Nejvýznamnější funkce: (maximálně tři) Most Important Appointments: (up to three)
- velitel zahraniční rozvědky NKVD - velitel oddělení S (zajišťující krytí a pokrok sovětského jaderného programu) - velitel MGB (předchůdce KGB) a výboru pro speciální operace MVD
- commander of foreign inteligence of NKVD - commander of Department S (providing cover and aid for soviet atomic program) - commander of MGB (predecessor of KGB) and Bureau of special tasks of MVD
Jiné významné skutečnosti: (maximálně tři) Other Notable Facts: (up to three)
- sovětský generálporučík NKVD a ilegální špión - podílel se na mnoha vraždách nepřátel sovětského režimu (Lva Trockého, Jevhena Konovalce a dalších) - po Stalinově smrti byl zatčen a 5 let vyslýchán, než byl odsouzen na 15 let do pracovního táboru, propuštěn v roce 1968
- soviet Lieutenant General of NKVD and illegal spy - participate on many murders of Soviet enemies (Lev Trockij, Jevhen Konovalec and others) - after Stalins death was arrested and interrogated for 5 years, after that was sentenced on 15 years in working camp, dismissed in 1968
General-lejtenant Pavel A. Sudoplatov - náčelník sovětské rozvědky NKGB
(1907 – 1996)
Narodil se 7. července 1907 v Melitopolu. Během občanské války ztratil oba rodiče a stal se sirotkem. V roce 1919 odjel do Oděsy, kde žil jako bezdomovec a živil se žebráním a příležitostným nádeničením. (Podle Alexandra Goguna Sudoplatov utekl jako dvanáctiletý z domova, vstoupil do Rudé armády a už ve čtrnácti letech, jako jeden z mála, kteří uměli číst a psát, byl přijat do zvláštního oddělení Čeky. Podle některých údajů byla téměř celá Sudoplatovova kariéra ve 20. a 30. letech stála na boji s ukrajinskými stranami, zejména nacionalistickými. Během dlouhodobé agenturní hry se dokázal vetŕít do přízně vůdce ukrajinských nacionalistů Jevhena Konovalce, kterého nakonec osobně zlikvidoval v roce 1938 v Rotterdamu za pomocí výbušniny. Zorganizoval i vraždu Lva Trockého.) V polovině roku 1920 byl přijat do Rudé armády jako pomocník telegrafisty spojařské roty 41. divize 14. armády. Odtud byl vyslán do školy pro politické pracovníky v Kijevě a od května 1921 pracoval v personálním oddělení 44. divize. Později přešel k Žitomirsko-volyňskému oddělení GPU a koncem 20. let byl převelen do Moskvy k oddělení kádrů OGPU. Tam byl roku 1932 přeškolen na špiona a v letech 1935 - 38 pracoval pro sovětskou rozvědku v Německu a ve Finsku. Stal se uznávaným mistrem vražd na objednávku. V roce 1938 byl povýšen na zástupce náčelníka a od listopadu téhož roku náčelníka zahraniční rozvědky.
Dne 18.06.1941 došlo za lidového komisaře vnitra Lavrentije Beriji k vytvoření Zvláštní skupiny (Osobaja grupa, OG) pro vedení bojů za frontou. Šéfem skupiny byl jmenován starší major státní bezpečnosti Pavel Sudoplatov. Úkolem skupiny byla příprava a uskutečňování výzvědných a diverzních akcí proti Německu a jeho satelitům, organizace partyzánské války, vytváření agenturních sítí na okupovaném území a dezinformace nepřítele pomocí falešných radiogramů zpřístupněných německé rozvědce. Skupina byla 03.09.1941 přebudována na na samostatný 2. odbor NKVD SSSR, Pavel Sudoplatov zůstal na čele odboru. V lednu 1942 se 2. odbor opět reorganizoval na 4. správu (partyzánskou) NKVD (později NKGP) na čele se Sudoplatovem. Sudoplatov měl za dobu války k dispozici i Samostatnou motostřeleckou brigádu zvláštního určení (OMSBON). Ze členů této brigády se rekrutovali vykonávatelé okázalých vražd na zakázku ve válečných letech. Po válce se NKGP přeměnilo na oddělení „ F“ a později „C“ při NKVD a pokračovalo v řízení špionážní sítě na územích obsazených sovětskou armádou. Od roku 1946 přešlo celé oddělení pod samostatné NKGB a bylo pověřeno prací na odhalení tajemství atomové bomby.
Od roku 1951 až do svého zatčení v roce 1952 byl nyní již general-lejtenant Sudoplatov ve funkci náčelníka hlavního 1. oddělení MGB. Po Stalinově smrti byl na příkaz L. P. Beriji propuštěn a jemnován do funkce zástupce náčelníka zahraniční rozvědky MVD. Na Berijův příkaz vytvořil speciální skupinu, tzv. 9. oddělení MVD, zabývající se prováděním teroristických akcí a diverzí a mělo se stát hlavním prostředkem Beriji v jeho boji o moc v SSSR. Po Berijově zatčení 31. čevence 1953 bylo 9. oddělení zlikvidováno a generál Sudoplatov byl v srpnu téhož roku znovu zatčen. Aby se vyhnul vězení, předstíral duševní chorobu a až do roku 1958 byl umístěn v psychiatrické léčebně. V roce 1958 byl odsouzen na 15 let vězení a ke ztrátě hodnosti a všech vyznamenání.
V roce 1968 byl amnestován a poté žil jako důchodce s malou penzí v v Moskvě, kde roku 1996 zemřel. O dva roky později byl z rozhodnutí prezidenta Ruské federace B. N. Jelcina plně rehabilitován. Je autorem knihy pamětí "Rozvědka a Kreml".
