Tačikawa Ki 36 [Ida]

立川 キ36 - Tachikawa ki sanjūroku - Tačikawa Ki 36

九八式直接協同偵察機(キ36)Kyūhachi-shiki chokusetsukyōdō teisatsuki - Armádní letoun přímé podpory typ 98

Vznik a výroba.


V roce 1937 大日本帝国陸軍航空本部 Dai-Nippon Teikoku Rikugun Kōkū Hombu (velení císařského armádního letectva) vypsalo požadavky na letoun pro přímou podporu a spolupráci s pozemními jednotkami. Pod pojmem přímé podpory byla myšlena opravdu co nejužší spolupráce s pozemními jednotkami, byla to podpora vlastních postupujících, nebo bránících se jednotek napadáním nepřátelských si za použití palubních zbraní a malých tříštivých pum, dále taktický průzkum, navádění vlastního dělostřelectva, spojovací a kurýrní lety s vyššími důstojníky na palubě. Patřilo sem také vyzvedávání a následné předávání zpráv od vlastních jednotek, to se dělo pomocí kovového pouzdra zavěšeného nad zemí mezi dvěma tyčemi, pilot se přízemním letem přiblížil a pouzdro sebral pomocí háku umístněného pod trupem (v roce 1937 trochu kuriozní požadavek). Letoun měl být schopen operovat z malých ploch v blízkosti vlastních jednotek.


Do soutěže se přihlásily dvě společnosti 三菱重工業株式会社- Mitsubishi Jūkōgyō Kabushiki Kaisha se svým projektem, armádním letectvem označeném jako Ki-35, druhým účastníkem soutěže a také jejím vítězem byla nevelká společnost 立川飛行機株式会社 - Tachikawa Hikōki Kabushiki Kaisha (dále jen Tachikawa) se svým projektem Ki-36, tato společnost dosud nevyráběla žádný bojový stroj, doposud stavěla především cvičné dvouplošníky. Projektem a případnou stavbou byl pověřen šéfkonstruktér Ryokichi Endo a jeho konstrukční tým, tento tým navrhl nový letoun jako celokovový (pouze malé plochy byly potaženy plátnem) samonosný dolnoplošník s pevným podvozkem. Pilotní kabina byla umístěna bezprostředně za požární přepážkou a byla vyvýšena, tím byl zaručen dobrý výhled pro pilota, výhled dolů pod letoun byl vyřešen velkým oknem v podlaze. Prototyp byl poháněn hvězdicovým devítiválcem Hitachi Ha-13 o výkonu 450 koní, který byl kapotován širokým prstencem typu NACA. Křídla se štíhlým profilem byla vybavena účinnými vztlakovými klapkami, díky tomu byl vzlet letounu velmi krátký a letoun tak mohl startovat „z kdejaké louky“. Výzbroj byla na evropské poměry slabá – jeden pevný kulomet typu 89 pod kapotou motoru a stejný kulomet měl v zadní kabině pozorovatel pro obranu letounu, oba kulomety byly puškové ráže, tedy 7,7 mm. Pumová výzbroj byla malá, většinou ji tvořilo deset pum o hmotnosti 12,5 – 15 kilogramů.


Letoun byl dokončen koncem března 1938, první vzlet byl proveden 20. května, zálet a následné letové zkoušky prokázaly velmi dobré letové vlastnosti, zkušební i armádní piloti si pochvalovali jeho velmi dobrou obratnost, zejména pak při nízké rychlosti byla vynikající. Tovární a následně i armádní letové zkoušky proběhly zcela bez závad a tak v listopadu téhož roku je letoun přijat do výzbroje armádního letectva jako „Letoun pro přímou spolupráci s armádou typ 98“ (podle japonského kalendáře se psal rok 1998). Armádní letectvo s Tachikawou uzavřelo objednávku na poměrně velké množství letadel, objednané množství přesahovalo výrobní kapacity této malé společnosti a tak v roce 1940 byla dohodnuta licenční výroba u společnosti 川崎航空工機業株式会社 - Kawasaki Kōkūki Kōgyō Kabushiki Kaisha (dále jen Kawasaki), ta vyráběla tyto letouny v továrnách v Gifu a v Akashi. Sériové letouny byly poháněny mírně výkonnější verzi motoru Hitachi Ha-13a o krátkodobém výkonu 510 koní. Je až podivné, že výroba tohoto nepříliš výkonného letounu byla ukončena až v lednu roku 1944, celkem oba výrobci dodali armádnímu letectvu 1 334 letadel Ki-36.

Bojové použití.


Bojový křest si tento letoun prodělal v Číně, ostatně stejně na tom byla drtivá většina japonských předválečných letadel. Na tomto bojišti byl letoun velmi oblíben, čínské letectvo bylo v té době slabé a v naprosté většině nepředstavovalo pro postupující japonská vojska žádné podstatné nebezpečí. Letouny Ki-36 plnily se ctí své úkoly a jejich slabiny se takřka neprojevily, pouze v případech, že se setkaly s čínskými I-15 a I-16, potom vyšlo najevo, že letounu chybí samosvorné palivové nádrže, pancéřování je nedostatečné a jeden pevný a jeden pohyblivý kulomet tvoří žalostně slabou výzbroj, těchto případů však na čínském bojišti však bylo poskromnu. Po vypuknutí války v Tichomoří se letouny Ki-36 dostaly také na jiná bojiště a zde ztráty prudce vzrostly a letouny byly rychle odeslány zpět do Číny. Spojenecká zpravodajská služba tomuto typu přiřadila kódové jméno Ida. Na čínském bojišti však pozemním jednotkám i nadále poskytoval velice dobré služby a zde umístněné armádní jednotky se dosti bránily jeho vyřazení. Letoun dokázal vzlétat z velmi malých nezpevněných ploch, strmě vystoupal, nebo naopak prováděl příkrá přistání. V závěrečné fázi války jej potkal osud mnoha dalších japonských letadel – byl nasazován k sebevražedným útokům, pro tento úkol byl letoun zbaven všeho zbytného vybavení a v jednomístné konfiguraci vzlétal podvěšený pumou o hmotnosti dvě stě padesát nebo dokonce pět set kilogramů. Naštěstí výkony s tímto pumovým nákladem byly již tak slabé, že se jen málokterý letoun dostal k cíli.


Dobré letové vlastnosti vedly konstruktéry ještě k jedné úpravě, rok po zavedení do služby byla zadní kabiny vybavena druhým řízením a letoun byl poté přijat do výzbroje armádního letectva jako „Pokračovací cvičný letoun typ 99“, nebo v systému Kitai byl označen Ki-55. Spojenci oba tyto typy považovali za jeden a používali i pro tento letoun jméno Ida. Správně by cvičný letoun měl nést jméno stromu. Cvičných letadel Ki-55 bylo vyrobeno celkem 1 359 a na výrobě se podílely opět společnosti Tachikava a Kawasaki. Sečteme-li výrobu obou typů, tak celkem bylo vyrobeno 2 723 letounů, z nichž Kawasaki dodala 783 strojů.


Během války Japonci dodali několik letounů Ki-55 svému spojenci Thajskému království, tři letouny Ki-36 použilo indonéské letectvo po válce v boji proti Holanďanům a dva letouny ukořistilo čínské letectvo, Čína (ČLR) je vyřadila počátkem padesátých let.

Použité prameny:
René J. Francillon Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, Naval Institute Press, Annapolis Maryland, rok 1987, ISBN: 0-87021-313-X
http://pwencycl.kgbudge.com/K/i/Ki-36_Ida.htm
www.aviastar.org
www.flugzeuginfo.net
http://www.airwar.ru/enc/aww2/ki36.html
koapp.narod.ru
http://military.sakura.ne.jp/ac/ida.htm
archiv autora

Fotografie bombardovacího letounu Tachikawa Ki-36 Ida na startu.

...

Další možná kamufláž

Ještě jedna kamufláž.

Trojpohledový náčrtek