Gagarin se narodil 9. března 1934 v obci Klušino, ve Smolenské oblasti SSSR jako jedno ze čtyř dětí v rolnické rodině. Rodiče pracovali v místním kolchoze. Z jeho dětství jsou nejvíce známy jeho zážitky poznamenané 2. světovou válkou, kdy jako malý na vlastní oči viděl smrt a týrání. V šestnácti letech odešel z domova, aby nastoupil v Ljubereckých železárnách v Moskvě. Poté nastoupil na technickou školu v Saratově.
V Saratovském aeroklubu absolvoval základní pilotní výcvik (1954) a pilotuje první letoun (Jak 18), roku 1955 odešel do pilotní školy v Orenburgu. V roce 1957 se oženil s Valentinou Gorjačevovou. Poté sloužil jako vojenský pilot v Archangelsku.
Roku 1959 se v SSSR rozjíždí utajovaný nábor pilotů na budoucí let do vesmíru, jehož se účastní i Gagarin a ze zhruba 2000 zájemců se propracoval až mezi posledních šest. 15. března 1960 začal trénink a posléze gen. Kamanin vybírá pro první let Gagarina (jako náhradník je ustanoven druhý horký kandidát - Titov). 12. dubna 1961 v 9,07 hodin startuje loď Vostok 1 s prvním kosmonautem na let dlouhý 108 minut. Maximální dosažená výška byla 302 km. Při přistávacím manévru, 18 km nad zemí se Gagarin katapultuje a přistává u obce Smelovka v Saratovské oblasti.
Gagarinův let s úžasem sleduje celý svět a je to po Sputniku a Lajce další rána pro kosmický program USA. Gagarin se stává národním hrdinou, dostává čestný titul Hrdina sovětského svazu a v roce 1962 je pak zvolen poslancem Nejvyššího sovětu Sovětského svazu. Jako symbol sovětské propagandy záhy projíždí celý svět (první zastávkou je Praha). Následuje mnoho oslavných večírků a Gagarin mívá problémy s alkoholem.
Studuje na Žukovského vojenské akademii a věnuje se přípravě kosmonautů. Jeho snem zůstává návrat do kosmu, sní o přistání na Měsíci. Jeho sny ukončí tragická smrt ve cvičném letounu Mig 15UTI u obce Novoselo 27. března 1968. Je pochován u kremelské zdi v Moskvě. Jeho let byl mnohokrát zpochybňován, ale nikdy tyto pochyby nenašly opodstatnění.
Gagarin, Jurij Alexejevič (*09.03.1934 +27.03.1968)
Koníčky
- vodní lyžování - sbírání kaktusů
Rodina
Otec: Gagarin, Alexej Ivanovič (*1902 +1973), kolchozník, účastník II. světové války, tesař, invalida
Matka: Gagarina, Anna Timofejevna, roz. Matvejeva (*20.12.1903 +12.06.1984), kolchoznice na mléčné farmě.
Bratr: Gagarin, Valentin Alexejevič (*1924 +09.04.2006), účastník II. světové války, byl v zajetí, utekl, po válce byl tesařem.
Bratr: Gagarin, Boris Alexejevič (*1936 +1975), pracoval v Gžatském radiolampovém závodu.
Sestra: Gagarina, Zoja Alexejevna, provdaná Brujevič (*1927), účastnice II. světové války, byla v zajetí, utekla, po válce pracovala jako zdravotní sestra v Gžatské nemocnici.
Manželka: Gagarina, Valentina Ivanovna, roz. Gorjačeva (*15.12.1935), absolvovala Orenburské lékařské učiliště, nyní v důchodu.
Dcera: Gagarina, Jelena Jurjeva (*10.04.1959), absolvovala historickou fakultu Moskevské státní univerzity M.V.Lomonosova, od roku 2001 je generální ředitelkou federálního státního úřadu "Státní historicko-kulturní muzeum-rezervace Moskevský Kreml".
Dcera: Gagarina, Galina Jurjeva (*07.03.1961), profesorka Státní akademie Plechanova.
Gagarin, Jurij Alexejevič (*09.03.1934 +27.03.1968)
Stručný životopis
Jurij Alexejevič Gagarin se narodil 9. března 1934 ve vsi Klušino, Gžatský rajón Západní oblasti SSSR (nyní Gagarinský rajón Smolenské oblasti), nedaleko města Gžatsk (nyní Gagarin).
Původem je z rolnické rodiny: otec Alexej Ivanovič Gagarin (1903 - 1973) byl tesař, matka Anna Timofejevna Matvejeva (1903 - 1984) pracovala na mléčné farmě.
Dětství Jurij prožil ve vsi Klušino. 1. září 1941 nastoupil do základní školy, 12. října ale vesnici obsadili Němci a vyučování bylo přerušeno.
Zhruba půl druhého roku byla ves Klušino okupována německou armádou. Madšího bratra Jurije, Borise Gagarina, německý voják pověsil na šále, maminka jej ale stačila sundat, když si fašista šel pro fotoaparát.
9.dubna 1943 ves osvobodila Rudá armáda a vyučování ve škole bylo obnoveno,
24. května 1945 se rodina Gagarinů přestěhovala do Gžatsku. V květnu 1949 Gagarin ukončil 6. třídu Gžatské střední školy a 30. září nastoupil do Ljuběreckého řemeslného učiliště č.10. Současně nastoupil i do 7. třídy večerní školy pracující mládeže, kterou ukončil v květnu 1951 a v černu téhož roku ukončil s výtečným hodnocením učiliště se specializací formař-kovolitec.
V srpnu 1951 nastoupil Gagarin do střední průmyslové školy v Saratově a 25. října 1954 poprvé přišel do Saratovského aeroklubu.
V roce 1955 docílil Jurij Gagarin značné úspěchy - dokončil školu s vyznamenáním jako výtečník a uskutečnil první samostatný let na letounu Jak-18. V aeroklubu Jurij vykonal 196 letů v celkové době 42 hodin 23 minut.
27. října 1955 byl Gagarin povolán do armády a odeslán do Čkalova, 1.vojensko-leteckého učiliště K.E.Vorošilova. Jeho učitelem byl v té době dobře známý zkušební pilot J.Š.Akbulatov.
25. října 1957 ukončil Gagarin s vyznamenáním.
Další dva roky sloužil v 169. stíhacím leteckém pluku 122. stíhací letecké divize Severního loďstva, který byl vyzbrojen letouny MiG-15bis. Do října 1956 nalétal celkem 256 hodin.
V roce 1957 se oženil s Valentinou Ivanovnou Gorjačevou.
9. prosince 1959 napsal Gagarin žádost s prosbou o zařazení do skupiny kandidátů na kosmonauty.
Již za týden jej povolali do Moskvy k absolvování všestranného lékařského vyšetření v Ústřední vědecko-výzkumné letecké nemocnici.
Začátkem následujícího roku vyl vyšetřen ještě jednou speciální lékařskou komisí, která uznala nadporučíka Gagarina schopným k vykonání kosmického letu.
3. března 1960 rozkazem Velitele vzdušných sil Konstantina Andejeviče Věršinina byl Gagarin zařazen do 1. oddílu kosmonautů, 11. března Gagarin s rodinou odjel do místa nového působiště.
25. března 1960 začala běžná práce podle programu přípravy kosmonautů.
12. dubna 1961 odstartovala z kosmodromu Bajkonur kosmická loď Vostok s pilotem-kosmonautem nadporučíkem Jurijem Alexejevičem Gagarinem na palubě.
Za tento let bylo Gagarinovi uděleno vyznamenání Hrdina Sovětského svazu a hodnost major a v roce 1962 byl 12. duben vyhlášen jako Den kosmonautiky.
V roce 1966 byl Gagarin jmenován Čestným členem Mezinárodní akademie kosmonautiky.
V červnu 1966 zahájil Gagarin výcvik podle programu Sojuz. Byl určen jako náhradník Komarova, který uskutečnil první let na nové kosmické lodi.
17. února 1968 obhájil Jurij Alexejevič na Vojensko-vzdušné inženýrské akademii Žukovského diplomovou práci. Státní zkušební komise udělila plukovníkovi J.A.Gagarinovi kvalifikaci "pilot-kosmonaut-inženýr".
Do posledních dnů vykonával Gagarin také funkci poslance ve Vrchním sovětu SSSR.
27. března 1968 J.A.Gagarin zahynul za ne zcela vyjasněných okolností poblíž vesnice Novoselovo 56°2'50"N 39°1'54"E Kiržačského rajónu Vladimirské oblasti během tréninkového letu na MiG-15UTI společně s vojenským pilotem V.S.Serjoginem.
Ostatky Jurije Alexejeviče Gagarina jsou uloženy na čestném místě u Kremelské zdi na Rudém náměstí.
Gagarin, Jurij Alexejevič (*09.03.1934 +27.03.1968)
Tituly
- Hrdina Sovětského svazu (14.04.1961) - Pilot-kosmonaut SSSR (14.04.1961) - Hrdina socialistické práce Československé socialistické republiky (29.04.1961) - Hrdina socialistické práce Národní republiky Bulharsko (24.05.1961) - Hrdina práce Demokratické republiky Vietnam (28.04.1962) - Předseda Společnosti sovětsko-kubánského přátelství - Čestný člen Společnosti "Finsko - Sovětský svaz" - Zasloužilý mist sportu SSSR (1961) - Vojenský pilot 1. třídy (1961) - Čestný suvorovec (Moskevské suvorovské vojenské učiliště 1962) a mnohé další
Řády
- Leninův řád (SSSR, 14.04.1961) - Řád Georgije Dimitrova (Bulharsko, 24. května 1961) - Řád hvězdy II. třídy (Indonézie, 10.06.1961) - Řád grunwaldského kříže I. stupně (Polsko, 20.06.1961) - První kavalír řádu Playa-Chirón (Kuba, 18.07.1961) - Řád "Za zásluhy v oblasti vzduchoplavectví" (Brazílie, 02.08.1961) - Řád Zástavy I. stupně s brilianty (Maďarsko, 21.08.1961) - Řád Karla Marxe (NDR, 22.10.1963) - Řád Nilu (Egypt, 31.01.1962) - Velká stuha Africké hvězdy (Lybérie, 06.02.1962)
Medaile a diplomy
- Medaile Zlatá hvězda (SSSR, 14.04.1961) - Medaile 40 let ozbrojených sil SSSR (SSSR, 1958) - Medaile Za ovládnutí celin (SSSR, 12.04.1961) - Medaile 20 let vítězství ve Velké vlastenecké válce 1941-1945 (SSSR, 09.05.1965) - Medaile Za výtečnou službu III.stupně (SSSR, březen 1966) - Medaile "50 let ozbrojených sil SSSR (SSSR, leden 1968) - Zlatá medaile Konstantina Ciolkovského Za význačnou práci v oblasti meziplanetární dopravy (AV SSSR) - Medaile de Lavo (RAI - Fédération Aéronautique Internationale) - Zlatá medaile vlády Rakouska (1962) - Zlatá medaile a čestný diplom Člověk v kosmu Italské asociace kosmonatiky - Zlatá medaile Za význačné zásluhy a čestný diplom Královského aeroklubu Švédska - Velká zlatá medaile a diplom FAI - Zlatá medaile Britské společnosti meziplanetární dopravy (1961) - Koůumbova medaile (Itálie) - Zlatá medaile města Saint-Denis (Francie) - Zlatá medaile Prémie za chrabrost fondu Mazzotti (Itálie, 2007) a mnohé další
Kozmonaut Alexej Archipovič Leonov v rozhovore pre denník Russia Today tvrdí, že smrť Jurija Gagarina a inštruktora Vladimira Serjogina v Mig-15UTI spôsobilo porušenie predpisov a nebezpečné priblíženie sa lietadla Su-15 pilotovanému testovacím pilotom. Leonov bol členom vyšetrovacej komisie, ktorá zistila, že na vine bol pilot Su-15. Ten mal stroj pôvodne testovať vo výške 10 000 m, a nie vo výške 450 - 500 m. Blízkym preletom s forsážou mal zapríčiniť problémy Mig-15UTI, ktorý následne spadol do vývrtky.
V deň havárie mal Leonov veliť parašutistickému výcviku, ale panovalo zlé počasie. Počas čakania na zrušenie výcviku počul sonický tresk lietadla prekonávajúceho rýchlosť zvuku. Podľa Leonova mu ruské úrady povolili zverejniť výsledok vyšetrovania až po dvoch desaťročiach jeho snahy o zverejnenie príčin nehody. Jednou z podmienok zverejnenia bolo utajenie identity pilota, ktorý nehodu spôsobil. Russia Today tvrdí, že pilot má zlý zdravotný stav a okolo 80 rokov. Gagarinovo lietadlo kvôli oblačnosti nevidel a jeho prítomnosť zistil až po kolízii.
Takmer neznámou skoutočnosťou je fakt, že len prezieravosti veliteľa 1. Čkalovského vojenského leteckého učilišťa general-majoraV.Ch. Makarova vďačí svet za to, že prvým človekom vo vesmíre bol práve Jurij Alexejevič Gagarin.
Mladý kurzant učilišťa Gagarin nemal počas výcviku problémy so žiadnym druhom leteckých úloh, s výnimkou pristátia. Počas neho sa jeho lietadlo obvykle "kývalo" prednou časťou k zemi, čo malo za následok rozhodnutie inštruktorov o vyradení Gagarina z pilotného kurzu. Vtedy však zasiahol veliteľ učilišťa general-majorV.Ch. Makarov. Jemu jedinému napadlo, že príčinou problémov, inak všestranne nadaného kurzanta, môže byť jeho nízky vzrast. Gagarin totiž meral 165 cm (podľa niektorých zdrojov dokonca len 157 cm), čo mu výrazne sťažovalo výhľad z cvičného stroja a tým aj odhad uhlov pri pristávaní. Preto na pokyn veliteľa učilišťa bola pri ďalšom lete na sedačku Gagarinovho stroja pridaná podložka. Predpoklad Makarova sa ukázal byť správnym a Gagarin úspešne ukončil letecké učilište.
Paradoxne práve Gagarinova malá výška a hmotnosť (68 kg) ho o.i. predurčila pre dráhu kozmonauta. Ak by bol totiž vyšší a ťažší, nezmestil by sa zrejme do úzkeho priestoru vesmírneho modulu Vostok-1.
