Každý profil tj. křídlo s teoreticky nekonečným rozpětím má určitý vztlak a odpor. Přibližně 2/3 celkového vztlaku vytváří podtlak na vrchní straně křídla, 1/3 tvoří přetlak na jeho spodní straně. Reálné křídlo samozřejmě nekonečné rozpětí mít nemůže.
Na jeho konci dochází k vyrovnávání tlaků a vznikají rotující víry, které tvoří jakési „vousy“ na koncích křídla. Ty se zviditelňují při ofukování křídla v aerodynamickém tunelu. Běžný smrtelník je může vidět na leteckých dnech, když je vzduch „obarven“ dýmovnicemi na koncích křídla.
Víry vytvářejí takzvaný indukovaný odpor, který zvyšuje celkový odpor. Zároveň dochází ke snížení vztlaku, snížením rozdílu tlaků na konci křídla. Takže celkový vztlak reálného křídla je nižší než vztlak teoretického profilu (křídla s nekonečným rozpětím).
Blízkost země brání dokonalému vyrovnávání tlaků. V blízkosti země tedy vzroste vztlak a poklesne indukovaný odpor. Tomuto jevu se říká přízemní efekt.
Přízemní efekt je ve většině případů nežádoucí, protože se objevuje v okamžiku, kdy je to nejméně vhodné, totiž těsně před dosednutím letounu. Prakticky se to projevuje tak, že letoun těsně nad zemí „plave“, odmítá dosednout a tak dochází k nežádoucímu prodlužování přistání. Na druhou stranu v případě, že pilot potřebuje „dotáhnout“ na letiště letadlo s vysazeným motorem (motory), může využití přízemního efektu zabránit havárii.
Snížení indukovaného odporu za letu (tedy mimo oblast působení přízemního efektu) se věnuje velká pozornost. U moderních dopravních letounů a větroňů používají winglety (speciální aerodynamické plošky), které upravují proudění na koncích křídel, respektive ve vírech za nimi tak, aby indukovaný odpor byl co nejmenší. To svědčí o tom, že se nejedná o zanedbatelnou aerodynamickou složku.
Na jeho konci dochází k vyrovnávání tlaků a vznikají rotující víry, které tvoří jakési „vousy“ na koncích křídla. Ty se zviditelňují při ofukování křídla v aerodynamickém tunelu. Běžný smrtelník je může vidět na leteckých dnech, když je vzduch „obarven“ dýmovnicemi na koncích křídla.
Víry vytvářejí takzvaný indukovaný odpor, který zvyšuje celkový odpor. Zároveň dochází ke snížení vztlaku, snížením rozdílu tlaků na konci křídla. Takže celkový vztlak reálného křídla je nižší než vztlak teoretického profilu (křídla s nekonečným rozpětím).
Blízkost země brání dokonalému vyrovnávání tlaků. V blízkosti země tedy vzroste vztlak a poklesne indukovaný odpor. Tomuto jevu se říká přízemní efekt.
Přízemní efekt je ve většině případů nežádoucí, protože se objevuje v okamžiku, kdy je to nejméně vhodné, totiž těsně před dosednutím letounu. Prakticky se to projevuje tak, že letoun těsně nad zemí „plave“, odmítá dosednout a tak dochází k nežádoucímu prodlužování přistání. Na druhou stranu v případě, že pilot potřebuje „dotáhnout“ na letiště letadlo s vysazeným motorem (motory), může využití přízemního efektu zabránit havárii.
Snížení indukovaného odporu za letu (tedy mimo oblast působení přízemního efektu) se věnuje velká pozornost. U moderních dopravních letounů a větroňů používají winglety (speciální aerodynamické plošky), které upravují proudění na koncích křídel, respektive ve vírech za nimi tak, aby indukovaný odpor byl co nejmenší. To svědčí o tom, že se nejedná o zanedbatelnou aerodynamickou složku.
URL : https://www.valka.cz/Prizemni-efekt-t9214#28028Verze : 0
ICE
MOD
Pro možnost odpovídání na příspěvky a zakládání nových témat je třeba se zaregistrovat a přihlásit.