Main Menu
User Menu

GBR - Lewis Mk.I (letecká varianta)

     
Název:
Name:
Lewis Mk.I
Originální název:
Original Name:
Lewis Mk.I
Výrobce:
Producer:
BSA Birmingham (GBR), Savage (USA), Rockwell-Marlin (USA), Darne (FRA), Revelli (ITA)
Období výroby:
Production Period:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Vyrobeno kusů:
Number of Produced:
?
Prototyp vyroben:
Prototype Built:
DD.MM.1915
Použití:
Use:
?
Technické údaje:
Technical Data:
 
Hmotnost:
Weight:
11,8 kg
Ráže:
Calibre:
7,71 mm
Náboj:
Cartridge:
303 British
Délka hlavně:
Barrel Length:
665 mm
Celková délka:
Overall Length:
965 mm
Používaná munice:
Ammo Used:
?
Výkony:
Performance:
 
Maximální dostřel:
Maximum Range:
1.9 km
Rychlost střelby:
Rate of Fire:
550 ran/min
Úsťová rychlost:
Muzzle Velocity:
600 m/s
Poznámka:
Note:
Kapacita zásobníku 47 nebo 97
Zdroje:
Sources:
R. Ford: Nejslavnější kulomety a samopaly, nakl. Svojtka & Co., Praha 1999, ISBN 80-7237-213-0
URL : https://www.valka.cz/GBR-Lewis-Mk-I-letecka-varianta-t21856#324785Verze : 0
MOD
Lewis Mk. I (letecká varianta)



Zkonstruován kapitánem U. S. Army Isaacem Newtonem Lewisem (i když je možné, že pouze okopíroval konstrukci Samuela McCleana). Kvůli sporům Lewise s generálem Williamem Crozierem (předsedou výzbrojní komise dělostřelectva) nebyl tento kulomet zpočátku přijat do výzbroje U. S. Army a i potom byl víceméně jen ve výzbroji pohraničních oddílů a letectva. Začal se proto vyrábět v Belgii, posléze se vyráběl v Anglii a Francii a nakonec i v USA, kde ovšem byla většina produkce pro britskou vládu.


Považován za nejlepší lehký kulomet I. svět. války. Ačkoli jeho spolehlivost klesala v špíně a blátě zákopů, byl bezesporu nejlepším lodním či leteckým nesynchronizovaným kulometem té doby.


Šlo o relativně lehkou zbraň (11,8 kg), chlazenou vzduchem, s diskovým zásobníkem nábojů s kapacitou 47 nábojů, která byla roku 1916 zvýšena na 96 nábojů. Původní pěchotní verze měla pažbu a kolem hlavně zvláštní chladící plášť spojený s hlavní podélnými žebry. Teoreticky měl tento plášť fungovat tak, že jím měl proudit studený vzduch a ochlazovat hlaveň. Vzduch měl být nasáván pouzdrem závěru a vypouštěn u ústí hlavně.


Letecká varianta tento chladící plášť postrádala a pažba byla nahrazena madlem. Hmotnost tím poklesla o 1,6 kg.


Když byly prvoválečné letecké kulomety použity na zemi za II. svět. války u britské domobrany, ukázalo se, že jejich hlavně se neohřívají více než hlavně s chladicím pouzdrem. To v zásadě znamenalo, že za I. svět války museli britští pěšáci zbytečně vláčet skoro 2 kg železa navíc.


Kulomet Lewis byl široce použit spojeneckými leteckými silami I. svět. války, v prvopočátcích dokonce v původní pěchotní verzi s chladičem a pažbou. Tvořil hlavní výzbroj prvních spojeneckých stíhaček DH 2 a Nieuport XI, kde byl nesen na nosníku nad horním křídlem, takže přestřeloval okruh vrtule. Toto uspořádání pak bylo používáno i v době, kdy již Britové vyřešili problém synchronizace. Důvody byly v zásadě dva, za prvé takto umístěnému kulometu byla dávána přednost při používání protibalónového zápalného střeliva, aby tento nebezpečný druh munice nebyl v blízkosti horkého motoru, za druhé někteří piloti používali speciální taktiku použití takto umístěné zbraně. Ta spočívala v tom, že pilot se při útoku přiblížil zezadu pod nepřátelské letadlo. Tady pak, ukryt v jeho mrtvých úhlech, vyklopil kulomet na horním křídle a prostřílel nepřítele zespodu. Tvrdí se, že tuto metodu vynalezl A. Ball.


Dále byl Lewis používán jako pohyblivá výzbroj střelců na vícemístných letadlech jak britských tak francouzských, v druhé polovině války dokonce jako dvojče.


Lewis byl vyráběn v obrovských sériích, navzdory vysoké ceně, která byla kupříkladu o třetinu vyšší oproti dalšímu slavnému kulometu Vickers Mk.I. Na konci války Lewisy převládaly nad všemi ostatními britskými kulomety v poměru 3:1. Sloužil nepřetržitě od 15. 10. 1915 do 26. 8. 1946.


Byl vysoce ceněn Němci jako kořistní zbraň a také jimi používán ve velkých počtech. V německých leteckých silách byly kulomety pocházející z vraků britských letadel někdy montovány nad horní křídla německých stíhaček. Jeho použití v německé armádě bylo tak široké, že Němci dokonce vydali manuál s návodem k použití.


Kulomet Lewis byl v leteckém provedení vyráběn celkem ve třech základních verzích Mk.I, Mk.II (zaveden v listopadu 1915) a Mk.III (zaveden v květnu 1918), dále v několika subverzích (pro RFC a RNAS) a také jej licenčně vyráběli jak Francouzi, tak Italové. Všechna tato provedení se od sebe mírně lišila vnějším vzhledem (v podstatě se neustále laborovalo se zmíněným chlazením, kulomety se pak lišily jen chladiči a objímkou k upevnění na nosič).


Prameny:


Windsock Mini datalife 3


E. a J. Lawsonovi: První letecká válka, nakl. Jota, Brno 1997, ISBN 80-7217-035-X


R. Ford: Nejslavnější kulomety a samopaly, nakl. Svojtka & Co., Praha 1999, ISBN 80-7237-213-0
URL : https://www.valka.cz/GBR-Lewis-Mk-I-letecka-varianta-t21856#83157Verze : 0
MOD
Jen pro zajímavost jsem vybral několik vzpomínek na použití kulometu Lewis různými britskými piloty za 1. sv. války:


O Albertu Ballovi se tvrdí, že vynalezl metodu střelby s vyklopeným kulometem Lewis šikmo vzhůru. Tuto domněnku podporuje fakt, že Ball sepsal o této metodě instruktážní leták, jenž byl rozesílán k ostatním britským perutím:


"SDĚLENÍ. VĚC: ÚTOK NA FORMACI KULOMETEM LEWIS S POMOCNÝM DRŽÁKEM. Pokud stíhačka zaútočí na velkou formaci NL (nepřátelských letadel), myslím si, že nejlepší je zaútočit seshora, slétnout střemhlav mezi ně a dostat se pod nejbližší stroj. Přitáhnout kulomet dolů a střílet vzhůru na NL..."


Ball v té době létal na Nieuportu 17 a tímto způsobem se mu několikrát podařilo nepřítele zničit, o čemž svědčí jeho bojová hlášení.


21. září: „Nad Bapaume zahlédl N formaci NL. Nieuport klesl a vypálil rakety (neřízené protibalónové rakety Le Prieur, pozn. aut.). Formace se rozpadla. Nieuport se dostal pod nejbližší stroj a vypálil zásobník. NL kleslo a přistálo nedaleko železnice. Nieuport pak zaútočil na další stroj a vypálil zespodu dva zásobníky. NL šel k zemi a byl zpozorován rozbitý vedle železnice…“


25. září: „Dvě formace postupovaly společně, Nieuport zaútočil první. (…) Nieuport vypálil zásobník, aby formaci rozehnal, a pak se obrátil, aby vyměnil zásobník. Jeden ze zásobníků spadl na ovladač kormidla a Nieuport se na několik vteřin vymkl kontrole. Nieuportu se podařilo nasadit zásobník na kulomet a zaútočil na Albatros (dvoumístný), který tou dobou letěl vedle něj. Nieuport vypálil asi devadesát nábojů ze vzdálenosti zhruba třinácti metrů pod NL. NL, zcela mimo kontrolu, šlo k zemi a roztříštilo se...“


Použití kulometu Lewis mělo ovšem také jistá úskalí. Hlášení z 15. 9. 1916 uvádí, že poté, co Ball vystřílel jeden zásobník Lewisu na dvoumístný Albatros, „kulomet na Nieuportu sjel dolů, udeřil mne do hlavy a znemožnil mi sledovat NL dolů.“


S Ballem u 60. perutě sloužil poručík Roderic Hill, který k Ballovi a jeho neortodoxní metodě dodává:


"Aby překvapil nepřítele, chytře vymyslel připevnění kulometu Lewis na letoun Nieuport Scout. Měl zahnutý držák, pomocí kterého se vyměňoval nábojový buben. Tím, že se na jedné straně podpěry vyvinul tlak, mohl držet kulomet pevně, i když byl téměř dole a mířil vzhůru v úhlu asi 80 stupňů. Dovedným manévrováním – a mimochodem s velkou odvahou a odhodláním – byl schopen prudce vyletět nahoru pod vyhlédnutou oběť; pak pomocí lehkého stisknutí řídící páky způsobit, aby jeho kulomet přejel cíl po celé délce z dosahu asi 30 stop… Zjistil jsem, že mé vlastní úsilí napodobit Balla v tom, jak dosáhnout vhodnou pozici pod Hunem, Huna tak rozzuřilo, že došlo k šarvátce, při které jsem brzy ztratil jakoukoli představu o tom, co je jeho „spodek“ a co je jeho „vršek.“


Což dokazuje, že tento způsob boje rozhodně nebyl pro začátečníky. Hill se nicméně mýlí, když konstrukci držáku připisuje Ballovi, jeho skutečným autorem byl seržant Foster, po němž také držák nesl jméno.


Jindy mohlo dojít k závadě jiného druhu. Slavný Georges Guynemer píše otci v dopise o souboji z 14. 12. 1916, kdy se mu uvolnilo bovdenové lanko ke spoušti Lewisu na horním křídle jeho Nieuportu 11, což ho nutilo normálně kulomet držet za rukojeť a tisknout spoušť ukazovákem:


„(...) ... boj s druhým Fokkerem, jednomístný stroj, střílí skrz vrtuli, stejně rychlý a pohyblivý jako já. Bojovali jsme snad deset metrů od sebe při stoupání ve spirále, kdy jsme se snažili jeden druhému dostat do zad. Moje lanko bylo uvolněné, tak jsem musel střílet s jednou rukou nad hlavou, a to byla moje nevýhoda. Za deset vteřin jsem na něj vystřílel jednadvacet ran. V jednom momentě jsme se málem srazili, strhl jsem mašinu a jeho hlava musela proletět ani ne padesát centimetrů od mého kola. To ho nějak znechutilo, tak se vzdálil a nechal mě odletět."


Samo nabíjení kulometu asi nebylo nic jednoduchého, vzpomínku na to nechává poručík Frederick Winterbitham od 29. perutě, jenž v tomto boji pilotoval Nieuport 17, patřící jinému pilotovi jeho perutě, byl sestřelen a padl do zajetí:


" (...) Byla to divoká srážka. Během prvních tří minut se mi zasekl kulomet. Nebyl můj a nábojnice jsem nekontroloval já, ale v tu chvíli jsem byl prostě bez kulometu. V takovém případě měl člověk kulomet, umístěný na horním křídle, sklopit na otočných závěsech dolů, stroj mezitím uprostřed vzdušného boje řídit koleny, uvést zbraň do pořádku a zase ji zvednout, aby mohl znovu střílet. Takový měl být předpisový postup, ale v praxi byl samozřejmě neproveditelný. Právě když jsem se snažil zaseknutí odstranit, sedl mi někdo za ocas..."


Obdobně vzpomíná poručík Cecil Lewis od 56. perutě:


"Když letec vstupoval do boje, myslel nejvíc ze všeho na to, jestli mu vydrží střílet kulomety. S.E. 5 měl dva – na horním křídle kulomet Lewis se sto náboji v bubínku, náhradní bubínky jsme si vozili v kabině, a pak kulomet Vickers, který za pomoci synchronizátoru Constantinesco střílel skrz vrtuli. Ty kulomety se mohly zaseknout a také to často dělaly. A když se zasekly uprostřed boje, byl pilot ve velmi prekérní situaci. Když člověk letěl rychlostí sto mil za hodinu a navíc měl ve výšce patnácti tisíc stop zmrzlé ruce, bylo uvolnění závěru kulometu hodně obtížné. Bylo třeba vysunout ruku kolem čelního průhledného krytu, kde byla vystavena větru, zachytit držadlo kulometu a zaškubat jím, aby se uvolnil skládací pás, který se obvykle v závěru zasekával. Anebo když člověk na Němce dobře nalétl a vystřílel z Lewisu všechny náboje, musel vyměnit bubínek. To byl hrozný úkol, protože tenhle kulomet byl na horním křídle, takže jste ho vzali za zadní část a uvolnili úchyt, sjel vám po takovém měděném hranolu do ruky a mířil potom vertikálně vzhůru. Bubínek byl pěkně těžký, a když se do něj ve chvíli, kdy jste ho uvolnili, opřel vítr silou sto mil za hodinu, vylétl ze svého místa a dalo dost velkou práci dostat ho do kabiny. Pak bylo třeba zvednout plný bubínek, zase do toho větru, a zastrčit ho do kulometu. Nato bylo třeba vysunout kulomet zpět na křídlo a upevnit ho. Byl to dost nápor, zvládnout tohle všechno pravou rukou, levou přitom řídit a mít navíc kolem sebe Němce, kteří se snažili na vás nalétnout. Ocitl jsem se v takové situaci vícekrát, a byl to děs."




Zdroje:


R. Townsend Bikers: Von Richthofen, nakl. Jota, Brno 1997, ISBN 80-7217-014-7
N Steel, P. Hart: Rachot v oblacích, nakl. Beta, Praha 2003, ISBN 80-7306-074-4
J. Roy: Guynemer: Anděl smrti, nakl. Mustang, Plzeň 1997, ISBN 80-7191-221-2
URL : https://www.valka.cz/GBR-Lewis-Mk-I-letecka-varianta-t21856#325157Verze : 0
MOD
Na první fotografii je letecká varianta kulometu Lewis Mk.I (identifikovatelná podle předního dílu žebrovaného chladiče před pouzdrem závěru) nad horním křídlem Nieuportu XVII.


Na druhé je kulometné dvojče Lewis Mk.II (podle užšího válcového chladiče kolem hlavně) letounu RE 8.
URL : https://www.valka.cz/GBR-Lewis-Mk-I-letecka-varianta-t21856#83176Verze : 0
MOD
přidám pár fotek kde jsou zbraně přeci jen lépe vidět. Na č. 1 je Lewis z roku 1916, na č.2 z roku 1914, na č 3 a 4 na oběžném kruhu letounu Breguet 14 a na č. 5 na horním křídle letounu Nieuport.
Důvodem montáže na horním křídle bylo spíše to že se nepovedlo vyřešit dokonale synchronizaci u tohoto kulometu s odběrem plynů (u kulometů na bázi Maximů tedy i Vickersu se ji vyřešit povedlo celkem záhy) a proto se montoval mimo okruh vrtule. Chlazení fungovalo tak že chladící plášť byl delší než hlaveň a tak byl vzduch strháván střelbou a podobně jako třeba ve vodní vývěvě docházelo k nucenému proudění.


Zdroj : Vlastní fotky z Le Bourget
kniha Flying Guns World War I vydání z roku 2003 ISBN 1 84037 396 2
URL : https://www.valka.cz/GBR-Lewis-Mk-I-letecka-varianta-t21856#324791Verze : 0
Ještě jedna vzpomínka na kulomet Lewis. Zápis v deníku Johna Griddera, pilota 85. peruti RAF o výzbroji jeho nové S.E. 5a:


"Letadlo má dva kulomety: jeden značky Vickers a druhý Lewis. Vickersův kulomet se nachází na trupu před obličejem pilota a střílí okruhem vrtule - pomocí synchronizačního zařízení Constantinesco CC. Lewis je umístěn na horním křídle a míří nad vrtuli. Jsou k tomu určeny dva zaměřovače : kruhový a teleskopický značky Aldis. Upravil jsem oba zaměřovače a zbraně tak, že se dráhy střel sbíhají něco přes 60 metrů před letadlem. Když zaměřujete, děje se tak celým letadlem - a kulomety už obstarají zbytek. Vickersův kulomet má podávací pás se 400 náboji, zatímco Lewis bubnový zásobník s 97 náboji a tři zásobní bubny. Abyste je vyměnili, musíte kulomet stáhnout dolů, pak vyměnit prázdný zásobník za plný. Není to obtížné, jen když jde vítr proti ploché straně bubnu, může vám to téměř zlomit zápěstí. Nacvičovali jsme výměnu tak dlouho, že to můžeme udělat i ve spaní."


Zdroj: E. W. Springs: Draví ptáci nad frontou, nakl. T&M, Praha 2008, ISBN 978-80-7264-093-5
URL : https://www.valka.cz/GBR-Lewis-Mk-I-letecka-varianta-t21856#339832Verze : 0
MOD
Diskuse
Pouze doplním, že kulomety se světlým perforovaným chráničem (dřevěným) plynové trubice pod hlavní jsou z francouzské produkce vyrobené firmou Darne.


Kulomet č. 2 si netroufnu odhadnout, je to nějaký zvláštní hybrid, obzvláště jestli pochází z roku 1914. Mohlo by jít o zcela odstrojený Mk.I podle vzoru RNAS. Je také zajímavé, že nemá druhou rukojeť na zadním čele pouzdra závěru.
URL : https://www.valka.cz/GBR-Lewis-Mk-I-letecka-varianta-t21856#324907Verze : 0
MOD

Citace :

Důvodem montáže na horním křídle bylo spíše to že se nepovedlo vyřešit dokonale synchronizaci u tohoto kulometu s odběrem plynů (u kulometů na bázi Maximů tedy i Vickersu se ji vyřešit povedlo celkem záhy) a proto se montoval mimo okruh vrtule. Chlazení fungovalo tak že chladící plášť byl delší než hlaveň a tak byl vzduch strháván střelbou a podobně jako třeba ve vodní vývěvě docházelo k nucenému proudění.



Přiznám se, že si nejsem zcela jist, jestli si rozumíme. já sjem psal, že Lewisy se používaly nad horním křídlem i v době, kdy už měli Britové funkční synchronizované Vickersy u např. u SE 5 nebo Sopwith Dolphine, důvody jsou popsané výše.


Se synchronizací Lewisů se skutečně experimentovalo nepříliš úspěšně ( je znám kupříkladu Nieuport XI Jeana Navarreho, který je takto vyzbrojen) a proto, dokud se nepovedlo vyřešit synchronizaci vickersů byly v podstatě jen dvě možnosti - tlačné uspořádání DH2 nebo kozlík u Nieuportů.
URL : https://www.valka.cz/GBR-Lewis-Mk-I-letecka-varianta-t21856#324908Verze : 0
MOD
Pokud jde o kulomet na obrázku č. 2 je to pokus o synchronizaci a kulomet byl vyroben a zkkoušen ve Francii. Nejde tedy o odstrojený běžný Lewis (ten měl obvykle přechodový kužel na pouzdru závěru, který byl součástí zbraně). Tyto pokusy nevedly k úspěchu, protože z různých důvodů docházelo k zpožděnému odpalu a tím k poškození vrtule. U kulometů odvozených od Maxima se toto povedlo vyřešit a na obou stranách vlastně byly použity pro synchronizaci stejné principy.
URL : https://www.valka.cz/GBR-Lewis-Mk-I-letecka-varianta-t21856#324909Verze : 0