Boeing YP-29A

Při navrhování P-26 byla firma Boeing omezena požadavky armádního letectva, které si vyžádalo některé ověřené, ale nepříliš pokrokové prvky, jako byl pevný podvozek a křídla vyztužená dráty. Boeing poté navrhl další projekt, Model 264, na kterém se již ničím omezovat nenechal. V podstatě šlo o modernizovaný P-26 s plně samonosným křídlem, nyní umístěném až na spodek trupu, a podvozkem zatahovaným vzad do křídla po vzoru Modelu 200 Monomail, s koly z poloviny vystupujícími pod křídlo. Trup a ocasní plochy byly v základě shodné, a motor byl opět Wasp. Vývoj a stavba probíhala na firemní náklady, přičemž armáda odsouhlasila stavbu tří strojů na základě obvyklé smlouvy o pronájmu.


První Model 264, který opustil továrnu, měl na rozdíl od P-26 také úzký odsouvatelný překryt kabiny, přecházející v hřbet trupu. Použitým motorem byl Wasp R-1340-31, místo prstence Townend byla ovšem použita plná kapotáž NACA. Poprvé vzlétl 20. letdna 1934 a o pět dní později byl přelétnut na armádní zkušební letiště Wright Field, kde dostal testovací označení XP-940. Armádě ale úzký kokpit nevyhovoval - příliš podle ní omezoval pilotovo zorné pole, a v březnu byl XP-940 vrácen do továrny k přestavbě. Nová kabina byla otevřená, hřbet zůstal, jen byl za kabinou mírně zvýšen. Vyměněn byl také motor, za výkonnější variantu -35, a místo kapotáže NACA byl opět použit osvědčený prstenec Townend, stejný, jako mezitím dostaly sériové P-26A. Armádě byl vrácen v květnu 1934 a v nové podobě poprvé vzlétl 4. června. Armáda se mezitím rozhodla XP-940 a jeho "bratry" koupit a 29. června byl kontrakt podepsán. XP-940 dostal přiděleno označení YP-29A a serial 34-24 - druhý, teprve rozestavěný stroj byl koupen poněkud dříve a dostal proto označení YP-29. Někdy je pro první stroj v původní podobě uváděno také označení XP-29, to lze ale považovat jedině za neoficiální. YP-29A později dostal motor Pratt & Whitney R-1340-27, který používaly sériové P-26A, a jeho označení bylo zjednodušeno na prosté P-29A. Ani v jedné podobě armádní piloty nijak nezaujal, a nebyl doporučen pro sériovou výrobu.


Již zmíněný druhý stroj byl dokončen s novou mnohem prostornější kabinou, ani on ale nezabodoval. Třetí stroj, označený YP-29B, armádní letectvo převzalo 11. října 1934. Měl také otevřený kokpit, dostal ale jednodílné odštěpné přistávací klapky, vnější panely křídla měly o jeden stupeň větší vzepětí a od YP-29 převzal také upravené ocasní kolečko. Byl poslán na Chanute Field k provozním testům, a také on byl později přejmenován vypuštěním "Y", zkoušky ale prokázaly stále jen mírně lepší vlastnosti než měl mezitím do služby zavedený P-26A, a nebyl objednán. Na rýsovacím stole ještě vznikl projekt Model 278A čili XP-32, který se měl odlišovat použitím 522kW motoru R-1535 Twin Wasp a podvozkem zatahovaným do trupu, armáda ale neprojevila zájem a vývoj byl ukončen. Boeingy se brzy poté přestal angažovat ve vývoji stíhaček, s výjimkou XF8B-1, který ale vzlétl až o deset let později.

YP-29B kombinoval otevřený kokpit YP-29A s klapkami a ocasním kolečkem YP-29.


Zdroj:
http://www.airwar.ru/enc/fww1/p29.html