Fairchild AT-21 Gunner

Historie: Po vstupu USA do války, potřebovalo Americké letectvo velké množství cvičných letadel všech kategorií. Jednou znich byla kategorie AT (Advancet Trainer), která měla zajišťovat výcik jednotlivých funkcí členů celé osádky. Požadované letouny neměly mít ve své konstrukci použitý dural, kterého bylo potřeba pro bojové stroje, a zakázky byly směrovány k méně vytíženým firmám.


Firma Fairchold zrovna v té době zaváděla do praxe technologii Duramold Aricraft Corp. Jednalo se o dvě velké duralové formy, v nichž se v autoklávu pekly celé velké díly draku letounu. Do formy se postupně kladly pásy dýhy tloušťky 0,5 až 1,2 mm a každá vrstva se nastříkala lihovým roztokem fenol-formaldehydové pryskyřice nebo se na ni položila lepící fólie tegofilmu. Následně se kolmo položila druhá vrstva dýhy a takto se pokračovalo až k požadované tloušťce. Poté se celek pokryl gumovou plachtou, odčerpal se vzduch a proběhlo pečení párou o teplotě 150°C při tlaku 490 až 785 kpa. Celý proces trval 10 - 15 minut a do autoklávu se vešla forma do dély 10 a průměru 3 metry. Výrobek měl skelně hladký povrch a byl pevný a lehký.


Firma novou technologii nejprve vyzkoušela u některých dílů svých cvičných letounů, než byla použita při návrhu nových letounů kategorie AT. Šéfkonstruktér Armand J. Thiebolt v roce 1942 navrhl dva letouny XAT-13 a XAT-14. Letouny byly takřka stejné, lišily se hlavně použitými motory. XAT-13 byl šestimístný letoun pro výcvik celých osádek, který poháněly dva motory P&W R-1340-A-1 Wasp o 441 kw (600k) a byl vybaven pumovnicí, střeleckou věží s kulometem ráže 7,62 mm na hřbetě a pohyblivým kulometem téže ráže v přídi. XAT-14 byl shodný, poháněly ho dva motory Fairchild-Ranger V-770-6 po 380 kw (520k), USAAC si ale vyžádalo změnu na XAT-14A bez výzbroje, jen se stanovištěm bombometčíka a pro čtyři členy osádky. Oba prototypy byly zkoušeny v průběhu roku 1942 a zakázka nakonec přišla na verzi AT-21 Gunner pro výcvik střelců. K pohonu mu sloužily dva motory Ranger V770-11, hřbetní vež dostala dvojkulomet, kulomet v přídi zůstal zachován. V letounu byl pilot, instruktor a tři žáci-střelci.


Letectvo objednalo několik tisíc kusů, což nebyla firma schopna zvládnout. Vesvém hlavním závodě v Hagerstownu v Marylandu postavila jen jeden kus a výroba poté pokračovala v Burlingtonu v Severní Karolíně, kde vzniklo 105 kusů. Dalších 39 kusů postavila firma Bellanca Aircraft Corp. v Delaware a 30 kusů vyrobila firma McDonnell Aircraft Corp. v St.Louis v Missouri. Poté se ukázalo, že potřeba specializovaného letounu pro výcvik střelců není tak velká a v říjnu 1944 byla výroba zastavena.


AT-21 dosloužil převážně jako vlečný pro vzdušné terče.

Letectví + kosmonautika 4/1991

Fairchild AT-21 Gunner