USS Zumwalt (DDG-1000) je raketový torpédoborec námořnictva Spojených států. Je první lodí třídy Zumwalt a první lodí pojmenovanou po admirálu Elmu Zumwaltovi. Zumwalt má stealth schopnosti, navzdory své velké velikosti má radarový odraz podobný rybářské lodi. Dne 7. prosince 2015 zahájila loď Zumwalt námořní zkoušky připravující ji na začlenění do Tichomořské flotily. Loď byla uvedena do služby 15. října 2016 v Baltimoru. Jejím domovským přístavem je San Diego v Kalifornii.
Nejnovější články
Po ústupu Britů z kontinetu obsadil severní Francii Wehrmacht, oblohu opanovala Luftwaffe. Část francouzských leteckých jednotek evakuovala na jih. Mnoho francouzských pilotů věřilo, že se západní Afrika stane základnou, odkud budou bojovat proti územím, okupovaným Němci. Tato naděje byla ale brzy pohřbená. Prakticky všichni velitelé jednotek v Africe uznali podmínky příměří a letci pokojně očekávali další vývoj. V některých jednotách se začala tvořit opozice. Francouzští piloti začali přemýšlet o tom, že uprchnou k Britům i s výzbrojí.
Operace Jaywick byla speciální operace uskutečněná za druhé světové války. V září 1943 zaútočilo 14 commandos a námořníků ze spojenecké speciální jednotky Z na japonskou lodní dopravu v singapurském přístavu a potopilo šest lodí.
8000 km na rybářské loďce do japonského přístavu a zpět.
Artaxerxés III., původním jménem Óchos (staropersky Vahuka), byl perský velkokrál z rodu Achaimenovců, vládnoucí v letech 359/358–338 př. n. l. Jeho otcem byl král Artaxerxés II., matkou Stateira, dcera Hydarnova. Artaxerxés měl četné bratry, z nichž nejznámější jsou princové Dareios, Ariaspés a Arsamés.
Ačkoli je Artaxerxés III. většinou antických autorů popisován jako muž bez skrupulí, který nechal odstranit své bratry, aby se sám dostal na trůn, nikdo mu nemůže upřít energii a houževnatost, jimiž se značně odlišoval od svého otce Artaxerxa II. i děda Dareia II. Tyto své vlastnosti předvedl již v letech 360–358 př. n. l., kdy obratně zasáhl do egyptských sporů o trůn, podrobil si vzpurného místodržitele Východní Arménie Oronta a uspořádal poměry ve Foiníkii a Kilikii.
Helmut Paul Emil Wick byl německé druhoválečné letecké eso. Byl velitelem křídla Luftwaffe nacistického Německa a čtvrtým nositelem Rytířského kříže Železného kříže s dubovými ratolestmi, v té době nejvyššího vojenského vyznamenání.
Prvoválečné zkušenosti ukázaly, že rozvoj letectva zásadně mění celý způsob vedení války. Zcela novým faktorem se stala schopnost napadat cíle v zápolí. Otázkami obrany proti leteckým útokům a odstraňování jejich následků se začali zabývat vojenští odborníci. V roce 1936 vzešel ze strany MNO podmět k zahájení vývoje automobilu, jež by byl schopen provést asanaci komunikací zasažených bojovými chemickými látkami. Dále tento vůz měl sloužit i k rozstřiku bojových otravných látek.
Sovětské, resp. ruské bojové vozidlo pěchoty BMP-3 bylo vyvinuto v osmdesátých letech 20. století na podkladě zkušeností se svými předchůdci BMP-1 a BMP-2. Vyznačuje se novým pancéřováním, věží, výzbrojí i moderními technickými prvky. Vozidlo má automatický obranný systém vyhledávání a ničení protitankových řízených střel, je možno ho vybavit reaktivním pancéřováním. Stejně jako předchůdci je i tento stroj obojživelný a může se ve vodě pohybovat rychlostí 10 km/h.
Německý tank Neubaufahrzeug byl první prototyp těžkého tanku pro Wehrmacht poté, co se Adolf Hitler ujal moci. Tento těžký a pomalý vícevěžový tank se jen těžko dal použít pro taktiku Blitzkriegu, a proto bylo vyrobeno jen 5 kusů. Tyto stroje byly využity zejména pro propagační účely, avšak zúčastnily se bojů v Norsku v roce 1940.
Po uzavření příměří v roce 1943 někteří piloti uprchli na sever, kde vytvořili republikánské letectvo, a pokračovali v boji za Mussoliniho. Většina členů Regia Aeronautica se však postavila proti Ose a od září 1943 do května 1945 uskutečnila více než 4 000 letů.
V době 1. světové války se objevily první stíhací letouny. Často se uvádí, že prvním stíhacím letounem byl Morane-Saulnier N, ale není tomu tak – prvním byl typ L od stejné firmy. Kromě tohoto prvenství jsou letouny Morane-Saulnier slavné díky pilotovi, jehož jméno je neodmyslitelně spojeno s počátky stíhání a dodnes i se slavnými tenisovými turnaji.
Starší články
Muž, jenž jako poslední velel takzvanému "Kornilovu praporu", jinak Československému inženýrskému pluku, jenž vznikl v lednu 1918 na Donu v Dobrovolné armádě generála Kornilova. Muž, jenž se osobně zúčastnil 59 bojových střetů s bolševiky.
První velitel B letky 312. čs.stíhací perutě RAF a významný velitel jednotek stíhacích bombardérů RAF během 2. světové války.
Na soluňské frontě zahájila 15. září 1918 dohodová Orientální armáda útok na obrannou linii hájenou především bulharskou armádou doplněnou německými oddíly. Její pravé křídlo (v Albánii) chránila rakousko-uherská armáda. Tato linie byla proražena během pouhého týdne a po dalším týdnu bulharská armáda kapitulovala. Vytvořila se ohromná mezera ve frontě, kterou nebylo čím zaplnit. Rakouským jednotkám v Albánii hrozilo obklíčení a proto bylo 28. září rozhodnuto Albánii vyklidit.
М109А5Ö (niektoré zdroje používajú označenie М109А5Öе, alebo М109А5O) je rakúska modernizácia samohybných húfnic M109A2/M109A3/M109A5 prvýkrát predstavená v roku 1994 s využitím podvozku húfnice M109A2.
Modernizácia zahŕňa najmä inštaláciu rakúskeho inerciálneho navigačného systému NORA (Navigations-, Orientierungs- und Richtanlage), nový automatizovaný systém riadenia paľby EAFLS (Elektronische Artillerie Feuerleitsystem) tiež rakúskeho pôvodu, mechanický nabíjací systém a hydraulický pohon záveru vyvinutý rakúskou spoločnosťou Intertechnik Linz, novej elektroinštalácie (pôvodom zo Švajčiarska) a radu ďalších meních zmien. Uvedené zmeny umožnili zvýšiť rýchlosť streľby na 3 výstrely za 15 sekúnd, alebo 10 výstrelov za minútu a umožnili aj používanie novej munície, určenej pre húfnice M109A6 Paladin.
Táto protilietadlová verzia Sd.Kfz. 251 vznikla pre potreby protilietadlovej obrany jednotiek Luftwaffe. Lafetovanou zbraňou sa stal 2 cm Flak 38. Aby bolo možné zbraňou otáčať v plnom rozsahu 360° muselo dôjsť k rozsiahlym zásahom do konštrukcie bokov. Bočné panciere sa vyrezali a na ich miesto boli na pántoch uchytené nové sklápateľné pancierové bočnice. Vyrobená bola malá séria takýchto vozidiel, o ktorých chýba viac podrobnejších informácií. Počet vyrobených strojov bol malý, vyzbrojená nimi bola len 18. Batterie Flak-Rgt. Hermann Göring. Posledné vozidlá doslúžili niekedy do 4-5/1943.
Letoun P-36, který je pravděpodobně nejznámější jako předchůdce Curtissu P-40 Warhawk, se během druhé světové války v armádním letectvu Spojených států zúčastnil jen málo bojů. Byl to stíhací letoun, který nejčastěji a nejúspěšněji používalo francouzské letectvo během bitvy o Francii.
Druhá část článku o sebeobraně prostřednictvím čepelových zbraní předkládá krátký výčet vhodných zbraní pro tento druh sebeobrany a způsob jejich použití.
Další životopisný vojenský medailonek slavného R-U generála pěchoty z období Velké války, který působil např. během mobilizace v roce 1914 ještě v hodnosti generálmajora na postu velitele plzeňské 37. pěší brigády, v listopadu 1914 byl jmenován velitelem olomoucké 106. domobranecké pěší tzv. Železné divize bojově nasazené v Haliči, Karpatech a Ruském Polsku, od září 1915 do července 1916 velel této divizi na Soči...
Primárne určenie tohoto vozidla bolo zásobovanie peších jednotiek výzbrojou, muníciou a inou výstrojou. Neskôr sa pristúpilo k ich používaniu ako ťahačov protitankových kanónov kalibru 25 mm. Neustávala ani snaha tieto vozidlá vyzbrojiť. Existovali i odvodené verzie napr. neopancierovaný ťahač Renault 36R (ACD 1), dizajnérsky návrh Renault UF, či evolučný nástupca Renault DAE (UE 3).
Po porážke Francúzska získali nemecké jednotky množstvo týchto vozidiel, ktoré okamžite využili na rôzne účely. Niektoré vozidlá získali i ďalšie štáty.
Archivní články
Představujeme sekci valka.cz:
Podkategorie
