Záznam Postupimské konference - 07.díl

Autor: Jan Flieger / Dav 🕔︎︎ 👁︎ 18.307

Postupimská konference vedoucích představitelů tří velmocí

(Dokumentární záznam sovětské delegace)

Sedmé zasedání - 23. července 1945

Truman zahajuje jednání.

Reklama

(Sovětská delegace ve zprávě o zasedání ministrů zahraničních věcí oznámila, že program dnešního zasedání ministrů obsahoval tyto otázky:

1. Reparace Německa, Rakouska a Itálie.

Lidový komisař zahraničních věcí SSSR odevzdal státnímu tajemníku USA a ministru zahraničních věcí Velké Británie návrhy sovětské delegace na německé reparace a na zálohové předběžné dodávky z Německa zahrnuté do reparací.

Bylo rozhodnuto pověřit hospodářskou komisi, aby oba návrhy předběžně projednala, aby pak mohly být projednány na dalším zasedání tří ministrů.

2. Hospodářské zásady vůči Německu.

Byly projednávány body 13 a 18 a nový 19. bod, který navrhla sovětská delegace. Sovětská delegace prohlásila, že bere zpět doplněk, který navrhla k bodu 13, a navrhla vyřadit bod 18 s tím, aby otázky, jichž se tento bod týká, byly projednány spojeneckými orgány v Německu a potom vyřešeny v Kontrolní radě nebo, kdyby Kontrolní rada nedospěla k dohodě, na základě dohody mezi vládami. Dohody dosaženo nebylo, a proto bylo rozhodnuto odevzdat otázku týkající se 18. bodu k vyřešení šéfům tří vlád.

Pokud jde o nový bod 19, který předložila sovětská delegace, státní tajemník USA prohlásil, že tento bod je pro USA nepřijatelný. Sovětská delegace navrhla alternativní návrh 19. bodu, podle něhož má být vývoz z Německa, schválený Kontrolní radou, v zájmu krytí dovozu realizován přednostně, dříve než všechny ostatní dodávky. Ve všech ostatních případech mají přednost reparace. Nebylo dosaženo dohody, a proto bylo rozhodnuto odevzdat tuto otázku k vyřešení šéfům tří vlád.

3. O Radě ministrů zahraničních věcí.

Reklama

Návrh, který předložila redakční komise, byl schválen bez jakýchkoli oprav.

4. Poručenská území.

Jednalo se o návrhu sovětské delegace. Ministr zahraničních věcí Velké Británie prohlásil, že je třeba především vyřešit otázku, budou-li od Itálie odloučeny italské kolonie, a které. Tuto otázku je nutno vyřešit při přípravě mírové smlouvy s Itálií. Otázku, komu má být svěřeno poručenství nad všemi bývalými italskými koloniemi, které budou od Itálie odloučeny, musí vyřešit mezinárodní Organizace spojených národů. Státní tajemník USA navrhl, aby se s řešením otázky vyčkalo do uzavření mírové smlouvy s Itálií, kdy se bude jednat o všech územních otázkách týkajících se Itálie. Lidový komisař zahraničních věcí SSSR navrhl, aby bylo sovětské memorandum odevzdáno k projednání prvnímu zasedání Rady ministrů zahraničních věcí, které se bude konat v září tohoto roku v Londýne. Britský ministr prohlásil, že podle jeho názoru není nutno odevzdávat sovětské memorandum Radě ministrů zahraničních věcí, protože při přípravě mírové smlouvy s Itálií vyvstane otázka italských kolonií automaticky. Lidový komisař zahraničních věcí SSSR požádal, aby byl brán zřetel na to, že otázky, jichž se sovětské memorandum týká, předloží sovětská vláda na zářijovém zasedání Rady ministrů zahraničních věcí v Londýně.

5. O směrnicích pro spojenecké vrchní velitele v Německu.

Bylo rozhodnuto informovat všechny vrchní velitele spojeneckých okupačních vojsk v Německu o všech rozhodnutích konference, jež se jich týkají, jakmile budou tato rozhodnutí dohodnuta s prozatímní vládou Francouzské republiky.

Bylo rozhodnuto vytvořit pro tento účel komisi, kterou budou tvořit: za USA Murphy a Riddleberger; za Velkou Británii — Strang a Harrison; za SSSR — Gusev a Sobolev.

6. O  spolupráci při řešení naléhavých  evropských hospodářských problémů.

Reklama

Pro předběžné projednání memoranda delegace USA bylo rozhodnuto vytvořit komisi, kterou budou tvořit: za USA — Clayton a Powley; za Velkou Británií — Brand a Colson; za SSSR — Aruťuňan a Geraščenko.

7. Tanger.

Jednalo se o sovětském návrhu. Bylo rozhodnuto:

1. Přijmout první odstavec návrhu sovětské delegace, a to:

Po projednání otázky Tangeru jsme se dohodli, že pásmo zahrnující město Tanger a přilehlou oblast, by vzhledem ke svému zvláštnímu strategickému významu mělo zůstat mezinárodním.

2. Celou otázku Tangeru by bylo třeba v nejbližší době projednat na poradě představitelů čtyř mocností — SSSR, USA, Velké Británie a Francie — v Paříži.

8. Schválení textu výzvy k vládám Číny a Francie.

Bylo rozhodnuto poslat výzvu 48 hodin před uveřejněním komuniké o výsledcích konference.

9. O programu zasedání šéfů tří vlád 23. července.

Bylo rozhodnuto doporučit šéfům tří vlád tento program:

1. Černomořské úžiny a jiné mezinárodní vnitřní vodní cesty.

2. Oblast Královce.

3. Sýrie a Libanon.

4. Irán.)

 Truman: Dovolte mi říci své názory na Černomořské úžiny a na mezinárodní vnitřní vodní cesty vůbec.
Naše stanovisko v této otázce je takové: Domníváme se, že je třeba revidovat dohodu z Montreux. Domnívám se, že by se Černomořské úžiny měly stát volnou vodní cestou, otevřenou celému světu a že bychom my všichni měli zaručit právo všech lodí volně těmito úžinami proplouvat. Mnoho jsem o této otázce přemýšlel. Odkud pramení všechny tyto války? Za posledních 200 let všechny začínaly mezi Středozemním a Baltským mořem, mezi východními hranicemi Francie a západními hranicemi Ruska. I v posledním případě porušilo mír na celém světě především Německo. Myslím, že je povinností naší konference a rovněž blížící se mírové konference nepřipustit, aby se podobné jevy opakovaly.

Stalin: Správně.

Truman: Domnívám se, že k dosažení tohoto cíle do značné míry přispějeme, jestliže vyhlásíme a zaručíme, že vodní cesty budou k dispozici všem národům.

Stalin: Které například?

Truman: Mám návrhy týkající se svobodné plavby a myslím, že jsme povinni pokusit se dosáhnout situace, v níž budou mít Rusko, Británie a všechny další státy volný přístup ke všem mořím světa. Zde je můj návrh. (Odevzdává návrh.)
Náš návrh předpokládá vyhlášení volné a neomezené plavby po všech mezinárodních vnitřních vodních cestách. Vláda USA soudí, že takováto svobodná a neomezená plavba má být vyhlášena na takových vnitřních vodních cestách, které probíhají územím dvou nebo více států, a že tuto plavbu mají řídit mezinárodní orgány, v nichž budou zastoupeny všechny zainteresované státy.
Domnívám se, že je třeba takové orgány vytvořit co nejdříve. Především je nutno vytvořit prozatímní plavební orgány pro Dunaj a Rýn. Úkolem těchto prozatímních orgánů by mělo být obnovení a rozvoj plavebních prostředků na uvedených řekách, takový dozor nad říční plavbou, aby byly zajištěny stejné možnosti občanům různých národností a aby byla stanovena společná pravidla pro používání těchto prostředků a rovněž pravidla týkající se plavebních, celních a hygienických formalit atd. Členy těchto orgánů by se měly stát Spojené státy, Spojené království, Sovětský svaz, Francie a svrchované pobřežní státy, které vlády uvedených velmocí uznají.
Soudím, že stejný postup by měl být uplatněn v případě Kielského průplavu a ve stejném duchu by měla být pozměněna dohoda z Montreux. Dosáhneme tak volné výměny v těchto oblastech.
Předkládám tyto návrhy proto, že bych se v nejbližších 25 letech nechtěl zúčastnit ještě další války, jež by vznikla o úžiny nebo Dunaj.
Přejeme si, aby Evropa byla svobodná a hospodářsky zdravá, aby přispívala k rozkvětu Sovětského svazu, Británie, Francie a všech ostatních států a aby s ní Spojené státy mohly obchodovat na základě rovnoprávnosti a vzájemných výhod. Soudím, že náš návrh by mohl být v tomto směru krokem vpřed.

Churchill: Podporuji energicky návrh na změnu dohody z Montreux, aby obchodní i válečné loďstvo Ruska mohlo úžinami volně a neomezeně proplouvat jak v mírovém období, tak za války. Naprosto souhlasím s presidentem a s jeho návrhem, abychom svobodný režim v těchto úžinách zaručili my všichni. Záruka velmocí a zainteresovaných států bude nepochybně efektivní.
Pokud jde o další vodní cesty, o nichž se president zmínil, souhlasíme v zásadě se všeobecným pojetím jeho prohlášení. Souhlasíme rovněž s návrhem, aby byl Kielský průplav volný a otevřený a aby záruky poskytly všechny velmoci. Klademe rovněž velký důraz na volnou plavbu po Dunaji a Rýně.

Truman: Je nepochybné, že se naše názory na otázku změny dohody z Montreux shodují.

Churchill: I na cíle, v jejichž zájmu je nutno tuto dohodu změnit.

Stalin: Budeme si muset presidentovy návrhy přečíst, z poslechu člověk okamžitě všechno nepochopí. Snad bychom zatím mohli přejít k dalším otázkám? 

Truman: Dalším bodem programu je odevzdání oblasti Královce ve východním Prusku Sovětskému svazu. Sovětský dokument o této otázce byl odevzdán včera.

Stalin: President Roosevelt a pan Churchill s tím souhlasili již na teheránské konferenci a tato otázka byla mezi námi dohodnuta. Chtěli bychom, aby naše konference tuto dohodu potvrdila.

Truman: V zásadě souhlasím. Prosím pouze, abych si mohl prostudovat podmínky; jsem však přesvědčen, že z naší strany nebudou žádné námitky. Souhlasím s tím, aby Rusko získalo určité oblasti na tomto území.

Stalin: Dobře.

Churchill: Generealissimus zcela správně připomenul, že se o této otázce jednalo již v Teheránu, a pak jsme ji projednali znovu v říjnu 1944.

Stalin: V Moskvě.

Churchill: Ano, bylo to v Moskvě v souvislosti s jednáním o Curzonově linii.

Stalin: Správně.

Churchill: 15. prosince 1944 jsem o tom mluvil v parlamentu. Vysvětlil jsem, že britská vláda sympatizuje se sovětským názorem. Vyvstává jediná otázka, a to právní stránka převedení této oblasti. Sovětský návrh, který zde byl předložen, zřejmě vyžaduje, abychom uznali, že východní Prusko již neexistuje, a že oblast Královce není pod kontrolou Spojenecké kontrolní rady v Německu.
Britská vláda podporuje přání sovětské vlády, aby toto území bylo připojeno k Sovětskému svazu. Mluvím o tem jako o zásadě. Samozřejmě jsme ještě neprostudovali na mapě přesnou linii. Znovu však sovětskou vládu ujišťuji, že ruské stanovisko v této části světa stále podporujeme.

Stalin: Nic víc nenavrhujeme. Stačí nám, že americká vláda a vláda Velké Británie tento návrh v zásadě schvalují.

Churchill: Souhlasím.

Truman: Souhlasím.

Churchill: Bude třeba tento dokument maličko opravit. Stane-li se součástí komuniké v závěru konference, navrhuji, aby tento dokument dostal všeobecnější redakci.

Stalin: Nemám námitek.

Truman: V zásadě tedy s návrhem sovětské delegace souhlasíme.
Dalším bodem programu je otázka Sýrie a Libanonu.

Churchill: V současné době leží břemeno udržování pořádku a míru v Sýrii a Libanonu plně na nás. Nehodláme ani si nepřejeme těžit z těchto zemí nějaké výhody kromě těch, jež mají i ostatní země. V době, kdy jsme vstoupili do Sýrie a Libanonu, abychom odtud vytlačili Němce a vi-chistická vojska, uzavřeli jsme s Francií dohodu, podle níž jsme měli uznat samostatnost Sýrie a Libanonu. S ohledem na dlouhodobé historické styky mezi Francií a těmito zeměmi jsme prohlásili, že bychom neměli námitek proti tomu, aby tam Francie zaujímala privilegované postavení pod podmínkou, že dosáhne dohody s novými samostatnými vládami těchto zemí.
Oznámili jsme de Gaullovi, že jakmile Francie uzavře se Sýrií a Libanonem dohodu, jež bude těmto zemím vyhovovat, okamžité stáhneme svá vojska. Kdybychom stáhli svá vojska nyní, mělo by to za následek vraždění francouzských občanů a malého počtu francouzských vojáků, kteří tam jsou. Nechtěli bychom, aby se tak stalo, protože by to vyvolalo velké znepokojení Arabů a možná že by to narušilo klid a mír v Saudské Arábii a Iráku. Zmatek v této oblasti by měl za následek zmatek také v Egyptě. Nepokoje mezi Araby by nemohly vzniknout v nepříhodnější chvíli, protože by bylo ohroženo spojení se Suezským průplavem, kterým proplouvá výzbroj a posily pro válku na Dálném východě. Komunikace pro vedení války proti Japonsku mají velký význam nejen pro Velkou Británii, ale i pro USA.
Generál de Gaulle postupoval v této oblasti velmi nerozumně. Přes naše žádosti a prosby tam vyslal loď s 500 lidmi, jejichž objevení vyvolalo zmatek, který dosud neustal. Bylo to velice hloupé, protože co už těchto 500 lidí mohlo pořídit? Jejich příjezd však vyvolal nepokoje.
Tyto nepokoje, namířené proti Francouzům, okamžité vyvolaly znepokojení v Iráku, jehož vláda a lid chtěly přijít Sýrii na pomoc. Tato událost vyvolala rozruch v celém arabském svétě. Nyní však generál de Gaulle přistoupil na to, že odevzdá takzvaná zvláštní vojska syrské vládě.
Doufám, že zde dosáhneme ne-li dohody, pak alespoň urovnání této otázky s Francouzi, jež by zaručilo Sýrii a Libanonu nezávislost a zajistilo Francii určité uznání jejích kulturních a obchodních zájmů.
Dovolte mi, abych zde ještě jednou opakoval, že Velká Británie tam nehodlá setrvávat ani o den déle, než bude nezbytné. Budeme velmi rádi, až se zbavíme nevděčné práce, které jsme se ujali v zájmu Spojenců.
Jelikož se tato otázka týká pouze Francie a nás a samozřejmě také Sýrie a Libanonu, nevítáme návrh na svolání konference, které by se kromě Velké Británie a Francie zúčastnily i USA a Sovětský svaz a na níž by přijaly společné řešení. Veškeré břemeno spočívalo na nás, postupovali jsme sami bez jakékoli pomoci s výjimkou určité pomoci ze strany Francie, ale postupovali jsme v zájmu všech. Proto bychom nechtěli, aby se o této otázce jednalo na zvláštní konferenci. Kdyby se ovšem USA chtěly ujmout naší úlohy, pak bychom to jen uvítali.

Truman: Nikoli, dekuji. (Smích.)
Když vznikl tento spor mezi Francií a Sýrií a Libanonem, dopisovali jsme si o této otázce s ministerským předsedou. Když mi ministerský předseda oznámil, že tam má Velká Británie k dispozici dostatek vojáků, aby udržela mír v této oblasti, prosil jsem ho, aby učinil všechno nezbytné pro udržení tohoto míru, protože máme rovněž zájem o spojení s Dálným východem přes Suezský průplav. Možná že zde s ministerským předsedou narážíme na malé rozpory.
My soudíme, že v těchto oblastech by neměla být žádnému státu poskytována privilegia. Tyto oblasti by měly být stejně přístupné všem státům. Soudíme rovněž, že Francie by neměla mít žádné zvláštní výhody ve srovnání s jinými státy.
Stalin: Rozuměl jsem tomu tak, že USA neuznávají žádná privilegia Francie v Sýrii a Libanonu? 

Truman: Ano.

Churchill: Naše stanovisko je takové, že bychom si přáli, aby tam Francie měla privilegia, protože jsme jí to slíbili, když byl náš stát slabý a když jsme tam museli bojovat proti Němcům. To se však týká pouze nás a my samozřejmě nemáme právo omezovat jiné. Kromě toho jsme se nezavázali nějak zvlášť usilovat o to, aby si tam Francie udržela svá privilegia. Získá-li je Francie, nebudeme proti tomu nic namítat, budeme dokonce na její úspěchy pohlížet blahosklonně.

Stalin: Od koho by Francouzi mohli tato privilegia získat?

Churchill: Od Sýrie a Libanonu.

Stalin: Pouze od nich?

Churchill: Pouze od nich. Francouzi tam mají své školy, archeologické ústavy atd. Mnozí Francouzi tam dlouho žijí, zpívají si dokonce písničku „Pojedeme do Sýrie“. Tvrdí, že jejich nároky pocházejí z dob křižáckých tažení. Nehodláme se však kvůli tomu s velmocemi hádat.

Truman: Chceme, aby v těchto oblastech měly všechny státy stejná práva.

Churchill: Pane presidente, budete Sýrii bránit v tom, aby poskytla Francouzům zvláštní práva?

Truman: Samozřejmě, že nebudu, pokud to Syřané budou chtít učinit. Pochybuji však, že by si to přáli. (Smích.)

Stalin: Ruská delegace děkuje panu Churchillovi za informaci a bere svůj návrh zpět.

Churchill: Jsem generalissimovi vděčen.

Truman: Také já jsem mu vděčen.
Přejděme k další otázce — k otázce Íránu. Pan Churchill má k této otázce návrh.

Churchill: Odevzdali jsme delegacím dokument o této otázce a rádi bychom věděli, jaké je stanovisko velmocí.

Truman: Pokud jde o nás, byli jsme již dávno ochotni stáhnout svá vojska z Íránu, máme tam však mnoho různého materiálu, který chceme použít k vedení války v Tichomoří.

Stalin: Ruská delegace soudí, že by bylo v každém případě možné osvobodit Teherán.

Churchill: Rád bych přešel i k dalším dvěma bodům, abychom mohli s tímto návrhem skoncovat. Pokud jde o termín uvedený ve smlouvě, bylo zde uvedeno, že nejpozději 6 měsíců po ukončení vojenských akcí mají být vojska stažena z Íránu. Dosud uplynuly pouze 2 a půl měsíce od konce války. Slíbili jsme však Íráncům, že budou vojska stažena, jakmile skončí válka s Německem.
Navrhuji, aby byla z Teheránu vojska stažena okamžitě a otázka dalšího stažení vojsk aby byla projednána v září v Radě ministrů zahraničních věcí.

Stalin: Nemám námitek.

Truman: Budeme pokračovat v evakuaci svých vojsk z Íránu, protože jsou tam vojska, která budeme potřebovat v Tichomoří.

Stalin: Máte na to samozřejmě právo. My slibujeme, že naše vojska nepodniknou žádné akce proti Íránu.

Truman: Nemám námitek proti tomu, aby se touto otázkou zabývala Rada ministrů zahraničních věcí v Londýně.

Churchill: Mám ještě otázku týkající se Vídně. Rád bych se zde zmínil o okupačních pásmech, která byla ve Vídni přidělena britským a americkým vojskům. Ukazuje se, že v britském pásmu žije 500 000 obyvatel a jelikož zdroje pro zásobování Vídně potravinami leží východně od města, nemůžeme zajistit výživu tohoto půl miliónu obyvatel. Navrhujeme proto uzavřít prozatímní dohodu, podle níž by Rusové tyto obyvatele zásobovali potravinami, dokud nebude vypracována dohoda trvalejší. Pclní maršál Alexander učiní prohlášení o nynější situaci.

Alexander: Situace je taková, jak ji charakterizoval ministerský předseda. V našem pásmu je půl miliónu lidí. Nemám potraviny, které by mohly být poslány z Itálie. V Celovci jsou nevelké zásoby, které by však stačily na 3 týdny nebo nejvýše na měsíc. Kdybychom se tedy zavázali, že poskytneme tomuto obyvatelstvu potravu, museli bychom potraviny dovážet z USA.

Truman: V našem pásmu žije asi 375 000 obyvatel. Naše lodě nyní převážejí náklad pro vojenské akce proti Japonsku, dopravují potraviny do Evropy a určitý materiál do SSSR. Máme nedostatek dopravních, prostředků, takže by pro nás bylo těžké zásobovat dokonce obyvatelstvo našeho pásma.

Stalin: Jak je tomu ve francouzském pásmu?

Alexander: O tom nic nevím.

Stalin: Dovolte, abych si promluvil s maršálem Koněvem. Soudím, že by bylo možno měsíc posečkat s převedením zásobování vídeňského obyvatelstva do rukou našich Spojenců. Na jakou dobu bude třeba zásobování organizovat — do nové sklizně, nebo do kdy?

Churchill: Potíž je v tom, že oněch 500 000 lidí v našem pásmu a 375 000 v americkém pásmu vždycky dostávalo potraviny z východních oblastí země.

Stalin: Uzavřeli jsme s rakouskou vládou dohodu, že do nové sklizně budeme poskytovat část potravin za zboží. Soudím, že tuto dohodu bude možno prodloužit do září. Musím však přesto předběžně promluvit s maršálem Koněvem. Učiním tak dnes večer nebo zítra ráno, a pak vám dám odpověď.

Churchill: Situace je taková, že polní maršál Alexander vstoupil se svými vojsky do Štýrska, avšak otálí s příchodem do Vídně, dokud nebude vyřešeno zásobování obyvatelstva potravinami.

Stalin: Cožpak je Vídeň už nyní zásobována potravinami tak špatně?

Churchill: Nevíme, nebyli jsme tam.

Stalin: Obyvatelům se tam nežije špatně.

Alexander: Můžete-li nám v tom pomoci, jsme samozřejmě ochotni postoupit kupředu a převzít svůj díl práce.

Stalin: Řeknu vám to zítra.

Churchill: Děkujeme vám.

Stalin: Bylo by dobře, kdyby se britské a americké úřady dohodly, že rozšíří dohodu s Rennerovou vládou i na svá pásma. Nebude to znamenat uznání Rennerovy vlády nebo obnovení diplomatických styků, ale Rennerova vláda se tím dostane do stejné situace, v jaké je finská vláda. Její kompetence by se vztahovala i na tato pásma, což by pomohlo otázku vyřešit.

Truman: Jsme ochotni tuto otázku projednat, jakmile naše vojska vstoupí do Vídně.

Churchill: Rovněž souhlasíme.
Chtěl bych položit jednu procedurální otázku. Pan president a generalissimus jistě vědí, že pan Attlee a já chceme tento týden ve čtvrtek navštívit Londýn. (Smích.) Proto odtud budeme muset odjet ve středu 25. července spolu s ministrem zahraničních věcí. Vrátíme se však na večerní zasedání 27. července nebo se vrátí jen někteří z nás. (Smích.) Nebylo by proto možné, aby se ve středu konalo zasedání dopoledne.

Stalin: Dobře.

Truman: To je možné.

Churchill: Navrhuji, aby se ministři zahraničních věcí nadále scházeli jako obvykle, pouze pana Edena zastoupí v jeho nepřítomnosti pan Cadogan.

Stalin: Dobře.

Truman: 25. července začne zasedání v 11 hodin dopoledne.
Zítřejší zasedání začíná v 17 hodin.

Literatura:
Antonín Šnajdárek - Druhá světová válka v dokumentech a fotografiích, nakl. Svoboda, Praha 1968

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více