Lütjens, Günther

Günther Lütjens se narodil 25. května 1889 ve Wiesbadenu.


3. dubna 1907 vstoupil Lütjens do císařského námořnictva. Výcvik prodělal na křižníku SMS Freya. Po ukončení studií na námořní akademii sloužil Lütjens až do roku 1910 na palubě bitevní lodi SMS Elsass.V letech 1910 - 1913 sloužil na palubě bitevní lodě SMS Konig Wilhelm.


V době 1. světové války působil Lütjens na torpédovkách. Velel lodím A-5 a A-20. Od února 1916 působil také jako velitel torpédové půlflotily a zároveň byl kapitánem na A-40. Během svého působení u flotily Flandern podnikal se svými loděmi výpady podél vlámského pobřeží.


Po skončení války pracoval jako důstojník u soukromé firmy ve Warnemünde. V roce 1921 se vrátil do reorganizovaného válečného námořnictva.


Do roku 1925 velel Lütjens 3. torpédové půlflotile, od února 1930 1. torpédové flotile. V období září 1932 - září 1934 velel personálnímu oddělení námořnictva. V září 1934 převzal velení na lehkém křižníku Karlsruhe. Od 24. září 1935 do 15. března 1936 velel námořním skupině Severní moře ve Wilhelmshavenu. Poté až do října 1937 opět velel personálnímu oddělení námořnictva. Od října 1937 do října 1939 působil jako velitel torpédových lodí (Führer der Torpedoboote), pod kterého spadaly torpédoborce, torpédovky a S-booty. Jeho velitelskou lodí byl torpédoborec Z1 Leberecht Maass.


Po vypuknutí války zahájil se svými loděmi minové operace. 21. října 1939 až do dubna 1940 velel průzkumným jednotkám. Během operace Weserübung působil jako zastupující velitel flotily. S bitevními křižníky Scharnhorst a Gneisenau poskytoval krytí invazním skupinám pro Trondheim a Narvik. 9. dubna 1940, když hlídkoval se svými křižníky před Vestfjordem, narazil na britský křižník HMS Renow. S ním se utkal na velkou vzdálenost, po chvíli však střet ukončil a od protivníka se odpoutal.


Neuposlechnutí rozkazů admirála Marschalla otevřelo Lütjensovi cestu k pozici velitele flotily. Lütjens vědom si důvodů odvolání Marschalla se rozhodl, že nezadá žádný důvod svým nadřízeným, aby jej odvolali, a bude se na rozdíl od svého předchůdce striktně držet rozkazů.



22. ledna 1941 vyrazil Lütjens na moře se svým svazem, který opět tvořily bitevní křižníky Scharnhorst a Gneisenau. Nepozorovaně pronikl do Atlantiku a začal útočit na nepřátelské námořní komunikace. 23. března 1941 vplul Lütjens se svými loděmi do okupovaného Brestu. Operace "Berlin" dopadla úspěšně, potopeno bylo 22 lodí o výtlaku 115 622 BRT.


Po úspěchu operace "Berlin" naplánovalo německé velení ambicioznější operaci pod krycím názvem "Rheinübung". Velet jí měl opět Lütjens. Původně velkoryse pojatá operace se nakonec smrskla „jen“ na bitevní loď Bismarck a těžký křižník Prinz Eugen. I tak ale Lütjens velel obrovské bitevní síle, kterou představovala zejména jeho vlajková loď Bismarck.



19. května 1941 nařídil Lütjens zvednout kotvy a jeho svaz zamířil do Norska. Z Norska vyrazil navečer 21. května vstříc svému osudu. Opět se pokusil nepozorovaně proniknout Dánským průlivem. Tentokrát však neměl štěstí jako při operaci Berlin a v průlivu narazil na dva britské těžké křižníky. Ty jej sledovaly a navedly na něj britský svaz tvořený HMS Hood a HMS Prince of Wales. Po krátké bitvě ráno 24. května vylétl HMS Hood do vzduchu a těžce poškozený HMS Prince of Wales se stahoval pod ochranou kouřové clony.


Po potopení Hooda vznikla mezi kapitánem Bismarcku a admirálem hádka.
Kapitán Bismarcku Ernst Lindemann chtěl těžce poškozenou a téměř bezbrannou britskou bitevní loď dorazit. Lütjens vědom si osudu svého předchůdce chtěl splnit rozkaz, který zněl: "vyhýbat se zbytečným bojovým střetům s loděmi nepřítele a nevystavovat tak loď zbytečnému riziku". Bismarck nechal Prince of Wales stáhnout se. To byla 1. velká Lütjensova chyba. 2. chybou bylo rozhodnutí zamířit do Francie. To však nelze Lütjensovi zazlívat, neboť nevěděl, že britské loďstvo bylo dávno na moři. Podle poslední zprávy od průzkumu, kterou Lütjens obdržel, byla britská Home Fleet stále ve Scapa Flow na kotvách a narazil by na ni při návratu do Norska.


Lindemann naléhal na admirála, aby plul zpět do Norska, ten to však odmítnul.
Lütjens zamířil k St. Nazaire pronásledován britskými křižníky a poškozenou bitevní lodí Prince of Wales. Večer 24. května nařídil kapitánu Brinkmannovi, aby se s těžkým křižníkem Prinz Eugen oddělil od vlajkové lodi a pokračoval na jih, kde měl napadat obchodní plavbu nepřítele.



Bismarck se pokoušel od nepřítele odpoutat. To se mu povedlo, ale admirál to netušil. Citlivé německé antény stále zachytávali signály britských radarů. Britové nyní nevěděli, zda Lütjens pluje zpět do Norska, nebo na jih do Atlantiku, nebo jestli míří do přístavu ve Francii. Ve stejné době, kdy Suffolk ohlašoval ztrátu kontaktu s Bismarckem, udělal admirál svoji 3. a asi největší chybu. Lütjens netušil, že své pronásledovatele setřásl. Měl za to, že jej stále sledují a hlásí jeho polohu, pokládal za zbytečné dodržování rádiového klidu. Porušil jej a odvysílal velení velmi dlouhou radiovou depeši, ve které informoval o průběhu střetu v Dánském průlivu a o účinnosti britských radarů. Vysílání bylo zaměřeno Brity a ti věděli, že pluje do Francie. Dalším signálem potvrzujícím tuto skutečnost bylo, že britská rozvědka zaregistrovala převedení operační kontroly z Námořní skupiny Sever na Námořní skupinu Západ, která sídlila v Paříži.



25. května oslavil admirál Lütjens svoje 52. narozeniny.



Ráno 26. května byl Bismarck spatřen průzkumným letadlem. Nyní znali Britové nejen směr, ale i jeho přesnou polohu a začali stahovat síť. Bismarck byl neustále sledován a bylo na něj podniknuto několik torpédových útoků z letadlových lodí. Úspěšný byl až ten poslední, který zablokoval kormidlo a loď zamířila k severu. Nyní Lütjens věděl, že jej nezachrání ani zázrak. Ráno 27. května se k Bismarcku přiblížily hlavní síly nepřítele. Lütjens vědom si svého konce v 7:10 odeslal svoji poslední zprávu: „Pošlete ponorku, aby zachránila válečný deník. Velitel loďstva“. Ponorka nepřiplula. Lütjens a celá loď se připravovali na svoji poslední bitvu. V 8:47 padly první výstřely. Tentokrát admirálovi ani Bismarcku štěstí nepřálo. Jedna z prvních střel zasáhla dělostřelecký radar, dálkoměr a centrální řízení palby. Palba Bismarcku začala být nepřesná. Admirál Günther Lütjens zahynul pravděpodobně v 9:12, když byl zasažen admirálský můstek. V 10:36 se Bismarck potopil. Spolu s admirálem zahynul celý jeho štáb, kapitán Lindemann a většina posádky.



11. srpna 1967 byl v americké loděnici Bath Iron Works spuštěn na vodu první západoněmecký raketový torpédoborec. Jmenoval se Lütjens.