Maximální vzletová hmotnost: Maximum Take-off Weight:
? kg
? lb
Rozpětí: Wingspan:
11.28 m
37ft
Délka: Length:
18.29 m
60ft
Výška: Height:
5.4 m
17ft 8,5in
Plocha křídla: Wing Area:
89.37 m2
962 ft2
Plošné zatížení: Wing Loading:
? kg/m2
? lb/ft2
Pohon: Propulsion:
Kategorie: Category:
pístový
piston
Počet motorů: Number of Engines:
2
Typ: Type:
Anzani o výkonu 75 kW čtyřlistá vrtule
Anzani, power 100 hp four-blade propeller
Objem palivových nádrží: Fuel Tank Capacity:
?
?
Výkony: Performance:
Maximální rychlost: Maximum Speed:
120.7 km/h v ? m
75 mph in ? ft
Cestovní rychlost: Cruise Speed:
? km/h v ? m
? mph in ? ft
Rychlost stoupání: Climb Rate:
? m/s
? ft/min
Čas výstupu na výšku: Time to Climb to:
60 min do 3048 m
60 min to 10000 ft
Operační dostup: Service Ceiling:
? m
? ft
Dolet: Range:
? km
? mi
Maximální dolet: Maximum Range:
? km
? mi
Výzbroj: Armament:
1x pohyblivý 7,7mm kulomet Lewis na otočném kruhu Scarff na přídi 1x pohyblivý 7,7mm kulomet Lewis ve střelecké gondole 1x 1,5liberní bezzákluzový kanón Davis ve střelecké gondole
1x .303 Lewis machine gun in the nose 1x .303 Lewis machine gun above upper wing 1x 1,5pdr Davis recoilles gun above upper wing
V roce 1915 byla Velká Británie v ohrožení nálety německých vzducholodí. Různé britské letecké společnosti proto začaly vyvíjet stroje, schopné tyto vzducholodi zachytit a zničit. Jednou z těchto továren byla i doposud nepříliš významná firma z Woolstonu Pemberton-Billing Ltd., v jejímž čele stál konstruktér a později politik Noel Pemberton Billing. Ten navrhl velký dvoumotorový stroj, který měl v noci hlídkovat ve velkých výškách a číhat na případné vzducholodě - proto měl mít co největší vytrvalost a samozřejmě výzbroj, schopnou vzducholoď ohrozit. Tak během sedmi týdnů vznikl čtyřplošník Pemberton-Billing P.B.29E, který se pyšnil velmi zajímavou konstrukcí - s výkony to ale bylo o dost slabší. Tento letoun měl trup umístěný pod druhé křídlo, mezi třetím a čtvrtým křídlem se nacházela střelecká gondola s kulometem. Ocas měl zdvojenou směrovku i výškovku, k pohonu sloužily dva motory Austro-Daimler o výkonu 67 kW se čtyřlistými tlačnými vrtulemi. Kromě střelce měli posádku tvořit ještě další dva muži. Prototyp byl dokončen na přelomu let 1915 a 1916, ještě tuto zimu ale během zkoušek havaroval. Přesto natolik zaujal, že britská admiralita přiměla továrnu k vytvoření jeho nástupce. Na tomto projektu se podílel také později proslavený R.J.Mitchell, tvůrce Spitfiru.
P.B.31 E sice těsně vycházel ze svého předchůdce, byl ale mnohem vyspělejší. Kvůli nočním misím měl být od samého počátku vybaven světlometem na přídi, střelecká gondola změnila poněkud tvar a prostor mezí ní a trupem vyplnila nová plně zasklená pilotní kabina, ve které mělo být původně i lůžko pro odpočinek jednoho ze členů osádky. Velké změny doznala také výzbroj - místo pouhého kulometu nyní z střelcovy gondoly čněl jedenapůlliberní bezzákluzový kanón Davis s dvaceti náboji, kulomet se přemístil do zadní části střeliště. Přestože se na palubu mělo vejít pět mužů, mnohem pravděpodobněji na palubě vždy byli pouze tři - "hlavní" střelec, pilot v zadní části kabiny a před kabinou přední střelec v otevřeném střelišti, jehož prací byla také obsluha pohyblivého světlometu. Před pilotem bylo ještě rezervní sedadlo pro případný odpočinek. během až osmnáctihodinových letů. Letoun měl celkem devět palivových nádrží, které mohla osádka kdykoli odpojit od palivového systému. Všechna palivová potrubí, táhla a lanka byla pancéřována a dřevěné součásti konstrukce, procházející kabinou, byly dokonce obaleny látkou, aby v případě poškození třísky nezasáhly osádku. Opět to byl čtyřplošník, původní rovná křídla ovšem nyní byla nahrazena křídly lomenými, s vnějšími částmi s malým šípem.
Elektrický proud dodávalo 2,25kW dynamo, poháněné pomocným dvouválcovým motorkem ABC, který také vyhříval kabinu. Místo Daimlerů nyní zaujaly výkonnější desetiválce British Anzani o 75 kW, pohánějící tažné čtyřlisté vrtule. Letoun tak měl dosahovat až 121 km/h, ovšem skutečné výkony nebyly zdaleka tak dobré. S rychlostí maximálně 97 km/h a dostupem 3050 m (za 60 minut) by mu zachycená vzducholoď pravděpodobně uletěla nebo unikla mimo dosah do větších výšek.
V prosinci 1916 se Noel Pemberton Billing definitivně vrhl na politiku, prodal svůj podíl ve společnosti Hubertovi Scott-Paineovi a továrna změnila jméno na Super-marine Aviation Works Ltd.. Ve stejnou dobu bylo rozhodnuto i o osudu tohoto tak pokrokového, a přesto zbytečného letounu - vývoj byl oficiálně zastaven, výroba druhého prototypu byla přerušena. První prototyp, nesoucí již také jméno Night Hawk, byl ještě v únoru 1917 testován na námořní základně v Eastchurchi. Kvůli mizerným výkonům a také prozření objednavatele, že podobné hlídkové "bitevníky" nemají skutečnou užitnou hodnotu, byl proto 23. 7. 1917 zrušen.
Některé z pramenů uvádějí, že použitý Davisův kanón byl dvouliberní. To také více souhlasí s dostupnými informacemi o této zbrani, ale v textu je mnou vzhledem k hlavnímu prameni uváděn první údaj.
