Kuklinski – první Polák v NATO

Autor: Karel Pacner 🕔︎︎ 👁︎ 21.904

Vedle šéfa polské vojenské junty generála Jaruzelského pracoval vyzvědač CIA

Vliv srpna 1968

Sovětská okupace Československa v srpnu 1968 podlomila morálku mnoha důstojníků zpravodajských služeb a armád sovětského bloku. Z Československa uprchlo asi deset zpravodajců. Někteří další se rozhodli spolupracovat se západními tajnými službami. Plukovník Ryszard Kukliński se nabídl Američanům.

Zpravodajští důstojníci sovětského bloku, kteří pracovali pro Američany, zpravidla odmítali honoráře, stačily jim drobné dárky. Ovšem měli slíbeno, že pokud se jim jim podaří utéct, dostanou milion dolarů a změněnou identitu pro celou rodinu.

Reklama

Srpen 1968 také zavinil, že takřka všichni špioni Varšavské smlouvy na Západě, kteří dosud pracovali z lásky ke komunismu, odpadli. Nezbylo nic jiného, než nové verbovat na peníze. To se zvláště KGB dost prodražilo. Nejdražší sovětský špion Aldrich Ames z CIA, který prozradil nejméně 25 sovětských důstojníků-zrádců pracujících pro USA a Británii, dostal přes 2,5 milionu dolarů. Po zatčení ho soud poslal do vězení na doživotí, takže si tohoto bohatství moc neužil.

--------------------------------------------------------------------------------

Hrdina podle Američanů?

Takové rozloučení v kostele na vojenské základně ve Fort Myer ve státu Virginie dlouho nezažili. Všude agenti CIA a FBI. Přišel ředitel Ústřední zpravodajské služby George Tenet se svými spolupracovníky. V úterý 30. března 2004 se tam loučili s plukovníkem Ryszardem Kuklińskim z polského generálního štábu. Tenet ho nazval „skutečným hrdinou studené války“.

Přes 40 tisíc stran tajných spisů

Od srpna 1972, kdy Kukliński navázal styk s Američany, do listopadu 1981, kdy ho CIA převezla na Západ, jim předal 40 200 stránek dokumentů.

Prozrazen komunistickým mluvčím

Pět let po vyhlášení stanného práva v Polsku, v létě 1986, nabídl mluvčí polské vojenské junty Jerzy Urban pařížskému dopisovateli deníku Washington Post Michaelu Dobbsovi senzační zprávu: Těsně před tím, než vstoupil tento stav v platnost, 8. listopadu 1981, evakuovala CIA z Varšavy plukovníka Ryszarda Kuklińského, který předával nejtajnější informace z polského generálního štábu do Washingtonu.

Druhý den, 4. června, otiskl Washington Post zprávu o Kuklińském. Tak se vynořilo jméno předního vyzvědače z temnot.

Urban potom obvinil Spojené státy, že věděly o chystaném vyhlášení stanného práva, ale vedoucí představitele opozice sdružené v odborech Solidarita neinformovaly. Ovšem to byla lež, komunistický mluvčí chtěl vyvolat roztržku mezi americkou vládou a tamním polským krajanským sdružením.

Sovětské atomové zbraně v Polsku!

Ryszard Kukliński pocházel z dělnické rodiny ve Varšavě. Jeho otce, člena ilegální odbojové skupiny, poslalo gestapo v roce 1943 do koncentráku. Třináctiletého chlapce odvezli do pracovního tábora ve Wroclawi. V sedmnácti letech vstoupil do důstojnické školy.

Reklama

Polsko se podřizovalo Sovětskému svazu. Kukliński to nesl těžce. Přesto své služební povinnosti plnil dokonale.

V roce 1963 se jako major generálního štábu podílel na plánování velkých vojenských cvičení. Jednou přijel na polsko-sovětské manévry. Zašel do skříňového nákladního vozu, v němž sovětští technici sledovali elektronické řízení nejmodernějších zbraní. Avšak za ním zahlédl nukleární hlavice. Jak je to možné? Vždyť Polsko tvrdí, že je součástí bezjaderné zóny!

Přepadení Československa v srpnu 1968 ho zasáhlo – i on viděl v Pražském jaru slibný pokus o nápravu socialismu.

Pod šifrou P. V.

Soudruzi, co kdybychom poslali skupinu důstojníků, aby na lodi obeplula západní Evropu, a přitom se tam její osazenstvo trochu porozhlédlo?“ navrhl Kukliński. „Samozřejmě pod rouškou turistů.

Šéfové jeho návrh odklepli. V srpnu 1972 se vydala motorová jachta Legie na cestu. Když zakotvila v západoněmeckém přístavu Wilhelmshaven, oddělil se Kukliński od ostatních. Jakmile si ověřil, že ho nikdo nesleduje, zašel na poštu.

Na poště napsal na papír několik anglických vět: „Jsem důstojníkem jedné z armád Varšavské smlouvy a rád bych se setkal se zástupcem amerických ozbrojených sil. Měl by mít hodnost plukovníka a hovořit rusky nebo polsky. Během pěti až deseti dnů zavolám na vaše velvyslanectví v Haagu. P. V.

Papír vložil ji do menší obálky, na níž napsal „Vojenský atašé“. Tu vložil do větší obálky, kterou adresoval americkému velvyslanectví v Bonnu.

V Haagu zavolal z telefonní budky americkou ambasádu. Večer se sešli na nádraží. Američan se představil jako Henryk. Odjeli do bytu, kde čekali další lidé.

Jsem připraven předat zástupcům NATO důležité informace o sovětské výzbroji, šifrování a kódování, kontrolních a velitelských systémech i logistice, objasnit plány k útoku na západní Evropu,“ vychrlil ze sebe polský návštěvník. „Mohu na mapě Polska přesně ukázat místa, kde jsou podzemní bunkry se zbraněmi. Chci předejít tomu, aby se moje země zapletla do války s NATO.

Nechodťe za námi v uniformě!

Američané se dlouho neozývali. Až jednoho lednového dne roku 1973 našel na podlaze svého modrého opela lístek s návrhem na schůzku. Bude tam parkovat přesně popsané auto. Jestliže bude svítit parkovacími světly, můžete přijít, všechno je v pořádku.

Reklama

Přišel a auto mělo rozsvícené parkovačky. Dva Američany šokoval jeho vzhled – byl v uniformě. Plukovník jim předal devět filmů. „To je pro vrchního velitele NATO. Kopie sovětských materiálů. Nic za ně nechci, považujte je za dar.

Velice vám děkujeme,“ řekli „Vedeme vás pod krycím jménem Jack Strong. Hlavně příště nechoďte v uniformě.

Operace „Sea-gull“ (Racek), jak ji v sovětském oddělení CIA nazvali, pokračovala. Jeho šéf Bob Lubbenhusen si uvědomoval její rizika. Ten člověk se nesmí dostat do žádné naší databáze. O jeho identitě smí vědět pouze několik lidí v mém oddělení. A řídit by ho měl jeden zkušený zpravodajec, který umí polsky a zná polskou i sovětskou mentalitu. Nejlepší bude David Forden.

Důstojník CIA a plukovník se setkal v Hamburku v červnu 1973.

Pane plukovníku, já nepracuju pro americkou armádu, já jsem z CIA,“ představil se Forden. „Víme, že jste chtěl předávat informace vojákům, ale my máme na rozdíl od nich prostředky, jimiž můžeme zajistit styk s vámi. Zprávy, které od vás dostaneme, jim předáme. Budete s námi spolupracovat?

Kukliński přikývl. „Ale byl bych rád, abyste si uvědomil, že to dělám pro Polsko, nikoliv pro CIA.“ Honorář za své služby vyzvědač odmítal.

Solidarita ohrozila komunistický režim

V létě 1980 proběhla v Polsku vlna stávek dělníků, kteří požadovali, aby se nezvyšovaly ceny potravin, uvolnila cenzura a byli propuštěni političtí vězni. Nakonec založili odborovou organizaci Solidarita, jejím mluvčím se stal elektrikář Lech Walesa z loděnic v Gdaňsku.

Plukovník – stejně jako většina Poláků – sympatizoval se Solidaritou. Přitom pracoval pod generálem Wojciechem Jaruzelskim, ministrem obrany.

Koncem listopadu 1980 čekala na hranicích půlmilionová armáda na povel: patnáct sovětských, dvě československé a jedna východoněmecká divize. Jakmile dostal Kukliński plán invaze, kopii předal Američanům.

Prezident Jimmy Carter pak prohlásil, že ho situace v Polsku znepokojuje. A na adresu Sovětů řekl: „Jsem nucen konstatovat, že použití vojenské síly by naše vzájemné vztahy velmi těžce poškodilo.

Výhrůžky zapůsobily. Kreml stáhl vojska z hranic do kasáren.

Ve Washingtonu vědí všechno!

Polská kontrarozvědka zaznamenala únik informací. Všechno, co se na nejvyšších místech rozhodne, vědí druhý den ve Washingtonu!

Začátkem listopadu 1981 se největší podezření soustřeďovalo na Kuklińského. On a plukovník Franciszek Puchala byli jediní, kteří měli běžně přístup ke všem plánům výjimečného stavu.

Večer se plukovník svěřil manželce: „Už několik let spolupracuji s americkou tajnou službou. Každou chvíli to může prasknout. Promiň, ale nemohl jsem ti to říct dřív.“ Nakonec se domluvili, že požádají Američany, aby je evakuovali i s oběma syny.

Třebaže příslušníci bezpečnosti všude hlídkovali, večer se podařilo jedné mladé příslušnici CIA uniknout sledovačce a sejít se s Kuklińským. Nabízela mu: „Dostaneme vás odtud, pane plukovníku. Ale musíte jít hned se mnou.

Kukliński odmítl: „To nejde! Buď odejdu s celou rodinou, anebo zůstanu.

Američanku překvapil: „To komplikuje situaci. Dobře, přijďte zítra s rodinou.

Na auto mladé dámy čekali marně. Nedokázala setřást sledovačku.

Odjezd v diplomatických bednách

Centrála poslala do Varšavy dva dosud neznámé agenty z Německa. V pátek večer zachytil Kukliński zprávu: „Změna plánu. V sobotu o půlnoci přijďte na náhradní stanoviště číslo 14.

V půl páté odjel s manželkou autem k přátelům na předměstí Praga. V devět večer se rozloučili a vyrazili ven z města. Potom odjeli zpátky.

Zaparkoval poblíž hřbitova. Oba kluci už na ně čekali. O půlnoci se u nich zastavil vůz, do něhož se všichni čtyři nastoupili. Po chvilce zajel do garáže, kde přesedli do dodávky americké ambasády.

Na velvyslanectví čekalo velké kryté nákladní auto s nábytkem a bednami. Čtyři bedny vzadu byly určené pro černé pasažéry. V neděli 8. listopadu 1981 byli v Západním Berlíně.

Vyhlášení výjimečného stavu v Polsku 13. prosince 1981 sledovali v televizi poblíž Washingtonu. Generál Jaruzelski ohlásil vytvoření Vojenského výboru národní záchrany – v první zemi sovětského bloku vznikla vojenská diktatura.

Útočné plány Varšavské smlouvy

Kukliński předal Američanům přes 40 tisíc stran tajných sovětských dokumentů. Týkaly se dislokace a přesunů sovětských divizí okupujících Polsko, východní Německo a Československo. Varianty plánů Varšavské smlouvy na útok proti západní Evropě s použitím jaderných zbraní. Plány na okupaci evropských států NATO. Během války přejdou armády zemí Varšavské smlouvy s výjimkou rumunské pod sovětské velení. Plány tří přísně tajných sovětských válečných velitelských bunkrů umístěných ve velkých hloubkách v Polsku, Bulharsku a SSSR – projekt „Albatros“. Technické údaje o 200 zdokonalených sovětských zbraňových systémech včetně modernizovaného tanku T-72. Strategické plány Varšavské smlouvy na léta 1971–1986. Návod na elektronickou válku.

Čtyřem uprchlíkům Američané vystavili doklady na nová jména a hlídali je. Několikrát si všimli záhadných lidí, a proto je stěhovali z místa na místo. Přesto se Kuklińskiho snažili cizí agenti dvakrát zabít – naštěstí byla americká ochranka rychlejší.

Pomsta KGB? Možná

Po pádu komunismus zrušil v březnu 1990 Nejvyšší soud ve Varšavě trest smrti nad Kuklińským a změnil ho na 25 let vězení. Žádosti o omilostnění někdejší vůdce Solidarity a první nekomunistický prezident Lech Walesa odmítl. Vedení Solidarity nemělo plukovníka v lásce, protože plány výjimečného stavu nepředal jí, nýbrž Američanům.

V lednu 1994 vyplul mladší syn Bogdan na plachetnici z Floridy do Mexického zálivu a už ho nikdo nespatřil. Pro rodinu to byla rána. Není to pomsta ruské zpravodajské služby? Explukovník podezříval z tohoto zmizení kubánskou rozvědku. V červenci 1996 porazilo staršího Waldemara ve státu Georgia neznámé auto. Na místě zemřel. Otec byl přesvědčen, že i to bylo dílo pohrobků KGB. Ovšem důkazy neměl.

O rehabilitaci Kuklińského žádal polské činitele i americký prezident Bill Clinton. Brzezinski je dokonce upozornil: „Je to první polský důstojník, který se zasloužil o vstup Varšavy do NATO.

Až v květnu 1995 dospěl Nejvyšší soud k závěru, že Kukliński nepracoval pro Západ za peníze.

Koncem dubna 1998 se Kukliński vrátil domů. Avšak pro 34 procent Poláků byl zrádcem, jenom 29 procent v něm vidělo hrdinu. Kwasniewski na něj neměl čas a Walesa by si ho udělal, kdyby o to plukovník požádal – ten však neprojevil zájem. Přijal ho premiér Jerzy Buzek, který prohlásil: „Rozhodoval se v okamžiku, který byl pro Polsko velmi obtížný. Domnívám se, že tím zachránil naši zemi před krveprolitím.

Kukliński zemřel 10. února 2004 v Tampě na Floridě na srdeční infarkt. Po slavnostním rozloučení ve Fort Myer odvezli jeho ostatky domů. Pohřbu na varšavském hřbitově se účastnily tisíce lidí, čestná vojenská stráž, skupina válečných veteránů, americký velvyslanec Christopher Hill, ale z vládních činitelů nikdo.

Kukliński je v očích Američanů hrdinou,“ řekl Hill. „Díky jemu zůstala studená válka studenou.

Otištěno v MFD 19. 6. 2009
Ještě podrobněji jsem tento příběh vypsal v knize VELKÉ ŠPIONÁŽNÍ OPERACE - STUDENÁ VÁLKA, nakladatelství Albatros, 2004
Se svolením autora převzato z www.karelpacner.cz

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více