Název: Name: | Aiči S1A1 18-Ši Hei | |
Originální název: Original Name: | 夜间战斗机「電光」试18丙 | |
Kategorie: Category: | stíhací letoun | |
Výrobce: Producer: | DD.MM.1944-DD.08.1945 Aichi Aircrafts, Ltd., Nagoya / | |
Období výroby: Production Period: | DD.MM.1944-DD.08.1945 | |
Vyrobeno kusů: Number of Produced: | 2 prototypes (The 1st prototype was completed by 60 percent and the 2nd prototype 90 percent) | |
První vzlet: Maiden Flight: | DD.MM.RRRR No aircraft was not completed until of the Japanese surrender | |
Osádka: Crew: | 2 | |
Základní charakteristika: Basic Characteristics: | ||
Vzlet a přistání: Take-off and Landing: | CTOL - konvenční vzlet a přistání | |
Uspořádání křídla: Arrangement of Wing: | jednoplošník | |
Uspořádání letounu: Aircraft Concept: | klasické | |
Podvozek: Undercarriage: | zatahovací | |
Přistávací zařízení: Landing Gear: | kola | |
Technické údaje: Technical Data: | ||
Hmotnost prázdného letounu: Empty Weight: | 7320 kg | |
Vzletová hmotnost: Take-off Weight: | 10180 kg | |
Maximální vzletová hmotnost: Maximum Take-off Weight: | 11510 kg | |
Rozpětí: Wingspan: | 17,500 m | |
Délka: Length: | 15,010 m | |
Výška: Height: | 4,510 m | |
Plocha křídla: Wing Area: | 47,00 m2 | |
Plošné zatížení: Wing Loading: | 126,60 kg/m2 | |
Pohon: Propulsion: | ||
Kategorie: Category: | pístový | |
Počet motorů: Number of Engines: | 2 | |
Typ: Type: | Nakadžima NK9K-S Homare 22 (Ha-45-22), vzduchem chlazený dvojhvězdicový osmnáctiválec o vzletovém výkonu 1 471 kW (2 000 k) při 3 000 ot./min, bojový výkon 1 390 kW (1 890 k) v h= 1 800 m a 1 287 kW (1 750 k) v h= 6 450 m. Vrtule čtyřlisté, kovové s konstantní rychlostí otáček o průměru 3 500. | |
Objem palivových nádrží: Fuel Tank Capacity: | 3 410 l | |
Výkony: Performance: | ||
Maximální rychlost: Maximum Speed: | 590 km/h v 8000 m | |
Cestovní rychlost: Cruise Speed: | 444 km/h v 4000 m | |
Rychlost stoupání: Climb Rate: | ? m/s | |
Čas výstupu na výšku: Time to Climb to: | 14,75 min do 9000 m | |
Operační dostup: Service Ceiling: | 12000 m | |
Dolet: Range: | 1700 km | |
Maximální dolet: Maximum Range: | 2540 km | |
Výzbroj: Armament: | 2x pevný kanón Type 5 ráže 30 mm, 100 nábojů pro každý, 2x kanón Type 99 Model 2 ráže 20 mm, 400 nábojů pro každý a 2x pohyblivý kanón Type 99 Model 2 ráže 20 mm v dálkově ovládaném střelišti na hřbětě trupu, 200 nábojů pro každý. Pumová zátěž: do 500 kg (2x 250 kg puma u kořenů křídel). | |
Uživatelské státy: User States: | - | |
Poznámka: Note: | 夜间战斗机「電光」试18丙 Námořní experimentální noční stíhací letoun Denko 18-Ši Spojenecké kódové jméno: nepřiděleno. Letové výkony jsou pouze vypočteny. | |
Zdroje: Sources: | René J. Francillon Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, p. 295, Naval Institute Press, Annapolis, Maryland, USA, Reprinted 1990, ISBN:0-87021-313-X Shigeru Nohara, The Xplanes of Imperial Japanese Army & Navy 1924-45 (Illustrated Warplane History 8), Green Arrow, Japan, 2000, ISBN:4-76633-292-X Tadeusz Januszewski a Kryzysztof Zalewski, Japońskie samoloty marynarski 1912-1945 díl 2, Lampart, rok 2000, ISBN 83-86776-00-05 Plastic Kits Revue č. 14/1993, Ing. Igor Mrkvánek, Aichi S1A1 Denko str.46 https://www.combinedfleet.com/ijna/s1a.htm https://www.samoloty.ow.pl/str179.htm archiv autora |
URL : https://www.valka.cz/Aici-S1A1-Denko-t29908#107432Verze : 0
Vláďa
MOD
Aichi S1A1 (Denko) - 愛知 「電光」
18試丙夜間戦闘機/ 18-Shi Hei yakan sentōki / experimentální noční stíhací letoun 18-Shi C
Japonské jméno: 電光 – Denkō (Záblesk světla)
Allied reporting name: „Irving“
Stručná historie:
Koncem roku 1943 zformulovalo velení císařského námořnictva (海軍航空本部 - Kaigun Kōkū Hombu), specifikace označené 18-Shi Hei (C), v těchto specifikacích byly sepsány technické požadavky na historicky první japonskou noční stíhačku (od samého začátku byla požadována a následně také vyvíjena noční stíhačka, nejednalo se tedy o úpravu jiné kategorie letounu pro tento účel).
Nově požadovaný letoun měl nahradit námořní noční stíhačky Nakajima J1N1-S Gekko, které již zastaraly a svým výkonem již přestávaly postačovat. Nové požadavky tak byly dosti vysoké, tak například maximální rychlost ve výšce 9 000 m měla být 685 km/h, do výšky 6 000 m měl vystoupat za pouhých 6 minut, minimální letová vytrvalost byla požadována ve výši pěti hodin, výzbroj měla zahrnovat dva třicetimilimetrové kanóny Typ 5 aj. Japonsko se tehdy začalo cítit ohroženo americkými Superfortressy, o kterých japonská zpravodajská služba získala a podala informace, zmíněné specifikace byly reakcí na zprávy o výkonech amerických bombardérů.
Brzy po vydání specifikací společnost (愛知航空機株式会社 - Aichi Kōkūki Kabushiki Kaisha (dále jen Aichi), která byla přímo a bez soutěže, vybrána pro své zkušenosti a především pro menší vytíženost, předložila k posouzení projekt, který byl továrně onačený AM-25.
Tento projekt představoval celokovový dvoumotorový dolnoplošník, který měl nést vedle účinné výzbroje také právě dokončovaný radiolokátor FD-2 (později bylo počítáno s nejmodernějším japonským radiolokátorem TAMA3, který byl vyroben pouze v několika málo prototypech), osádka byla dvoučlenná, pilot seděl v pohodlné a prostorné kabině, operátor radiolokátoru a střelec v jedné osobě, seděl v kabině, kryté malou průhlednou kopulí, která se nacházela mezi pilotní kabinou a dálkově ovládanou střeleckou věží, přibližně nad odtokovou hranou křídla. Zmíněná střelecká věž však nebyla primárně určena pro obranu letounu, ale naopak byla určena k útoku na nepřátelské bombardéry, na které by bylo možno vést palbu z nečekaných úhlů. Přední dvacetimilimetrové kanóny bylo také možno zaměřit tak, že střílely nahoru pod úhlem 30°. Pod křídla bylo možno zavěsit až čtyři vysoce explozivní pumy, kterými měly být rozbity „boxy“ bombardérů, v případě potřeby bylo možno místo těchto pum zavěsit přídavné palivové nádrže. Letoun byl vybaven zajímavým zařízením - aerodynamickými brzdami, byly to výklopné štíty, které měly, v případě potřeby, zbrzdit noční stíhačku tak, aby mohl pilot snáze srovnat rychlost letu s vyhledaným cílem. Další zajímavou funkci měla křidélka, ta se mohla vysunout a fungovala jako pomocné přistávací klapky.
Pro pohon letounu byly původně vybrány osmnátiválcové motory Nakajima NK9K-S / Homare 22 (Ha-45-22), ale později, jakmile bylo zjištěno, že hmotnost letounu překročila původně plánovanou mez, padla volba na mírně výkonnější a především výškovější verzi tohoto typu motoru - na turbokompresorem přeplňovaný motor Nakajima NK9K-Lu (Ha-45-24Ru). Použití těchto motorů mělo, dle výpočtů, umožnit dosažení maximální rychlosti na velmi slušné úrovni - 680 km/h.
Společnost Aichi měla rozestavěné dva prototypy, které námořnictvo označilo 18試丙夜間戦闘機 / 18-Shi Hei yakan sentōki / experimentální noční stíhací letoun 18-Shi C, podle tehdy používanému systému označování námořních letadel mu bylo přiděleno bojové jméno 電光 – Denkō (japonsky: Záblesk světla). Společnosti Aichi se nepodařilo dokončit ani jeden prototyp, oba byla zničeny při náletu amerických bombardérů. První prototyp byl zničen ve výrobní hale mateřské továrny dne 9. června 1945, v to době byl dokončen z 60-65%, druhý prototyp byl po tomto náletu přepraven do Gifu, do továrny v Sadakazu, kde měl být tento druhý prototyp dokončen, práce postupovaly poměrně rychle vpřed a to až do 9. července, toho dne americké bombardéry provedly nálet i tuto továrnu a tak byl zcela zničen i druhý prototyp. Ten byl v době zničení již těsně před dokončením, jeho rozestavěnost byla někde mezi 90-95%, zbývalo jen několik dní a byl by dokončen a snad i zalétán. Musíme si však uvědomit, že pokud by došlo i k jeho zalétání, lze se značnou pravděpodobností předpokládat, že by objevilo dosti závad a dětských nemocí a jejich odstraňování by se zřejmě protáhlo. Jednalo se o konstrukčně vyspělý, sofistikovaný a velmi zajímavý letoun, který nesl značné množství nevyzkoušených, nebo ne zcela odladěných konstrukčních novinek a to se týkalo i japonských turbokompresorů, jejichž vývoj nebyl do konce války ukončen a spolehlivý chod turbokompresory přeplňovaných motorů byl spíše výjimkou než-li pravidlem. Pravděpodobně existoval i námořnictvem schválený projekt, který pro pohon počítal s výkonnějšími motory Mitsubishi MK9A Ru nebo MK10A Ru, ale stavba těchto prototypů již nebyla zahájena.
Použité prameny:
René J. Francillon Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, p. 295, Naval Institute Press, Annapolis, Maryland, USA, Reprinted 1990, ISBN:0-87021-313-X
Shigeru Nohara, The Xplanes of Imperial Japanese Army & Navy 1924-45 (Illustrated Warplane History 8), Green Arrow, Japan, 2000, ISBN:4-76633-292-X
Tadeusz Januszewski a Kryzysztof Zalewski, Japońskie samoloty marynarski 1912-1945 díl 2, Lampart, rok 2000, ISBN 83-86776-00-05
Ing. Igor Mrkvánek, Aichi S1A1 Denko, Plastic Kits Revue č. 14/1993, str.46.
URL : https://www.valka.cz/Aici-S1A1-Denko-t29908#233260Verze : 7
Vláďa
MOD
Fotografií je poskrovnu, tyto jsou z webu: https://www.airwar.ru/enc/fww2/s1a.html
Období | - |
Výrobce | - |
Typ letounu | - |
Kamufláž | - |
Země | - |
Pilot | - |
Výrobní číslo | - |
Sériové / evidenční číslo | - |
Taktické označení / imatrikulace | - |
Jméno stroje | - |
Jednotka | - |
Základna | - |
Datum (DD.MM.RRRR) | DD.MM.RRRR |
Autor | - |
Velikost při 300 DPI | - |
Zveřejněno s laskavým svolením autora | - |
Web autora | - |
Období | - |
Výrobce | - |
Typ letounu | - |
Kamufláž | - |
Země | - |
Pilot | - |
Výrobní číslo | - |
Sériové / evidenční číslo | - |
Taktické označení / imatrikulace | - |
Jméno stroje | - |
Jednotka | - |
Základna | - |
Datum (DD.MM.RRRR) | DD.MM.RRRR |
Autor | - |
Velikost při 300 DPI | - |
Zveřejněno s laskavým svolením autora | - |
Web autora | - |
Období | - |
Výrobce | - |
Typ letounu | - |
Kamufláž | - |
Země | - |
Pilot | - |
Výrobní číslo | - |
Sériové / evidenční číslo | - |
Taktické označení / imatrikulace | - |
Jméno stroje | - |
Jednotka | - |
Základna | - |
Datum (DD.MM.RRRR) | DD.MM.RRRR |
Autor | - |
Velikost při 300 DPI | - |
Zveřejněno s laskavým svolením autora | - |
Web autora | - |
URL : https://www.valka.cz/Aici-S1A1-Denko-t29908#107827Verze : 1
Vláďa
MOD
Trojpohledový náčrtek Aichi S1A1 Denko
Období | - |
Výrobce | - |
Typ letounu | - |
Kamufláž | - |
Země | - |
Pilot | - |
Výrobní číslo | - |
Sériové / evidenční číslo | - |
Taktické označení / imatrikulace | - |
Jméno stroje | - |
Jednotka | - |
Základna | - |
Datum (DD.MM.RRRR) | - |
Autor | - |
Velikost při 300 DPI | - |
Zveřejněno s laskavým svolením autora | - |
Web autora | - |
URL : https://www.valka.cz/Aici-S1A1-Denko-t29908#107437Verze : 0
Vláďa
MOD
Použité prameny:
René J. Francillon Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, p. 295, Naval Institute Press, Annapolis, Maryland, USA, Reprinted 1990, ISBN:0-87021-313-X
Shigeru Nohara, The Xplanes of Imperial Japanese Army & Navy 1924-45 (Illustrated Warplane History 8), Green Arrow, Japan, 2000, ISBN:4-76633-292-X
Tadeusz Januszewski a Kryzysztof Zalewski, Japońskie samoloty marynarski 1912-1945 díl 2, Lampart, rok 2000, ISBN 83-86776-00-05
Václav Němeček, Vojenská letadla 3 díl, druhé doplněné vydání, Naše Vojsko, Praha 1992, ISBN 80-206-0117-1
Plastic Kits Revue č. 14/1993, Ing. Igor Mrkvánek, Aichi S1A1 Denko str.46
https://www.combinedfleet.com/ijna/s1a.htm
https://www.samoloty.ow.pl/str179.htm
https://www.airwar.ru/enc/fww2/s1a.html - pictures
archiv autora
René J. Francillon Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, p. 295, Naval Institute Press, Annapolis, Maryland, USA, Reprinted 1990, ISBN:0-87021-313-X
Shigeru Nohara, The Xplanes of Imperial Japanese Army & Navy 1924-45 (Illustrated Warplane History 8), Green Arrow, Japan, 2000, ISBN:4-76633-292-X
Tadeusz Januszewski a Kryzysztof Zalewski, Japońskie samoloty marynarski 1912-1945 díl 2, Lampart, rok 2000, ISBN 83-86776-00-05
Václav Němeček, Vojenská letadla 3 díl, druhé doplněné vydání, Naše Vojsko, Praha 1992, ISBN 80-206-0117-1
Plastic Kits Revue č. 14/1993, Ing. Igor Mrkvánek, Aichi S1A1 Denko str.46
https://www.combinedfleet.com/ijna/s1a.htm
https://www.samoloty.ow.pl/str179.htm
https://www.airwar.ru/enc/fww2/s1a.html - pictures
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Aici-S1A1-Denko-t29908#233261Verze : 2
Vláďa
MOD
Pro možnost odpovídání na příspěvky a zakládání nových témat je třeba se zaregistrovat a přihlásit.