Parmská, Markéta

Parma, Margaretha van
     
Příjmení:
Surname:
Markéta Parmská Margaret of Parma
Jméno:
Given Name:
- -
Jméno v originále:
Original Name:
Margaretha van Parma
Fotografie či obrázek:
Photograph or Picture:
Hodnost:
Rank:
- -
Akademický či vědecký titul:
Academic or Scientific Title:
- -
Šlechtický titul:
Hereditary Title:
vévodkyně Duchess
Datum, místo narození:
Date and Place of Birth:
28.12.1522 Oudenaarde /
28.12.1522 Oudenaarde /
Datum, místo úmrtí:
Date and Place of Decease:
18.01.1586 Ortona /
18.01.1586 Ortona /
Nejvýznamnější funkce:
(maximálně tři)
Most Important Appointments:
(up to three)
místodržitelka Nizozemí
vévodkyně z Florencie, z Parmy a Piacenzy
Governor of the Netherlands
Duchess consort of Florence, Parma and Piacenza
Jiné významné skutečnosti:
(maximálně tři)
Other Notable Facts:
(up to three)
dcera císaře Karla V. Daughter of Charles V, Holy Roman Emperor
Související články:
Related Articles:
Zdroje:
Sources:
https://en.wikipedia.org/wiki/Margaret_of_Parma

URL : https://www.valka.cz/Parmska-Marketa-t29891#375987 Verze : 1
Vévodkyně Markéta Parmská
Hertogin Margaretha van Parma en Piacenza



nar.: 1522, Oudenaarde (Pamele), Belgie
zem.: 1586, Ortona, Itálie


místodržící v Nizozemsku: 1559–1567


1. manžel: Alessandro de Medici (šp. Alejandro de Medicis)
2. manžel: Ottavio Farnese, duca di Parma e Piacenza (šp. Octavio Farnesio, duque de Parma y Plasencia)



Markéta Parmská se narodila roku 1522 v Pamele (dnes součást Oudenaarde) ve Flandrech. Jejím otcem byl dvaadacetiletý Karel I., jenž vládl ve španělském království, v burgundsko-nizozemském vévodství a v římskoněmecké říši (jako Karel V.). Matkou dcera tkalce Jeanne van den Gheynst. Markéta tedy byla urozeným levobočkem. Její otec na ní ale nezapomněl. Markéta byla odvezena do Bruselu, kde byla svěřena rodině de Douvrin a kde strávila 14 let.


Karel si na Markétu vzpomněl díky politickému vývoji. Když porazil francouzského krále Františka I., získal podstatnou část italského území. Za účelem zajištění této držby hledal spojence v papeži Klementu VII. Jedním z kroků v této politické hře bylo provdání Markéty za papežova příbuzného Alessandra Medici. Sňatek se uskutečnil v roce 1536 a Markéta se stěhovala do Florencie. Alessandro byl ale příštího roku zavražděn. Markéta převzala v 15 letech formálně vládu nad Florencií.

Již roku 1538 ale byla provdána za Ottavia Farnese, což byl vnuk papeže Pavla III. Prostřednictvím Pavla III. získal Ottavio malé vévodství Camerino, s pomocí Karla V. vévodství Parma. Přesto se Ottavio přiklonil na stranu Františka I. V roce 1556 došlo ke smíření. Pro jistotu musel ale jedenáctiletý syn Markéty a Ottavia Alessandro do Španělska, kde se stal urozeným "rukojmím". Byl zde vychováván tak, aby se držel prohabsburského kurzu.


Ottavio brzy poté zemřel a Markéta tak podruhé ovdověla. Kdo by ale čekal, že Markéta poté odpočívala na rodových državách rodu Farnese, ten by se mýlil. Filip II. totiž musel řešit vedle sporu s Francií i neurovnanou situaci v Nizozemí. Vzpomněl si na svou nevlastní sestru, která se tak roku 1559 ujala postu generální místodržitelky v Nizozemí, k čemuž jí dopomohl kardinál Antoine Perrenot de Granvelle, vzdělaný a duchaplný to prohabsburský "lobbista".



Markéta se s novým prostředím docela rychle sžila a její vláda se vyznačovala taktním a smířlivým vystupováním. Dokázala navázat formální i neformální kontakty s představiteli protišpanělské opozice, v jejímž čele stál princ Vilém Oranžský. Markéta se ho dokonce zastala, když si (přestože již předtím konvertoval na katolictví) bral za manželku luteránku Annu Saskou.


Během její vlády došlo k reorganizaci církevní správy v Nizozemí. Přes odpor nizozemské opozice se zvýšil počet diecézí a vznikla tři nová arcibiskupství. Jedno z nich (Mechelen) obsadil výše zmíněný kardinál Granvelle. Ten Nizozemcům vadil obzvláště a tak žádali jeho odvolání. Markéta mu sice vděčila za jmenování do funkce, ale jelikož se podle ní dostatečně neangažoval v zájmu jejích dědických záležitostí v Itálii, tak jeho odvolání podpořila. Granvelle byl tedy odvolán.


Zostření situace v Nizozemí, kde se značná část elit hlásila ke kalvinismu a nižší vrstvy k novokřtěnectví, nastalo, když dorazila obávaná španělská inkvizice. Markéta vyzývala krále k zmírnění, ale Filip II. to odmítal.


Vilém Oranžský začal vyhrožovat abdikací na funkce, jež mu byly králem svěřeny. Rovněž Markéta začala uvažovat nahlas o demisi.


Situace se zdála být zklidněna tzv. Moderací, kterou místodržitelka omezeně legalizovala protestantská kázání. Uklidnění to ale nepřineslo. 5. dubna 1566 předstoupili před místodržitelku zástupci provincií s peticí, jež požadovala svolání tzv. generálních stavů. Její rádce hrabě Berlaymont je při této příležitosti označil za žebráky (gueux) a poté se heslem revoluce, jíž nedokázala zabránit ani Markéta, stalo Ať žije žebrák! Gézové rozpoutali lidové bouře, plenění kostelů a obrazoborecké nepokoje. Dokonce to vylekalo i nizozemskou vyšší aristokracii a Vilém Oranžský nechal popravit tři obrazoborce. Složit ale veřejnou přísahu věrnosti králi odmítal (argumentoval tím, že jako rytíř Řádu zlatého rouna již přísahu složil). Vilém se nakonec 1567 vzdal všech úřadů a odjel ze země. Markéta tím ztratila politického partnera v táboře opozice.


V létě přitáhl do Nizozemí vojevůdce Fernando Alvarez de Toledo, vévoda z Alby s desetitisícovou armádou a začal potlačovat odboj. Markétina reálná moc tím byla zredukována natolik, že podala demisi, ale král ji nepřijal. Chtěl, aby jejím jménem byla vykonána některá velmi nepopulární opatření - na náklady měšťanstva byly ve městech postaveny základny pro španělská vojska, byli dosazeni králi věrní úředníci, byly zavedeny nové daně bez souhlasu nizozemské reprezentace a bylo rozpuštěno vojsko nizozemských stavů. Markéta Nizozemí opustila v prosinci 1567. Alba zkonfiskoval majetek cca 9 000 lidí, cca 5 000 lidí nechal popravit (mezi nimi i hrabata Egmonta a Hoorna). Albovy zákroky se dají vyložit jako kruté prolévání krve, nebo jako tvrdý, ale legitimní zásah proti vzbouřencům. Nicméně začala vznikat určitá nostalgie po době vlády Markéty Parmské.


Markéta sama se usadila v Piacenze (na tu si činila nárok z titulu dědictví po svém druhém manželovi). Majetkové poměry se ale nepodařilo uspořádat dle jejích představ a tak se přesunula do Aquile.


V roce 1576 jí Filip II. nabídl znovuuvedení do funkce, ale Markéta odmítla. Asi chápala, že by těžko hledala spojence mezi Nizozemci. Zároveň by těžko vycházela s Granvellem, který se znovu objevil na scéně. Místo Markéty byl roku 1578 do funkce jmenován Markétin jediný syn Alessandro Farnese, který byl jednak (jak již víme) vychován na španělském dvoře a druhak mohl navázat na dobu vlády své matky. Alessandro Farnese si získal sympatie především v jižních provinciích.


Markéta se po čase rozhodla přistoupit na Filipův úmysl, aby se znovuujala funkce s tím, že by vyřizovala správní záležitosti, zatímco by vrchním velitelem vojska byl její syn. Její cesta ale skončila již v Namuru a Markéta svůj oficiální nástup odkládala, neboť na místě pochopila, že naděje na klid a na návrat starých časů je nereálný. Filip II. nakonec vyslovil souhlas s jejím odchodem do italské Ortony, kde Markéta v roce 1586 zemřela.




Zdroje:


Jaroslav ČECHURA, Milan HLAVAČKA, Marie KOLDINSKÁ: Příbuzní českých králů, Akropolis, Praha, 1999
URL : https://www.valka.cz/Parmska-Marketa-t29891#107300 Verze : 0
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více