SOV - ZU-23-2 (2x23 mm protiletadlový kanon)

ZU-23 2x23 Zenitnaja ustanovka. Zdvojená zbraň se dvěma kanono ráže 23 mm, přepravovaná na podvozku, který se při ustanovení zbraně pro střelbu sklápěl.
Zbraň zejména používaná u výsadkového vojska. Její rozšíření též na korbách nákladních automobilů všech kategorií.


Fridrich

ZU-23 (ЗУ-23) je tvořena dvojicí - 23 mm protiletadlových automatů 2A14 (2А14)
charakteristiky:
ráže: 23 mm
kadence: 800 – 1 000 ran/min,
počáteční rychlost střely: 970 m/sec.
hmotnost automatu: 75 kg
hmotnost náboje: 0,45 kg
hmotnost granátu: 0,19 kg
hmotnost celé ZU: 950 kg
palebný průměr ZU: 200 ks (2 zásobníky po 50 nábojích na
každý automat)
použití: PVO jednotek, ničení pozemních a
nadvodních objektů, živé síly.......
varianty: základní-tažená verze, při lokálních
konfliktech samostatná aktivita jednotek
a (Čečna, Afganistán, Afrika….)
umístění na nákladní automobily a
pásové podvozky. Výzbroj vzdušně-
výsadkových vojsk RF- na podvozku
BMD.
Opět plánuji umístění obsáhlého materiálu o ZU-23-2 na www.pvo.webz.cz
Zdroj informace: http://www.pvo.ru, www.shipunov.com.....a další sránky Internetu.
Foto bude následovat

doplněk

doplněk

doplněk

doplněk

doplněk

doplněk

Irak

Řecký ZU-23


Zdroj : http://greekmilitary.net/airdefence.htm

ZU-23 používá standardně mechanický zaměřovač ZAP-23 /2C27/, který představuje mechanický analogový počítač se vstupem šikmé dálky cíle, rychlosti, kursového úhlu cíle a úhlu sklonu dráhy letu cíle. Výsledkem jsou úhly nadběhu o které je přímo natočena osa kolimátorového zaměřovače. Obsluha ovšem musí příslušné údaje zjistit nebo alespoň odhadnout a nastavit do přístroje. Díky absolutní spolehlivosti v teplotách od -50 do +50°C, odolnosti proti radiaci a elmag. impulsu se i po 60 letech vyrábí a dodává.

K materiálu JUTONa doplňuji:


Na rozdíl od našich armádních odborníků - teoretiků uživatelé tohoto systému / výsadkové a pohraniční jednotky/ nepovažují ZU-23-2 za prostředek PVO, ale prakticky jej používají jako lehký a velmi mobilní prostředek palebné podpory, nenáročný na obsluhu a údržbu. Při existenci raket Strela/Igla je použití jako PVO v baterii 6 kusů neefektivním luxusem. Nezastupitelnou práci ale odvádí po jednom nebo dvou kusech na opěrných bodech a checkpointech, kde ho mohou obsluhovat dva lidé, stejně tak při eskortě silničních kolon, naložený na korbu nákladního automobilu. V Afghánistánu se pro ZU-23-2 na nákladním automobilu a Šilku se stejnou municí vžilo označení "Šajtan arba - ďáblův převozník", a výsadkáři nasazení v Čečně konstatovali, že přežili útok přesily čečenských bojovníků jen díky tomu, že jejich "Zuška" rozstřílela na 1100 m vozidla a držela je dlouho palbou ve vzdálenosti 800 m - kde se ZU-23-2 trefuje bez problémů, ale lehký kulomet a RPG už má zásahy spíše náhodné.


- komplet má 5 členů obsluhy:
velitel - stojí za kanonem, přiděluje cíle, stanovuje parametry cíle
střelec - sedí vlevo, navádí a spouští kanony
stavěč prvků - sedí vpravo, obsluhuje zaměřovač ZAP-23
dva nabíječi - nabíjí a natahují kanony, mění hlavně


- při nepřetržité službě na opěrném bodu je možné obsluhu redukovat na střelce a nabíječe, kteří se střídají


- kadence střelby je pro dva automaty 1600 - 2000 ran/ minutu, střílí ze zadní polohy závěru, poslední náboj zůstává v podavači kanonu, doražením plného zásobníku je možné pokračovat ve střelbě
- prvních 100 ran /ve dvou zásobnících/ je možné vystřílet během 4 sekund
- se dvěma nabíječi je možné vystřílet 200 ran /4 zásobníky/ v průběhu 30 sekund, proto je praktická rychlost střelby udávána na 400 ran/ minutu
- každý výstřel spálí 77 g. nitrocelulózového prachu a ohřeje hlaveň o 2°C, jeden zásobník o 100 °C, dva o 200°C, pak ale hlaveň musí ven a do vody, za tímto účelem je na hlavni velké, dřevem izolované držadlo
- na vzdálenější cíle 1200 - 2500 m je doporučeno střílet krátkými dávkami 5-8 ran na hlaveň s přestávkami alespoň 3 sekundy, na blízké cíle - pod 1200 m dlouhými dávkami 10-15 ran s odpovídajícíma přestávkami
- co je to palebný průměr jsem nikdy nepochopil, v příslušenství kanonu ale jsou 4 zásobníky pravé a 4 levé, pro celkem 400 nábojů, dále dvě náhradní hlavně / výměna během 30 sekund/ a hliníková vana na vodu pro chlazení hlavní


- střelbu je možné zahájit i v pochodové poloze - na kolech a s připojením k tahači, během 15 -20 sekund


- kanony nejsou mechanicky nijak spřaženy, v případě poruchy jednoho střílí druhý dál
- kanony jsou podle zásobování municí pravé a levé provedení, výměnné hlavně jsou přilícovány a očíslovány s konkrétním výrobním číslem závěrového bloku.


Zdroje:
Bojové použití - ruské servery: desantura.ru, russianarms.ru, ...


Technické údaje:
- Manuál pro obsluhu ZU-23-2, (23-мм спаренная установка ЗУ-23. Руководство службы, часть I. Устройство и эксплуатация.)
- vlastní zkušenosti z provozu

Použitie ZU-23-2 ako odpornej zbrane proti pozemným cieľom je vo svete značne rozšírené.
Asi najďalej v tejto myšlienke zašli v JAR - vzniklo tam vozidlo Oshiponga na podvozku Werwolf Mk2, určené na sprevádzanie a ochranu kolón a podobné účely. Je vyzbrojené práve kanónom ZU-23-2 v špeciálnej "veži".


zdroj http://strangernn.livejournal.com/36981.html

Menej typický pohľad na ZU-23 poľskej armády - na obrázku vľavo pekne vidno optické zameriavače pre protilietadlovú streľbu i pre priamu paľbu


zdroj - nezistené (moja zbierka)

Kanóny ZU-23 na podvozku BVP-1/BMP-1 z výzbroje afgánskych ozbrojených síl.
EDIT: viac AFG - BMP-1 (PL modifikace)

Zdroj
www.primeportal.net
http://commi.narod.ru/abt/r/bmp1zu23.jpg

Kanón ZU-23 na OT M113 - Libanon


Zdroj
www.armyrecognition.com

Munícia ZU-23 (niekedy označovaná ako kaliber 23x152B)
Triestivo-trhavo-zápalné granáty OFZ sú vybavená zapalovačom MG-25 alebo V-19 (V-19U, V-19UK?) s autodeštrukciou


PUT - cvičné, inertné strely
OFZ - trieštivo-trhavo-zápalná
BZT - priebojno-zápalná so stopovkov
Chol - "cholostnoj" - slepý (bez strely, pre skúšky automatiky?) používa sa aj ako pyropatrona v iných zariadeniach
žltý pruh na tele strely znamená prítomnosť odmeďovača

Opravdu zajímavý snímek jednoho z nejstarších provedení, polská armáda brzy začala používat na obsluhu jednodušší tachometrické zaměřovače
polské firmy PREXER.
Na obrázku z MSPO Kielce 2009 je poslední verze s možností volby typů munice a možností připojení externího laserového dálkoměru.
Vidět je i sklopná drátěná nadběhová mřížka, používaná při poškozeném nebo vypnutém zaměřovači.


Zdroj - vlastní foto

Jako standardní munice jsou považovány OFZ /HEI/, OFZ-T /HEI-T/, a BZ-T /API-T.
Slepé náboje /bez střely/ se používají při výcviku střelby, pro jejich použití jsou v příslušenství vložky do zásobníku, podavače závěru a užší úsťové nástavce.


Zapalovač se v současné době používá pouze V-19U, VZ-25 trpěl navlháním a přílišnou citlivostí - k odpálení docházelo i při střetu s většími kapkami deště.
Oba zapalovače mají čas autodestrukce 5,5 - 11,0 sekundy, při 15°C okolo 6,5 s, co odpovídá cca 2900 m šikmé dálky. /Časy 14-18 s jsou typické pro použití v ráži 57 mm/.


Nově vyráběná munice - například DENEL /Jihoafrická republika/ a PRIBOR /Rusko/ používá nově konstruované prachy, které mají konstantní rychlost hoření v celém rozsahu provozních teplot a zvýšenou dobu životnosti munice - z 15 na 35 let v původních hermetických "konzervách".


Zdroje :
Manuál k obsluze, vydání z r. 1976
Prospekty firem DENEL a PRIBOR.

Při "střelbě" slepou municí se na ústí hlavní montuje odlišný úsťový nástavec, který zúženým průřezem zajistí tlak v hlavni dostatečný pro natažení závěrů.
Na obrázku je originální sovětský kus provozovaný finskou armádou pod označením 23 ItK 61 "Sergei".


Zdroj :
Manuál k obsluze, vydání 1976
foto : http://kr.blog.yahoo.com/shinecommerce

Na obrázku jsou komponenty zapalovače podobné konstrukce jako V-19U z prospektu státní zbrojovky PRIBOR, Moskva, která je výrobcem převážné většiny munice 23, 25 a 30 mm v Rusku.


Zdroj - exportní katalog fy. Prima.

Ukrajinský ZU-23-2 zostrelil ruský bezpilotný prostriedok Šáhid-136.



Link z : https://www.valka.cz/topic/postview/740243

viď AFG - BMP-1 (PL modifikace)

ja som mal tušenie, že sme to tu už raz mali opravené
Z fotiek je ale vidieť, že vozidlá sú stále v používaní, prinajmenšom dostali nový náter (alebo ich umyli ), evidenčné čísla a zrejme znak afgánskej armády. "Nepancierované" vozidlo 229 je ozdobené bielymi doplnkami, takže zrejme bolo na nejakej prehliadke (215 je vidieť v pozadí a bude asi ozdobené podobne)

Podobný problém sa údajne vyskytoval i u PLDvK so zapalovačmi čz 301 staršieho typu.


Za nákres V-19 vďaka - veľmi podobná konštrukcia zapalovaču, s prenosom impulzu nárazu prostredníctvom dvoch alebo troch guličiek sa vyskytuje i u novšieho leteckého streliva kalibru 23 a 30mm a aj u 30mm kanónu 2A42. Celkom by ma zaujímal dôvod takejto konštrukcie - vyššia odolnosť zapalovaču proti roztriešteniu pri náraze na "tvrdý" cieľ je zrejmá, ale nebude zrejme jediným dôvodom.


K nákresom munície by som mal jednu otázku:
Strela BZT je nakreslená s "vypuklou" čelnou plochou, stretol som sa však v zbierke u jedného známeho so strelami kalibru 23mm nájdenými na strelnici (bez balistickej kukly), rozmerovo a tvarovo zhodnými so zobrazenou strelou BZT (mal oba druhy striel, i strely rovnakého kalibru s tvrdým jadrom), ale ich čelná plocha bola "dutá" - patria k inej zbrani, alebo existuje niekoľko konštrukcií striel a nábojov s rovnakými vonkajšími rozmermi a balistickými vlastnosťami (napríklad od rôznych výrobcov)?
Mohlo by sa jednať o strely a náboje pre letecký kanón VJa-23?

Přesný důvod nahrazení zapalovače MG-25 zapalovači V-19U neznám, z konstrukce je ale jasné, že při dopadu naplocho může dojít k selhání. Zapalovač MG-25 byl konstruován původně pro letecké použití (NS 23, 23x115) a měl zabezpečovat funkci i při střelbě na pryžové nebo mylarové balóny.
Pravděpodobná je také snaha o unifikaci s municí 30mm a použití linky pro automatickou montáž zapalovačů u výrobce.


Zdroj : Album výkresů k návodu na obsluhu ZU-23.