Českoslovenští letci v sovětském zajetí 1939–1941
„Hlad nás donutil k žebrání o chléb u osadníků a při této příležitosti jsme se od nich dozvěděli, že prý Rudá armáda překročila 17. září hranice a jde na pomoc Polsku. Právě jsme všichni roztroušeni po vesnici, když přilétá v přízemní výšce 28 ruských strojů. Neznáme situaci, a když vidíme červenou raketu, vypálenou z jednoho letounu, poznáváme, že byl dán povel k běsnění, snad nejhorším v mém životě. Letouny bombardují z malých výšek vesnici všemi směry, tato je ihned v jednom moři plamenů, rozvířeném mohutnými detonacemi stojících muničních vozů. Po odbombardování zaujímají ruské letouny jinou formaci, takzvané ,kolo‘, a kulomety ostřelují ve vesnici každý cíl, jenž se zdá být ještě živým. Po hodině této výhně, kde pro kouř a sta mrtvých a raněných nevidíme jeden druhého, letouny odlétají a my se dostáváme ven z vesnice. Poslední naše věci zničily plameny, a tak jsem rád, že se shledávám s por. Lencem, rtm. Fornůstkem a des.Vyhnisem. Pátráme po svém útvaru, avšak marně.“
Tolik slova por. let.Václava Kopeckého, který posléze upadl do sovětského zajetí.