03.11.1944 pilotovaný, ve vleku / towed, manned 25.02.1945 vertikální vzlet s motorem, bez pilota / powered vertical flight, unmanned 01.03.1945 vertikální vzlet s motorem, pilotovaný / powered vertical flight, manned
Osádka: Crew:
1
Základní charakteristika: Basic Characteristics:
Vzlet a přistání: Take-off and Landing:
jiné
other
Uspořádání křídla: Arrangement of Wing:
jednoplošník
monoplane
Uspořádání letounu: Aircraft Concept:
klasické
conventional
Podvozek: Undercarriage:
jiný
other
Přistávací zařízení: Landing Gear:
jiné
other
Technické údaje: Technical Data:
Hmotnost prázdného letounu: Empty Weight:
? kg
? lb
Vzletová hmotnost: Take-off Weight:
2200 kg
4850 lb
Maximální vzletová hmotnost: Maximum Take-off Weight:
? kg
? lb
Rozpětí: Wingspan:
3,60 m
11 ft 9 ¾ in
Délka: Length:
6,00 m
19 ft 8 ¼ in
Výška: Height:
2,20 m
7 ft 2 ⅝ in
Plocha křídla: Wing Area:
3,60 m2
38.75 ft2
Plošné zatížení: Wing Loading:
? kg/m2
? lb/ft2
Pohon: Propulsion:
Kategorie: Category:
raketový
rocket
Počet motorů: Number of Engines:
1
Typ: Type:
1x Walter HWK 109-509 A-2 o tahu 16,68 kN 4x pomocné rakety Schmidding SG-34 (109 533)
1x Walter HWK 109-509 A-2, thrust 3750 lb 4x Schmidding SG-34 (109 533) solid-fuel rockets as takeoff boosters
Objem palivových nádrží: Fuel Tank Capacity:
450 l T-Stoff 250 l C-Stoff
99 Imp gal / 119 US gal T-Stoff 55 Imp gal / 66 US gal C-Stoff
Výkony: Performance:
Maximální rychlost: Maximum Speed:
1000 km/h v 5000 m
621 mph in 16404 ft
Cestovní rychlost: Cruise Speed:
800 km/h v ? m
497 mph in ? ft
Rychlost stoupání: Climb Rate:
185 m/s
36417 ft/min
Čas výstupu na výšku: Time to Climb to:
1.27 min do 15000 m
1.27 min to 49213 ft
Operační dostup: Service Ceiling:
14000 m
45932 ft
Dolet: Range:
40 km
25 mi
Maximální dolet: Maximum Range:
70 km
43 mi
Výzbroj: Armament:
32x neřízená raketa R4M (Grosse Rohrbatterie 108) ráže 55 mm nebo 24x neřízená raketa Hs 217 Föhn ráže 73 mm
32x 55 mm R4M (Grosse Rohrbatterie 108) unguided missile or 24x 73 mm Hs 217 Föhn unguided missile
Uživatelské státy: User States:
Poznámka: Note:
-
-
Zdroje: Sources:
Myhra, David. Bachem Ba 349 Natter. Schiffer Publishing, Atglen. ISBN 0-7643-1032-1. Němeček, Václav. Bachem Ba 349 Natter, L+K 1983/26. Smith, J. R.; Kay, Anthony L. German Aircraft of the Second World War. Conway Maritime Press, London 1972. ISBN 8-5177-836-4. Nowarra, Heinz J. Die deutsche Luftrüstung 1933-1945, Band 1: Flugzeugtypen AEG-Dornier. Bernard & Graefe Verlag, Koblenz 1993. ISBN 3-7637-5465-2.
Zúfalé pokusy poslednej záchrany Z návrhov štyroch firiem, ktoré predložily projekty malých lietadiel určených k bodovej obrane objektov, vybralo Ríšské ministerstvo letectva k praktickým skúškam Bachem Ba-349 Natter. Výber údajne ovplyvnil velitel SS H. Himmler, ktorý chcel získať väčší vplyv v nemeckej armáde. Stroj mal byť lacný, výhodný pre veľkosériovú výrobu a jeho riadienie mal zvládnuť aj len veľmi zbežne vycvičený pilot. V konečnej podobe pripomínal Ba-349 najviac pilotovanú protilietadlovú raketu. Mal s využitím hlavného raketového motora a štyroch pomocných rakiet štartovať zo zvislej rampy, a autopilot ho potom naviedol do blízkosti cieľa (americké bombardéry). Tam mal pilot prevziať riadenie a po odhodení predného krytu odpáliť zo vzdialenosti 100-50 m proti bombardérom salvu neriadených rakiet. potom by sa v strmhlavom lete vzdialil od protivníka, v menšej výške sa stúpaním zbavil prebytku rýchlosti a po odstrelení prednej časti mal stroj opustit a pristáť na padáku. Na padáku sa mal zniesť i zadná časť trupu s raketovým motorom. Rôzne firmy vyrobili asi 30 sériových Natterov. Z 10 strojov objednaných vo firme Hirth bol dokončený iba jeden a tri boli zmontované len čiastočne. Spojenci ukoristili celkom 4 exempláre, z toho po ich testoch v roku 1945 prežil iba jediný (dnes je exponátom v Smithsonian Institution).
Celý trup byl ze dřeva - kostra obvykle ze smrkových latí či laminované borovice, přičemž na každou přepážku byly použity dvě latě o síle 5 mm, kostra byla potažena překližkou, která ovšem měla různé tloušťky. Na přídi měla 5 mm, na střední části trupu 3 mm a na zadní části 2 mm. V budoucnu se počítalo, že bude použita i tvrzená bakelitová lepenka o 5 mm. Spoje byly jištěny klihem a hřebíky o délce 25 mm. Trup jako takový se de facto dělil na dvě části. Příď opatřená ve špičce krytem z plexiskla (to mělo ochrannou funkci vůči raketám) sloužila jako nosič raketové výzbroje a jednoduchého zaměřovače a od zbytku trupu byla oddělena pancéřovou přepážkou o síle 15 mm. Ve střední části trupu pak bylo vše důležité co mělo být zachráněno padákem - autopilot, pilotní kabina, křídla, motor, nádrže s palivovou soustavou a ocasní plochy s tryskou. Pilotní kabina byla velmi chudá, pilot měl k dispozici pouze výškoměr, rychloměr a umělý horizont. Sedačka byla z překližky, nožní pedály z dřevěného prkénka. Čelní štítek se skládal ze tří neprůstřelných tvrzených skel, v bocích pak bylo po jednom čtvercovém oknu. Kryt kabiny se odsunoval směrem dozadu (u prvních prototypů se odklápěl do strany). Za pilotem byla umístněna zadní pancéřová přepážka opět o síle 15 mm. Za touto přepážkou byl umístněn autopilot typu Patin, který řídil samotný let od startu po dokončení výstupu Výbroj letounu byla také zastoupena protileteckými neřízenými střelami typu R4M Orkan. R4M byla raketa na tuhé pohonné hmoty, měla ráži 55 mm, délku 812 mm, hmotnost 3,85 kg a byla vybavena trhací náloží o hmotnosti 0,52 kg. Rychlost jejího letu byla maximálně 525 m/s. Její stabilizace byla zajištěna křídly, které se rozevíraly až po odpálení. Do přídě Ba 349 se vešlo 34 těchto raket.
Bojové nasadenie Natteru 1. Štart: Natter nebol nikdy použitý v boji. Podľa plánu mal vzlietať zo zvislej rampy a rýchle dosiahnuť operačnú výšku. Počas tejto fáze riadil stroj autopilot. 2. Útok: V patričnej vzdialenosti od cieľa pilot odhodil kryt na špici lietadla a odpálil salvu neriadených rakiet. 3. Zostup: Po odpálení rakiet sa mal stroj strmhlavým letom dostať do výšky asi 4000 metrov. 4. Pristátie: Teraz mal pilot odstreliť predok trupu a opustiť stroj. Zadná časť s motorom i pilot potom pristáli pomocou padáku.
Ja jen pro presnost..ten motor byl Walter HWK 109-509 A-2 a mel menitelny tah od 1kN do 17kN a ctyri pomocne rakety Schmiedding SG-34, kazda o tahu 12kN, ktere po vyhoreni byly automaticky odhozeny!
