Fiat CR.32

Fiat CR.32 Freccia - přehled verzí



CR.32

CR.32bis


CR.32ter


CR.32quater


HA-132-L – španělská licenční výroba verze CR.32quater, v letech 1940 -43 postaveno 100 kusů


Zdroj: HPM č. 6-9/2006

Hstorie letounu:


Stíhací letoun Fiat CR.32 by zkonstruován inženýrem Celestinem Rosatellim (odtud CR-Caccia Rosatelli- stíhací Rosatelli). Byl vyvíjen ze staršího CR.30. Narozdíl od svého předchůdce byl nový CR.32 menší, rychlejší a obratnější.


V původní verzi nesl CR.32 výzbroj pouhých dvou kulometů Breda-SAFAT ráže 7,7 mm, tyto kulomety byly uloženy nad motorem a střílely okruhem vrtule. Výrobním vzorem pro tyto zbraně byl anglický kulomet Vickers. Celkem bylo v této čistě stíhací verzi postaveno 383 letadel. 291 kusů pro italské letectvo, CR.32 se ukázal býti dobrým exportním artiklem a tak dalších 76 letadel odebralo Maďarsko a 16 odebrala Čína, její letouny patřily k tomu lepšímu co čínské letectvo mohlo proti Japoncům nasadit, bohužel čínští piloti i technici CR.32 zcela nezvládali (například palivová směs benzínu, benzenu a alkoholu zde stále působila potíže) a tak po pádu hlavního města již neměli žádnou CR.32.


Další verzí byla verze pro přímou podporu pozemních jednotek, letoun nesl označení CR-32bis. Jeden z trupových kulometů byl nahrazen zbraní ráže 12,7 mm od stejného výrobce a dále byly přidány dva kulomety do gondolek nad spodní křídlo, bylo vyrobeno 238 kusů pro italské letectvo a 45 na export pro Rakousko. Tyto letouny po záboru Rakouska Německem zařazeny do stavu Lufwaffe.


Stíhací verze CR-32ter se dvěma kulomety ráže 12,7 mm v trupu a křídelní kulomety již byly zcela vypuštěny. V této verzi byly vyrobeny 103 letouny Část se dostala do Španělska a zde byly úspěšně nasazeny v bojích proti sovětským a francouzským typům.


Poslední verzí baly odlehčená verze označená CR.32quater. Výzbrojí se podobala předchozí verzi ter ale byla zřejmě zesílena konstrukce, bylo vyrobeno 105 kusů pro italské legie ve Španělsku, 27 pro španělské nacionalisty, několik strojů pro Venezuelu (sem šlo celkem 9 letadel různých verzí bis, ter a quater) a 4 pro Paraguay.


Celá výroba je podle italských zdrojů 1212 kusů, dle jiných zdrojů bylo vyrobeno 1309 kusů (sem jsou zřejmě započítány i stroje ze španělské výroby). Probíhala snaha o další vývoj tohoto letounu, ale vznikají pouze prototypy Fiat CR.33 poháněný motorem Fiat A.33 RC.35 o 700 k, Fiat CR.40 s hvězdicovým motorem Bristol Mercury IV o výkonu 525 k, Fiat CR.40bis (prototyp se sériovým číslem MM.275) s hvězdicovým motorem Fiat A.59R o 700 k a konečně Fiat CR.41 (prototyp s označením MM.207) s hvězdicovým motorem Gnome-Rhone 14Kfs. Tyto prototypy pak vedly k další úspěšné stíhačce stíhačce Fiatu CR.42 Falco.


Další verzí byla dvoumístná verze Fiat CR.32biposto, zřejmě šlo o konverzi z už postavených strojů.


Stroje byly nasazeny bojově ve španělské občanské válce kde tvořily páteř stíhacího letectva „Aviacione Legionaria“ a létalo na nich i mnoho nacionalistických jednotek. Největším esem na Fiatu CR.32 byl Joaquin Garcia-Morato y Castana s 18 sestřely. Právě zde Fiaty dostaly přezdívku Chirry pod kterou jsou obecně známé. Měly převahu nad všemi francouzskými nebo britskými stíhači na straně protivníka, a překonávali v mnoha ohledech i stroje dodané ze SSSR, proti I-15 byly ve výhodě díky větší rychlosti v přízemním letu, obratnosti a stoupavosti, rychlé I-16 dokázaly vymanévrovat a pro tyto byly extrémně nebezpečné v „psím souboji", kde se vysoká rychlost I-16 neuplatnila, měly i kvalitnější výzbroj a jejich palba na velkou vzdálenost ze zbraní ráže 12,7 mm byla známá (sovětské kulomety PV-1 na I-16 byly horší i než 7,7 mm kulomety v křídlech CR-32). Italové dosáhli údajně 300 sestřelů při ztrátě 132 strojů, ale pouze 73 letadel bylo ztraceno v boji.


Stroje se dále zúčastnily obrany Šanghaje, války o Grand Chaco, bojů na slovensko-maďarské hranici a samozřejmě WWII v Habeši (proti jihoafrickému letectvu). V červnu 1940 měli Italové ještě 294 CR.32 v první linii (především v Africe) a také v Albánii a Řecku. Po roce 1941 zůstal jako cvičný stroj (tak skončila i část původních rakouských strojů u Luftwaffe).