Curtiss Hawk H75 ve francouzském letectvu (prosinec 1938 - červen 1940)

Největším uživatelem Hawků bylo vojenské letectvo Francie. Plan V (Plan 5) přezbrojení francouzského letectva požadoval, aby od 1. 4. 1938 do 1. 4. 1939 dostalo Armée de l'Air 940 nových stíhaček. Ale již 15. 3. 1938 bylo jasné, že do plánovaného množství bude scházet 390 letadel. Reálné byly dodávky 250 MS.406 a 300 MB.150. Zbytek měly pokrýt nákupy. Existovalo několik nereálných plánů nákupu stíhaček v SSSR a Itálii, ale podařilo se koupit jen 50 holandských Koolhoven F.K.58. Jediným státem, kde se daly zakoupit stíhací letouny, byly USA. Od konce roku 1937 se v největší tajnosti zabýval možností prodeje amerických letounů baron Amaury de La Grange, přítel prezidenta Roosevelta. Poté, co se ministrem letectví stal Guy de Chambre, se tato jednání stala oficiálními. Francouzi uvažovali o nákupu jednoho ze dvou typů, Curtiss Hawk 75 nebo Seversky EP-1. Nakonec se, i pod vlivem rozhodnutí Američanů, rozhodli pro nákup 300 H75.

Firma Curtiss mohla během tak krátké doby vyrobit jen část letadel, problémem byla nedostatečná výrobní kapacita a cena. H75 stály téměř dvakrát tolik než MS.406 nebo MB.150. Smlouva vyvolala také protesty ve francouzském parlamentu a ministerstva financí. Kromě vysoké ceny panovaly obavy, že import letadel zdrží vývoj letadel ve Francii. Panovaly také pochybnosti o výkonech letounů z USA.

Přesto byla v dubnu 1938 podepsána smlouva, Francie se rozhodla pro nákup 100 letounů H75A-1 s motory Pratt and Whitney R-1830. Motorů s vrtulemi Curtiss Electric bylo objednáno 173. Cena měla být zaplacena do 1. 4. 1939, byl plánován nákup dalších 100 kusů. První start Hawku, určeného pro Armée de l'Air, se konal 25. 11. 1938, francouzský pilot Cne. Viguier, dosáhl rychlosti 503,6 km/h. Ve střemhlavém letu 8. 12. 1938 dosáhl tento letoun rychlosti 925 km/h. První dva letouny přišly do Francie 24. 12. 1938. V březnu 1939 došlo k podepsání nové smlouvy o dodávce dalších 200 strojů, tentokrát ve verzi H75A-2 s motory Twin Wasp.

Velení Armée de l'Air rozhodlo o vytvoření nové 9. eskadry (Escadre). Ještě předtím měla být americkými letouny vyzbrojena 5. eskadra (GC I/5 a GC II/5) a GC I/4. Tyto jednotky převzaly H75 v březnu a v dubnu 1939. Poté bylo rozhodnuto vybavit Hawky celou 4. eskadru. Díky tomu měla 15. 8. 1939 4. eskadra 54 H75 a GC 5 dalších 53. V srpnu 1939, během rozvíjející se mezinárodní krize, bylo rozhodnuto o dalších nákupech. V roce 1940 mělo přijít do Francie 530 dalších H75 a 100 nových H81 (Curtiss P-40). Podle dodacího harmonogramu měla do konce roku 1940 Armée de l'Air obdržet nakonec 133 H75A-3, 285 H75A-4 a 230 H81.

Jak tyto dodávky probíhaly, není úplně jasné. Podle francouzských pramenů byl počet H75 na začátku války následující: GC I/4 – 26, GC II/4 – 21, GC I/5 – 21, GC II/5 – 20. 1. 5. 1940 měla Armée de l'Air 126 Hawků. 28. 5. 1940 měly stíhací jednotky následující počty: GC I/4 – 22, GC II/4 – 35, GC I/5 – 32, GC II/5 – 22. 31. 5. 1940 byl stav následující: GC I/4 – 22, GC II/4 – 37, GC I/5 – 26, GC II/55 – 30 a GC III/2 - 30. Následujících 12-15 Hawků bylo v zimě 1939-40 dodáno do Stíhacího výcvikového centra (Centre d'Instruction á la Chasse, CIC), tyto letouny se také zúčastnily bojů.

Pro obranu důležitých továren vznikly ve Francii tzv. lehké obranné eskadry (Escadrille Légére de Défense, ELD). V ELD Bourges byly nasazeny minimálně tři H75, ale vzhledem k tomu, že eskadra bránila továrnu, kde se Hawky opravovaly, je pravděpodobné, že jich měla více. V posledních dnech před podepsáním kapitulace vznikla eskadra také v Toulouse. V této jednotce bylo pět strojů. Po kapitulaci Francie 22. 6. 1940 byl stav H75 v Armée de l'Air následující: Francie - 45, Maroko – 98, Alžírsko a Tunis – 88. Do Severní Afriky bylo přemístěno pět skupin s Hawky 75: GC I/4 a GC II/4 – Meknés (Maroko), GC I/5 a GC II/5 - Saint-Denis-du-Sig v Oranu (Alžírsko) a GC III/2 – Rouúba (Alžírsko).

Kromě těchto letadel existovaly H75, které francouzské letectvo již nepřejalo. 16. 6. a 17. 6. 1940 vypluly z Halifaxu letadlová loď Béarn a školní loď Jeanne d'Arc s novými letouny na palubě. Jejich cílem byl Brest, ale po pádu Francie byl změněn na Casablancu. Po podepsání příměří mezi Francií a Německem zakotvila Béarn ve Fort-de-France na Martiniku a Jeanne d'Arc v Pointe-à-Pitre na Guadelupe. Tam bylo z lodí vyloženo 111 letounů, z toho 23 H75A-4 pro Armée de l'Air. Zbývající byly střemhlavé bombardovací Curtiss SBC-4 a pozorovací Stinson Sentinel pro francouzské letectvo a Brewster Buffalo pro belgické letectvo. Vláda ve Vichy dlouho jednala o vydání těchto letadel, proti čemu ale byli Britové. Nakonec bylo dohodnuto je přepravit do Francouzské Indočíny. Do toho se však zamíchali Japonci a vláda ve Vichy musela svůj záměr změnit. Letouny přejali Francouzi až v roce 1943, ale v té době se již hodily jen pro výcvikové účely.

 

Jeden z prvních francouzských Hawků, Curtiss Hawk H75C-1 (A-1)

 

Curtiss Hawk H75C-1, GC II/5

 

Ve chvíli vstupu do války měla Armée de l’Air čtyři stíhací skupiny (Groupe) s Hawky 75. Byly to GC I/4 a GC II/4 v sestavě Escadre de Chasse 4 a GC I/5 a GC II/5 v sestavě Escadre de Chasse 5. Do zahájení války byly všechny umístěné v Remeši, poté přeletěly v souladu s mobilizačními rozkazy na vojenská letiště. 3. 9. byly jednotky Curtissů podřízeny 1. letecké armádě a přiděleny dvěma Groupement. GC II/4, umístěná v Xaffévilliers (19 pilotů a 21 letadel) a GC II/5 v Toul-Croix de Metz (15 pilotů a 20 letadel) náležely do Groupement 22 a GC I/4 ve Wez-Thuisy (23 pilotů a 26 letadel) a GC I/5 v Suippes (21 pilotů a 27 letadel) do Groupement 23.

Hlavní úkoly Groupement 22 a 23 byly obranné, zejména obrana základen bombardovacího letectva a železnice. Dále měly bojovat s německými bombardéry a průzkumnými letouny. V případě pozemních bojů měly podporovat pozemní armády a jejich letadla. Armádám byly přiděleny následovně: GC I/5 2. armádě, GC II/5 3. armádě a GC II/4 5. armádě.

Poprvé se Hawky potkaly s německými letouny 8. 9. 1939. Kolem 7.00 bylo šest Curtissů z GC II/4, kterým velel Sgt. Chef Cruchant, napadeno nad oblastí Landau-Saargemund čtyřmi Messerschmitty Bf 109E z I./JG 53. Čtveřici velel Oblt. Werner Mölders. Během krátkého boje byl jeden z Němců zasažen do motoru. Táhnouc za sebou ohon z dýmu se převrátil přes křídlo a řítil se k zemi. Po návratu na letiště hlásili dva piloti GC II/4 sestřel. Byli to Sgt. Chef Casenoble a Adj Villey. Tentokrát byla pravda jiná. Zasažený stroj pilotoval Mölders, který nouzově přístál v Birkenfeldu. Byla to jediná oběť bojů 8. 9.

Následujícího dne se letouny GC II/4 opět setkaly s nepřítelem. Odpoledne eskortovaly průzkumný Mureaux 115 z GAO I/520. Tentokrát neztratila letoun žádná strana. Messerschmity přerušily útok na hornoplošník hned po objevení Hawků. K podobné potyčce došlo 11. 9. nad Saarbrückenem, kde se střetly dvě formace po čtyřech strojích, Bf 109E a Curtissy z GC II/5. Ani tentokrát nebyl nikdo sestřelen.

20. 9. tvořilo ve 14.30 nad Apach-Budingenem šest Hawků z GC II/5 eskortu průzkumného Mureaux. V tom momentu se poblíž objevil osamocený Henschel 126. Tři Curtissy se odloučily od formace a začaly ho stíhat. Naneštěstí pro ně to byla jen návnada. Na Francouze zaútočilo pět Bf 109, které vedl Oblt. Werner Mölders. Již během prvního útoku byly z boje vyřazeny dva H75. První z nich, který pilotoval Sgt. Queguiner, byl obětí Mölderse. Francouzský pilot vyskočil na padáku a hořící stroj se rozbil západně od Merzig. Druhý Hawk byl čelně ostřelován Uffz. Freundem. Rozstřílený letoun Sgt. Pechauda přistál nouzově v St. Mihiel. Zatím se ve vzduchu odehrával tvrdý boj. V plamenech se zřítil Messerschmitt Uffw. Martina Winklera (pilot přežil, ale zemřel na utrpěná zranění po čtyřech dnech). Pilotem, který ho sestřelil, byl Sgt. Chef Légrand. Následující Bf 109 byl vážně poškozený a musel nouzově přistát u Hermeskielu. Nejpravděpodobnějšími autory sestřelu byli Sgt. Chef Lachaux nebo Cne Huvet, kteří hlásili zásah německé stíhačky.

22. 9. 1939 došlo k další potyčce Hawků s Messerschmitty (Bf 109D). Ve 14.40 odstartovalo šest strojů z GC II/4 k eskortě průzkumného Potezu 637 z GR II/52 v oblasti Hornbach-Epperbronn. Kolem 15.30 spatřil Adj. Camille Plubeau šest Bf 109 z JGr 152 a vydal rozkaz k útoku na nepřítele. Již v prvním střetu sestřelil Adj. Dardaine Oblt. Bortha, jehož letoun se rozbil na francouzské straně hranice, pilot přežil, ale byl vážně zraněn. Pak to ale bylo horší. Sestřelen byl Sgt. Antoine de La Chapelle, jehož sestřelili společně Lt. Horst Elstermann a Lt. Hartmann Grasser. Francouzský pilot se zachránil na padáku. Mezitím byly těžce poškozené další dva Hawky a musely opustit bojiště. Adj. Plubeau a Adj. Tesseraud se pustili do boje s Elstermannem a Grasserem. Všechny letouny byly v boji poškozeny. Lt. Elstermann přistál nouzově u Weilerbachu a Lt. Grasser na poli u Bingenu. Vracející se Francouzi potkali nad Pirmasensem roj Bf 109E z I./JG 53. Jeden z nich sestřelil po krátkém boji Adj. Plubeau. Toto vítězství ale není potvrzené.

25. 9. došlo nad Weissenburgem k jedné z největších akcí během Podivné války. Všechno začalo ráno, kdy Lt. Tissier z GR II/52 vystartoval z Herbeviller ve svém Potezu 637 s úkolem prozkoumat oblast Berzgabern, kde měly být německé jednotky. Protože tato mise měla velký význam, měl mít silný stíhací doprovod. Blízkou eskortu tvořily tři Curtissy H75 z GC II/4. Šest dalších těchto strojů, tentokrát z GC I/4, se nacházelo nad nimi a nedaleko ještě kroužily Morane z GC I/3.   

 

Lt. Edmond Marin la Meslée z 1. escadrille GC I/5, nejlepší stíhač bitvy o Francii (16+4 vítězství) v kabině svého Hawku

 

Když se francouzská formace dostala nad Weissenburg, objevily se Messerchmitty z I./JG 51, II./JG 52 a II./JG 53. Protože měly útočící letouny převahu výšky, prvními oběťmi byly Hawky z GC I/4. Na tři stíhačky zaútočilo šest Bf 109 z I./JG 51, kterým velel Staffelkapitän Hpt. Douglas Pitcairn. Dva francouzské letouny sestřelili Pitcairn a Uffz. Heinz Bär. Třetí Francouz, Sous Lt. Pierre Verrey, prokázal dobré reflexy a unikl. Vykonal rychlý obrat, dostal se za ocas jednoho z protivníků a zahájil palbu. Podle svého hlášení sestřelil tento, a ještě jeden letoun a sestřely mu byly přiznány, ale oba jeho protivníci, Ofw. Sicking a Fw. Josef Oglodek, se vrátili v bezpečí na vlastní letiště. V tu chvíli již probíhal ve vzduchu tvrdý boj. V boji s Messerechmitty z II/JG 53 byl sestřelen Cne Pierre Claude z GC II/4. Vyskočil z hořícího letounu na padáku, ale byl ostřelován ve vzduchu dvěma německými letouny a dvakrát zasažen do hlavy, zemřel, než dopadl na zem. Sestřelil ho Lt. Eduard Schröder, ale nebyl to on, kdo ho poté ostřeloval na padáku. Dva Messerschmitty se staly cílem útoku Adj. Tesserauda a Sous Lt. Baptizeta. Jeden letoun byl zasažen, ale podařilo se mu odletět a byl příznán jako pravděpodobně sestřelený Baptizetovi. Tentokrát získal sestřel i Adj. Tesseraud, německý letoun se rozbil jižně od Bienwaldu. Poté se opět zapojil do boje Lt. Baptizet, který napadl poškozený Messerchmitt nad Berzgabernem, zasáhnul ho, ale poté mu došla munice. Němci během boje ztratili tři letouny a jednoho pilota (Lt. Hellgeho). Průzkumný Potez byl také napaden čtyřmi Bf 109 z 4./JG 52. Byl čelně ostřelován Oblt. Augustem-Wilhelmem Schummanem a nouzově přistál u Sarralbe, posádka opustila stroj, než vybuchnul.

O den později piloti z II/JG 53 hlásili, že se střetli s Hawky, ale beze ztrát na obou stranách. Další den se šest H-75 z GC II/4, kterým velel Sous Lt. Baptizet, střetlo ve 13:30 nad Hornbachem se třemi Bf 109D z JGr 176. Sgt. de la Chapelle sestřelil rychle jednoho z Němců, který se rozbil při pokusu o nouzové přistání u Bad Homburgu. Zbývající dva němečtí piloti se pokusili uprchnout, ale Francouzi je dostihli u Lahru. Baptizet a Tesseraud jim nedali šanci a oba sestřelili. Uffz. Ernst Koepke zahynul a Lt. Rinow byl těžce zraněný a vyskočil z hořícího stroje u Tribergu. Baptizet získal během tohoto souboje dva sestřely.

28. 9. zachytila hlídka tří Hawků z GC II/5 průzkumný Henschel 126, který byl eskortován osamělým Bf 109E z 2./JG 26. Zatímco Henschel díky mistrovství pilota unikal všem útokům, Messerchmitt rychle vyřadil z boje Sgt. Heme. Pilot německého letounu, Lt. Burschgens, přistál nouzově u Mettbachu a vážně se zranil.

Poslední den v září přinesl sérii potyček po celé délce fronty. První střet se uskutečnil ráno v okolí Delfeld-Edelbronn, kde se setkaly tři stroje z GC II/4 s třemi Bf 109. Francouzi prováděli eskortu pozorovacího Potezu a svůj úkol splnili dokonale. Bez vlastních ztrát poškodil jeden Messerschmitt Asp. de la Chapelle. Kolem 17:00 odstartovalo k ochraně dvou pozorovacích Mureaux 12 Hawků z GC II/4. Hornoplošníky měly za úkol průzkum situace v oblasti Altenstadt-Schebenhardt. Ve stejné době tři Hawky z GC II/5 poskytovaly eskortu dvěma Potez 637 nad Siegfriedovou linií. Jako horní hlídka je krylo šest Hawků z GC I/5. Brzy se objevily německé stíhačky. Oblt. Kroeck se svým číslem s Bf 109 z II./JG 53 napadl průzkumné Moreauxe.

 

H75-V1 z 2. escadrille GC I/5

 

Hawky se okamžitě zapojily do boje a Lt. Regis Guieu se dostal za ocas Kroeckovi a Adj. Villey za ocas jeho čísla, Uffz. Rudolda Schmidta. Ten o pár sekund později zahynul v explodujícím stroji. Kroeck se vrátil na své letiště. Hlásil sestřel pozorovacího letounu, což nebyla pravda. Mezitím se stíhačky z I./JG 53, které vedl Hptm. Lothar von Janson, snažily sestřelit dva Potezy. Ty se již vracely po splnění úkolu. Francouzské stíhačky zaútočily z převýšení, Adj. Pierre Genty z GC I/5 sestřelil nad Silvingem dva Bf 109.

 

He 111 z KG 55, sestřelený H75 z GC II/5 v květnu 1940. Uprostřed autor sestřelu, poručík Jan Klán

 

Další dva sestřely získal Cne. Huvet z GC II/5 a Sgt. Chef Lachaut sestřelil jeden Messerschmitt u Wehingenu. Zahynuli ale Sous Lt. Restif a Sgt. Lepreux z GC I/5. Zahynul také Sgt. Magniez z GC II/5, který se rozbil u Weisskirchenu. Se skoro zničeným strojem to dotáhl do Toulu Lt. Hubert Boitelot. Na německé straně získali sestřely Lt. Hilbradt, Hpt. von Janson a u Uffz. Heinrich Leschert. Tím dnem skončilo intenzívnější nasazení letectva. Všechny skupiny s Curtissy H75 strávily říjen v klidu. Došlo jen k ojedinělým střetům.

4. 10. napadl Adj. Chef Cruchant z GC II/4 osamocený Henschel Hs 126. Německý letoun, náležející k 4.(H)/22 se ukázal být vyrovnaným protivníkem. Po několika pokusech o sestřel Hawk bez úspěchu odletěl. 16. 10. ostřelovaly dva Curtissy vlastní letoun, pozorovací Mureaux 115 z GAO I/520. Pilot letounu byl zraněný, ale doletěl na základnu. K další přátelské palbě došlo 20.10. Toho dne Hawky z GC II/5 napadly Hurricane ze 73. squadrony. Angličan se bránil a jeden francouzský letoun poškodil. Naštěstí se to obešlo beze ztrát. 30. 10. byl úspěšný pro dva piloty GC I/5. Nejdříve Cne Reyne sestřelil nad Rehlingenem Hs 126 z 1.(H)/13 a o několik hodin později svedl Cne Destaillac souboj s Bf 109. Ten mu byl připsán jako pravděpodobný sestřel. Následující den sestřelil Lt. Plubeau z GC II/4 Henschel z 4.(H)/22, který se zřítil u Offenburgu.

6. 11. přijela na základnu GC Lafayette v Toulu delegace s generálem Vuilleminem a prezidentem republiky Daladierem. Důvodem jejich návštěvy bylo vyznamenání nejlepších pilotů eskadry. Croix de Guerre obdrželi Légrand, Huvet, Lachaux a Reyne. První Hawky vzlétly odpoledne. Ve stejné době se ve vzduchu nacházela formace 27 Bf 109D z JGr 102 (I./ZG 2) pod velením Hauptmanna Gentzena. Spatřil skupinu devíti francouzských letadel, přelétajících Saaru. Bylo to devět Curtissů z GC II/5, kterým velel Lt. Pierre Houze, které eskortovaly průzkumný MB.131 z GR II/22. Krátce nato také piloti Hawků spatřili Němce a začali se rychle přibližovat. V té chvíli vydal Gentzen rozkaz k útoku. Messerschmitty byly výše a letěly ze slunce. Brzy se údolí na Saarou zaplnilo bojujícími letadly. Francouzi byli lepší a brzy Sgt. Salés poslal k zemi jeden Bf 109, německý pilot vyskočil na padáku poblíž Hunnebergu. Neměl čas slavit, protože spěchal na pomoc dalšímu pilotovi, který měl za ocasem dva Bf 109. Podařilo se mu sestřelit dalšího Němce. V té době se Sgt. Légrand pustil do boje s jiným Messerschmittem, který čelně ostřelovaný explodoval nedaleko Antilly. Také Asp. Leof získal v tomto boji sestřel, ve stejné době, kdy Légrand sestřelil nad Anzelingem německou stíhačku. Dva další Bf 109 padly za oběť Agt. Chef de Montgolfierovi a Sgt. Bouhymu, které sestřelili u Ittersdorfu. Další Bf 109 sestřelil Hawk, který pilotoval Sgt. Chef Tremolet. Další sestřely hlásili ještě Adj. Dugoujon a Asp. Lefol (nejpravděpodobněji stejný letoun). Jedinou ztrátou byl velitel Curtissů, Lt. Houze. Houze se pustil do boje se šesti Messerschmitty a jen díky svému pilotnímu umu vděčil za to, že to přežil. Nakonec přistál s rozstříleným motorem na poli u Toulu. Zřejmě ho sestřelil velitel německé formace Hauptmann Hannes Gentzen, veterán tažení v Polsku (do své smrti v boji 26. 5.1940 získal 18 sestřelů). Němci byli zaskočeni, když se do Gross-Steinu nevrátilo osm strojů JGr 102 (čtyři skončily na francouzských polích, čtyři se rozbily na německé straně) a většina těch, co přistály, byla poškozena. Nakonec byla na straně Armée de l'Air přiznáno vítězství následujícím pilotům: dvě Sgt. Salés, dvě Sgt. Légrand, jedno Asp. Lefol a po jednom pravděpodobně Sgt. Chef Tremolet, Sgt. Chef de Montgolfier, Adj. Dugoujon a Sgt. Bouhy. Již o den později byl velitel JGr 102, Hauptmann Gentzen, pozván do Berlína k hlášení. O několik dnů později byla jednotka přesunuta na základnu Bonn/Hangelar a podřízena operačně JG 77.

O den později, 7. 10., získal jeden sestřel Sgt. Salés. Na jih od Bleskatelu sestřelil Dornier Do 17 P z 3.(F)/22. Pilot Ofw. Hans Wagnere spolu se zbylými členy posádky zahynul u Hasselu. 8. 11. eskortovalo deset Hawků z GC II/4 průzkumný Potez. Nedaleko se objevil jiný průzkumný letoun, Do 17 P z 1.(F)/22, který pilotoval Oblt. Blankenmeier, chráněný dvěma Bf 109. Sous Lt. Plubeau sám napadl Dornier a ostřeloval ho. Německý stroj explodoval a jeho zbytky se zřítily na východ od Bitsche. Vyskočili z něj na padáku dva členové posádky. Do boje s německou eskortou se pustil Sgt. La Chapelle, ale oba Messerschmitty uprchly.

21. 11. se šest Curtissů z GC II/5 střetlo nad Saarbrückenem s Messerschmitty z 9./JG 53. Dva německé letouny byly poškozeny, Sgt. Chef Montgolfier musel nouzově přistát. Mezitím jiná hlídka Hawků ze stejné jednotky napadla Do 17P z 3.(F)/22. Sgt. Salés a Lt. Tremolet ho společně sestřelili, hořící letoun se rozbil na severovýchod od Eincheville, dva členové posádky, kterým se podařilo vyskočit na padáku, se dostali do zajetí. Ten den v 15:00 šestice Curtissů z GC II/4 zaskočila dva Bf 109E z I./JG 52. Oba němečtí stíhači byli sestřeleni, stroj Gruppenkommandeura Hptm. Dietricha Grafa von Pfeil se rozbil v oblasti Ludwigwinkel-Sturzelbronn, Lt. Christoph Geller přistál nouzově u Edenkobenu. Oba piloti přežili, von Pfeil byl těžce zraněn a již se k létání nevrátil. Sestřely získali Adj. Villey a společně Sgt. Chef Casenoble a Sgt. Saillard. Následující den ztratila GC II/4 dva letouny. U Phalsbourgu byli Sgt. Sailard a Adj. Plubeau zaskočeni dvěma Messerschmitty Bf 109E z I./JG 2. Saillard zahynul a Plubeau přistál nouzově na francouzské straně. Úspěchy získali Lt. Helmut Wick a Ofw. Erwin Kley. Ve stejné době nad Calais dva jiné Curtissy, tentokrát z GC I/4, pronásledovaly Heinkel He 111 z KG 4, jehož posádka radši vyskočila na padácích a letoun se zřítil. 23. 11. poškodil nad Mourmelonem Cne. Accart z GC I/5 osamocený Dornier Do 17 Z ze Stab/KG 2, který mu sice unikl, ale jižně od Conflans ho dorazily Hurricany ze 73. squadrony, které pilotovali F/O Scoular a Sgt. Winn.

 

Kapitán Alois Hloubil z GC II/4, Xafévilliers, jaro 1940, před H75 bez krytu motoru

 

Curtissy do konce listopadu již jen ztratily jeden stroj 24. 11. během nouzového přistání poté, co byl zasažen palubním střelcem z He 111. 21. 12. se šest Hawků z GC II/4 střetlo u Bitsche z 12 Bf 109E z 2./JG 53. Němci ztratili jeden letoun s pilotem, vítězem byl Sgt. Coisenau. Ale žádný německý letoun nebyl ten den sestřelen. Nový rok začal pro GC II/5 již 2. 1. 1940. Tehdy došlo ke střetu 12 Hawků se sedmi Messerschmitty z I./JG 53. Francouzi získali jeden sestřel, jeden Bf 109 se rozbil během nouzového přistání u Hoppstadtenu. Oblt. Hans Ohly, vážně zraněný, byl odvezen do nemocnice. Vítězství získal pravděpodobně Lt. Huvet. JG 53 ztratila ještě jeden stroj, Lt. Rupp se vrátil zraněný v rozstříleném letounu.

K dalšímu boji došlo již další den. Formace 15 Hawků z GC Lafayette byla určena k ochraně Potezu 63. V oblasti St. Avold se jí v cestě objevily tři Messerschmitty z I./JG 2. Francouzi k nim vyslali jednu letku a Sgt. Légrand hlásil sestřel Bf 109, který nouzově přistál u Zweibrückenu, pilot Lt. Seegart byl zraněný. S/Lt. Villaseque a Cne. Portalis spolu sestřelili další německý letoun.

11. 1. přišly další dva sestřely pilotů GC I/5. Nejdříve Lt. Marin la Meslée a S/Lt. Rey zachytili nad Verdunem průzkumný Do 17 P z 3.(F)/11 a přinutili ho nouzově přistát v okolí Longwy. Druhý Do 17 P napadli Cne. Accart a Sgt. Chef Muselli, ale ten se vrátil na letiště Koblenz/Karthausen. O dva dny později se Francouzům do rukou dostal cenný letoun, Dornier Do 17 S-0. Německý letoun se vracel z průzkumné mise nad Anglií a nad Calais ho dostihly dva Curtissy z GC I/4, Cne. Barbiera a Sgt. Lemaire. Německý letoun pilotoval Lt. Theodor Rosarius. 2. 3. tři letouny z GC II/5 zachytily Dornier 17 z 1.(F)/22. Po krátkém boji ho sestřelili Adj. Chef Montgolfier, Adj. Chef George Grass a Sgt. Chef Janeba. Do 17 se zřítil u Wolkingenu. 1. 4. 1940 nebyl pro piloty GC I/5 nejšťastnějším dnem. Ráno pětice Hawků stíhala nad Longway průzkumný Dornier Do 215. Poškozený Dornier, pilotovaný Oblt. Erichem Marquadtem unikl a sestřelil jeden Hawk. Jeho pilot, Lt. Boitelot, musel nouzově přistát s prostříleným motorem. Zadní střelec bombardéru získal sestřel.

K větší aktivitě ve vzduchu došlo 7. 4. V ranních hodinách se and Longuyonem rozehrála bitva stíhačů. Skupina Bf 110 C z I./ZG 1, vedená Hptm. Gentzenem, byla napadena velkou formací stíhaček Armée de l'Air. Byly to Curtissy H-75A z GC I/5 a Morany MS.406 z GC III/6. První byl sestřelen Zerstörer Fw. Kurta Müllera. On i jeho střelec, Gefreiter Penkert, nouzově přistáli. Sestřel získal Lt. Michel Dorance. Další Bf 110 sestřelil Sous Lt. Francois Warnier. Z dýmajícího letounu vyskočil zraněný pilot Lt. Johann Kiel. Chvíli poté se stroj rozbil v lese poblíž Argonne, zahynul v něm střelec Uffz. Ehma. Kiel byl nalezen Francouzi a odvezen do nemocnice. Na německé straně získal sestřel Hptm. Gentzen, jeho obětí byl H-75 Adj. Chef Salmanda, jehož stroj se rozbil v Beaumont-en-Argonne. Nebyl to ale konec bojů toho dne. Večer vystartovalo šest Curtissů z GC I/4 proti německému průzkumnému letounu. Byl jím Dornier Do 17 z 1.(F)/122. Ten se jim nepodařilo poškodit, navíc jeden z pilotů při přistání zničil podvozek a zabil dva mechaniky a narazil do stojícího Blochu MB.210. Pilot vyvázl bez zranění, letouny byly na odpis.

Následující den se piloti stejné jednotky pokoušeli sestřelit další průzkumný letoun. I tentokrát bez výsledku, protože Ju 88 z 3.(F)/121 byl nad možností jejich dostupu. 11. 4. v 7:00 skupina pěti stíhaček (z toho dva H-75 z GC I/5, Sous Lt. Boitelot a Sgt. Chef Tallent) napadla nad Montmedy osamocený Do 17 z 5.(F)/122, který pilotoval Oblt. Max Gusse. Německý letoun se zřítil poblíž Wez-Thuisy. K většímu boji mezi stíhači došlo 20. 4., kdy se střetly formace Hawků a Messerschmittů. III./JG 53, které velel Hptm. Werner Mölders napadla u Zweibrückenu 23 Curtissů z GC II/4. Dva z nich byly sestřelené. Adj. Chef Cruchanta (přistál zraněný v Bliesbrücku) sestřelil Hptm. Mölders. O chvíli později se do boje zapojila další skupina Bf 109E z 1./JG 2. Velel jí Oblt. Otto Bertram, který sestřelil dalšího Francouze, Sgt. Chef Casenobeho. Jeho stroj přistál nouzově u Xaffévilliers, pilot se za několik dnů vrátil k létání.

21. 4. zachytila dvojice Hawků z GC I/5 průzkumný Dornier Do 17 z 1.(F)/123. Sous Lt. Warnier a Sgt. Chef Tallent stíhali Němce až k belgické hranici a několikrát ho zasáhli. Na hranici se letoun zřítil. Další den došlo k podobnému střetu, vzlétli Adj. Chef Bouvard, Sous Lt. Rouquette a Sgt. Chef Morel. I tento Do 17 se rozbil v Belgii, u Leglise. 23. 4. se ve vzduchu opět potkaly stíhačky. Na jedné straně 13 Hawků z GC Lafayette, na druhé 12 Bf 109E z I./JG 52, obě skupiny chránily průzkumný letoun (Potez 63-11 a Dornier Do 17 P). Boj se rozpoutal and Pont-á-Mousson, na východ od Met. Sous Lt. Villaceque vedl pět strojů na Dornier, Lt. Houze s druhou pěticí letěl proti Messerschmittům. Dva Hawky zůstaly u Potezu. Již v prvním střetu sestřelil Sous Lt. Klán jeden Bf 109. Ten se rozbil u Trombornu a jeho pilot, Ofw. Franz Essl, byl zraněn. Druhý Messerschmitt získal jako pravděpodobný sestřel Lt. Ruchoux. Sgt. Salés zasáhl Dornier do pravého motoru, z kterého se začalo kouřit. Ale již bylo pozdě, byl and německým územím, kde bylo nebezpečím protiletadlové dělostřelectvo, které zasáhlo Sous Lt. Jaskeho, který musel raněný nouzově přistát.

10. 5. 1940 dvoučlenná letka H75A z GC I/5 v sestavě Cne Accart a Sgt. Peřina sestřelila Do 17 z II/KG 2. Letoun se zřítil v plamenech u Minaucourtu. Kolem 17:00 se letiště Suippes, základna GC I/5, stalo cílem náletu skupiny 21 Do 17 z III./KG 3. Dvojice Accart a Peřina odstartovala mezi padajícími bombami a se sedmi dalšími kolegy se řítili na německé bombardéry. První bombardér sestřelili severně od základny, po útoku se zřítil k zemi. Posádka dalšího Do 17 vyskočila po čelním ostřelování na padácích. GC I/5 měla jednu ztrátu, Sgt. Preux musel opustit svůj poškozený H75 na padáku, byl jen lehce zraněný. I když Francouzi a Britové bombardování nezabránili, Luftwaffe za ně tvrdě zaplatila. Němci přiznali ztrátu 12 Do 17 z III./KG 2 a III./KG 3. Podíl na tom měly také H75A z GC I/4. Čtyři zničené Dorniery si na své konto připsala dvojice Accart a Peřina z GC I/5.

11. 5. v 6:30 opět vzlétla do boje GC I/5 ze základny v Suippes. Proti He 111 z I./KG 53 odstartovala čtveřice Cne Accart, Sgt. Peřina, Sgt. Chef Morel a Sgt. Chef Vuillemain. Peřina zahájil palbu z 300 metrů a He 111 se zřítil u Souilly. Další dva He 111 byly sestřeleny u St. Michel a Sarebourgu. Aktivní byli i piloti GC II/5. Po sedmé ráno se nad oblastí 3. armády objevila skupina He 111. Do boje odstartovalo z letiště Toul-Croix osm H75A, jako první letka v sestavě Cne Portalis, Sgt. Chef Salés a Cpl. Chef Chábera. Když Němci spatřili stíhačky, pustili se směrem k zemi, ale jeden bombardér neunikl, po skupinovém útoku mu začal hořet pravý motor a zřítil se a explodoval jižně od Mars-la-Tour. Úspěchem skončil také útok další letky z GC II/5 v sestavě Lt. Houzé, Cpl. Chef Hanzlíček a Cpl. Chef Janeba. Poškozený Heinkel přistál nouzově jižně od Bar-de-Luc. Třetí Heinkel sestřelil Sous Lt. G. Ruchoux.

12. 5. zaútočila GC I/5 v sestavě Sgt. Peřina, Lt. Marin la Meslée, Sous Lt. Rey, Cne Accart, Sgt. Chef Morel a Sgt. Chef Penzini východně od Sedanu an dvě skupiny Ju 87 z I./StG 76. V každé bylo 20 Stuk, jejich eskorta se zpozdila. Piloti z GC 5 sestřelili 11 Ju 87 jistě a pět pravděpodobně, bez ztráty vlastního stroje. Ve skutečnosti ztratila I./StG 76 jen dva stroje, několik dalších bylo poškozeno.

13. 5.1940 se u belgického Monzonu pustilo do boje devět H-75A z GC I/5 se 40 He 111. Lt. Vybíral, Lt. Dorance a Sous Lt. Parniere zničili společně jeden ze dvou sestřelených bombardérů. Později musely Hawky čelit 35 Bf 109 ze stíhací eskorty. Jeden Bf 109 čelně ostřeloval H75A, jehož pilot Vrána musel z hořícího letounu vyskočit na padáku. Ten den také Bf 109 sestřelily H75A z GC II/5 v Toul-Croix de Metz.

14. 5. odstartovalo ze Suippes 18 H75A z GC I/5. Jejich úkolem byla eskorta průzkumného Potezu 63-11. Němci vykonali ten den 814 vzletů a hlásili sestřelení 89 nepřátelských letadel. Průzkumný Potez doletěl v pořádku na základnu, ale za cenu jednoho sestřeleného H75. V 15:15 vzlétlo do vzduchu devět H75A z GC II/5. Krátce poté byli piloti upozorněni na formaci He 111 severozápadně od Met. Když francouzští piloti doletěli k Heinkelům, objevila se eskorta, složená z 12 Bf 110 a 10 Bf 109. Sgt. Chef Chábera zapálil motory jednoho Bf 110, který se zřítil u Clouagne.

15. 5. v 5:30 vystartovalo k hlídce deset H-75A z GC II/5. Nad frontou se střetly s He 111. Palba palubních střelců byla přesná a Cne Portalis a Adj. de Montgolfier museli vyskočit ze svých hořících H75A na padáku a skončili v nemocnici. Během návratu několik pilotů napadlo u Clouagne osamělý Hs 126, Cne Monraisse, Lt. Klán, Adj. Chef Dugoujon a Sgt. Chef Légrand získali společně pravděpodobný sestřel. Podobný úspěch získala hlídka H75A z GC I/5 v sestavě Lt. Marin la Meslée, Lt. T. Vybíral, Lt. M. Dorance, Sous Lt. M. Parniere, Sous Lt. G. Lefol, Sous Lt. J. Rey a Sgt. Chef L. Vuillemain u Vendresse sestřelila Hs 126.

16. 5. se eskorta 12 H75A, které eskortovaly průzkumný Potez 63, střetla v oblasti Remeš-Vernier-Neufchatel s třiceti bombardéry, eskortovanými Bf 110. Stíhači z GC II/4 sestřelili tři bombardéry a jeden Bf 110 bez vlastních ztrát. Pět pilotů z GC II/5, Cne Monraisse, Adj. Chef Dugoujon, Sgt. Chef Légrand, Sgt. Chef Světlík a Sgt. Audrain, odstartovalo v 9:15 k hlídce v oblasti Meta-Ethain. Na severovýchod od Thionville narazili na osamělý Hs 126, po vystřílení vší munice se Henschel nakonec zřítil. Ve 14:40 byli ve vzduchu piloti z GC II/5. Skupina devíti letadel, které velel Cne Monraisse, sestřelila Hs 126, ale v následujícím boji s He 111 jeden stroj ztratila. Ten samý den sestřelili Sgt. Chef Giselon a Cpl. Chef Světlík z GC II/5 nad Lucemburkem pravděpodobně Do 17. V 19:00 se skupina H-75A opět střetla s nepřítelem, Hs 126, který doprovázel skupinu Do 17. Henschel, který společně sestřelili Lt. Dorance, Lt. Vybíral, Sous Lt. Warnier, Sgt. Chef Bressieux a Sgt. Tallent, spadl u Chémery. Hawky sestřelily také jeden Dornier, který spadl u Rethelu. O tento sestřel se podělili všichni piloti skupiny, kromě výše zmíněných ještě Cne Malaval, Lt. Marin la Meslée, Lt. Rouquette a Sgt. Chef Penzini. Během letu nad frontou se sedm H75A z GC I/5 setkalo s osmi Bf 109. Dva německé letouny byly bez vlastních ztrát sestřeleny. Piloti skupiny byli Cdt. Nast, Cne Vašátko, Lt. Dorance, Sous Lt. Parniere, Sous Lt. Lefol, Sgt. Chef Tallent a Sgt. Chef Morel.

 

Esa z GC I/5, zleva Sgt. Gérard Muselli (6 potvrzených a 4 pravděpodobné sestřely), Sgt. Chef Vuillemain (11+4), Sgt. František Peřina (11+2), Lt. Edmond Marin la Meslée (16+4), Cne Jean Accart (12+4) a Lt. Marcel Rouquette (10+4). Na Hawku létal Cne Accart

18. 5. ve 14:15 odstartovalo devět H75A z GC I/5, pilotovali je Cne Accart, Cne Vašátko, Lt. Marin la Meslée, Sous lt. Rey, Sous Lt. Rouquette, Sgt. Chef Muselli, Sgt. Chef Morel, Sgt. Chef Vuillemain a Sgt. Peřina. V oblasti Soissons napadli německou formaci 21 He 111 z II./KG 55 a podařilo se jim je rozprášit. Letci z GC I/5 hlásili šest sestřelů. Letouny z GC II/4, které se boje také zúčastnily, zničily další dva Heinkely. Luftwaffe hlásila ztrátu čtyř strojů. Radost z úspěchu byla utlumená smrtí v té době nejlepšího francouzského esa, Sgt. Chef Francoise Morela. Měl v té době 10 potvrzených a dva pravděpodobné sestřely. Během útoku ho zasáhla do hlavy střela palubního střelce He 111. V prostoru mezi Matou a Pont-á-Mousson hlídkovalo od 16:45 do 18:15 devět H75A z GC II/5. Po hodině hlídkování narazily na osamělý He 111 a pravděpodobně ho sestřelily. Do boje však zasáhlo deset Bf 109 z III./JG 52, jednotky ze základny Trevír/Euven. Sgt. Chef Hanzlíček a Sous Lt. Ruchoux napadli Bf 109E, který ostřeloval jiný H75A a společně Němce sestřelili. Hanzlíčkovo zaujetí bojem využil Lt. Günther Rall z 8./JG 52 a stíhačka českého pilota se stala jednou z jeho 275 obětí. Sám však byl zasažen Sous Lt. Trémoletem a musel nouzově přistát u Werzlenu.

19. 5. navýšil František Peřina z GC I/5 opět konto svých sestřelů. Jako jeden z členů letky tří letadel napadl Heinkel He 111. Nejdříve udeřil sám a poté ho podpořil Lt. Marin la Meslée. He 111 se zřítil a shořel u Hess, nedaleko Verdunu. 24. 5. se ve vzduchu v oblasti Etain-Rezonville nacházelo 11 Hawků H75A z GC II/5. Nad Langyonem se střetly s 12 Bf 109. Francouzi měli převahu výšky a útočili ze slunce. Výsledkem byly tři sestřelené Bf 109 a dva pravděpodobně. Jen jeden H75A byl lehce poškozen. 25.5.1940 zaútočilo devět H-75A z GC I/5 na Hs 126 z 2.(H)/14. Henschel byl zasažen a krátce před zřícením z něj vyskočil na padáku pozorovatel. Vítězství si společně zapsali Lt. Marin la Meslée, Cne Vašátko, Lt. Vrána a Sgt. Chef Muselli. Po tomto úspěchu se objevilo devět Bf 109 z eskorty. Rozpoutal se vyrovnaný boj, který trval 20 minut a H75A z něj vyšly beze ztrát. Po návratu hlásili Francouzi dvě německé stíhačky jako pravděpodobně sestřelené. Curtissy z GC II/5 (Cne Monraisse, Lt. Trémolet, Lt. Lebrand, Sous Lt. Boudier, Adj. Chef Gras, Adj. Lachaux, Sgt. Chef Légrand a Sgt. Chef Světlík) sestřelili společně u Angevillers jeden Do 17.

26. 5. vzlétlo devět H75A z GC I/5 k doprovodu průzkumného Potezu 63. Ke střetu došlo nedaleko Reims. Piloti narazili na tři He 111 z I./KG 55 a dva z nich sestřelili. Na zničení prvního z nich se podílelo všech devět letců: Cne Accart, Lt. Marin la Meslée, Lt. Rouquette, Adj. Chef Muselli, Sgt. Chef Vuillemain, Lt. Peřina, Lt. Vrána, Sous Lt. Le Calvez a Sgt. Chef Penzini. Stroj se zřítil u Tannay. Do boje také zasáhl Cne A. Vašátko, který napadl 12 He 111 z I./KG 55. Sestřelil jeden Heinkel který se zřítil u Vouziers. 28. 5. vystartovaly z letiště Orconte dva H75A z GC II/4, Sous Lt. Baptizet a Sgt. Půda. Dopadli průzkumný Do 17, který sestřelili u Attigny.

Curtissy H75A z GC I/5 byly 1. 6. v nasazení již od rána. Před polednem dostali Lt. Dorance, Lt. Vybíral a Sgt. Chef Bresvieux rozkaz k zachycení Do 17. Dohonili ho a zapálili mu jeden motor. Letoun se zřítil u Bar-sur-Seine, na padáku vyskočili dva členové posádky. V poledne narazila GC I/5 na formaci 30 He 111 z I./KG 53. Piloti Cne Accart, Lt. Peřina a Sous Lt. Le Calvez hlásili poškození tří bombardérů a jeden sestřelený. Bombardér se zřítil v 18:00 v oblasti Vesoul a jeho zničení potvrzují dokumenty Luftwaffe. Ale pro Accarta, který byl v té době nejlepší francouzský stíhač s 12+4 sestřely, to byl konec války. Byl zasažen palubními střelci a vyskočil na padáku. Nouzově přistál a měl zlomené nohy a otřes mozku. Zbývající dva piloti měli také potíže, Yves Le Calvez rozbil svůj H75A během přistání na poli a Peřinův stroj byl také palbou bombardérů poškozen.

3. 6. v 11:50 vystartovaly čtyři H75A z GC I/5 proti Hs 126. Po krátkém pronásledování ho dohonily a sestřelily u Sommanthe. Na sestřelu se podíleli Cne Vašátko, Lt. Marin la Meslée, Sgt. Chef Vuillemain a Sgt. Chef Muselli. 3. 6.1940 po poledni zahájilo Luftwaffe operaci Paula. Cílem byl úder 500 letadel na letiště v okolí Paříže. Dorniery, Junkersy a Heinkely z KG 1, KG 2, KG 3, KG 4, KG 30, KG 54 a LG 1 dostaly eskortu Messerschmittů z JG 2, JG 26, JG 27, JG 53, JG 54, JG 77, ZG 2, ZG 26, ZG 76 a LG 2. Do tvrdých bojů byly nasazeny všechny francouzské stíhačky v oblasti. GC I/5 v sestavě 21 H75 vystartovala ze St. Dizier. Formace nepřítele se skládala ze 40 Do 17, eskortovaných Bf 110 a 40 Bf 109. Francouzi napadli nepřítele a dle hlášení sestřelili Do 17, dva Bf 109 a dva Bf 110 při ztrátě tří letadel.

K zastavení německého postupu 5. 6. 1940 vyslali Francouzi do vzduchu 18 Bre.693 z GB 18 a GB 19. K jejich ochraně nasadili 15 H75A z GC I/4. Vystartovaly z Evreux-Fauville v 6:30. Ještě před útokem byly Curtissy vtaženy do boje se skupinou Bf 109. Po skončení boje hlásili francouzští piloti šest jistých a jeden pravděpodobný sestřel, sami ztratili jen Lt. Meyzonniera. Podle hlášení III./JG 3 však Němci ztratili jen dva stroje. Do boje byli také zapojeni piloti GC II/4 z Orconte. Před polednem napadli v oblasti Chaillvois-Beauireus Hs 126 s ochranou šesti Bf 109. Jeden Bf 109 sestřelil Lt. Baptizet. Spolu s Cne Hlobilem sestřelili také Hs 126 u Chemin-des-Dames. Kolem 15:00 zahájilo sedm H75A z GC I/5 boj se skupinou He 111, které bombardovaly Orléans. Byl hlášen sestřel čtyř Heinkelů bez vlastních ztrát. Ve 14:00 odstartovala GC II/5 v oblasti Chaulnes-Nesles-Marcheleport. Úkolem pilotů bylo vyčistit nebe před příletem LeO.451 a Bre.693. V oblasti narazili na 10 Bf 109 z I./JG 1, za kterými letěly další stroje, chybně identifikované jako He 113. První Messerschmitt sestřelili společně Cne Portalis, Adj. Chef Dugoujon a Sgt. Chef Chábera. Hlásili, že jejich oběť se zřítila v plamenech u Chaulnes. Francouzští piloti Moranů a Curtissů hlásili sestřel tří německých letadel, sami ztratili jen jeden stroj. Během návratu z boje H75A z GC II/5 zachytily a sestřelily Hs 126 z 1.(H)/21. Pozorovací letoun se zřítil severně od Nayon. O vítězství se dělilo devět pilotů: Cdt.Petitjean-Roget, Cne Monraisse, Lt. Klán, Lt. Fabre, Lt. Villacéque, Lt. Hebrand, Sous Lt. Angiolini, Adj. Chef Gras a Sgt. Chef Světlík. V 17:00 letěl na Laon průzkumný Potez 63, eskortovaný H75A z GC II/4. Během letu se od skupiny oddělil Cpl. Chef Truhlář a na sever od Crépy sestřelil Hs 126. 6. 6. bylo cílem náletu německých letadel letiště Evreux-Fauville, základna H75A z GC I/4. Po poledni 6. 6. eskortovalo 15 H75A z GC II/5 spolu s devíti Blochy z GC II/9 formaci deseti LeO.451 v oblasti Noyon-Coucy-Le Cateau. Během letu byla eskorta napadena 18 Bf 109 a protiletadlovým dělostřelectvem. Němcům se podařilo sestřelit dvě francouzské stíhačky, další dvě byly poškozené.    

 

Rotný František Chábera a mechanik rotný Vilém Nosek před H-75C1 z GC II/5

 

7.6. v 10:15 odstartovaly H-75A z GC II/5 k hlídce v oblasti Poix-Conty, na jih od Amiens. Krátce před 11:00 narazily na formaci 27 He 111, chráněných stíhačkami. Během následující bitvy byly sestřeleny dva Messerschmitty. Po útoku několika Bf 109 se Sgt. Chef Chábera dostal za ocas Messerschmittu, který ostřeloval dva Morany. Chábera letoun zapálil, jeho pilot vyskočil na padáku a letoun se zřítil u Poix. Během návratu z akce spatřil Chábera Hs 126 a napadnul ho. Ten se během pokusu o únik zachytil křídlem o strom a zřítil se. Později odstartovalo devět H-75A z GC I/5 z Evreux a v 16:40 narazily na 15 Ju 87 R-1 z II./St.G 2. Útok Curtissů přinutil Stuky odhodit bomby. Do boje se zapojilo 12 Bf 110 z I./ZG 26. Po boji hlásili Francouzi sestřel dvou Ju 87 jistě a dvou pravděpodobně, ale II./StG 2 ztratila jen jeden stroj, který se zřítil u Rouen. Díky těmto sestřelům dosáhlo konto GC I/5 100 sestřelů a jednotka se tak dostala do čela francouzských stíhacích jednotek.

Při misi 9. 6. ztratila GC II/4 dva piloty, kteří skončili v nemocnici. V 17:00 odstartovalo z letiště Orconte 16 H75A z GC II/4. Spolu s 12 H75A z GC I/5 měly doprovázet průzkumný Potez 63, který měl fotit cesty mezi Rethel a La Chesne. U Aisne zahlédli piloti formaci He 111. Německé bombardéry doprovázely Bf 109 a krátce poté došlo k boji. Jeden ze tří ztracených He 111 se zřítil u Rethelu. Tohoto sestřelu se zúčastnili Lt. Vincotte, Adj. Tesseraud, Sgt. Chef de La Fléchere, Sgt. Chef de la Chapelle, Sgt. Chef Jaussaud a Sgt. Chef Pošta. Na padáku musel ze svého letounu vyskočit zraněný Sous Lt. Plubeau, nejlepší eso GC II/4. Vítr odnesl pilota mezi Roizy a Sault St. Rémy. Nouzově musel se zraněním přistát Sous Lt. Guillou, který také skončil v nemocnici. 

 

Kapitán Alois Vašátko z GC I/5, nejlepší český pilot v bitvě o Francii (12+2 sestřely)

10. 6. byl již ve 3:30 vyhlášen u GC I/5 poplach. O hodinu později narazili piloti u Vouziers na 21 Ju 88. Curtissy na ně udeřily a rozhořely se tvrdé boje. Během prvního útoku zapálil Cne Vašátko pravý motor Junkersu, když chtěl zaútočit po druhé, viděl, jak z letadla vyskakují tři letci. Opuštěný Ju 88 dorazili Lt. Marin la Meslée, Lt. Le Calveza, Lt. Rouquette a Sgt. Chef Penzini. Německý stroj se dvěma hořícími motory spadl u Chatilons-sur-Bar. Zatímco 1. eskadra napadla bombardéry, druhá bojovala s 15 Bf 110 eskorty. Po přistání hlásili piloti GC I/5 sestřel jednoho Ju 88 a tří Bf 110 bez vlastních ztrát. V 16:30 odstartovalo devět H75A z GC II/5 k volnému stíhání. Narazily na osamocený Do 17, který z výšky 6000 metrů fotil pozice francouzské armády. Napadli ho všichni piloti hlídky: Cdt. Petitjean-Roget, Lt. Klán, Lt. Fabre, Lt. Villacéque, Cne Monraisse, Adj. Chef Dugoujon a Sgt. Chef Salés. Za chvíli již zbytky Dornieru ležely na zemi u Moncel-sur-Seille. Dva členové posádky zahynuli, jeden byl zraněný.

11. 6. 1940 získala GC II/4 dva sestřely. H75A odstartovaly v 9:35 a jejich úkolem byla eskorta Potezu 63 v oblasti Reims-Vouziers. Během toho úkolu se dostaly do boje se dvěma Hs 126 a oba sestřelily. První sestřelili Sous Lt. Cordier, Adj. Tesseraud, Sgt. Chef de la Chapelle, Sgt. Chef Jaussaud a Sgt. Chef Půda, druhý Sous Lt. Baptizet, Sous Lt. Cordier, Sgt. Chef de La Fléchere a Sgt. Chef Pošta. 11.6. se přesunul pozemní personál na novou základnu St. Parres-les-Vaudes, několik letadel zůstalo v pohotovosti na starém letišti St. Dizier. V 11:00 byl vyhlášen poplach pro tři H75A, piloti byli Cne Vašátko, Lt. Rouquette a Sgt. Chef Penzini. Patnáct minut po startu sestřelili jeden Hs 126, který se rozbil severně od Revigny. Piloti z GC I/5 ukončili svůj let na nové základně.

Konto sestřelů GC II/5 dosáhlo svého závěru. Šest H75A narazilo 15. 6. na osamělý He 111, který sestřelily u Champlitte, jen dvěma členům posádky se podařilo vyskočit. Poslední sestřel pilotů GC II/5 přišel 16. 6. 1940. Šest H75A odstartovalo k jednomu z posledních bojových letů a trojice v sestavě Cne Monraisse, Lt. Klán a Lt. Fabre sestřelila u Marennes pravděpodobně Ju 88.

Monografie Lotnicze - 063 - Curtiss P-36 Hawk cz.3