Bojnik Josip Helebrant
Narodil se 14.10.1910 v Karlovaci. Prošel výcvikem jako letecký pozorovatel a svá pilotní křídla získal v roce 1936 u 2.leteckého pluku v Novem Sadu.
V roce 1938 byl povýšen na kapitána 2.třídy a v době vypuknutí války zastával funkci velitele 16.letištní roty 32.stíhací skupiny 6.stíhacího pluku na letišti Krusedol. V červenci 1941 se přihlásil do letectva Nezávislého chorvatského státu a v srpnu téhož roku pak do HZL.
Koncem října 1942 už měl na svém kontě 10 potvrzených a dva nepotvrzené sestřely(jeden byl ještě dodatečně uznán). Během druhé túry na východní frontě nezískal žádný sestřel v roce 1943 byl převelen nejprve k JG 104 a později k Fl.Ü.G. 1. V prosinci byl povýšen na nadstnika a stal se velitelem 2/Kroatien Jagdgruppe 1 (později byla přejmenována na 2./JGr Kro; byla součástí HZL). V srpnu 1944 byl opět povýšen, tentokrát na bojnika, vrátil se k Chorvatskému letectvu a stal se velitelem 2.ZS v Sarajevu-Rajlovaci. V prosinci se stal prvním a posledním velitelem 1.letecké stíhací skupiny, ale počátkem roku 1945 byl převelen na velitelství Chorvatského letectva. 20.4.1945 přeběhl k Jugoslávské armádě a stal se zástupcem velitele Mostarské perutě.
Krátce po válce byl demobilizován, stal se úředníkem a zemřel v Záhřebu v roce 1990. Během své služby přežil pět nouzových přistání a sestřelil: 3 LaGG-3, 2 Il-2, 2 DB-3 a po jednom Pe-2, R-5, I-16 a MiG-3.
Zdroj: Croatian Aces of World War 2 - Osprey, Aircraft of the Aces 49, ISBN 1-87176-435-3
http://math.fce.vutbr.cz/safarik/ACES/index.html
Narodil se 14.10.1910 v Karlovaci. Prošel výcvikem jako letecký pozorovatel a svá pilotní křídla získal v roce 1936 u 2.leteckého pluku v Novem Sadu.
V roce 1938 byl povýšen na kapitána 2.třídy a v době vypuknutí války zastával funkci velitele 16.letištní roty 32.stíhací skupiny 6.stíhacího pluku na letišti Krusedol. V červenci 1941 se přihlásil do letectva Nezávislého chorvatského státu a v srpnu téhož roku pak do HZL.
Koncem října 1942 už měl na svém kontě 10 potvrzených a dva nepotvrzené sestřely(jeden byl ještě dodatečně uznán). Během druhé túry na východní frontě nezískal žádný sestřel v roce 1943 byl převelen nejprve k JG 104 a později k Fl.Ü.G. 1. V prosinci byl povýšen na nadstnika a stal se velitelem 2/Kroatien Jagdgruppe 1 (později byla přejmenována na 2./JGr Kro; byla součástí HZL). V srpnu 1944 byl opět povýšen, tentokrát na bojnika, vrátil se k Chorvatskému letectvu a stal se velitelem 2.ZS v Sarajevu-Rajlovaci. V prosinci se stal prvním a posledním velitelem 1.letecké stíhací skupiny, ale počátkem roku 1945 byl převelen na velitelství Chorvatského letectva. 20.4.1945 přeběhl k Jugoslávské armádě a stal se zástupcem velitele Mostarské perutě.
Krátce po válce byl demobilizován, stal se úředníkem a zemřel v Záhřebu v roce 1990. Během své služby přežil pět nouzových přistání a sestřelil: 3 LaGG-3, 2 Il-2, 2 DB-3 a po jednom Pe-2, R-5, I-16 a MiG-3.
Zdroj: Croatian Aces of World War 2 - Osprey, Aircraft of the Aces 49, ISBN 1-87176-435-3
http://math.fce.vutbr.cz/safarik/ACES/index.html