Kawasaki Ki 64 [Rob]

Kawasaki Ki 64 / 川崎 キ-64・試作高速戦闘機

     
Název:
Name:
Kawasaki Ki-64
Originální název:
Original Name:
キ-64 試作高速戦闘機
Kategorie:
Category:
experimentální letoun
Výrobce:
Producer:
DD.MM.1943-DD.12.1943 Kawasaki Aircraft, Ltd., Kakamigahara /
Období výroby:
Production Period:
DD.MM.1939-DD.12.1943 zahájení projektu - dokončení prototypu
Vyrobeno kusů:
Number of Produced:
1
První vzlet:
Maiden Flight:
DD.12.1943
Osádka:
Crew:
1
Základní charakteristika:
Basic Characteristics:
 
Vzlet a přistání:
Take-off and Landing:
CTOL - konvenční vzlet a přistání
Uspořádání křídla:
Arrangement of Wing:
jednoplošník
Uspořádání letounu:
Aircraft Concept:
klasické
Podvozek:
Undercarriage:
zatahovací
Přistávací zařízení:
Landing Gear:
kola
Technické údaje:
Technical Data:
 
Hmotnost prázdného letounu:
Empty Weight:
4050 kg
Vzletová hmotnost:
Take-off Weight:
5100 kg
Maximální vzletová hmotnost:
Maximum Take-off Weight:
? kg
Rozpětí:
Wingspan:
13,500 m
Délka:
Length:
11,030 m
Výška:
Height:
4,250 m
Plocha křídla:
Wing Area:
28,00 m2
Plošné zatížení:
Wing Loading:
182,14 kg/m2
Pohon:
Propulsion:
 
Kategorie:
Category:
pístový
Počet motorů:
Number of Engines:
1
Typ:
Type:
Kawasaki Ha-201 (Ha-72-11) kapalinou chlazený invertní vidlicový čtyřiadvacetiválec o vzletovém výkonu 1 728 kW (2 350 k), výkon 1 618 kW (2 200 k) v h= 3 900 m
Vrtule trojlisté souosé protiběžné, přední s nastavitelným úhlem náběhu o průměru 3 000 mm.
Objem palivových nádrží:
Fuel Tank Capacity:
470 l
Výkony:
Performance:
 
Maximální rychlost:
Maximum Speed:
690 km/h v 5000 m
Cestovní rychlost:
Cruise Speed:
? km/h v ? m
Rychlost stoupání:
Climb Rate:
15,67 m/s
Čas výstupu na výšku:
Time to Climb to:
5,5 min do 5000 m
Operační dostup:
Service Ceiling:
12000 m
Dolet:
Range:
1000 km
Maximální dolet:
Maximum Range:
? km
Výzbroj:
Armament:
2x kanón pevný Ho-5 ráže 20 mm v křídlech
(bylo počítáno s dalšími 2x Ho-5 nebo Ho-103 nad předním motorem)
Uživatelské státy:
User States:
-
Poznámka:
Note:
V roce 1945 bylo přidělono spojenecké kodové jméno Rob
Zdroje:
Sources:
René J. Francillon Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, Naval Institute Press, Annapolis Maryland, Reprinted 1990, ISBN-0-87021-313-X
Illustrated Warplane History. The Xplanes of Imperial Japanese Army and Navy
Bunrin-Do. Famous Aircraft of the World. Army Experimental Fighters,
avia.russian.ee - trojpohled a foto
https://www.airwar.ru/enc/fww2/ki64.html
archiv autora



URL : https://www.valka.cz/Kawasaki-Ki-64-Rob-t1275#96844Verze : 0
MOD

川崎 キ-64 - Kawasaki Ki-64

試作高速戦闘機 / shisaku kōsoku sentōki / prototyp vysokorychlostní stíhačky
Allied Code Name: "Rob"


Historie a vývoj:


Společnost 川崎航空工機業株式会社 - Kawasaki Kōkūki Kōgyō Kabushiki Kaisha (dále jen Kawasaki) vedla v roce 1939 poměrně úspěšná jednání s německou továrnou Daimler-Benz ve Stuttgartu, cílem těchto jednání bylo získat vedle nákupu několika desítek motorů DB-601 i práva na jejich licenční výrobu. Tato společnost byla již delší dobu zastáncem a propagátorem řadových motorů a snažila se, aby velení císařského armádního letectva (大日本帝国陸軍航空本部 Dai-Nippon Teikoku Rikugun Kōkū Hombu) svolilo k jejich co možno nejširšímu použití, poukazovala přitom na evropské konstrukce stíhacích letadel a na první zprávy z prvních, zde probíhajících bojů. Tovární konstrukční tým včele s šéfkonstruktérem Takeo Doiem se po dokončení stavby prototypu těžké stíhačky Kawasaki Ki-45 začal připravovat na projekty možných stíhacích letadel poháněných těmito motory. V únoru 1940 se konečně Rikugun Kōkū Hombu rozhodlo a objednalo u společnosti Kawasaki vývoj a stavbu prototypů přepadové stíhačky Ki-60 a stíhacího letounu Ki-61 s „japonštějšími“ vlastnostmi. Inženýr Takeo Doi a jeho konstrukční tým okamžitě začali na těchto projektech pracovat, ale samotný šéfkonstruktér se již od roku 1939 zabýval myšlenkou na stavbu vysokorychlostního stoje poháněného vysokovýkonným řadovým motorem, dovedeného k co možné nejvyšší aerodynamické dokonalosti. Takeo Doi získal podporu představenstva společnosti a tak mohl začít pracovat na projektu tohoto letounu.


Rikugun Kōkū Hombu o tomto projektu vědělo, protože u každého výrobce, který dostával armádní zakázky, byl styčný důstojník (přidělenec), který dohlížel na chod továrny. Rikugun Kōkū Hombu tedy o tomto projektu vědělo, ale neprojevilo o něj žádný zájem. Veškeré výpočty a projektové práce tak probíhaly v režii společnosti Kawasaki, představenstvo společnosti se snažilo, aby případnou stavbu prototypu financovala armáda a tak prostřednictvím dohlížejícího armádního důstojníka seznámilo zástupce letectva s vypočtenými výkony (maximální rychlost vypočtena na 700 km/h). Zároveň začalo lobovat ve prospěch projektu s tím, že se může jednat o rychlý stíhací letoun. Tato snaha byla nakonec korunována úspěchem a v listopadu 1940 Rikugun Kōkū Hombu předalo společnosti Kawasaki objednávku na stavbu prototypu, při té příležitosti bylo projektu přiděleno označení Ki-64.


Zcela zásadním předpokladem pro vypočtené vysoké výkony a zejména velké hodnoty maximální rychlosti byl výkonný motor a dokonalé aerodynamické zpracování. S ohledem na skutečnost, že ani nový motor nepodával potřebný výkon, šel Takeo Doi dosti nevšední cestou, pro pohon rychlostního letounu potřeboval motory dva, ale klasická konstrukce dvoumotorového letounu nebyla příliš vhodná z pohledu aerodynamiky, velký čelní odpor obou motorů v křídlech a trupu by eliminoval výkon dvou motorů, proto Doi navrhl letoun, který vypadal jako jednomotorový, ale motory byly v trupu tandemově uloženy. Japonci tuto sestavu motorů označili jako Ha-201, ale šlo vlastně o dva samostatné motory namontované před a za pilotní kabinu, spojené hřídelí. Jednalo se o dva licenčně vyráběné řadové invertní dvanáctiválce Daimler-Benz DB-601A, které armádní letectvo označovalo Ha-40. Celá takto vzniklá sestava dávala při měření na brzdě výkon 2 350 koní, v letadle tato pohonná jednotka roztáčela dvě souosé trojlisté protiběžné vrtule, přední motor poháněl zadní nestavitelnou vrtuli a zadní motor zase vrtuli přední, stavitelnou. Tak vznikl sice větší, ale stále aerodynamicky výhodný celokovový dolnoplošník. Doi vše podřídil aerodynamice - křídla měla profil umožňující laminární proudění, jejich nízký aerodynamický odpor nezvyšovaly žádné chladiče kapaliny. Absence chladičů kapaliny byla umožněna použitím systému kondenzačního chlazení. Chladící plochou byl takřka celý povrch křídla a to včetně klapek. Pravá strana byla určena pro chlazení zadního motoru a levá ochlazovala motor přední. V křídlech byly také nádrže paliva, které pojaly 470 litrů paliva. Do každé poloviny křídla byl nainstalován jeden kanón Ho-5 ráže 20 mm i se zásobou střeliva. Instalace těchto zbraní byla provedena, dle mého názoru jen proto, aby bylo možno odůvodnit zařazení rychlostního letounu do kategorie stíhacích letadel. Nedovedu si představit stíhačku, u které by pouhý průstřel křídla znamenal vyřazení letounu z boje. Letoun Kawasaki Ki-64 tak byl spíše ozbrojeným experimentálním rychlostním letounem.
Vývoj se protahoval, bylo to způsobeno jednak malou prioritou, ale zejména pro předpokládané problémy s chlazením motorů, chladící soustavě tovární technici věnovali mnoho úsilí, společně s konstruktéry se podařilo najít řešení, které mělo být dostatečně účinné. V prosinci roku 1943 byl letoun připraven k zahájení zkoušek. Letů vykonal celkem pět, ale při pátém letu došlo k přehřátí a následnému zadření zadního motoru. Po přistání byla celá pohonná jednotka demontována včetně chlazení a byla odeslána motorářům společnosti Kawasaki. To však znamenalo definitivní konec zkoušek, ke zpětné zástavbě pohonné jednotky již nedošlo, motor zůstal v továrně v Akashi. Tam byl po kapitulaci objeven americkou technickou zpravodajskou jednotkou a byl shledán natolik zajímavým, že byl dopraven do USA. Neexistují žádné záznamy o jeho zkouškách a je otázkou, zda byl Američany vůbec zkoušen. Drak letounu byl spojeneckou komisí nalezen v září 1945 v Gifu, zde zpravodajci zpětně tomuto stroji přidělili kódové jméno - Rob.

Z konstrukčního hlediska byl Rob jistě velmi zajímavou konstrukcí, která slibovala dosažení vysokých výkonů, pokud by však měl být použit jako stíhací letoun, byla by jeho použitelnost v boji dosti sporná, ostatně na značnou zranitelnost chladícího systému poukazovalo i velení armádního letectva. V případě, že by byl letoun přijat do výzbroje, plánovala se zástavba dalšího páru kanónů nebo kulometů (Ho-103) nad přední motor, jejich palba by byla synchronizovaná s otáčkami protiběžných vrtulí.


Takeo Doi pracoval ještě na projektu výkonnější verze Ki-64 Kai, pohonná jednotka tohoto stroje měla dosahovat výkonu až 2800 koní a měla pohánět souosé protiběžné vrtule, obě však měly být plně stavitelné, maximální rychlost měla dle provedených výpočtů až dosahovat hodnoty 800 km/h.


Použité prameny:
René J. Francillon Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, Naval Institute Press, Annapolis Maryland, Reprinted 1990, ISBN-0-87021-313-X
Illustrated Warplane History, The Xplanes of Imperial Japanese Army and Navy
Bunrin-Do. Famous Aircraft of the World. Army Experimental Fighters,
avia.russian.ee - trojpohled a foto
www.historyofwar.org
https://www.airwar.ru/enc/fww2/ki64.html
alternathistory.org.ua
https://www.airpages.ru/eng/jp/ki64.shtml
www.militaryfactory.com
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Kawasaki-Ki-64-Rob-t1275#147885Verze : 0
MOD
Trojpohledový náčrtek a rengenový pohled na Kawasaki Ki-64




URL : https://www.valka.cz/Kawasaki-Ki-64-Rob-t1275#194228Verze : 0
MOD
Fotografie Kawasaki Ki-64 Rob
Zdroj uveden výše






URL : https://www.valka.cz/Kawasaki-Ki-64-Rob-t1275#194229Verze : 0
MOD
banner 1 top banner 5 top banner 6 top

Rozpočet

Rozpočet valka.cz 2019 : 85.000,- Kč
Příjmy doposud : 64.741,- Kč

♡ Chci přispět

HLEDÁME NOVÉ KOLEGY

Server valka.cz neustále hledá nové kolegy, kteří jsou ochotni pomoci s rozvojem a doplňováním obsahu, koordinací a kontrolou práce, moderováním příspěvků a další činností. Neváhejte a zapojte se do tvorby valka.cz v duchu hesla Čtenáři sobě :)

Přidejte se k nám!