Main Menu
User Menu

Námořní bitvy starověku

Autor : 🕔01.03.2003 📕18.658
Rozpočet tohoto webu pro rok 2019 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 81.134,- Kč
♡ Chci přispět

Lodě a výzbroj
     

      Základním typem válečné lodě starověku byla veslice. Plachtu znali sice již Egypťané, neuměli ji však ještě plně využívat a velice záleželo na směru a síle větru.
V bojových podmínkách, kdy musela mít loď zaručenu možnost pohybu všemi směry, se používala vesla. V nejstarších dobách se stavěly jen malé lodě, tzv. monéry. Měly lehkou konstrukci, jednu řadu vesel a jednu obdélníkovou plachtu, ta se však vytahovala jen při přiznivém větru.

 

Egyptská válečná loď z 16. st. př.n.l

      Nejdůležitější vlastností válečné lodě byla odedávna rychlost. Útočníkovi zajišťovala převahu a oběti umožňovala únik. Jedinou možností jak zvýšit rychlost lodi, bylo zvětšit počet veslařů. Nejprve se konstruktéři pokoušeli zvětšit délku lodi. Ukázalo se však, že již při délce 50 metrů se trup lodě mohl snadno přelomit. Proto vznikly lodě s více řadami vesel.

      Nejznámějším typem válečné lodě byla asi veslice se třemi řadami vesel, nazývaná v Řecku triéra a v Římě triréma. Z dochovaných pramenů je známo, že délka lodi byla asi 23 metrů, později však i 30-33 metrů a šířka 5-6 metrů. Její paluba přečnívala přes bok lodě. Částečně tak chránila veslaře před střelami nepřátelských lukostřelců a v boji měli vojáci ulehčený přechod na palubu protivníkovi lodě. Kromě vesel měla triéra plachty na dvou stožárech jako prostředek pomocného pohonu, v bitvě však byla poháněna výhradně veslaři.

Římská triréma z 3. st. př.n.l

      Triéra měla na přídi tzv. taran, který plnil především funkci záchytného prostředku. Taran byl z mědi nebo dřevěného, železem okovaného trámu, nacházel se na přídi lodi a vráželo se jím do boku nepřátelského plavidla. Kromě toho byly na bocích přídě umístěny dvě klády ozdoběné na koncích měděnými zvířecími hlavami. Jejich nejdůležitější úlohou bylo lámat vesla nepřátelské lodě a zbavit ji tak rychlosti.

      Posádka triéry byla velice různorodá. V čele lodě stál velitel, kterému pomáhali tří důstojníci. Jeden z nich velel hoptitům, vojákům, kteří po přiražení k boku nepřátelké lodě vtrhli na palubu a snažili se ji obsadit v boji muže proti muži. Druhý důstojník velel námořníkům obsluhující plachty a třetí veslařům, kteří plnili úlohu hlavní pohoné síly lodě. Na prvních triérách dlouhých 23 metrů bylo 12 námořníků, 18-20 hoptitů a 90 veslařů. Na pozdějších trierách, měřících kolem 30 metrů, bylo 20-30 hoptitů a 160-170 veslařů.

      V 1. století př.n.l. byly v římském loďstvu populární liburny, rychlé a obratné lodě s jednou řadou vesel. Byla to 20-25 metrů dlouhá a 4-5 metrů široká plavidla. Pohánělo je asi 40 vesel, z nichž každé obsluhoval jeden veslař. V období punských válek se stala standartní válečnou lodí pětiveslice. Posádku těchto galér tvořilo 300 veslařů a 100 vojáků.

Balista z 5. st. př.n.l

      Některé lodě byly vyzbrojeny katapultem nebo balistou. Katapult sloužil k vrhání kamenných koulí a sudů s hořící smolou nebo jinou hořlavinou. Podobnou funkci měly i balisty. Jednalo se o zbraň podobnou velké kuši. Tato zbraň mohla za pomoci tětivy vystřelovat kamenné koule, oštěpy a další střely. Starověké lodě měly obvykle jeden kataputl nebo balistu, přičemž dostřel obou zařízení byl asi 100 metrů.

Katapult z 5. st. př.n.l

      Jako speciální zařízení bych chtěl uvést corvus. Byl to jakýsi můstzek, který sloužil k snadnějšímu obsazení nepřátelské lodě (dále viz. Taktika - abordáž). Druhým zajímavým zařízením byl harpax neboli harpago. Tuto novinku zavedl Octavianův vrchní velitel Agrippa. Byl to stožár s hákem na konci, který se vystřelil katapultem do boku nepřátelské lodi. Na konci harpaga bylo připevněno lano, které bylo možno svinovat navijákem, aby se obě lodě přiblížily a usnadnilo se vniknutí na palubu.

 


Předchozí stránka          Následující stránka

Další články autora

Autor : 🕔01.03.2003 📕18.658