SOV - M-17T (tankový motor)

M-17T - vznik a vývoj motoru
Na počátku dvacátých let byl v SSSR zoufalý nedostatek motorů pro letadla i tanky, zejména v kategorii nad 200 kW. To souviselo, vlivem občanské války a následných represí, s nedostatkem odborných kádrů, ať už v technických nebo dělnických profesích. Po zrušení hospodářského embarga v roce 1924 se sovětské vedení obrátilo do zahraničí a na základě licencí se pomalu rozbíhala výroba amerických motorů Liberty 12V (300 kW) označovaných jako M-5 a francouzských Hispano-Suiza 8F (220 kW) označovaných M-6. Tyto motory, vybrané jako přechodné typy do vývoje vlastních pohonných jednotek, ale na konci třicátých let přestávaly vyhovovat (jejich konstrukce byla z roku 1914 a 1917) a vlastní konstrukce byly stále v nedohlednu.

Z užšího výběru BMW a Junkers byl vybrán první jmenovaný a jako další "přechodný" typ dvanáctiválcový motor BMW VI. K dohodě s německou stranou došlo po půlročním vyjednávání na konci roku 1927 a jako výrobní závod byl vybrán závod č.26 v Rybinsku. Do Německa byli posláni sovětští odborníci na zaškolení a v Rybinsku začala pracovat asi stočlenná skupina německých techniků a inženýrů, většinou komunistického smýšlení. Výroba se začala rozbíhat v roce 1930 (165 ks), většina součástek byla dovezených z Německa a z Francie (např. karburátory). Postupně se přecházelo na stále více domácích dílů a zvyšovala se produkce. Sovětský BMW byl těžší a měl menší výkon a životnost oproti svému vzoru. Hlad po motorech byl takový, že letectvo přebíralo i ne plně funkční motory a používalo je jako školící pomůcky.

Jelikož motory M-5 v tancích BT-5 nedostačovaly svým výkonem a spolehlivostí, byl pro tanky BT-7 v roce 1935 upraven motor M-17 pro použití v tancích. Jelikož nebyl potřebný jeho výkon (až 540 kW), byl zmenšen na 367 kW použitím menších trysek a difuzoru, jinou směsí paliva a snížením provozních otáček. Tím se prodloužila jeho životnost. Pneumatický startér byl změněn na elektrický a upraveno chlazení a motor byl označen jako M-17T. V roce 1936 již v Rybinsku vyráběli třikrát více tankových M-17 než leteckých. Motory byly používány v tancích BT-7, BT-7A, T-28, také v malé sérii tanků T-34, a prvních sériích tanků T-35. Jelikož na tento 50 tunový kolos jeho výkon již nestačil, byl pro něj upraven motor M-17L s výkonem až 432 kW a znovu s pneumatickým startérem.

Výroba těchto motorů skončila na začátku roku 1941 ve prospěch pokročilejších dieselových motorů V-2 a jeho variant (T-34, IS, SU, ISU). Ještě po německém útoku na SSSR se uvažovalo o obnovení výroby v závodě GAZ v Gorkém, ale od toho bylo upuštěno, hlavně pro zjednodušení logistiky při zásobování palivem tankových jednotek a celkový "průmyslový chaos" při přesunech továren a přechodech na válečnou výrobu.

https://engine.aviaport.ru/
https://www.airpages.ru/
https://en.wikipedia.org/