SSN - Projekt 705K Lira (kód NATO: Alfa)

foto

Bola to vysokoautomatizovaná útočná ponorka s novým typom reaktora, ktorý využíval ako tepelný nosič tekutý kov - zliatinu olova a bizmutu. V roku 1972 došlo k havárii prototypu (projekt 705), pri ktorej zatuhol tepelný nosič. Nakoľko to bol nevratný proces, ponorku o dva roky vyradili. Ako reakciu na túto haváriu mali sériové typy (projekt 705K) mierne pozmenený reaktor.
Podľa knihy Vladimíra Franceva: Až ke dnu! - vzestupy a pády ruského a sovětského ponorkového loďstva, však posádku tvorilo len 32 mužov - 31 dôstojníkov a kuchár-staršina. Tak isto ponoriek projektu 705K nebolo vyrobených 3 ale 6 ks.

Ponorky třídy Alfa (Projekt 705 Lira) měly být trumfem Sovětského svazu v oblasti ponorkových konstrukcí. Od poloviny 50-tých let koketoval s konstrukcí velmi rychlé útočné ponorky s konstrukcí trupu na bázi slitiny titanu , který by umožňoval snížit tloušťku pláště a tím i hmotnost ponorky, její velikost a příznivě ovlivnil i rychlost. Další výhodou použitého materiálu byla neobvyklá pevnost s možností ponořit se do hloubky více jak 1000 metrů a absence "lodního magnetismu", která dovolovala uniknout detektorům magnetické anomálie MAD, tedy základním detekčním prostředkem protiponorkových letadel 50 a 60 let.


Alfa


Po řadě neúspěchů nechtěl Sovětský svaz program superrychlých ponorek vzdát a tak byl celý projekt ve výsledku přepracován a zjednodušen. Sériová výroba ponorek třídy ALFA (podle kódu NATO) začala v polovině sedmdesátých let, označovaná jako Projekt 705.


Alfa 2


Do roku 1983, kdy byl tento program ukončen bylo postaveno šest ponorek. Jejich výroba a provoz byly velice nákladné a ponorky si vysloužily přezdívku "Zlatá rybka". Neuvěřitelně rychlá ponorka se schopností potopit se do rekordních hloubek, jejíž posádka byla tvořena výhradně důstojníky, však byla deklasována neustálými technickými problémy, zejména se záludným pohonným systémem. Také senzory, kterými byly ponorky vybaveny byly často poruchové a jejich obsluha velice složitá.


Výzbroj


Radar vyhledávání hladinových cílů : Topol MRK.50 a Buchta ESM/ECM Sonary: Okean (aktivní/pasivní sonar), Jenisej (pasivní sonar), Kerč (nízko a vysoko frekvenční příďový sonar) a MG-24 Luch (sonar pro detekci min). Zbrojním systémem: Akkord Odpalovacím systémem Leningrad-705. Antény Vint a Tissa, Satelitní komunikační systém: Molnija a MG-21 Rosa pro podvodní komunikaci. Navigace : radarový systém Sož.


Střely: SS-N-15 (v počtu 21 kusů) nebo SS-N-16 Vodopad (v počtu 12 kusů).


6× torpédomet 533mm : tropéda typu 53-65K, SET-65 nebo VA-111 (18 až 20 kusů)


Namísto torpéd mohly být ponorky vyzbrojeny až 24 minami.


Pohon:


Poháněny byly dvěma různými typy reaktoru, chlazenými tekutým kovem (pravděpodobně směsí olova a bismutu), dvěmi parními turbínami a pětilistovými lodními šrouby. Čtyři ponorky postavené v loděnicích admirality byly vybaveny reaktory typu BM-40A. Ponorky postavené v Severodvinsku (Projekt 705K) byly vybaveny reaktory OK-550. Ponorky musely být navíc vybaveny i sytémem, který chladivu zabraňoval tuhnout při odstavení reaktoru. Vzhledem k nespolehlivosti tohoto systému však nakonec bylo nutné udržovat reaktor v chodu dokonce i když byla ponorka v přístavu.


Podle dostupných informací byly čtyři ponorky z celkového počtu sedmi kusů ztraceny právě díky poruchám reaktoru. Nejméně jedna ponorka byla později vybavena tlakovodním reaktorem VM-4, použitého u Projektu 671B a použita k testovacím účelům. Ze služby byla vyřazena v roce 1995.


První Alfa byla z činné služby vyřazena v roce 1987, další čtyři v průběhu let 1990 až 1992.


Známé plavidla


(číslo, loděnice, spuštění, ukončení provozu)


K-377 Leningradské loděnice admirality 1967 1972


Během testů v roce 1972 utrpěla havárii reaktoru, chladicí kov zatuhl a znemožnil vyjmutí paliva reaktoru. Ponorka byla rozebrána, reaktor určen k potopení v Karském moři, k čemuž nedošlo. SSSR podepsal Londýnské konvence a reaktor byl umístěn na ostrov Jargy.


K-316 Leningradské loděnice admirality 1974 1990


K-373 Leningradské loděnice admirality 1976 1990


zakonzervováno v Bolšoj Lopatke.


K-123 Loděnice v Severodvinsku 1977 1995


V roce 1982 prošla výměnou reaktoru po havárii, kdy z primárního chladícího okruhu unikla náplň a kontaminovala prostor strojovny. Znovu spuštěna až v roce 1990 , přeznačena na B-123 a sloužila jako plovoucí dok. V roce 1991 znovu zařazena do služby, v roce 1995 vyřazena a sešrotována.


K-432 Loděnice v Severodvinsku 1978 1990


K-432 1978 1982 1993


sešrotována Při zkušební plavbě se v roce 1979 srazila s velrybou a po generální opravě byla dokončena až v roce 1988.


K-463 Loděnice v Severodvinsku 1978 1987


K-463 1978 1982 1994


sešrotována 1988 vyměněn reaktor za typ VM-4 a loď sloužila jako zkušební


K-493 1981 1983


Reaktor vyměněn za typ VM-4 a plavidlo sloužilo jako cvičné. V současné době zakonzervováno v Bolšoj Lopatke.