Poznámky

[1] OKW bylo založeno v roce 1938. Původně existovalo v nacistickém Německu ministerstvo války v jehož čele stál polní maršál von Blomberg. Ve zmiňovaném roce Hitler toto ministerstvo zrušil a vytvořil OKW. To se mělo plně podřídit Hitlerovým představám. Do čela jmenoval Wilhelma Keitela, který byl v podstatě pouhým vykonavatelem Vůdcovy moci. Ve skutečnosti se na přípravě většiny válečných plánů podílel náčelník operačního štábu Alfred Jodl. Hlášení OKW otiskovaly nacistické noviny denně.

[2] Frederick W. Winterbotham, Přísně tajné, Praha 1981

[3] Jaroslav Hrbek, Tobrúk 1941, Praha 1997

[4] Ivan Hrbek - Jaroslav Hrbek, Salvy nad vlnami, Praha 1993
Ivan Hrbek - Jaroslav Hrbek, Krvavé oceány, Praha 1994
Jaroslav Hrbek - Ivan Hrbek, Námořní válka vrcholí, Praha 1995

[5] Janusz Piekalkiewicz, Rommel. Tajná válka v Africe 1941-1943, Plzeň 1994

[6] Paul Carell, Lišky pouště, Praha 1996

[7] Galeazzo Ciano, Cianův deník 1939-1943, Praha 1948

[8] Winton S. Churchill, Druhá světová válka, sv. II-IV, Praha 1993-1994

[9] Winton S. Churchill, Nelítostný zápas, Praha 1947
Winton S. Churchill, Konec začátku, Praha 1947
Winton S. Churchill, Vzhůru k vítězství, Praha 1947

[10] Desmond Young, Rommel, Praha 1995

[11] David Irving, Rommel, liška pouště, Brno 1995

[12] Luboš Taraba, Duce, Praha 1992, s. 179-182.

[13] J. Hrbek, cit. dílo, s. 14.

[14] I. Hrbek - J. Hrbek, Salvy nad vlnami, s. 188-192.

[15] Další těžký úder zasadilo Královské námořnictvo Italům na konci března 1941 v námořní bitvě u mysu Matapan. Po tomto neúspěchu se již italské námořnictvo odmítalo pouštět do bojů se svým britským protějškem a Britové tak mohli v pozdější době snadněji narušovat námořní komunikace Osy. (viz. I. Hrbek - J. Hrbek, Salvy nad vlnami, s. 219-220.)

[16] J. Hrbek, cit. dílo, s. 30.

[17] Tamtéž, s. 7.

[18] Tamtéž, s. 37-38.

[19] SokA Liberec, Die Zeit, 26.3.1941, s. 4.

[20] Tamtéž, 28.3. 1941, s. 2.

[21] Tamtéž, s. 2.

[22] Tamtéž, 29.3. 1941, s. 3.

[23] Tamtéž, 1.4. 1941, s. 4.

[24] AMU, Aussigertagblatt, 3.4. 1941, s. 1.

[25] Die Zeit, 5.4. 1941, s. 1.

[26] Aussigertagblatt, 5.4. 1941, s. 1.

[27] Tamtéž, s. 1.

[28] Tamtéž, 7.4. 1941, s. 1.

[29] Tamtéž, 10.4. 1941, s. 1.

[30] J. Hrbek, cit. dílo, s. 46.

[31] Aussigertagblatt, 15.4. 1941, s. 1.

[32] Tamtéž, 22.4. 1941, s. 1.

[33] Tamtéž, 25.4. 1941, s. 1.

[34] Útoky proti britské propagandě jsou v německém tisku časté. V podstatě je objevíme při každé úspěšné německé akci. Německý tisk velmi hojně otiskuje pasáže článků z britských a později i amerických novin. To že se v anglosaském tisku objevují kritické články k Churchillovu vedení války či později k výkonu Eisenhowerových vojáků však svědčí o fungování skutečné demokracie v anglosaských zemích i v době války.

[35] Aussigertagblatt, 29.4. 1941, s. 2.

[36] Tamtéž, 13.6. 1941, s. 2.

[37] I. Hrbek - J. Hrbek, Salvy nad vlnami, s. 223.

[38] Tamtéž, s. 224.

[39] J. Hrbek, cit. dílo, s. 113-114.

[40] I. Hrbek - J. Hrbek, Salvy nad vlnami, s. 224.

[41] Aussigertagblatt, 17.5. 1941, s. 1.

[42] Tamtéž, 29.5. 1941, s. 2.

[43] J. Hrbek, cit. dílo, s. 129.

[44] Churchill Wavella vinil, ne zcela právem, za neúspěchy na Krétě i v Africe. Po neúspěchu „Battleaxe“ se dokonce vyjádřil slovy: „Rommel Wavellovi strhl ze skrání čerstvě zasloužené vavříny a hodil je do prachu.“ (viz. W.S.Churchill, Druhá světová válka, sv. III, s. 343.)

[45] Aussigertagblatt, 6.6. 1941, s. 2.

[46] J. Hrbek, cit. dílo, s. 118.

[47] Aussigertagblatt, 6.5. 1941. s. 1.

[48] W.S.Churchill, Druhá světová válka, sv. III, s. 333.

[49] Aussigertagblatt, 17.6. 1941, s. 1.

[50] Tamtéž, 19.6. 1941, s. 1.

[51] J. Hrbek, cit. dílo, s. 122.

[52] Tamtéž, s. 122.

[53] W.S.Churchill, Druhá světová válka, sv. III, s. 395.

[54] Aussigertagblatt, 3.7. 1941, s. 1.

[55] J. Hrbek, cit. dílo, s. 178.

[56] Elbetalzeitung, 20.11. 1941, s. 1.

[57] J. Hrbek, cit. dílo, s. 188.

[58] Elbetalzeitung, 24.11. 1941, s. 1.

[59] J. Hrbek, cit. dílo, s. 234.

[60] Die Zeit, 23. 11. 1941, s. 1.

[61] Tamtéž, 30. 11. 1941, s. 1.

[62] Tamtéž, 3.12. 1941, s. 1.

[63] Elbetalzeitung, 3.12. 1941, s. 2.

[64] Ivan Hrbek - Jaroslav Hrbek, Krvavé oceány, s. 91.

[65] W.S.Churchill, Druhá světová válka, sv. III, s. 482.

[66] D. Irving, cit. dílo, s. 199.

[67] Monology ve Vůdcově hlavním stanu, Praha 1995, s. 133.

[68] Elbetalzeitung, 27.12. 1941, s. 1.

[69] viz. pozn. 24.

[70] Elbetalzeitung, 30.12. 1941, s. 1.

[71] Přestože Rommel z Kyrenajky ustoupil, bránili jeho muži některé strategicky významné pozice v týlu nepřítele i nadále.

[72] Die Zeit, 8.1. 1942, s. 2.

[73] Elbetalzeitung, 19.1. 1942, s. 2.

[74] J. Hrbek, cit. dílo, s. 273.

[75] P. Carell, cit. dílo, s. 105-108.

[76] Elbetalzeitung, 9.1. 1943, s. 1.

[77] Elbetalzeitung, 20.1. 1942, s. 2.

[78] Die Zeit, 17.1. 1942, s. 1.

[79] Die Zeit, 21.1. 1942, s. 1.

[80] Die Zeit, 25.1. 1942, s. 1.

[81] W.S. Churchill, Nelítostný zápas, s. 401.

[82] Tamtéž, s. 427-428.

[83] W.S. Churchill, Druhá světová válka, sv. IV, s. 32-37.

[84] P. Carell, cit. dílo, s. 135.

[85] Elbetalzeitung, 22.1. 1942, s. 2.

[86] Tamtéž, 26.1. 1942, s. 2.

[87] Die Zeit, 26.1. 1942, s. 1.

[88] Tamtéž, 27.1. 1942, s. 1.

[89] G. Ciano, cit. dílo, s. 393.

[90] Die Zeit, 28.1. 1942, s. 3.

[91] Tamtéž, 2.2. 1942, s. 3.

[92] D. Irving, cit. dílo, s. 282.

[93] W.S. Churchill, Druhá světová válka, sv. IV, s. 45.

[94] W.S. Churchill, Druhá světová válka, sv. IV, s. 78-79.

[95] V roce 1942 bylo jméno Rommel populární i mezi Brity. Samotní britští vojáci jej obdivovali. To samozřejmě přineslo psychologickou nevýhodu. Britové často prohrávali bitvy jen proto, že měli z Rommela příliš velký respekt. Auchinleck se tomu snažil zabránit a vydal onen „slavný“ rozkaz. V něm mimo jiné stálo: „Skutečně existuje nebezpečí, že náš přítel Rommel se jednoho dne stane „černým mužem“ pro naše jednotky, protože se o něm tolik mluví. Ač energický a schopný, jaký je, není ještě proto v žádném případě nadčlověk... Žádám, aby se všemi prostředky vystoupilo proti tomu, že Rommel je něco jiného, než jen obyčejný německý generál.V první řadě se musí přestat mluvit o Rommelovi, když máme na mysli nepřítele v Libyi... Žádám, aby se dodržování (rozkazu) věnovala pozornost a aby všichni nižší velitelé byli poučeni, že tahle záležitost je psychologicky velmi významná.
P.S. Na Rommela nežárlím.“ (viz. P. Carell, cit. dílo, s. 165.; srov. D. Young, cit. dílo, s. 18.)
Pravdou ovšem je, že tímto Auchinleck popularitu německého generála ještě zvýšil. Navíc se tento rozkaz dostal i do rukou samotného Rommela.

[96] Die Zeit, 6.2. 1942, s. 2.

[97] J. Hrbek - I. Hrbek, Námořní válka vrcholí, s. 50-62.

[98] Zajímavý postřeh o pohledu Mussoliniho na tuto ofenzívu zachytil hrabě Ciano: „Mussolini se nyní zajímá jen o příští ofenzívu v Libyi a je velmi optimistický. Soudí, že Rommel dorazí až k deltě (Nilu), nebude-li zastaven nikoli Angličany, ale našimi (italskými) generály“. (viz. G. Ciano, cit. dílo, s. 435.)

[99] Elbetalzeitung, 29.5. 1942, s. 1.

[100] Tamtéž, 30.5. 1942, s. 1.

[101] Tamtéž, 1.6. 1942, s. 2.

[102] W.S. Churchill, Druhá světová válka, sv. IV, s. 366-367.
Zajímavě se v této době vyjádřil i Ciano, když si 2. června do svého deníku zapsal: „Ofenzíva v Libyi nemá dosud určitý ráz. Duce je celkem optimista, v hlavním stanu však je, jak se zdá, optimismu méně.“ (viz. G. Ciano, cit. dílo , s. 438.)

[103] Elbetalzeitung, 8.6. 1942, s. 1.

[104] Die Zeit, 8.6. 1942, s. 1.

[105] Elbetalzeitung, 12.6. 1942, s. 1.

[106] Tamtéž, 16.6. 1942, s. 1.

[107] W.S. Churchill, Druhá světová válka, sv. IV, s. 379.

[108] Elbetalzeitung, 19.6. 1942, s. 2.

[109] D. Irving, cit. dílo, s. 237.

[110] Tamtéž, s. 237.

[111] Elbetalzeitung, 22.6. 1942, s. 1.

[112] Tamtéž, s. 2.

[113] Die Zeit, 22.6. 1942, s. 1.

[114] Lutz Koch po válce své vzpomínky vydal knižně. (viz. Lutz Koch, Erwin Rommel. Die Wandlung eines großen Soldaten, Stuttgart 1950)

[115] Die Zeit, 23.6. 1942, s. 1.

[116] Tamtéž

[117] Tamtéž

[118] Tamtéž, 27.6. 1942, s. 3.

[119] Keith Alldritt, Přátelství mocných, Praha 1997, s. 71-72.

[120] D. Irving, cit. dílo, s. 246-247.

[121] Elbetalzeitung, 27.6. 1942, s. 1.

[122] D. Irving, cit. dílo, s. 248.

[123] Obejít obranná postavení u Alameinu nebylo možné. Zatímco v předchozích bitvách využil Rommel často možnost obchvatu či kombinované útoku, alameinskou linii z jihu obejít nešlo, neboť na ni navazovala neprostupná přírodní překážka - Kattárská proláklina. Rommel neměl dostatek sil na to, aby tuto linii prorazil. To se povedlo až Montgomerymu díky obrovské materiální převaze.

[124] Die Zeit, 3.7. 1942, s. 1.

[125] Tamtéž, 4.7. 1942, s. 1.

[126] Tamtéž, s. 2.

[127] D. Irving, cit. dílo, s. 249.

[128] Elbetalzeitung, 4.7. 1942, s. 1.

[129] Tamtéž, 6.7. 1942, s. 1.

[130] viz. pozn. 128.

[131] Tamtéž, 6.7. 1942, s. 2.

[132] Die Zeit, 6.7. 1942, s. 2.

[133] Tamtéž, 12.7. 1942, s. 1.

[134] Tamtéž, 25.7. 1942, s. 2.

[135] W.S. Churchill, Druhá světová válka, sv. IV, s. 469-470.

[136] P. Carell, cit. dílo, s. 269.

[137] J.Hrbek - I. Hrbek, Námořní válka vrcholí, s. 188-190.

[138] G. Ciano, Cianův deník 1939-1943, s. 463.

[139] D. Irving, cit. dílo, s. 272.

[140] Elbetalzeitung, 3.9. 1942, s. 1.

[141] W.S. Churchill, Druhá světová válka, sv. IV, s. 546.

[142] Elbetalzeitung, 5.10. 1942, s. 2.

[143] P. Carell, cit. dílo, s. 296.

[144] D. Irving, cit. dílo, s. 282.

[145] Elbetalzeitung, 26.10. 1942, s. 1.

[146] Die Zeit, 27.10. 1942, s. 1.

[147] Elbetalzeitung, 28.10. 1942, s. 1.

[148] „Ďáblovy zahrádky“ byly systémem Rommelových překážek postupu nepříteli. Rommel byl skutečným mistrem vymýšlení takovýchto obranných opatření. Mnohokrát se o tom přesvědčil Montgomery, když uvázly jeho tanky v německých minových polích. Později Rommel těchto svých schopností plně využil při zlepšování opevnění Atlantického valu. (Podrobněji viz. P. Carell, cit. dílo, s. 280-284.)

[149] Die Zeit, 30.10. 1942, s. 1.

[150] Původně spadaly jednotky Commonwealthu v Egyptě pod vrchní velitelství na Středním východě. Kromě vojáků v Egyptě tam také patřila vojska v Palestině, Sýrii, Persii (Írán) a Iráku. Na počátku války jim velel generál Wavell, od léta 1941 generál Auchinleck. V srpnu 1942 se Churchill rozhodl pro radikální změnu. Pod vrchní velitelství Středního východu zařadil pouze jednotky umístěné v Persii a Iráku. Egypt, Palestinu a Sýrii zařadil pod nově zřízené vrchní velitelství na Blízkém východě. Do jeho čela se postavil generál Alexandr. (viz. W.S. Churchill, Druhá světová válka, sv. IV, s. 465-466.)

[151] Die Zeit, 6.11. 1942, s. 1.

[152] Více k rozkazu viz. P.Carell, cit. dílo, s. 301-308. (srov. D. Irving, cit. dílo, s. 295-302.)

[153] Elbetalzeitung, 31.10. 1942, s. 2.

[154] Tamtéž, 5.11. 1942, s. 1.

[155] Tamtéž, 7.11. 1942, s. 1.

[156] D. Irving, cit. dílo, s. 299-302.

[157] Tamtéž, s. 300.

[158] J.Hrbek - I. Hrbek, Námořní válka vrcholí, s. 188-192.

[159] Die Zeit, 15.11. 1942, s. 2.

[160] Elbetalzeitung, 12.11. 1942, s. 1.

[161] Tamtéž, 18.11.. 1942, s. 1.

[162] Tamtéž, 20.11.. 1942, s. 1.

[163] Tamtéž, s. 1.

[164] Tamtéž, 23.11. 1942, s. 1.

[165] Die Zeit, 9.11. 1942, s. 4.

[166] Po kapitulaci 22. června 1940 si Francie směla ponechat své loďstvo. V Británii panovaly obavy, že by tyto lodě mohly padnout do rukou Němců. Francouzské lodě kotvící v anglických přístavech a Alexandrii byly Brity zabaveny. Problém byl s loděmi kotvícími ve Francouzské severní Africe. Britské lodě zaútočily 3. července 1940 na severoafrický přístav Mers-el-Kebír, kde část francouzské flotily potopily. Zahynulo při tom více než tisíc francouzských námořníků. To samozřejmě velmi zhoršilo britsko-francouzské vztahy. (viz. I. Hrbek - J. Hrbek, Salvy nad vlnami, s. 154-159.)

[167] Die Zeit, 10.11. 1942, s. 1.

[168] P. Carell, cit. dílo, s. 330-342.

[169] Die Zeit, 17.11. 1942, s. 1.

[170] Tamtéž, 21.11. 1942, s. 1.

[171] Tamtéž, 25.11. 1942, s. 1.

[172] Elbetalzeitung, 12.12. 1942, s. 3.

[173] Die Zeit, 26.1. 1943, s. 2.

[174] Tamtéž, 16.2. 1943, s. 1.

[175] D. Irving, cit. dílo, s. 338-340.

[176] Die Zeit, 17.2. 1943, s. 1.

[177] Elbetalzeitung, 18.2. 1943, s. 1.

[178] P. Carell, cit. dílo, s. 355.

[179] Die Zeit, 19.2. 1943, s. 1.

[180] Elbetalzeitung, 20.2. 1943, s. 1.

[181] P. Carell, cit. dílo, s. 355-356.

[182] Die Zeit, 21.2. 1943, s. 1.

[183] Tamtéž, 24.2. 1943, s. 2.

[184] D. Irving, cit. dílo, s. 350.

[185] P. Carell, cit. dílo, s. 357-358

[186] Tamtéž, s. 357.

[187] Elbetalzeitung, 23.2. 1943, s. 2.

[188] D. Irving, cit. dílo, s. 355-357. (srov. Bernard L. Montomery, Paměti polního maršála, Praha 1993, s. 138.)

[189] D. Irving, cit. dílo, s. 360.

[190] Tuto linii na hranicích Tripolska a Tuniska vybudovali původně Francouzi kvůli obraně před případným italským útokem. Němci ji po svém příchodu ještě zdokonalili.

[191] P. Carell, cit. dílo, s. 368.

[192] Die Zeit, 23.3. 1943, s. 1.

[193] Elbetalzeitung, 29.3. 1943, s. 1.

[194] Tamtéž, 10.4. 1943, s. 1.

[195] Tamtéž, 15.4. 1943, s. 1.

[196] Tamtéž, 22.4. 1943, s. 1.

[197] Die Zeit, 28.4. 1943, s. 1.

[198] Byla to samozřejmě Hitlerova chyba. Tito zkušení vojáci by se jistě v dalších bojích proti Britům a Američanům osvědčili. Vždyť kvůli spojenecké invazi na Sicílii musel přesunout část svých sil z Ruska, kde právě probíhala rozhodující tanková bitva o kurský výběžek. Kdyby měl k dispozici africké veterány, jistě by žádné posily z východní fronty posílat nemusel. Vystihl to Winston Churchill ve svém projevu k americkému Kongresu: „...Neočekávané přišlo na pomoc připravenému a znásobilo výsledky. Musíme za to poděkovat vojenské intuici kaprála Hitlera... Táž nesmyslná tvrdohlavost, která odsoudila polního maršála Pauluse a jeho armádu ke zničení u Stalingradu, přivedla tuto novou katastrofu na naše nepřátele v Tunisku...“ (viz. W.S. Churchill, Vzhůru k vítězství, s. 141-142.)

[199] Jednalo o tajné Hitlerovo velitelství na Ukrajině. (viz. D. Irving, cit. dílo, s. 361-362.)

[200] Elbetalzeitung, 12.5. 1943, s. 1.

[201] Die Zeit, 13.5. 1943, s. 1.

[202] D. Irving, cit. dílo, s. 495-496.

[203] Die Zeit, 11.5. 1943, s. 1.

[204] Tamtéž, 15.5. 1943, s. 2.

[205] Elbetalzeitung, 14.5. 1943, s. 1.

[206] Tamtéž, s. 1.

[207] Die Zeit, 14.5. 1943, s. 1.

[208] Tamtéž, 15.5. 1943, s. 1.

[209] W.S. Churchill, Druhá světová válka, sv. IV, s. 775.)

[210] J. Piekalkiewicz, cit. dílo, s. 231. (srov. P. Carell, cit. dílo, s. 373-374.)