže 105 mm typu T5E1 označované jako T29 a zbylé dva měly dostat kanón ráže 155 mm T7 pod označením T30. Původně to měly být identické tanky s různou kanónovou výzbrojí. Na jaře 1945 ale bylo přistoupeno k výměně motoru za vzduchem chlazený typ Continental AV-1790-3, který měl výkon 810 hp při 2800 ot/min. Tyto motory se společně s převodovkou CD-850-x staly základem pohonu amerických tanků na dalších 20 let. Instalace takovéhoto pohonu vyžadovala změnu přívodu vzduchu k chlazení.

T30 byly k dispozici na polygonu Aberdeen Proving Ground v Marylandu krátce po prvních testech T29. První dorazil na konci května, druhý v červnu.
Hlaveň kanónu T7 byla dlouhá L/40 (6197 mm) a vážila 2 383,6 kg. Munice byla dělená, tříštivo-trhavý granát vážil 43 kg a nábojnice s prachovou náplní 61 kg. Úsťová rychlost náboje byla 717 m/s. Nabíjení ulehčoval poloautomatický pružinový podavač.

24. června 1947 byl do jednoho z prototypů instalovaný automatický nabíjecí systém. Tento nabíjecí systém byl poměrně složitý, skládal se z automatického vyvažovače do vodorovné polohy a opětovného návratu do původní pozice náměru, podavače, nabíjecího zařízení a automatického vyhazovače nábojnice. Takto zmodernizovaný tank dostal označení T30E1. Kanón při této modernizaci dostal nové lůžko T124E1. Vizuálně se tank liší pouze otvorem ve věži pro vyhazování nábojnic a také vyvýšeným poklopem na velitelské kupoli.

Prototyp T30 je dnes v depozitáři Patton Museum v Fort Knox v Kentucky.

Zdroj+ foto:
Archiv autora