Renard Épervier

Épervier (krahujec) byl prvním projektem Alfreda Renarda v jeho nové firmě, založené po odchodu od Stampe & Vertongen, a také jeho prvním stíhacím typem. Vznikl pro soutěž belgického vojenského letectva z roku 1927. Původně Renard počítal s řadovým motorem Hispano-Suiza 12J, musel ale být přepracován pro hvězdicový Jupiter. Koncepce byla velice moderní, šlo o celokovový, duralový hornoplošník se samonosným pevným podvozkem. palivová nádrž mohla být za letu odhozena, mezi podvozkovými nohami bylo možno nést pumu nebo torpédo.
Protože Renard do té doby stavěl pouze motory, konstrukci prototypu přenechal svému původnímu zaměstnavateli. V říjnu 1928 byl zničen během letových zkoušek, když se dostal do vývrtky. Pilot Charles Wouters vyskočil na padáku, letoun se sice sám z vývrtky dostal, ale spadl potom u Vilwoorde. Druhý stroj postavila firma SABCA a 28. listopadu 1929 dostal imatrikulaci OO-AKN. Zalétán byl jeanem Jeunejeanem a v roce 1930 byl, pilotován kapitánem Vanderlindenem, předveden na srovnávacích zkouškách proti Dewoitině D.27 a Morane-Saulnier MS.222, Bristol Bulldog a Avia BH.33 již byly vyřazeny. Vyhrál ovšem původně nepřihlášený Fairey Firefly IIM. Épervier byl během zkoušek označen jako C-1, v dubnu 1932 byl vyřazen z civilního rejstříku a nakonec pravděpodobně dosloužil v leteck éškole v Welvegem v roce 1936. Renard sice zkusil vytvořit variantu Épervier 3 s motorem Rolls-Royce F a smíšenou konstrukcí, nebyla ale postavena.

Green, W.; Swanborough, G. Encyklopedie stíhacích letounů. Svojtka & Co., Praha 2002. ISBN 80-7237-341-2.
www.fnar.be