Zbraňový systém určený k boji s obrněnou technikou nepřítele vyvíjený od roku 1977 jako soukromá iniciativa společností MBB a Thomson Brandt. V souvislosti se zařízením lze narazit i na pojmy VEBAL (označení kontejneru) a SYNDROM (název pro senzory).
Při průletu nad kolonou nepřátelské techniky měly senzory kontejneru "skenovat" zhruba 30 metrů široký pás země před a po stranách letounu-nosiče. Na základě údajů zachycených systémy kontejneru (geometrie vozidla, IČ stopa, změna magnetického pole) mohla být od ostatních vozidel rozlišena obrněná technika. Na tu byla posléze automaticky "vyslána" munice ze zadní části kontejneru. Tu mělo tvořit 18 francouzských protitankových střel ACL-89 STRIM opatřených kumulativní hlavicí. Střely byly odpalovány ve směru šikmo dolů.
Výsledkem vývoje se stal kontejner s dostatečně malými rozměry a hmotností, které umožnily jeho podvěšení pod letouny Alpha Jet. Ten mohl nosit po dvou VBW pod každou polovinou křídla. Letové testy VBW, do kterých byl zapojen letoun F-4F (taktické označení 37+91), probíhaly u WTD-61 v Manchingu.
Program VBW byl na začátku devadesátých let zastaven. Mezi důvody patřily škrty v rozpočtu německého ministerstva obrany v souvislosti se skončením Studené války a zjevné nevýhody koncepce celého zařízení - letoun musel s kontejnerem letět v nízké výšce přímo nad uskupením nepřátelské techniky, což představovalo značné riziko jeho sestřelu.
