Námořní Kříž Navy Cross Citace k Námořnímu kříži: Prezidentu Spojených států Amerických, je potěšením předat Námořní kříž majoru Gregoru "Pappy" Boyingtonovi (MCSN: 0-5254), zálohy Námořní pěchoty Spojených států, za mimořádné hrdinství a skvělou službu v souladu s jeho profesí jako velitele a pilota stíhací perutě Námořní pěchoty DVĚSTĚČTRNÁCT (VMF-214), JEDENÁCTÉ skupiny Námořní pěchoty (MAG-11), PRVNÍHO leteckého křídla Námořní pěchoty, během akce proti nepřátelským leteckým silám v oblasti ostrovů Nové Británie 3. ledna 1944. Na vrcholu viditelného období služby pro výjimečné bojové úspěchy, vedl major Boyington formaci spojeneckých letadel na stíhací sweep nad Rabaul proti nesmírné přesile nepřátelských stíhaček. Klesajíc ve strmém letu na stoupající Zera, provedl odvážný útok, přičemž zničil v plamenech Japonskou stíhačku. Houževnatý a nebojácný letec za extrémně nebezpečných podmínek, major Boyington uspěl v komunikaci s těmi, kdo s ním sloužili, brilantní a efektivní taktika vyvinutá opatrnou studií nepřátelské techniky a vedouc své muže do boje s inspirující a kurážnou odhodlaností. Jeho neohrožené vedení a statečný bojový duch odráží nejvyšší zásluhy na námořní službě Spojených států.
05.10.1945
Medaile cti námořnictvo/námořní pěchota/pobřežní stráž Medal of Honor Navy/Marine Corps/Coast Guard Citace k Medaili cti: Prezidentu Spojených států Amerických, ve jménu Kongresu, je potěšením předat Medaili cti majoru Gregoru "Pappy" Boyingtonovi (MCSN: 0-5254), zálohy Námořní pěchoty Spojených států, za mimořádné hrdinství a statečnou služební oddanost při riskování svého života nad rámec služebních povinností jako velitel stíhací perutě Námořní pěchoty DVĚSTĚČTRNÁCT (VMF-214), JEDENÁCTÉ skupiny Námořní pěchoty (MAG-11), PRVNÍHO leteckého křídla Námořní pěchoty, v akci proti nepřátelským Japonským silám v centru Šalamoun od 12. září 1943 do 3. ledna 1944. Důsledně převyšoval počet po sobě jdoucích nebezpečných letů nad silně bráněným nepřátelským územím, major Boyington udeřil na nepřítele s odvážnou a kurážnou vytrvalostí, vedl svou peruť do boje s devastujícím účinkem proti Japonskému loďstvu, pobřežnímu opevnění a leteckým silám. Rozhodnutý ve svém úsilí způsobit nepříteli ochromující škody, major Boyington vedl formaci 24 stíhaček nad Kahili 17. října a vytrvale kroužil nad letištěm, kde bylo zaparkováno 60 nepřátelských letadel, drze vyzval Japonce k vyslání svých letadel. Pod jeho brilantním vedením, naši stíhači zničili v následné akci sestřelili 20 nepřátelských letadel bez jediné vlastní ztráty. Skvostný letec a odhodlaný stíhač proti ohromující přesile, major Boyington osobně zničil 26 z mnoha Japonských letadel sestřelených jeho perutí a svým silným vedením rozvinul bojovou připravenost ve svém velení, což bylo výrazným faktorem vzdušných úspěchů spojenců v této životně strategické oblasti.
Gregory se narodil 4. prosince 1912 v Coeur d' Alene stát Idaho. Rodiče se rozvedli a jeho matka se znovu vdala. Rodina se přestěhovala do v malého městečka St. Maries také v Idaho a v roce 1926 se opět stěhovala tentokrát do města Tacoma stát Washington. Po ukončení střední školy vstoupil v roce 1930 na univerzitu stát Washington, kterou úspěšně ukončil v roce 1934 jako letecký inženýr.
Vojenskou kariéru započal již během studií, kdy byl příslušníkem výcvikové skupiny záložních důstojníků. Poté sloužil dva měsíce u pobřežní baterie dělostřelectva ve Fort Worden stát Washington. Z aktivní služby byl propuštěn v červenci 1935.
Pod jménem Gregory Hallenbeck, což bylo jméno jeho nevlastního otce pak pracoval v továrně společnosti Boeing v Seattlu. Po zjištění svého původního přijmení si změnil jméno a zažádal o vstup do letectva USMC.
V únoru 1936 byl přijat jako letecký kadet USMC na základnu Pensacola na Floridě. Výcvik ukončil v březnu 1937 a zároveň byl povýšen do hodnosti Second Lieutenant. Po službě na základně v San Diegu a po povýšení na First Lieutenanta, v listopadu 1940, se vrátil na základnu Pensacola jako instruktor.
Gregory službu u USMC ukončil v srpnu 1941 a nechal se zlákat k civilní organizaci Central Aircraft Manufacturing Company (CAMCO), ze které později vznikla American Volunteer Group (AVG), známější však jako Flying Tigers. Gregory se stal příslušníkem 1. Pursuit Squadron a létal zde na strojích P-40 Tomahawk. První vítězství získal 6. února 1942, když se mu podařilo sestřelit dvě stíhačky Ki-27 Nate. I když on sám udává, že během služby u AVG sestřelil šest japonských strojů, oficiálně má uznány jen tyto dva sestřely. Činnost u AVG ukončil a v červenci 1942 se vrátil zpět do Států.
Po svém návratu si podal žádost o opětovné přidělení k USMC. V listopadu 1942 se hlásil na základně Pensacola a byl také povýšen do hodnosti Major USMC. Po nezáživné službě u několika mariňáckých leteckých jednotek v prostoru Šalamounových ostrovů se 7. září 1943 stal velitelem jednotky VMF 214, později pojmenované jako Black Sheep. VMF 214 se přesunula 12. září 1943 na letiště Munda na Nové Georgii.
K první akci VMF 214 v čele s Pappym odstartovala 16. září 1943 jako doprovod 150 Avengerů a Dauntlessů, které směřovaly k náletu na cíle na ostrově Ballale. Při cestě k cíli byla formace napadena 40 Zery. Gregory se svým wingmanem Moe Fisherem zaútočili na nalétávající Japonce a oba sestřelili po jednom Zeru. Pak Boyington sestřelil ještě jedno Zero. Při návratu z akce zpozoroval jedno Zero, letící nízko nad hladinou. Chystal se zaútočit, ale jeho instikt ho varoval před léčkou. Spatřil dalšího japonského pilota, který se na něj chystal zaútočit. Po únikovém manévru získal výhodu a podařilo se mu útočníka sestřelit. Pak sestřelil i Zero, které se ho snažilo vlákat do léčky. Při stoupání ve snaze dohnat jednotku uviděl několik Zer, která se chystala zaútočit na poškozený Corsair jednoho z příslušníků jeho jednotky. Bez váhání zaútočil a jednoho Japonce poslal pod hladinu moře. Po návratu na základnu piloti z VMF 214 vznesli nárok na 11 sestřelů, z toho Gregory na pět. 27. září při akci nad jižním pobřežím ostrova Bougainville sestřelil Zero.
4. října 1943 byl při chuti a z akce si odnesl hattrick. 15. října krátce po poledni jeho zásluhou dolétalo další Zero. 17. října Black Sheep doprovázeli Avengery k náletu na japonské letiště Kahili na jižním pobřeží Bougainville. Akce proběhla bez odporu Japonců, i přes to že na letišti bylo nejméně 60 Zer. Ihned po návratu Pappy nařídil dozbrojení a dotankování pohonných hmot. Po odstartování 26 Corsairů zamířilo na Kahili. Po příletu nad letiště navázal Gregory rádiem spojení s Japonci. Ze svého působení v Číně obstojně komunikoval v japonštině a nyní Japoncům nadával, urážel a vyzval je k souboji. Rozzuření Japonci odstartovali v počtu 30 strojů. Došlo k souboji, ze kterého však Japonci odešli poraženi, když ztratili 12 strojů, aniž by se jim podařilo získat jediný sestřel. Gregorymu se podařilo získat hattrick, když sestřelil tři Zera. O den později mezi ostrovy Ballele a Bougainville sestřelil další Zero.
V listopadu byla VMF 214 stažena a poslána na odpočinek do Sydney v Austrálii. Po návratu byl Pappy vybrán, aby vedl sweep proti japonské základně v Rabaulu. 17. prosince vedl formaci, která se skládala z 31 Corsairů USMC, 23 novozélandských P-40 Warhavků a 22 Hellcatů USN. Akce však nesplnila očekávání, protože většina japonských pilotů raději zůstala na zemi, než aby se utkala s takovou formací. Při uvedené akci došlo ke ztrátě tří Warhawků z RNZAF což ale bylo alespoň částečně vyváženo sestřelením sedmi japonských stíhaček. Další velký sweep se odehrál 23. prosince. Toho dne Američané vyslali svaz čítající 48 strojů. Tentokráte došlo k souboji a američtí piloti nahlásili třicet sestřelů při ztrátě tří strojů. Sám Pappy získal čtyři sestřely. Boyington do konce roku získal ještě jeden sestřel a to 27. prosince když sestřelil další Zero.
3. ledna 1944 odstartoval k dalšímu náletu na Rabaul. Pappymu nebylo zdravotně nejlépe a už se těšil na konec své operační túry. Wingmanem (pro tuto akci) byl Capt. George M. Ashmun. Před cílem spatřil skupinu asi deseti japonských stíhaček, které s Ashmunem napadl. Gregory jednu sestřelil a poté oba Američané začali stoupat, aby dohnali svůj svaz. Ale odřízla je skupina asi dvaceti Zer a začal boj o život. Vhodným manévrem získali oba vhodnou pozici pro střelbu a každý sestřelil jednoho Japonce. Přesila však byla značná a Georgeho stroj byl sestřelen. Capt. Ashmun byl zřejmě usmrcen již ve vzduchu, protože jak Pappy uvedl, jeho stroj se zřítil do moře bez sebemenší snahy o záchranu. Při pokusu o záchranu svého čísla Gregory sestřelil jedno Zero. Nyní se Japonci začali "věnovat" Pappymu. Snažil se Zerům uniknout letem v malé výšce, ale byl zasažen do palivové nádrže. Jeho stroj začal hořet a on hořící stroj opustil ve výšce asi 65 metrů nad hladinou moře. Padák se mu otevřel ve chvíli, kdy se jeho nohy dotkly hladiny moře. Ovšem při svém sestřelení nevyvázl se zdravou kůží. Jeho záchranná vesta byla děravá, měl prostřelené stehno a roztříštěný kotník na noze. Japonci se snažili zasáhnout Pappyho ve vodě, ale neúspěšně. Piloti VMF 214 se nakonec nad ním objevili, ale zásoba paliva je donutila k návratu. Byla vyslána záchranná Catalina, ale Gregory byl mezitím "zachráněn" japonskou ponorkou, která ho odvezla do Rabaulu. Takže Catalina se vrátila zpět s nepořízenou a u jeho jména se objevila zkratka MIA.
Gregory v Rabaulu strávil, bez jakéhokoli ošetření, 10 dní a pak byl odeslán do zajateckého tábora Omori u Tokia v Japonsku. Během pobytu v zajateckém táboře byl Boyington povýšen do hodnosti Lieutenant Colonel. Nelidské zacházení v táboře naštěstí přežil, 29. srpna 1945 se dočkal svobody a byl repatriován do Států.
5. října obdržel z rukou prezidenta Harry S. Trumana Congressional Medal od Honor, kterou mu udělil předchozí prezident Franklin D. Roosevelt "in memoriam".
Po válce sloužil v Quanticu a pak na základně Miramar v Kalifornii. Byl povýšen do hodnosti Colonel při jeho odchodu do zálohy v srpnu 1947. Po odchodu z USMC zažíval mnoho neúspěšných chvil, dokud po mnoha letech neakceptoval fakt, že je alkoholik. Pak žil do konce života jako odnaučený alkoholik. Koncem padesátých let vyšla kniha Baa, baa Black Sheep, ve které shrnul své válečné vzpomínky. V sedmdesátých letech byla tato kniha zfilmována a postavu Pappyho ztělesnil herec Robert Conrad. On sám se natáčení zúčastnil jako technický poradce.
Gregory "Pappy" Boyington zemřel 11. ledna 1988 ve Fresnu v Kalifornii. Jeho ostatky byly pohřbeny 15. ledna 1988 na Arlingtonském hřbitově ve Virginii.
