Maximální vzletová hmotnost: Maximum Take-off Weight:
? kg
? lb
Rozpětí: Wingspan:
22,000 m
72ft 2,15in
Délka: Length:
15,000 m
49ft 2,5in
Výška: Height:
3,650 m
11ft 11,66in
Plocha křídla: Wing Area:
62,694 m2
674.83 ft2
Plošné zatížení: Wing Loading:
113,50 kg/m2
23.25 lb/ft2
Pohon: Propulsion:
Kategorie: Category:
pístový
piston
Počet motorů: Number of Engines:
2
Typ: Type:
Nakadžima Ha-5 vzduchem chlazený dvouhvězdicový čtrnáctiválec o vzletovém výkonu 655 kW (890 k). Vrtule trojlisté kovové Hamilton-Standard s nastavitelným úhlem náběhu.
Nakajima Ha-5 fourteen-cylinder twin-row air-cooled radial engine rated 878 hp for take-off, driving a three-blade Hamilton-Standard variable-pitch metal propellers.
Objem palivových nádrží: Fuel Tank Capacity:
?
?
Výkony: Performance:
Maximální rychlost: Maximum Speed:
352 km/h v 3048 m
218.7 mph in 10000 ft
Cestovní rychlost: Cruise Speed:
300 km/h v ? m
186.4 mph in ? ft
Rychlost stoupání: Climb Rate:
? m/s
? ft/min
Čas výstupu na výšku: Time to Climb to:
? min do ? m
? min to ? ft
Operační dostup: Service Ceiling:
8600 m
28215 ft
Dolet: Range:
1640 km
1019 mi
Maximální dolet: Maximum Range:
3480 km
2162.4 mi
Výzbroj: Armament:
3x pohyblivý kulomet Type 89 Model 1 (po jednom v předním, hřbetním a ocasním střelišti) Pumový náklad: 750 - 1 000 kg
Three flexible 0.303 inch Type 89 Model 1 machine-guns in the nose, in the dorsal and in the ventral positions. Bomb load: Up to 2,205 lb for short-range missions.
キ19试作重型爆击机 / Ki-jyukyu Kokuki / prototype twin-engine heavy bomber
Zdroje: Sources:
Robert C. Mikesh a Shorzoe Abe, Japanese Aircraft 1910-1941, Naval Institute Press, Annapolis, rok 1990, ISBN: 1557505632 Tadashi Nozawa, Encyclopedia of Japanese Aircraft 1900-1945, Volume 5, Nakajima Aircrafts. Shuppan-Kyodo Publishers, Tokyo, Japan, rok 1983 http://www.airwar.ru/enc/bww2/ki19.html archiv autora
Japonské císařské armádní letectvo (japonsky 大日本帝國陸軍航空隊 (kjúdžitai) nebo 大日本帝国陸軍航空隊 (šindžitai), Dai-Nippon teikoku rikogun kókútai) vstupovalo do druhé poloviny třicátých let minulého století s velkými předpoklady, že se stane mocným a především moderním letectvem ve světovém měřítku. Bohužel, bombardovací letectvo dosti zaostávalo, mělo ve své výzbroji rychle zastarávající a archaicky vypadající těžký bombardér Mitsubishi Ki-1 typ 93, byl to vlastně modifikovaný Junkers K.37, pro který bylo charakteristické použití duralového vlnitého plechu.
Velení císařského armádního letectva (大日本帝国陸軍航空本部 Dai-Nippon Teikoku Rikugun Kōkū Hombu) v únoru 1936 zaslalo své technické specifikace, kterými po společnosti 三菱重工業株式会社- Mitsubishi Jūkōgyō Kabushiki Kaisha (dále jen Mitsubishi) požadovalo, aby předložila svůj projekt na nový těžký bombardér moderního pojetí. Vše vypadalo jednoduše, tedy pro společnost Mitsubishi, ale byla zde ještě konkurence - společnost 中島飛行機株式会社 - Nakajima Hikōki Kabushiki Kaisha (dále jen Nakajima), která představitele armádního letectva zaujala projektem námořního bombardéru LB-2 a tak byly specifikace na těžký armádní bombardér zaslány také tomuto výrobci, společnost Mitsubishi tak získala dosti tvrdou konkurenci. Do soutěže byla přihlášena ještě jedna společnost - 川崎航空工機業株式会社 - Kawasaki Kōkūki Kōgyō Kabushiki Kaisha (dále jen Kawasaki) se svým projektem Ki-22, ale tento představitele armádního letectva ničím nezaujal, a tak nepřekročil stádium projektu.
V armádních specifikacích byly stanoveny technické podmínky a požadavky, jejichž splnění armádní letectvo požadovalo, tak například měl bombardér ve výšce 3 000 m dosahovat maximální rychlosti 400 km/h, do této výšky měl vystoupat do osmi minut, letová vytrvalost byla požadována minimálně pětihodinová. Zajímavostí je, že byla omezena letová hmotnost, plně naložený letoun neměl překročit hodnotu 6 400 kg (včetně tunového nákladu pum). Technické požadavky omezovaly konstruktéry ve výběru typu motorů, ti se tak mohli rozhodnout mezi motory Nakajima Ha-5 anebo Mitsubishi Ha-6, přesně specifikována byla i výzbroj a výstroj. Jen nosnost pum byla na těžký bombardér malá, typicky japonská – 750 kg normálně a s přetížením 1 000 kg.
Letecká továrna Nakajima zadala návrh projektu a jeho následnou realizaci konstrukčnímu týmu, který vedl inženýr Matsumura spolu s asistenty Nishimurou a Matsudou. Tento konstrukční tým donedávna zaváděl licenční stavbu americké DC-2. Výsledným dílem, v případě těžkého bombardéru, byl projekt vcelku elegantního celokovového středoplošníku, jehož trup měl tvar protáhlé kapky. Projekt bombardéru označeného tehdy užívaným systémem Kitai jako Ki-19, představitele armádního letectva zaujal tento projekt natolik, že na konci roku objednali stavbu dvou prototypů. Logické je, že tovární konstrukční tým vybral pro pohon motory vlastní provenience Nakajima Ha-5. Oba prototypy byly předány již v březnu 1937 k armádním zkouškám, stejně tak i oba konkurenční prototypy Mitsubihi Ki-21.
První letové zkoušky probíhaly na velké letecké základně v Tachikawě až do května 1937 a následně od června téhož roku probíhaly plné armádní zkoušky na základně bombardovacího letectva v Hamamatsu. Zkušební piloti armádního letectva se nedokázali shodnout, který letoun by v této soutěži měl zvítězit. Prototypy Ki-21 byly poháněny motory fy Mitsubishi, oba typy motorů byly vzduchem chlazené čtrnáctiválce s tím, že motor Ha-5 měl výhodu mírně vyššího výkonu. V průběhu stále nerozhodnutých zkoušek kohosi z Rikugun Kōkū Hombu napadlo, aby obě společnosti postavily ještě dva prototypy bombardérů, ale aby Mitsubishi Ki-21 poháněly motory Nakajima Ha-5 a opačně – bombardér Ki-19 dostal motory Mitsubishi Ha-6. Prototypy bombardéru Mitsubishi Ki-21 získaly mírně lepší letové vlastnosti, ale stále ještě nebylo rozhodnuto. Po dlouhém rozhodování byl nakonec upřednostněn bombardér Ki-21 od koncernu Mitsubishi a to díky menší technologické náročnosti při výrobě. Společnost Nakajima ve své nově postavené továrně ve městě Ota potom vyráběla licenčně konkurenční letouny Ki-21.
Co se stalo se čtyřmi postavenými prototypy Ki-19? Tři letouny si ponechala společnost Nakajima a až do roku 1943 je používala ke zkouškám leteckých součástek a celků, tedy na těchto strojích byly zkoušeny různé typy motorů, jejich chlazení, různé vrtule atd. Lépe dopadl třetí prototyp, první poháněný motory Mitsubishi Ha-6, dostal jejich výkonnější verzi, byl zcela demilitarizován, horní a spodní střeliště byla upravena pro snímkování a na levém boku za křídlem byly instalovány dveře, jimiž se vstupovalo do pohodlné kabiny pro šest cestujících - tato kabina vznikla v místě zrušené pumovnice. Rozsáhlé úpravy byly dokončeny až v roce 1939, letoun dostal civilní imatrikulaci J-BACN, označen byl N-19 a stal se majetkem tiskového koncernu Domei Press, zde následně létal až do konce roku 1942.
Použité prameny: Robert C. Mikesh a Shorzoe Abe, Japanese Aircraft 1910-1941, Naval Institute Press, Annapolis, rok 1990, ISBN: 1557505632 Tadashi Nozawa, Encyclopedia of Japanese Aircraft 1900-1945, Volume 5, Nakajima Aircrafts. Shuppan-Kyodo Publishers, Tokyo, Japan, rok 1983 L+K č. 6 /2011, str.46 a 47, Miroslav Balous, letadla 39-45, Nakajima Ki-19/N-19, Aeromedia, a.s.,červen 2011, ISSN 0024-1156 http://www.airwar.ru/enc/bww2/ki19.html archiv autora
Přidám alespoň fotografii čtvrtého prototypu, pro civilní použití přeznačeného na N-19. Stroj byl majetkem agentury Domei Cuchinsha a měl jméno Domeič.2.
