Husák, Otakar

Brigádní generál Otakar HUSÁK



Narodil se 23.dubna 1885 v Nymburku. Po absolvování obecné školní docházky a střední školy absolvoval i vysokou školu, čímž získal inženýrský titul. Poté byl odveden do rakouské armády k základní prezenční službě, jíž ukončil vzhledem ke vzdělání jako záložní důstojnický čekatel. Začátek I. sv. války v létě 1914 jej zastihl v Rusku, kam se předtím odstěhoval.


Byl organizován v čs. krajanských spolcích, jako národně uvědomělý Čech. Když se dozvídá o tvoření tzv. České družiny, jejíž vznik se podařilo prosadit čs. krajanským spolkům na vlivných vojenských místech, včetně intervencí až u cara, jednotce, která má být prvním českým národním vojskem s cílem boje za samostatnost a svobodu českých zemí z područí Habsburků, neváhal ani okamžik. Dobrovolně vstupuje do České družiny jako střelec bez ohledu na svou hodnost v rakouské armádě. V řadách České družiny absolvoval i historickou její přísahu 28. 9. 1914 v Kyjevě. Na základě následného rozkazu ruského velení bylo umožněno těm, kteří doloží, že dosáhli důstojnické hodnosti v jiných armádách, složení důstojnických zkoušek. Husák této možnosti využije. Po jejich složení je v den odjezdu České družiny na frontu 9. 10. 1914 povýšen do hodnosti praporščika, čímž se stává jedním z prvních českých důstojníků. Dobrovolníci si všichni slibují, že se nevrátí domů dříve, než vybojují svobodu své české vlasti. Je zařazen ke 3. rotě jednotky, kde často vyniká při rozvědkách svou statečností a schopnostmi.


Česká družina se brzy vyznamenává a stává se známou průzkumnou jednotkou. Husák byl mezitím vyznamenán mimo jiné i řádem sv.Stanislava 3. st. s meči a stuhou. V lednu 1916 je povýšen O.Husák na podporučíka a pověřen velením 3. roty České družiny, která se záhy v únoru 1916 přetváří na Čs.stř.pluk. Ten spolu s dalšími dvěma pluky v r.1917 již tvoří Čs.střeleckou brigádu, která se vyznamenává 2. 7. 1917 v bitvě u Zborova. Předtím je ještě Husák povýšen na poručíka a jmenován do funkce velitele II. praporu 1. čs. střeleckého pluku. Spolu s poručíkem Čečkem se podílel na vypracování konečného a odvážného netradičního plánu útoku u Zborova. Z předchozích rozvěděk terén důvěrně znal. V průběhu útoku brigády, který byl proveden dle jeho a Čečkova plánu, byl zraněn. Brzy je vyléčen a zpět u jednotky. Za úspěch u Zborova je povýšen na kapitána.


Po skvělém vystoupení brigády u Zborova došlo k rozšiřování čs.vojska, již ve víru politických událostí v Rusku. Vypukla občanská válka, a Čechoslováci nejprve neutrální se staví v boji proti bolševikům a vládě Sovětů. Přišla slavná sibiřská anabáze čs. legionářů. Politická destabilizace v Rusku vedla k nápadu představitelů čs. odboje převézt čs. vojsko z Ruska na francouzskou frontu, kde by po pádu východní fronty mohlo pokračovat na západní frontě v boji za svobodu Československa. Nakonec díky bojům s bolševiky se podařilo z Archangelska 16. 10. 1917 vypravit jen jediný transport s 1.240 muži pod velením právě kpt.Husáka (Následně byl uskutečněn později z Murmanska ještě druhý transport, jemuž velel pplk. Hynek Gibiš).


Po nelehké cestě kolem Skandinávie se v listopadu 1917 transport dostává do Francie, kde v ruských uniformách budí tehdy pozornost francouzského obyvatelstva. Kpt. Husák a jeho muži se následně, již v nových francouzských uniformách, stávají elitním základem 21. čs. střeleckého pluku, jenž se formoval v Cognaku, jako základ čs. vojska ve Francii, vzniklého na troskách slavné Roty Nazdar (která vykrvácela 9. 5. 1915 u Arrasu).


Po přísaze je pluk odeslán koncem května 1918 spolu s 22. čs. střeleckým plukem na frontu. Zde se v krutém tvrdém boji proti říšskoněmeckým jednotkám vyznamenává právě prapor kpt. Husáka, v říjnu 1918 v bitvě o Terron, který se nakonec podaří dobýt a udržet v těžkých podmínkách. Kpt. Husák je následně několikrát opět vyznamenán za statečnost a své schopnosti.


Po návratu do Československa v lednu 1919 se 21. čs. střelecký pluk účastnil ještě zásahu proti zločinnému rabování zdivočelých mas v Kladně a následně bojů při obraně republiky na Těšínsku proti Polsku a na jižním Slovensku proti Maďarsku, kde všude pluk obstál se ctí. Husák je povyšován a získává další vyznamenání.


Již jako brigádní generál působil ve funkci přednosty Vojenské kanceláře prezidenta republiky v letech 1919-1920 a jako Ministr národní obrany v letech 1920-1921. Zastával i dále vysoké posty v armádě.


V době 2. sv. války byl německými nacisty vězněn. Po roce 1945 užil svobody pouze 3 roky, kdy často odvážně veřejně kritizoval nastupující sílu KSČ a její vliv. Po komunistickém puči v r. 1948 je nakonec komunisty brzy zatčen a odsouzen na doživotí (stejně jako jej odsoudili Němci v době 2. sv. války). Začátkem šedesátých let je propuštěn z vězení, avšak následně 12. 6. 1964 v Praze brig. gen. Otakar Husák, příslušník čs.legie v Rusku a ve Francii, hrdina od Zborova a Terronu, umírá.



(Autor: Pavel J. Kuthan)

Čtenářům se omlouvám, že výše zpracovaný životopis není tak zcela úplný, jak bych si sám přál. Sestavil jsem jej z pramenů, které mám a zde jsem se tuto pracovní verzi rozhodl zveřejnit jen proto, že brig. gen. Otakar Husák zde dosud svůj životopis nemá.
Žádám všechny o případné doplnění podstatných údajů, které v textu nejsou obsaženy.

V roce 1921 odešel gen. Husák z armády a až do svého zatčení po příchodu Němců v roce 1939 byl generálním ředitelem Čs. akciových továren na látky výbušné. Jeho odchod z armády byl vyvolán spory s politiky tzv. Hradu včetně Masaryka

Domnívám se, že na fotce důstojníků není pozdější generál Husák vyfocen. Zcela vlevo je podle mého hlavní intendant československého zahraničního vojska plk. Josef Petrš, nad ním by mohl být Ludvík Krejčí. Nikoho podobného Otakaru Husákovi zde nevidím a to i s ohledem na to, že časově v té době se nacházel mimo Rusko, již ve Francii, v době pořízení fotografie snad již na Těšínsku nebo Slovensku s našimi francouzskými jednotkami zahraniční armády. Podle krokví na rukávu se jedná o fotku z roku minimálně 1919. Pokud se pletu, prosím opravte mě. Děkuji.