Leeb, Wilhelm von

Generalfeldmarschall Wilhelm Ritter von Leeb


Wilhelm, rytíř von Leeb, se narodil 5.9. 1876 v Pasově. Do armády byl povolán roku 1897 ke pluku 4. polního dělostřelectva v Augsburgu. Za 1. světové války von Leeb sloužil jako důstojník u polního dělostřelectva. Po 1. světové válce zůstal v armádě a roku 1929 dosáhl hodnosti generálmajora. V roce 1934 byl ustaven velitelem velitelství skupiny armád v Kasselu. Brzy poté však odešel do výslužby na protest proti vzrůstajícímu počtu nacistických předpisů a praktik uplatňovaných v armádě.
Po vypuknutí 2. světové války byl Leeb povolán zpět do armády a pověřen velením skupině armád C v západním Německu s úkolem zabezpečit Říši proti útoku ze strany Francouzů. Této skupině armád byl v květnu 1940 svěřen jen o málo agresivnější úkol, nicméně Leebova vojska hrála hlavní roli při likvidaci francouzské armády zablokované v červnu u Maginotovy linie. Za účast v bojích na západní frontě byl 19.6. povýšen na polního maršála.
Před útokem na Sovětský svaz převzal von Leeb velení severního ze tří hlavních uskupení určených pro tento útok - skupiny armád "Sever". Leeb s jeho vojsky byl pověřen postupovat rychle přes pobaltské státy a dobýt Leningrad. Pustil se do práce, ale Hitler rozhodl, že Leningrad má být raději obléhán než vzat útokem.
To vedlo k ukončení Leebovy kariéry, neboť řekl Hitlerovi, že buď mu dá volnou ruku nebo ať ho uvolní z velení, a tak jej 18.1.1942 Hitleer uvolnil z velení a poslal do výslužby.
Ačkoliv se von Leeb po zbytek války nevrátil do služby, Hitler ho měl i přesto v úctě a když Leeb požádal, jestli by nemohl ke svému statku v Sollnu na okraji Mnichova nemohl dostat ještě jeden. Hitler mu tak přidal ještě další statek v Seestetten, poblíž Pasova v hodnotě 660 000 říšských marek.

Po válce byl předvolán k soudu v Norimberku, kde stanul taktéž na lavici obviněných. V jeho prospěch hrálo brzké propuštění do výslužby, takže jeho podpis nebyl na žádných dokumentech, které by ho spojovali s vyvražďování židů. Ale na druhou stranu předával podřízeným jednotkám tzv. Výnos Barbarossa, který obsahoval např.:
Partyzáni mají být bez výjimky likvidování všemi možnými prostředky.
němečtí důstojníci působící na východní frontě mohou bez soudu popravovat všechny, u koho budou mít i jen stín podezření z nepřátelských nálad.
Pokud se jim nepodaří nalézt původce protiněmeckých činů, mají dovoleno uplatnit právo kolektivní viny (tzn. pokud v oblasti působili partyzáni, tak za každého německého vojáka, kterého zabil partyzán, mohli v místní vesnici popravit např. 10 vesničanů apod.).
Pokud se dopustí na sovětském lidu či válečných zajatcích dopustí zločinů proti lidskosti, které by trestali i německé zákony, tak nebudou za to nijak stíháni.

Byl tak shledán vinným v jednom ze čtyř bodů obžaloby, ale na rozdíl od ostatních byl jeho trest velmi mírný a tak byl po soudu propuštěn. Po propuštění se vrátil na svůj statek Hohenschwangau, kde 29. dubna 1956 zemřel ve věku 79 let na infarkt.

...

...