Jiné významné skutečnosti: (maximálně tři) Other Notable Facts: (up to three)
v meziválečném období reprezentant Československa v leteckých soutěžích diplomat
-
Související články: Related Articles:
Zdroje: Sources:
Láník, Jaroslav a kolektiv: Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Ministerstvo obrany ČR-AVIS, Praha 2005, ISBN 80-7278-233-9 aces.safarikovi.org VÚA Praha, fond Kvalifikační listiny vojenských osob
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR střední škola v Nagy St. Miklos
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Vojenské vzdělání: Military Education:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR kadetka v Traiskirchenu DD.MM.RRRR-DD.MM.1919 vojenská škola v Hranicích na Moravě/Olomouci 31.03.1925-01.07.1925 kurs dělostřeleckých pozorovatelů z letounů 04.01.1926-15.07.1926 kurs leteckých pozorovatelů 01.06.1929-15.11.1929 pilotní výcvik DD.MM.1937-DD.MM.1938 kurs pro velitele vojskových těles a oddílů
* 24.11.1948 - degradován na vojína, po roce 1989 rehabilitován a vrácena původní hodnost 03.09.1939 - odchod do exilu 21.03.1948 - odchod do exilu hodnost v RAF - Wing Commander číslo v RAF - 81 883 01.11.2003-30.09.2004 po generálovi Ambrušovi udelený čestný názov 3. leteckej základni Prešov 20.01.2017-DD.MM.RRRR po generálovi Ambrušovi udelený čestný názov Vrtuľníkového krídla
RAF Rank - Wing Commander RAF No. - 81 883
Zdroje: Sources:
Láník, Jaroslav a kolektiv: Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Ministerstvo obrany ČR-AVIS, Praha 2005, ISBN 80-7278-233-9 Ján Štaigl a kol. - Generáli - slovenská vojenská generalita 1918 - 2012, 2. vyd., Magnet Press, ISBN 978-8089169-25-2 Irra, Miroslav: Československé vojenské letectva 1945-1950. Sv. 1. Organizační vývoj a personální výstavba. Cheb, Svět křídel 2006. Rajlich, Jiří - Sehnal, Jiří: Stíhači nad Kanálem, Naše Vojsko, Praha 1993, ISBN 80-206-0320-4 Rajlich, Jiří: Na nebi hrdého Albionu, 1. část, Ares, Praha 1999, ISBN 80-86158-17-9 Rajlich, Jiří: Na nebi sladké Francie, Svět křídel, Cheb 2008, ISBN 978-80-86808-51-2 aces.safarikovi.org VÚA Praha, fond Kvalifikační listiny vojenských osob
Pocházel ze slovenské krajanské rodiny žijící v Bulharsku, studoval na Höhere Militär-Real-Schule v Hranicích, po vzniku Republiky československé byl vyřazen jako důstojník dělostřelectva, působil jako velitel čety a později jako plukovní pobočník u 203. horského dělostřeleckého pluku domácího vojska v Ružomberku (od července 1920 u Horského dělostřeleckého pluku 201, od ledna 1923 u Dělostřeleckého pluku 201). V září 1924 se stal velitelem čety Dělostřeleckého oddílu 262 ve Vranově nad Topľou, v březnu 1925 byl vyslán do kursu leteckých pozorovatelů zbraní v Chebu, následně absolvoval kurs leteckých pozorovatelů a byl převeden mezi důstojníky letectva.
V červenci 1926 se stal pobočníkem velitele I. perutiLeteckého pluku 3 Generála letce Milana Rastislava Štefánika v Nitře, v říjnu 1927 byl převeden k III. odboru [leteckému] Ministerstva národní obrany v Praze, poté krátce působil u velitelství Leteckého pluku 1 ve Kbelích a od června 1929 postupně absolvoval pilotní výcvik a stíhací výcvik ve Vojenském leteckém učilišti v Prostějově a jeho pobočce v Chebu. V listopadu 1929 se stal pobočníkem velitele Leteckého pluku 6 ve Kbelích, poté opět krátce působil u III. odboru [leteckého] Ministerstva národní obrany v Praze a byl vyslán na stáž k polskému letectvu. Od října 1931 zastával funkci velitele Letky 43 ze stavu Leteckého pluku 6 ve Kbelích, zároveň proslul jako vynikající sportovní pilot a propagátor skupinové letecké akrobacie, umístil se v první desítce jak na neoficiálním mistrovství světa v letecké akrobacii ve Vincennes v červnu 1934, tak na XI. letních olympijských hrách v Berlíně v červenci 1936, získal čtvrté místo ve IV. ročníku mezinárodního závodu turistických letadel ve Francii v srpnu 1934 a stejného výsledku dosáhl v III. ročníku mezinárodního leteckého závodu nad egyptskými oázami. V květnu 1938 získal světový dálkový rekord v kategorii malých dvoumístných sportovních letadel během letu Praha - Chartúm bez mezipřistání. Od září 1934 zastával funkci velitele Pokusné letky 1 v rámci Vojenského technického a leteckého ústavu v Letňanech, vojenské vzdělání si doplnil studiem v Kursu pro velitele oddílů a vojskových těles na jaře 1938, za branné pohotovosti státu na podzim 1938 zůstal ve své funkci velitele letky ve Vojenském technickém a leteckém ústavu, dosáhl hodnosti majora letectva.
Po vyhlášení první Slovenské republiky byl mimo pořadí povýšen na plukovníka letectva a jmenován velitelem slovenských Vzdušných zbraní, které řídil během pohraničního konfliktu s Maďarskem v březnu 1939. V srpnu 1939 se vzdal funkce a požádal o pensionování, neboť odmítal politické a stranické zásahy do armádního mechanismu. Na protest proti zapojení Slovenska do německo-polské války odešel 3. září 1939 do exilu, přes Jugoslávii se dostal do Francie a zde vstoupil do československých vojenských jednotek.
Od poloviny října 1939 působil u III. odboru [leteckého] Vojenské správy, v dubnu 1940 zahájil v Chartres přeškolení na francouzskou leteckou techniku a v červnu 1940 se zúčastnil bojů nad Francií v rámci Escadrille légere de défence à Chartres. Po pádu Francie evakuoval na lodi HMS Arry Scheffer do Velké Británie, 12. července 1940 byl přijat do Royal Air Force v hodnosti Pilot Officer, působil u 310. stíhací peruti v Duxfordu a po přeškolení u 6th Operational Training Unit v Sutton Bridge byl 9. září 1940 jmenován velitelem 312. stíhací peruti v Duxfordu a později ve Speke. Pod jeho vedením se peruť zapojila do závěrečné fáze bitvy o Británii, do konce roku její piloti sestřelili 1½ a poškodili 1 nepřátelský letoun. Přes výborné organizační schopnosti však ztratil na podzim 1940 důvěru podřízených, k čemuž přispělo i zničení několika vlastních letadel v důsledku jeho velitelských chyb (jím vedený stíhací roj 13. října 1940 sestřelil vlastní bombardovací letoun a 15. října 1940 byly zničeny dva a poškozen jeden stíhací letoun jeho roje v důsledku ztráty orientace). Navíc věkově přesáhl limit pro operační službu u stíhacího letectva, a proto byl 12. prosince 1940 z funkce velitele peruti odvolán. Krátce působil na Inspektorátu letectva v Londýně a v červnu 1941 se stal členem Československé vojenské mise v Montrealu, kde se podílel na náboru dobrovolníků do vojenského letectva a na propagaci bojových úspěchů, byla mu propůjčena britská hodnost Wing Commander. Od 6. března 1943 působil v čele Úřadu leteckého přidělence v Ottavě, přičemž zároveň zastával funkci styčného důstojníka při výcviku československých letců v Kanadě.
Po návratu do vlasti zastával od 1. října 1945 funkci velitele letectva Vojenské oblasti 4 v Bratislavě, v prosinci 1945 obdržel hodnost brigádního generála a v květnu 1946 se stal poslancem Národního shromáždění za Demokratickou stranu. Od června 1947 zastával funkci velitele Leteckého sboru IV v Bratislavě, po komunistickém převratu v únoru 1948 však byl zbaven funkce a následně i poslaneckého mandátu, ale 21. března 1948 se mu podařilo odejít do emigrace. Přes Velkou Británii přešel do Spojených států amerických, kde pracoval jako letecký konstruktér a zapojil se do krajanského hnutí v Chicagu. Po roce 1989 mu byla vrácena generálská hodnost a v prosinci 1991 byl povýšen na generálplukovníka. Po smrti byly jeho ostatky převezeny do Slovenské republiky a pohřbeny v Bratislavě ve Slavičím údolí.
Prameny: VÚA Praha, fond Kvalifikační listiny vojenských osob
Ján Ambruš sa narodil v meste Gorna Mitropolja v Bulharsku 19. 5. 1899. Po absolvovaní strednej školy študoval na Akadémii Lodovika v Budapešti. Vojenskú akadémiu absolvoval v ČSR. Od roku 1923 pôsobí ako dôstojník z povolania. od roku 1929 slúži ako stíhací pilot. v roku 1939 sa stal veliteľom letky v Prahe. Ako dôstojník armády slovenského štátu emigroval vroku 1939 cez Juhosláviu do Francúzska, kde sa zapojil do organizácie čs. armády. V rokoch 1940-41 pôsobil ako veliteľ 312. stíhacej perute RAF. Ako poverenec čs. vlády robil v USA medzi krajanmi nábor pre čs. letectvo. V rokoch 1943-45 pôsobil aj ako čs. vojenský atašé v kanade Po skončení vojny pôsobil ako veliteľ letectva 4. vojenskej oblasti. Po februári 1948 emigroval do USA.
Generálplukovník Ján Ambruš zomrel 19.1. 1994. v Chicagu. Do svojej smrti žil v starobinci Bohemian Home na predmesti Chicaga. Vymerali mu nízky dôchodok, ktorý nestačil ani na pokrytie nákladov na pobyt v starobinci. Zvyšnú časť zaňho doplácal štát Illinois. Až do svojej smrti žil vo veľmi veľkej biede. Mesačne dostával 30 dolárov vreckové. Posledné roky života trávil sám, pretože manželka ho opustila tesne po vojne a deti nemali. Do svojej smrti udržiaval kontakty s poslednými zo svojích rovesníkov, napr Jánom Papánkom, bývalým veľvyslancom ČSR pri OSN.Smutný koniec jedného z hrdinov nášho odboja.
Na počesť generálplukovníka Jána Ambruša bol Rozkazom prezidenta Slovenskej republiky č. 8 zo dňa 16.09.2003 Leteckej základni Prešov zapožičaný čestný názov Letecká základňa generálplukovníka Jána Ambruša s účinnosťou od 1.11.2003. Slávnostné odovzdanie čestného názvu, za účasti vzdialených príbuzných Alžbety Kuklišovej a Miroslava Ambruša sa konalo 31.10.2003.
