Main Menu
User Menu

Armstrong Whitworth A.W.38 Whitley

přehled verzí

ARMSTRONG WHITWORTH A.W.38 WHITLEY - přehled verzí



Označení Provedení letounu - popis
Armstrong Whitworth A.W.38 Whitley Mk.I 34 letouny, motory Armstrong Siddeley Tiger XI
Armstrong Whitworth A.W.38 Whitley Mk.II 46 letounů, motory Armstrong Siddeley Tiger VIII.
Armstrong Whitworth A.W.38 Whitley Mk.III 80 letounů, motory Armstrong Siddeley Tiger VIII, pumový náklad zvýšen na 2 495 kg
Amstrong Whitworth A.W.38 Whitley Mk.IV 33 letouny, motory Rolls-Royce Merlin IV
Amstrong Whitworth Whitley A.W.38 Mk.IVa 7 letounů, motory Rolls-Royce Merlin X, nosnost pum až 3 175 kg,
Armstrong Whitworth A.W.38 Whitley Mk.V 1 466 letounů, motory Rolls-Royce Merlin X, ve věži Frazer-Nash čtyřče Brovningů Mk.II
Armstrong Whitworth Whitley A.W.38 Mk.VI nerealizovaná verze s motory Pratt & Whitney G.R. 1830 Twin Waps
Armstrong Whitworth A.W.38 Whitley GR Mk.VII 166 letounů protiponorkové verze, radiolokátor ASV Mk.II, zvýšena zásoba paliva až na 5 000 l.




Použité prameny:
Profile Publications, Nmber 153, Philip J. R. Moyes, The Armstrong Whitworth Whitley. Leatherhead, Surrey, UK: Profile Publications Ltd., 1967.
en.wikipedia.org
https://airwar.ru/enc/bww2/waitl.html
URL : https://www.valka.cz/Armstrong-Whitworth-A-W-38-Whitley-t15610#531859Verze : 1
MOD

ARMSTRONG WHITWORTH AW.38 WHITLEY


Historie vzniku


Velká Británie se při stavbě svých bombardérů v roce 1932 řídila jednou oficiálně nepřijatou podmínkou ženevské odzbrojovací konference, která měla zakázat stavbu nových bombardérů s nosností pum vyšší než 2 725 kg. V roce 1933 se však v Německu dostal k moci Adolf Hitler a nacisté brzy začali zbrojit. 14. října 1933 Německo opustilo odzbrojovací jednání, vystoupilo ze Společnosti národů, využilo nejednotného postupu mocností a rozhodlo se zcela jednostranně pro politiku zbrojení a nechtělo být vázáno žádnou mezinárodní smlouvou. To byl definitivní konec odzbrojovací konference. Napětí v Evropě začalo stoupat také díky fašistické Itálii a tak Francie a Velká Británie byly brzy nuceny přehodnotit své postoje. Francie začala upevňvat své vztahy směrem na východ Evropy a uzavřela smlouvu s SSSR, Polskem a Československem. Británie se začala více starat o modernizaci svého letectva, v červnu roku 1934 Ministerstvo letectví sestavilo specifikace B.3/34, kterými požaduje po dodavatelích letecké techniky, aby zahájily projektové práce na středním bombardovacím letounu, který by byl schopen denních i nočních operací. Nejprve se do této soutěže přihlásily čtyři firmy, ale dvě firmy odstupují ještě v přípravné fázi a tak v září 1934 zůstávají ve hře jen dvě firmy - Armstrong Whitworth Limited (dále jen AW), kde byla objednána stavba dvou prototypů těžších bombardérů s označením AW.38, tento letoun byl považován za vhodný pro noční bombardování. Druhou společností byla fa Handley Page Ltd. s projektem svého denního bombardéru Hampden. K těmto dvěma firmám se přidala ještě největší zbrojovka Vickers Armstrongs Ltd., kde již od roku 1933 vyvíjel dr. Barnes Neville Wallis dvoumotorový bombardér s geodetickou konstrukcí trupu - později známý Wellington.


V továrně AW začal na projektu pracovat šéfkonstruktér John Lloyd, pro tento projekt využil své předchozí prototypy, se kterými jeho fa neuspěla. Především se jednalo o prototyp transportního/ bombardovacího letounu AW.23, tento letoun byl navržen a následně postaven na základě specifikací C.26/31, neúspěšně zúčastnil se soutěže s letounem Bristol Bombay. Druhým letounem, který Lloydův tým využil byl prototyp bombardéru AW.30, ten byl nabídnut našemu letectvu, ale naše letectvo upřednostnilo francouzské Blochy MB 200. John Lloyd použil křídlo o velké nosné ploše s profilem značné tloušťky, nosníkem tohoto křídla byla torzní skříň, tvořená kovovými žebry a vlnitým plechem. Vlnitý plech byl pouze součástí této torzní skříně, povrch křídla byl tvořen hladkými hliníkovými plechy. Na rozdíl od dolnoplošného AW.23 byl projekt AW.38 navržen jako celokovový středoplošník, díky této koncepci vznikl v trupu pod křídlem prostor pro mělkou pumovnici, další pumovnice byly v tlustém křídle. Prostorný trup navrženého letounu vycházel z prototypu AW.30, měl obdelníkový průřez a od počátku bylo počítáno s použitím bombardéru také pro přepravu výsadku pěchotního vojska. Určitou konstrukční zajímavostí byl velký úhel nastavení křídla (8,5°), tento úhel umožnil křídlu, aby vykazovalo velký vztlak i při malých letových rychlostech a při přistávacím manévru pomáhalo snížit přistávací rychlost. Křídlo bylo takto nastaveno, protože se v prvotních přípravných pracích nepočítalo se vztlakovými klapkami. Díky tomuto úhlu musel pilot letoun mírně potlačit a tak všechny stroje AW.38 měly charakteristický let "nosem k zemi". Letoun byl navržen pro co nejvyšší možnou bezpečnost letu v noci a byl velmi stabilní ve všech letových režimech. Konstrukce letounu byla pojata konzervativně a v době svého vzniku představoval to nejlepší s britské konstrukční školy, bohužel, tato konstrukce velice brzy zastarala.

První prototyp Sn. K4586 vzlétl s velkým náskokem před konkurencí, stalo se tak 17. března 1936 na továrním letišti Baginton v Coventry. Zálet a zkoušky byly úspěšné, jen výkony letounu byly slabé. Na vině byly použité dvouhvězdicové čtrnáctiválcové motory Armstrong Siddeley Tiger IX o výkonu 795 hp (593 kW). Tyto motory měly sice malou spotřebu paliva, díky těmto motorům mohl nový bombardér dopravit plný pumový náklad na vzdálenost větší než 2 400 km, ale letoun byl podmotorovaný a s pumovým nákladem se ploužil rychlostí 160 mph (257 km/h). Ministerstvo letectví si bylo vědomo rostoucího nebezpečí v Evropě a tak ve značném předstihu postupně uzavřelo s firmou AW objednávky na 320 letounů AW.38 s bojovým jménem Whitley, poslední z těchto letadel mělo být předáno do konce 1937! RAF počítala s bombardéry Whitley především pro noční nálety a pro ty byl také Whitley vybaven, dlouhý let pilotům usnadnil autopilot a navigaci zase usnadňoval moderní radiokompas.


Druhý prototyp K 4587 vzlétl až 24. února 1937, tento prototyp byl poháněn výkonnějšími motory Armstrong Siddeley Tiger XI a v průběhu několika málo dnů byly dodány první sériové letouny AW.38 Whitley Mk.I. První sériové stroje měly dosti pochybnou bojovou hodnotu, např. až od dvanáctého vyrobeného letounu byly montovány mechanicky ovládané přední střelecké věže typu Frazer-Nash. Tyto první sériové letouny měly stále nízkou maximální rychlost (289 km/h), která stále zaostávala za původními požadavky Ministerstva letectví z roku 1934. Whitley Mk.I celkově dosti zaostával za svými současníky, například italské bombardéry Savoia-Marchetti SM.79 Sparviero nebo Savoia-Marchetti SM.81 Pipistrello jej překonávaly v rychlosti, dostupu i doletu. Verze Whitley Mk.I byla vyrobena v počtu 34 letounů továrnou v Bagintonu.


Následovala verze AW.38 Whitley Mk.II, ta byla poháněna motory Armstrong Siddeley Tiger VIII, které byly přeplňovány dvourychlostními kompresory, motory měly, díky těmto kompresorům, lepší výškové charakteristiky. Obranná výzbroj jednoho kulometu Vickers K v přední i v zadní střelecké věži, byla od této verze doplněna výsuvnou hydraulicky ovládanou střeleckou věží Frazer-Nash FN 17 se dvěma kulomety Browning Mk.II (tato věž svým tvarem připomíná popelnici). Celkem bylo vyrobeno 46 letounů této verze.


Další verzí, která se dostala do výroby byla série 80 letadel AW.38 Whitley Mk.III. Tato verze mohla nést díky upravené pumovnici 5 500 liber (2 495 kg) pum. Motory zůstaly stejné, jako měla předchozí verze - Armstrong Siddeley Tiger VIII. Tyto motory zvýšené hmotnosti letounu již zcela nepostačovaly a všem bylo jasné, že musí být nahrazeny jinými, výkonnějšími typy motorů. Výroba byla ukončena v březnu 1939. Kvůli odlehčení byla velmi často demontována spodní střelecká věž Frazer-Nash FN 17, která vážila 500 kg a při jejím vysunutí do střelecké polohy se drasticky snížila již tak nízká rychlost letounu Whitley.

5. dubna 1939 se konečně do výroby dostává série 33 letadel AW.38 Whitley Mk.IV, která je poháněna výkonnými motory Rolls-Royce Merlin IV o výkonu 1 030 hp (757 kW). Tyto letouny již byly schopné dosáhnout maximální rychlosti 393 km/h, znatelně se zároveň zlepšila stoupavost a dostup. Částečně tomu napomáhal také výfukový systém těchto motorů, neboť výfukové ejektory vykazovaly měřitelný tah. Na jaře 1939 se do výroby dostala ještě sedmikusová série další verze s označením AW.38 Whitley Mk.IVa, ta byla poháněna motory Rolls-Royce Merlin X s dvourychlostními kompresory a díky tomu tyto Merliny dosahovaly výkonu 1 145 hp (854 kW v 1 720 m). Výzbroj těchto letounů byla stejná, jako u verze Whitley Mk.III, ale výkony byly vyšší. Zvýšená spotřeba paliva motorů Merlin si vynutila instalaci další palivové nádrže o objemu 186 galonů (846 l), ale i přesto bylo do těchto letounů možno naložit až 7 000 lb (3 175 kg) pum (2x 2 000 lb v trupu a 12x 250 lb v křídlech). Náběžné hrany křídel byly těchto strojů vybaveny pneumatickým odledovacím zařízením.

Těsně před vypuknutím druhé světové války - v srpnu 1939 přichází první letouny z nejpočetnější verze AW.38 Whitley Mk.V, výroba této verze byla ukončena až koncem června 1943 po dokončení 1 466 letadel. Pohonné jednotky zůstaly shodné s verzí Whitley Mk.IVa, tedy Merliny X, stejná zůstala také nosnost pum, zásadním rozdílem byla instalace nové střelecké věže Frazer-Nash do zádi letounu, tato věž nesla čtveřici kulometů Browning Mk.II s celkovou zásobou 8 000 nábojů. Obrana zadní sféry tak velmi posílila, bohužel, ale chyběla obrana shora, zespodu a ze stran.

Motorů Rolls-Royce Merlin však nebyl vždy dostatek, tyto skvělé motory poháněly Hurricany, Spitfiry, Defianty a další letouny, z tohoto důvodu konstruktéři AW vypracovali projekt letounu AW.38 Whitley Mk.VI, který měl být poháněn americkými motory Pratt & Whitney G.R. 1830 Twin Waps o výkonu 1 200 hp. Tato verze se nakonec do výroby nedostala.


V roce 1940 byla objednána specializovaná úprava Whitleye pro protiponorkové hlídkování. Whitleye starších bombardovacích verzí se již do protiponorkového hlídkování úspěšně zapojily, ale jejich činnost snižovala absence radiolokátoru. Nová protiponorková verze byla označena jako AW.38 Whitley GR Mk.VII a byla vyrobena v počtu 166 letadel mezi lety 1941 a 1942. Tento letoun vycházel z Whitleye Mk.V, nesl shodnou výzbroj a byl poháněn shodnými motory. Letoun mohl nést (2 820 kg) hlubinných pum, zásoba paliva byla zvýšena na 970 galonů (4 410 l) a v případě potřeby až na 1 100 galonů (5 000 l), krom této zátěže nesl navíc dalšího člena osádky - operátora radiolokátoru ASV Mk.II. Whitleye se v této úloze osvědčily tak, že několik bombardovacích Mk.V bylo přestavěno na standard GR Mk.VII. Od perutí Coastal Command byly postupně stahovány od jara 1943 kdy byly nahrazovány modernějšími letouny.

Použité prameny:
William Green, Famous Bombers of the Second World War, London, Macdonald and Jane's, third revised edition 1975, ISBN 0-356-08333-0.
Nicolas Roberts, Aircraft Crash Log No.4: Armstrong Whitworth Whitley, Cedar Green, Leeds, 1978.
Francis K. Mason, The British Bomber since 1914, Putnam Aeronautical Books, London 1994, ISBN 0-85177-861-5.
Bill Gunston, Classic World War II Aircraft Cutaways, Osprey Publishing, Botley 1995, ISBN 1-85532-526-8.
Jaroslav Schmid, Letadla 1939 - 45, Stíhací a bombardovací letadla Velké Británie, díl 1., str. 6 - 9, Nakladatelství Fraus Plzeň, ISBN: 80-85784-37-8
Letectví a kosmonautika č. 10/1980, ročník LXIV, Václav Němeček, Letadla 39-45, Armstrong Whitworth Whitley VII, Vydavatelství Naše vojsko, ISSN 0024-1156
Profile Publications, Nmber 153, Philip J. R. Moyes, The Armstrong Whitworth Whitley. Leatherhead, Surrey, UK: Profile Publications Ltd., 1967.
en.wikipedia.org
https://airwar.ru/enc/bww2/waitl.html
https://www.airwar.ru/enc/sww2/waitlgr.html
www.flightglobal.com
https://uboat.net/boats/u206.htm
https://uboat.net/boats/u751.htm
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Armstrong-Whitworth-A-W-38-Whitley-t15610#531856Verze : 2
MOD

Operační nasazení:


První jednotkou, která byla letouny Whitley vyzbrojena, byla 10. bombardovací peruť v Dishforthu, ta své letouny převzala 9. března 1937. V okamžiku, kdy Velká Británie a Francie vyhlásily Německu válku, mělo velitelství bombardovacího letectva letouny Whitley vyzbrojeno celkem osm perutí, ono jich bylo vlastně devět, ale 7. peruť byla právě přezbrojována na typ Hampden Mk.I. V té době byly u bojových jednotek Whitleye verzí Mk.III a IV. Starší verze Mk.I a II. byly stahovány a následně byly používány k výcviku.


Ačkoliv byl Whitley pomalý, neohrabaný a slabě vyzbrojený letoun, který v té době již rychle zastarával, byl však, pro bombardovací letectvo RAF nepostradatelným letounem a výše uvedené nedostatky vyvažoval svou spolehlivostí a vytrvalostí.

Královské letectvo své noční bombardéry nasadilo k letákovým náletům na Německo a tak letounům Whitley patří hned několik prvenství. V noci 3. září 1939 byl svržen náklad letáků na německá města Brémy, Hamburk a na průmyslové Porůří. Whitley Mk.III 53. a 56. perutě se tak stal prvním bombardérem RAF, který za druhé světové války pronikl nad německé území. Svou dávku letáků dostal zanedlouho i Berlín, tento nálet byl proveden v noci z 1. na 2. října 1939, provedla jej 10. peruť se svými letouny Whitley Mk.IV. Nutno říci, že tento způsob bombardování se zcela minul s účinkem a morálka německého obyvatelstva neutrpěla. Bombardovací letectvo v té době, těmito nočními bombardéry vyzbrojovalo další a další jednotky, nakonec AW.38 Whitley tvořil celkem jednu šestinu všech bombardérů RAF a především svým počtem tak měl pro RAF značný význam. Je však pravdou, že po zahájení skutečných bombardovacích náletů (květen 1940), se začala projevovat jeho zastaralost. Jen díky tomu, že byl Whitley používán pouze jako noční bombardér, neutrpěl takové ztráty jako Hampden při denních náletech. V počáteční fázi byly vybírány pouze vojenské cíle, ale při tomto způsobu náletů se projevil nedostatečný výcvik navigátorů, protože jen malá část letadel se dostala nad určené cíle. Postupem doby se cíle měnily a nakonec Bomber Command dalo svým osádkám příkaz a začalo neomezené bombardování německých měst. Samozřejmě nezůstalo pouze u německých měst a tak bombardéry se nejmodernější Whitley Mk.V dostaly nad severoitalská města Janov a Turín, dále bombardovaly Rakousko a Polsko a také cíle v protektorátu. Stále více se však projevovaly nedostatky tohoto bombardéru, vedle slabé výzbroje a nízkých výkonů to byla například chybějící pasivní ochrana a tak jak rostla síla německých nočních stíhačů a protiletadlové obrany, tak vzrůstaly i ztráty bombardérů Whitley. Dalo by se říci, že u Bomber Command zakončil Whitley svou kariéru v noci z 29. na 30. dubna 1942, kdy byl bombardován belgický přístav Ostende. Od tohoto dne byly bombardéry Whitley stahovány od bombardovacích jednotek a byly využívány k přepravě výsadkářů, k dopravě nákladů, k výcviku, k vlekání nákladních kluzáků, ke kladení námořních min a patnáct jich bylo odzbrojeno, upraveno pro přepravu cestujících a předáno letecké společnosti BOAC. Přesun k druholiniové jednotce však neznamenal, že se Whitley již nedostal nad Německo s nákladem pum. Bomber Command na konci jara 1942 změnilo taktiku bombardování - začalo s plošným ničením německých měst a k tomu měly dopomoci nálety s tisícem letadel a pro tento počet si nový velitel Bomber Command Air Chief Marshal sir Arthur Harris půjčil všechny vhodné stroje od pomocných jednotek a Whitley tak bombardoval německá města Kolín nad Rýnem, Essen, Brémy, Duisburg, Oberhausen, Stuttgart a Dortmund.

Delší kariéru Whitleye zaznamenaly u Coastal Command, královské letectvo již v roce 1939 převedlo několik perutí k pobřežnímu letectvu. Jednalo se o 51., 58., 77. a 102. peruť. Jejich úkolem bylo střežení a doprovod konvojů a jejich ochrana před německými ponorkami. Ačkoliv se osádky Whitleyů musely spoléhat pouze na své oči, tak se v toto roli velmi osvědčily, proto jsou v roce 1940 přezbrojeny na tento typ další dvě jednotky a to 502. a 612. peruť. V roce 1942 bylo k pobřežnímu letectvu převedeno několik desítek Whitleyů od Bomber Command. Úspěšné nasazení bombardérů Whitley vedlo k vytvoření specializované verze GR Mk.VII, která byla vybavena radiolokátorem, na tento standard bylo upraveno také několik převedených bombardérů Mk.V. U Coastal Command vydržel Whitley do jara 1943, kdy byl nahrazen modernějšími letouny. Whitleye GR Mk.VII byly převedeny k cvičným jednotkám, kde se cvičili operátoři radiolokátorů. Dalo by se říci, že koncem roku 1944 byl Whitley již zcela vyřazen ze služby, snad jen několik málo výjimek vlekalo kluzáky. U 734. perutě FAA byl poslední Whitley vyřazen až v únoru 1946, ale to byl asi ten úplně poslední.


Jednotky:


RAF: 7. peruť, 10. peruť, 51. peruť, 53. peruť, 58. peruť, 76. peruť, 77. peruť, 78. peruť, 97. peruť, 102. peruť, 103. peruť, 109. peruť, 115. peruť, 138. peruť, 161. peruť, 166. peruť, 295. peruť, 296. peruť, 297. peruť, 298. peruť, 299. peruť, 502. peruť, 612. peruť, 619. peruť,
1419. letka, 1473. letka, 1481. letka, 1484. letka, 1486. letka,
Výcvikové: 1. OTU, 10. OTU, 19. OTU, 24. OTU, 2. OTU, 58. OTU, 81. OTU a 83. OTU.
Parachute Training School


FAA: 734. peruť
British Overseas Airways Corporation (BOAC) - civilní letecká společnost



Použité prameny:
William Green, Famous Bombers of the Second World War, London, Macdonald and Jane's, third revised edition 1975, ISBN 0-356-08333-0.
Nicolas Roberts, Aircraft Crash Log No.4: Armstrong Whitworth Whitley, Cedar Green, Leeds, 1978.
Francis K. Mason, The British Bomber since 1914, Putnam Aeronautical Books, London 1994, ISBN 0-85177-861-5.
Bill Gunston, Classic World War II Aircraft Cutaways, Osprey Publishing, Botley 1995, ISBN 1-85532-526-8.
Jaroslav Schmid, Letadla 1939 - 45, Stíhací a bombardovací letadla Velké Británie, díl 1., str. 6 - 9, Nakladatelství Fraus Plzeň, ISBN: 80-85784-37-8
Letectví a kosmonautika č. 10/1980, ročník LXIV, Václav Němeček, Letadla 39-45, Armstrong Whitworth Whitley VII, Vydavatelství Naše vojsko, ISSN 0024-1156
Profile Publications, Nmber 153, Philip J. R. Moyes, The Armstrong Whitworth Whitley. Leatherhead, Surrey, UK: Profile Publications Ltd., 1967.
en.wikipedia.org
https://airwar.ru/enc/bww2/waitl.html
https://www.airwar.ru/enc/sww2/waitlgr.html
www.flightglobal.com
https://uboat.net/boats/u206.htm
https://uboat.net/boats/u751.htm
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Armstrong-Whitworth-A-W-38-Whitley-t15610#531858Verze : 1
MOD