Main Menu
User Menu

Starinov, Ilja Grigorjevič

Starinov, Ilya Grigoryevich

Старинов, Илья Григорьевич

     
Příjmení:
Surname:
Starinov
Jméno:
Given Name:
Ilja Grigorjevič
Jméno v originále:
Original Name:
Илья Григорьевич Старинов
Fotografie či obrázek:
Photograph or Picture:
Hodnost:
Rank:
plukovník
Akademický či vědecký titul:
Academic or Scientific Title:
profesor
Šlechtický titul:
Hereditary Title:
-
Datum, místo narození:
Date and Place of Birth:
02.08.1900 Vojnovo, Oriolská oblasť /
Datum, místo úmrtí:
Date and Place of Decease:
18.11.2000 Moskva
Nejvýznamnější funkce:
(maximálně tři)
Most Important Appointments:
(up to three)
- v republikánském Španělsku u praporu Zvlášního určení
- náměstek hlavního velitel partyzánského hnutí
- organizátor kursů jednotek OBON pro KGB
Jiné významné skutečnosti:
(maximálně tři)
Other Notable Facts:
(up to three)
- dědeček sovětských/ruských speciálních jednotek
- velel partyzánským operacím Koncert a Kolejová válka
- veterán 4 válek
Související články:
Related Articles:

Zdroje:
Sources:
I.G. Starinov: Miny čekají
M. Kovář: Diverzanti a agenti v akci
www.securitymagazin.cz
https://en.wikipedia.org/wiki/Ilya_Starinov
https://cs.congo-mbclub.org/post/942378/
cs.sodiummedia.com
URL : https://www.valka.cz/Starinov-Ilja-Grigorjevic-t226941#631536Verze : 1
MOD
     
Příjmení:
Surname:
Starinov
Jméno:
Given Name:
Ilja Grigorjevič
Jméno v originále:
Original Name:
Илья Григорьевич Старинов
Všeobecné vzdělání:
General Education:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Vojenské vzdělání:
Military Education:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Důstojnické hodnosti:
Officer Ranks:
17.02.1938 plukovník
Průběh vojenské služby:
Military Career:

18.06.1918-DD.MM.RRRR vstup do Červenej armády
DD.01.1956-DD.MM.RRRR v zálohe
Vyznamenání:
Awards:

DD.MM.1937

Leninův řád /1936-1943/
Order of Lenin /1936-1943/
Opден Ленина
-

DD.MM.1937

Řád rudého praporu /1924-1943/
Order of the Red Banner /1924-1943/
Орден Красного Знамени
-

DD.MM.1938

Jubilejní medaile XX let Dělnicko-rolnické Rudé Armády
Jubilee Medal for 20 Years of Workers and Peasants Red Army
Юбилейная медаль ХХ лет Рабоче-Крестьянской Красной Армии
-

DD.MM.1939

Řád rudého praporu /1924-1943/
Order of the Red Banner /1924-1943/
Орден Красного Знамени
-

24.02.1944

Medaile Za obranu Stalingradu
Medal for Defense of Stalingrad
Медаль За оборону Сталинграда
-

DD.09.1944

Medaile Za obranu Kavkazu
Medal For Defence of Caucasus
Медаль За оборону Кавказа
-

25.10.1944

Medaile Partyzánu Vlastenecké války - 2. stupeň
Partisan Medal 2nd class
Медаль Партизану Отечественной войны II степени
-

30.10.1944

Medaile Za obranu Moskvy
Medal for Defence of Moscow
Медаль За оборону Москвы
-

03.11.1944

Řád rudého praporu /1943-1991/
Order of the Red Banner /1943-1991/
Орден Красного Знамени
- za výsluhu rokov v armáde

DD.MM.1944

Řád rudého praporu /1943-1991/
Order of the Red Banner /1943-1991/
Орден Красного Знамени
-

21.02.1945

Leninův řád /1943-1956/
Order of Lenin /1943-1956/
Opден Ленина
- za výsluhu rokov v armáde

11.08.1945

Medaile Za vítězství nad Německem ve Velké Vlastenecké válce 1941-1945
Medal for Victory over Germany in Great Patriotic War 1941-1945
Медаль За победу над Германией в Великой Отечественной войне 1941-1945 гг.
-

DD.MM.1945

Řád rudého praporu /1943-1991/
Order of the Red Banner /1943-1991/
Орден Красного Знамени
-

29.04.1948

Jubilejní medaile 30 let sovětské armády a námořnictva
Jubilee Medal for 30 Years of Soviet Army and Navy
Юбилейная медаль 30 лет Советской Армии и Флота
-

22.10.1948

Medaile Na paměť 800 let Moskvy
Medal for Commemoration of 800 Years of Moscow
Медаль В память 800-летия Москвы
-

DD.MM.1958

Jubilejní medaile 40 let Ozbrojených sil SSSR
Jubilee Medal for 40 Years of Armed Forces of USSR
Юбилейная медаль 40 лет Вооруженных Сил СССР
-

DD.MM.1965

Jubilejní medaile 20. výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce 1941-1945
Jubilee Medal for 20th Anniversary of Victory in Great Patriotic War
Юбилейная медаль Двадцать лет победы в Великой Отечественной войне 1941-1945 гг.
-

01.04.1969

Jubilejní medaile 50 let ozbrojených sil SSSR
Jubilee Medal for 50 Years of Armed Forces of USSR
Юбилейная медаль 50 лет Вооруженных Сил СССР
-

13.04.1970

Medaile Za hrdinnou práci ve Velké vlastenecké válce
Medal For Valiant Labour in Great Patriotic War 1941-1945
Медаль За доблестный труд в Великой Отечественной войне 1941—1945 гг.
-

06.05.1975

Jubilejní medaile 30. výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce 1941-1945
Jubilee Medal for 30th Anniversary of Victory in Great Patriotic War
Юбилейная медаль Тридцать лет Победы в Великой Отечественной войне 1941—1945 гг.
-

30.03.1977

Medaile Veterán ozbrojených sil SSSR
Medal Veteran of Armed Forces of USSR
Медаль Ветеран Вооруженных Сил СССР
-

09.06.1978

Jubilejní medaile 60 let ozbrojených sil SSSR
Jubilee Medal 60 Years of Armed Forces of USSR
Юбилейная медаль 60 лет Вооружённых Сил СССР
-

01.08.1980

Řád říjnové revoluce
Order of October Revolution
Орден Октябрьской Революции
-

DD.MM.1982

Medaile Na paměť 1 500 let Kijeva
Medal for Commemoration of 1500 Years of Kiev
Медаль В память 1500-летия Киева
-

02.03.1985

Řád vlastenecké války 2. stupně /1985-1991/
Order of the Patriotic War, 2nd Class /1985-1991/
Орден Отечественной войны 2-й степени
-

23.04.1985

Jubilejní medaile 40. výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce 1941-1945
Jubilee Medal for 40th Anniversary of Victory in Great Patriotic War
Юбилейная медаль Сорок лет победы в Великой Отечественной войне 1941-1945 гг.
-

23.02.1988

Jubilejní medaile 70 let ozbrojených sil SSSR
Jubilee Medal for 70 Years of Armed Forces of USSR
Юбилейная медаль 70 лет Вооруженных Сил СССР
-

17.08.1990

Řád přátelství mezi národy
Order of Friendship of Peoples
Орден Дружбы народов
-

22.03.1995

Jubilejní medaile "50 let vítězství ve Velké vlastenecké válce v letech 1941-1945"
Jubilee Medal "50 Years of Victory in the Great Patriotic War 1941–1945"
Юбилейная медаль «50 лет Победы в Великой Отечественной войне 1941–1945 гг.»
-

19.02.1996

Medaile Žukova
Medal of Zhukov
Медаль Жукова
-

02.08.2000

Řád za statečnost
Order of Courage
Орден Мужества
-

Poznámka:
Note:
- trikrát bol navrhnutý na udelenie titulu Hrdina Sovietskeho zväzu
Zdroje:
Sources:
I.G. Starinov: Miny čekají
M. Kovář: Diverzanti a agenti v akci
www.securitymagazin.cz
https://en.wikipedia.org/wiki/Ilya_Starinov
https://cs.congo-mbclub.org/post/942378/
cs.sodiummedia.com
pamyat-naroda.ru
pamyat-naroda.ru
URL : https://www.valka.cz/Starinov-Ilja-Grigorjevic-t226941#631543Verze : 0
MOD

polkovnik Ilja Grigorjevič Starinov



2.8.1900 se rodině železničáře Grigorie Starinova ve vsi Vojnovo v Orelské oblasti narodil syn Ilja. V 17 letech se přihlásil do bojové skupiny místního sovětu, která na železnici působila proti přesunům bílých. V 18 letech vstoupil do Rudé armády a po měsíčním výcviku byl vržen do bojů občanské války na jižní frontě. V řadách 20. pěšího pluku bojuje s děnikinovci než v létě 1919 v bitvě u Koroče utrpí těžké zranění nohy. Nakrátko padne do zajetí, ze kterého uteče a přejde frontu ke svým. Po vyléčení se přihlásil k ženistům 9. pěší divize. V jejích řadách se podílí na vyhnání Wrangela z Krymu. Občanskou válku zakončil 1921 v Batumi.

Po válce neuspěl u přijímacích zkouškách na ženijní učiliště v Oděse, uspěl na železniční škole ve Voroněži, kde byl na podzim 1922 vyřazen jako důstojník a umístěn k 4. korostěnskému ženijnímu pluku do Kyjeva. Díky předchozí ženijní praxi velel destrukční skupině, která likvidovala nevybuchlou munici z války a zabývá se konstrukcí min na ničení vlaků. Roku 1924 je odvelen z velení roty do zvláštní komise, pověřené opevňováním pohraničního pásma kyjevského vojenského okruhu, kde měl možnost seznámit se s J.E. Jakirem. Náplň komise byla zmapovat všechny komunikace, které by při vpádu do země mohl využít nepřítel a nedovolit jejich využití. Po návratu k jednotce pracoval na realizaci opatření. Ke konci roku 1929 byla příprava ke zřizování zátarasů na hranici skončena. Okruh měl víc než 60 speciálních trhacích skupin o celkovém počtu 1400 ženistů. Vybudovali desítky skladišť se zásobami trhavin. Opravili na mostech více než 120 sklípků, výklenků a komor na nálože. Připravili 1640 složených náloží a tisíce časových rozněcovačů. Kromě výbušných zátarasů vytvořili i jiné umělé překážky. Zásoby min, trhavin a rozněcovadel se vytvářily v množství potřebném pro úplné zničení tratí v pásmu 60- 100 kilometrů od hranice a byly umístěny poblíž střežených objektů. Paralelně s ženijními přípravami probíhala partyzánských kádrů a vytváření tajných partyzánských základen.

V roce 1930 převzal Ilja velení školy pro partyzánské velitele pro vojenskou rozvědku. Formovaly se partyzánské jednotky, každá o síle 300 – 500 mužů. Kádrové jednotky byly formovány pouze z velitelů, organizátorů a specialistů, které mělo po vypuknutí obranných bojů doplnit tisíce mužů. Byly budovány podzemní úkryty, ošetřovny, sklady, podzemní dílny pro výrobu střeliva a výzbroje. Partyzáni se pravidelně zúčastňovali cvičení, při nichž roli nepřítele plnily jednoty Zvláštního určení NKVD. Diverzní jednoty vytvářely nezávisle na armádě NKVD, rozvědka i samostatně komunistická strana. Jednotky měly působit v zabezpečovacím pásmu před linií opevnění, v němž měly být při ústupu sovětských vojsk do povětří vyhozeny všechny mosty, zasypány všechny tunely, zničeny železniční uzly, kolejnice a telefonní kabely měly být evakuovány. Úkolem partyzánů pak bylo pouze bránit obnově a rekonstrukci již znehodnocených objektů, zatímco jejich základny byly chráněny minovými poli. Toto přípravné úsilí bylo po vpádu do Polska v roce 1939 likvidováno spolu s opevněními Stalinovi linie a výstavbou Molotovovi linie na nových hranicích.

Ilja prošel v rámci partyzánské kvalifikace výsadkovým výcvikem. Dobře je předvedl likvidací štábu na cvičení leningradského vojenského okruhu 1932. V létech 1933-34 studoval Dopravní akademii železničního vojska, po promoci s vyznamenáním byl přidělen jako zástupce vojenského správce železničního úseku na Moskevském nádraží v Leningradě.

V létě 1936 byl vyslán v hodnosti majora jako instruktor diverzantů do španělské občanské války. Používal krycí jména Alexander Porochyak a Rudolf Wolf. O své tezi, že miny nejsou obraná, ale vysloveně útočná zbraň musel republikánské vedení nejprve přesvědčit a tak dostal do počátku jen skupinu dvanácti guerrilleros pod kapitánem Domingem Ungría. Taktiku pilovali výpady do zázemí povstalců a pokládáním min na mosty, železnice a silnice. Nasazen byl v bitvě u Teurelu, Jaénu, u Granady a Cordoby, následovaly akce u Brunete a Belchite. Zničil vlak s italskými letci, úspěchy postupně pomohly rozšířit jednotku na sílu praporu Zvláštního určení. V boji testovali nové návrhy protivlakových min. V listopadu 1937 se vrátil do SSSR. V bojích utrpěl lehké zranění.

Dne 17.2.1938 byl povýšen do hodnosti plukovníka a jmenován náčelníkem Ústředního vědeckého a výzkumného železničního pracoviště Rudé armády. Pracoviště bylo v odlehlých lesích, v létě 1939 v prostorech výzkumáku byl uvězněn konstruktér V.M. Petljakov. Pokračoval v experimentech s výbušnými zařízeními.

Po vypuknutí Zimní války s Finskem je odvelen do skupiny zabývající se odminováním komunikací. Osobně testoval vylepšené odminovačky v boji. Dvakrát byl střelen do pravé ruky, léčil se dva měsíce. Poté jmenován do funkce náčelníka oddělení pro zátarasy při hlavní správě ženijní přípravy na hlavní ženijní správě Dělnicko-rolnické Rudé armády.

Před vypuknutím bojů s Německem prověřoval na cvičeních vojsk Západního zvláštního vojenského okruhu. Cvičilo se zdolávání zátarasů a odminování na základě zkušeností ze Zimní války. Vypuknutí bojů ho zastihlo v Brestu. Velel operační ženijní skupině Západního frontu minující komunikace s přímým pověřením lidového komisaře obrany S.K. Timošenka s tím, že je mu přímo podřízen.

Od 13.7.1941 byl jmenován operační školní středisko Západního frontu – frontové partyzánské školy. Záhy získá post náměstka hlavního velitele partyzánského hnutí pro otázky diverze. V listopadu 1941 po obsazení Charkova organizoval odpal radiominy ukryté v budově štábu 58. pěší divize. Rádiové signály z vysílače ve Voroněži přivodily výbuch, v jehož důsledku zahynul generálporučík Georg von Braun, příbuzný Wernhera von Brauna, generálporučík Beineker a další důstojníci. V roce 1943 podle Starinovových plánů a za jeho osobního vedení provedeny operace Koncert a Kolejová válka, kde se každé z nich zúčastní více než stotisíc partyzánů a diverzantů. V posledním roce války navazuje spolupráci s polskými a jugoslávskými partyzány, přesouvá diverzní skupiny na území Polska, Československa a Rumunska. Třikrát navržen na vyznamenání Zlatou hvězdou hrdiny SSSR, nebyla udělena, ani nebyl povýšen do generálské hodnosti. Po válce byl přeložen do archivu. Nevydržel tam dlouho a na západní Ukrajině byl nasazen proti banderovcům.

V roce 1956 odešel z aktivní služby, ale od roku 1964 dostal nabídku přednášet taktiku sabotáží ve zvláštních kurzech KGB. V roce 1969 byl pověřen výcvikem nových sovětských speciálních sil OBON. Pověření vzniklo na základě rozboru nedostatků z vpádu do Československa v roce 1968, zvláště ve srovnání s jednotkami vojenské rozvědky SPECNAZ. Organizoval tříměsíční kursy pro velitele diverzních oddílů DRG v Golicynu a sedmiměšíční kurzy KUOS na 13. fakultě Felixe Dzeržinského. Jím vycvičená jednotka Alfa překvapivým útokem na prezidentský palác v Kábulu.

V 84 letech získal titul profesora. Nadále působil na školách KGB. Nepřímo se tak podílel mimo jiné i na zvláštním výcviku přísně tajných Skupin zvláštního určení v ČSSR, které vznikly v lednu 1970 na základě spolupráce s KGB a čs. Armádní kontrarozvědkou VKR.

Ilja G. Starinov zemřel v Moskvě 18.11.2000 ve věku sta let.

K jeho jménu se odkazují jednotky Vympel, Alfa, Omon, Specnaz, DI, Vega, DRG, Anti VIP, Obon – je považovaný za „dědečka“ sovětských/ruských speciálních jednotek.


I.G. Starinov - Miny čekají
M. Kovář: Diverzanti a agenti v akci
Stalin's Agent: The Life and Death of Alexander Orlov
www.securitymagazin.cz
https://en.wikipedia.org/wiki/Ilya_Starinov
https://cs.congo-mbclub.org/post/942378/
cs.sodiummedia.com
million-tips.com
URL : https://www.valka.cz/Starinov-Ilja-Grigorjevic-t226941#631539Verze : 4
MOD