Válka v Africe 1940-1943 - Operace Torch

Autor: Jan Ešner / honza 🕔︎︎ 👁︎ 37.419

Operace "Torch" a Rommelův ústup do Tuniska

Zatímco Rommel zahájil svůj ústup na západ, provedli spojenci první společnou obojživelnou operaci. 8. listopadu 1942 se vylodila anglo-americká vojska pod velením generála Eisenhowera v severozápadní Africe (operace „Torch). Za cíle výsadku byly vybrány přístavy Casablanca, Oran a Alžír. Spojenci se chtěli zmocnit Maroka, Alžírska a Tuniska dříve, než zde vybudují Němci předmostí a než sem stihne dojít Rommel.


Američtí vojáci na palubě výsadkového člunu mířícího do Oranu, listopad 1942
commons.wikimedia.org

Reklama

Deníky věnují pozornost spíše politické než vojenské dimenzi operace „Torch“. Tuto operaci označují za „přepadení Francouzské severní Afriky“. K operaci samotné se objevuje jen málo věcných článků. 9. listopadu otiskl Die Zeit článek „Přepadení Francouzské severní Afriky“. V něm popisuje spojenecké vylodění takto: „Jak již oznámila francouzská strana, zaútočila na území Francouzské severní Afriky anglo-americká vojska. V neděli ráno ve 3.30 došlo po prudkém ostřelování k prvnímu pokusu o výsadek. Město, které v žádném případě nebylo na přepadení připraveno, hluboce spalo, když bylo probuzeno zvukem sirén. Ve 4 hodiny byly rychlé čluny nepřítele odraženy…“ Nakonec se objevily informace o reakci maršála Pétaina. Ten, podle listu, mimo jiné řekl: „… Francie a její čest jsou v sázce. Byli jsme napadeni. Budeme se bránit. To je rozkaz, který vydávám.[165]

Spojencům se podařilo poměrně rychle zlomit odpor vichistických Francouzů. Nejprudší boje musely svádět většinou britské jednotky. Zejména francouzští námořníci kladli tuhý odpor, neboť nikdy neodpustili Britům masakr v Mers-el-Kebíru z 3. července 1940. [166]


Mapa operace Torch
commons.wikimedia.org

Die Zeit přináší v této době článek „Válka v severní Africe“, kde popisuje situaci takto: „…Jestli nepřátelé věřili, že velkou ofenzívou v Africe, společně s vyloděním v Alžírsku, vytvořili druhou frontu a zabrání tak pokračování války na východě, pak se mýlí. Jak u Tuapsy (na Kavkaze – pozn. aut.), tak na východ od Alžírska ofenzíva pokračuje.[167]

Situace německých a italských jednotek se však ve skutečnosti zdála být neřešitelnou. Pokud by Eisenhowerovy jednotky pronikly do Tuniska a zmocnily se strategických bodů, zejména Bizerty a Tunisu, pak by byl Rommelův osud definitivně zpečetěn. Dostal by se mezi dva „mlýnské kameny“, neboť by jej ze západu „drtily“ Eisenhowerovy jednotky a z východu Montgomeryho osmá armáda. Bylo tedy životně důležité tuniské opěrné body udržet. Proto již 11. listopadu, ve stejné době, kdy začali Němci obsazovat Svobodnou Francii, přistály v Tunisku první německé jednotky. Spojenci promeškali vhodný okamžik (částečně kvůli nepřízni počasí) a dovolili Němcům upevnit své pozice v Tunisku. Několik útoků sice spojenci provedli, očekávaný úspěch se ovšem nedostavil. [168] Boje, které měly podle spojeneckého velení trvat pouze týdny, se tak protáhly až do poloviny května 1943!

Tisk informuje o přísunu nových německých sil do Tuniska poprvé 17. listopadu. V tento den vyšel v Die Zeit článek „Jednotky Osy přistály v Tunisku“ Mimo jiné konstatuje: „Dnešní zpráva OKW potvrdila již vyslovenou domněnku, že se protiútoky Osy neomezí pouze na defenzivní opatření na jihofrancouzském pobřeží a na útoky na nepřátelské transportní lodě, neboť se nyní dozvídáme, že německo-italské jednotky přistávají v Tunisu. Nyní tedy půjdou, společně s francouzskými jednotkami, proti nepříteli…[169]

To, že část Francouzů kladla místy tuhý odpor, však ještě neznamenalo, že by měli tito vojáci důvod podporovat jednotky státu, který Francii okupoval. O žádném společném boji proto nemohla být řeč.


Leták ve francouzštině a arabštině, který spojenecké síly rozdávaly v ulicích Casablanky a vyzýval občany ke spolupráci se spojeneckými silami
commons.wikimedia.org

Reklama

21. listopadu navazuje článek „Průběh v severní Africe“. Smysl operace „Torch“ popisuje takto: „Tato operace by byla nemyslitelná, pokud by neměla za cíl útok na Tripolis a vyhnání sil Osy z Afriky. Takto si nepřátelské invazní skupiny vykreslily cestu. Ale tato vede přes Tunisko a obsazení této francouzské kolonie. Italsko-německá vojska však vytvořila překážku, se kterou ve svých plánech generál Anderson (velitel britské 1. armády – pozn.aut.) nepočítal…[170]

Po delší době se mohlo v souvislosti s africkými boji hovořit o relativním německém úspěchu a propaganda toho samozřejmě využila. Stejně jako vždy při podobném neúspěchu spojenců se objevují citace z novin protivníka. 25. listopadu vyšel takový článek pod názvem „Tunis velkým zátarasem“. Mimo jiné uvádí: „…V anglo-amerických kruzích se dospělo k poznatku, že je obsazení Tuniska jednotkami Osy pro celé severoafrické Eisenhowerovo dobrodružství těžkým úderem. „New York Telegram“ mluví o tom, že Rooseveltovi „ujel tuniský autobus“. „Ztratili jsme týden“, napsal list, „a co je podstatné, ztratili jsme výhodu překvapení“…“. [171]

V dalších týdnech nedocházelo v Africe k významnějším akcím, a tak se tisk věnuje důležitějším událostem. Nesmíme zapomínat, že v těchto dnech graduje bitva o Stalingrad, a ta je pro další vývoj války pro Německo mnohem důležitější. Články o Tunisku jsou tedy spíše výjimkou.

12. prosince se objevil článek „Na Rommelových nových frontách“. Informuje: „…Poté, co vstoupila do Marmariky, zastavila se 8. armáda u Adžedábíje… Britské předsunuté oddíly narazily pouze na trosky města. Zatímco Montgomery otálí, protože jeho jednotky jsou již unaveny po týdnech bojů s houževnatým nepřítelem, připravily se Rommelovy „úplně zničené“ jednotky k tomu, aby se postavily nepříteli čelem s protitankovými zbraněmi.[172]

To bylo spíše jen přáním nacistické propagandy. Rommel se v žádném případě nechystal Montgomerymu postavit v Libyi. K dalšímu, a tentokrát už poslednímu, střetu obou mužů v Africe tak došlo až počátkem března příštího roku v Tunisku.

Ani v lednu 1943 se toho v Africe příliš významného nestalo. Nejvýznamnější událostí tak bylo 22. ledna 1943 Rommelovo vyklizení Tripolisu. K němu vyšel článek v Die Zeit o čtyři dny později. Nesl název„Dalekozraká strategie“ a podtitul „Proč vyklidila Osa Tripolis“. Odchod zdůvodnil takto: „…Plán vydat město a italsko-německé jednotky stáhnout na tuniské hranice byl již dlouho připravován. Byl podmíněn britsko-americkým přepadem Francouzské severní Afriky, které přimělo Italy a jejich spojence Němce vystavět se všemi dostupnými silami obrannou linii v Tunisku…

Dále list analyzoval důsledky ztráty Tuniska. Hrozilo podle něj nebezpečí pro zásobovací trasy Osy. Navíc by ztráta Tunisu a Bizerty mohla, podle listu, otevřít spojencům průjezd Sicilskou úžinou. Tomu však, podle listu, zabránilo obsazení předmostí v Tunisu německými vojsky.

Tisk hodnotí celkovou situaci jako uspokojivou, dokonce s nadějnými vyhlídkami: „Silám Osy se nyní vytvořila v severní Africe výchozí pozice, která umožňuje kdykoli zahájit ofenzívu v tom či onom směru. Budoucí vojenský vývoj ve Středomoří ukáže, jak moc dalekozraké strategické hledisko posloužilo italským zájmům v celkovém vedení války.[173]

Článek sice pravdivě popisuje zmařené spojenecké plány na rychlé ukončení bojů, ale zapomíná na tu skutečnost, že mají spojenci obrovskou převahu jak v mužích, tak i co do počtu zbraní, a proto očekávat nějaký zvrat situace lze jen těžko.

Polní maršál Rommel, který v polovině února zaujal postavení na linii Mareth v jižním Tunisku, se však o poslední úspěch svých jednotek ještě pokusil.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více