Letov Š-16

Letov Š-16

Letov Š-16 a na něj navazující typová řada představují pravděpodobně exportně nejúspěšnější a nejslavnější letoun konstruktéra Aloise Šmolíka. Podnět ke konstrukci tohoto stroje dalo v roce 1925 MNO (Ministerstvo národní obrany), které potřebovalo vhodný moderní cvičný a pozorovací letoun s delším doletem, který měl u pozorovacích útvarů nahradit zastaralé kořistní letouny.

Příhradový drak letounu byl narozdíl od předchozích Šmolíkových letounů řešen jako celokovový a byl svařen z duralových trubek a pásů. Potah trupu a křídla byl potom ponechán plátěný s překližkovými výztuhami náběžných hran křídel a ocasních ploch a kovovou kapotáží motorového prostoru. Prostory mezi trubkovými příhradami byly vyplněny zdvojenými kovovými napínacími strunami, které dále podpořily celkovou tuhost konstrukce letounu. Jako motorová jednotka základního provedení letounu Š-16 byl zvolen řadový motor Lorraine Dietrich 12Cc s kapalinovým chlazením a čelním chladičem. Motor byl převodovkou přizpůsoben pro dvoulistou dřevěnou vrtuli s rychlostním stoupáním pro zabezpečení vysoké maximální a cestovní rychlosti. V trupu byly vestavěny dvě nekryté pilotní kabiny s kompletními sadami pilotních přístrojů a radiotelegrafickou stanicí a fotokamerou v zadním pilotním prostoru.

Jako výzbroj byl použit jeden pevný synchronizovaný kulomet ráže 7,65 mm na pravé horní straně motorového krytu a pohyblivý dvojkulomet ráže 7,65 mm na oběžném kruhu v zadním pilotním prostoru (dvojkulomet je použit pouze u verze ŠB-16).

První prototyp (označený L-BAAP) byl na letišti Kbely zalétán v listopadu roku 1926 a po ukončení základních letových zkoušek byl přepraven na leteckou výstavu v Paříži kde byly pro nový letoun hledáni potencionální zahraniční zákazníci. Po návratu byl prototyp podroben sérii vojskových zkoušek na jejichž základě došlo k podání objednávky v níž se MNO zavázalo odebrat 50 kusů letounů Letov Š-16. Tato objednávka byla podmíněna dodáním nejprve tří předsériových letounů Š-16 a později dvou Š-16 a jednoho Š-17 (Š-16 s výkonnějším motorem BD-500) pro porovnávací zkoušky s letouny Aero A-30 a Avia BH-23, která však k porovnávacím zkouškám dodána nebyla.

Po provedení porovnávacích zkoušek byla v roce 1928 objednávka potvrzena a rozšířena na 89 kusů přičemž část měla být v základním provedení Š-16 (45 kusů) a zbytek v provedení ŠB-16 což byla modifikace Š-16 pro denní bombardování. Výroba letounů se díky problémům s dodávkami motorů protáhla až do roku 1932 kdy už ale byly letouny Š-16 zastaralé. Ve výzbroji československého letectva se letouny Letov Š-16 a ŠB-16 udržely až do roku 1936 kdy byly postupně nahrazeny modernějšími letounu Letov Š-328.

Zdroje:
V. Němeček: Československá letadla 1
Archiv autora